Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

Platný Účinnost od 01.07.1984
Obsah
ČÁST PRVNÍ § 1 § 2 § 3 § 4 § 5 § 5a § 6 § 7 § 9 § 10 ČÁST DRUHÁ § 11 § 12 § 13 § 14 § 15 § 16 § 17 § 18 § 19 § 20 § 21 § 22 § 23 § 24 § 25 § 26 § 27 § 28 § 29 § 30 § 31 § 32 § 33 § 34 § 35 § 36 § 37 § 38 § 39 § 40 § 41 § 42 § 43 § 44 § 45 § 46 § 47 § 48 § 49 § 50 § 51 § 52 § 53 § 54 § 55 § 56 § 57 § 58 § 59 § 60 § 61 § 62 § 63 § 64 § 65 § 66 ČÁST TŘETÍ § 67 § 68 § 69 § 70 § 71 ČÁST ČTVRTÁ § 72 § 73 § 74 ČÁST PÁTÁ § 75 § 76 § 77 § 78 § 79 § 80 ČÁST ŠESTÁ § 81 § 82 § 83 § 84 § 85 § 86 § 87
41
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva dopravy
ze dne 30. března 1984
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
Federální ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podle § 16 odst. 1 písm. b) vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956 Sb.:

ČÁST PRVNÍ

Základní podmínky provozu vozidel
§ 1
Všeobecná ustanovení
(1) Na pozemních komunikacích1) se smí používat jen vozidel, která svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost a zdraví osob, neznečisťují a nepoškozují pozemní komunikace a nad míru přípustnou podle jednotlivých ustanovení této vyhlášky neznehodnocují životní prostředí.
(2) Podmínky, které musí vozidlo splňovat z hlediska konstrukce a provedení, jsou uvedeny v části druhé až páté této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.
(3) Silničním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které splňuje podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 a je vyrobené a určené k provozu na pozemních komunikacích.
(4) Zvláštním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo vyrobené a určené k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích, po nichž se pohybuje pouze ve výjimečných případech. Je to např. zemědělský a lesnický traktor, jednonápravový kultivační traktor a jeho přívěs, samojízdný zemědělský a lesnický stroj, pojízdný pracovní stroj a jeho souprava a motorový ruční vozík. Pojízdným pracovním strojem není vozidlo, které je postaveno na kompletním podvozku automobilu nebo jeho přívěsu a návěsu.
(5) Základní rozdělení a druhy vozidel uvádí zvláštní předpis.2)
(6) Ustanovení této vyhlášky platná pro autobusy platí, pokud není stanoveno jinak, též pro trolejbusy.
(7) Pro tramvaje platí § 11 odst. 1 písm. a) až c), § 12 odst. 2, § 21 odst. 1 věta prvá a odst. 2, 3 a 7, § 22 odst. 1, 2, 6 a 8, § 23 odst. 1, § 27 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 28 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 31 odst. 10, § 33 odst. 1, 4 až 7, § 41 odst. 1 a 2, § 43 odst. 3 věta prvá a odst. 5, 7 a 8, § 44 odst. 1, 2, 4 a přiměřeně 5, § 46 odst. 2, § 47 odst. 1, 2 a 4, § 48 odst. 1, 2, 4 a 6, § 49 odst. 1 a 3, § 50 odst. 1 věta prvá a čtvrtá, odst. 3 a 4, § 53 odst. 1 s výjimkou druhé aliney, odst. 2 a odst. 3 věta prvá, druhá a čtvrtá, § 54 odst. 1 věta prvá, § 55 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 57 odst. 3 a 6.
(8) Ustanovení této vyhlášky platná pro nákladní automobily (kategorie N) a jejich přípojná vozidla platí i pro speciální automobily2) a jejich přípojná vozidla, a pokud není stanoveno jinak, též pro silniční tahače.
(9) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na vozidla ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva; pro tato vozidla mohou příslušné orgány stanovit zvláštní podmínky.
§ 2
Způsobilost vozidel k provozu
(1) V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat jen vozidel,
a) která se shodují se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu,
b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této povinnosti podléhají.
(2) Na pozemních komunikacích se smí užívat pásových vozidel, jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.
(3) Pro vozidla v mezinárodním provozu se použije ustanovení této vyhlášky, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.3) Vozidlem v mezinárodním provozu se rozumí vozidlo, které
a) náleží osobě nebo organizaci, která má trvalý pobyt (sídlo) mimo území Československé socialistické republiky,
b) není evidováno v Československé socialistické republice a
c) je na území Československé socialistické republiky dočasně dovezeno; za dočasně dovezené se nepovažuje vozidlo, které je na území Československé socialistické republiky déle než jeden rok bez přerušení trvajícího déle než tři měsíce.
(4) Jízdní souprava vozidel je v mezinárodním provozu, splňuje-li alespoň jedno její vozidlo podmínky odstavce 3.
§ 3
Schvalování technické způsobilosti typů vozidel
(1) Technickou způsobilost typů vozidel, která mají být hromadně podle typu vyráběna nebo hromadně podle typu dovážena, schvaluje na žádost výrobce nebo dovozce ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České republiky5) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské republiky6) (dále jen „příslušný orgán republiky“), a to podle konečného provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace. Podmínkou schválení typu je splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky a zabezpečení náhradních dílů a servisu po dobu nejméně 10 let po dokončení výroby nebo dovozu vozidel schváleného typu. Hromadnou výrobou a hromadným dovozem se pro účely této vyhlášky rozumí výroba nebo dovoz více než 5 vozidel stejného typu a provedení celkem.
(2) Ke schválení technické způsobilosti typu vozidla se vyžaduje schválení vozidla nebo jeho výstroje a součástí podle předpisů o homologaci (ověřování shodnosti)7) z hledisek stanovených v části druhé a třetí této vyhlášky; schvalování provádí federální ministerstvo dopravy, potřebné zkoušky provádějí a protokoly o nich vystavují organizace,8) které tím pověří federální ministerstvo dopravy po projednání s jejich nadřízeným ústředním orgánem. Není-li stanoven způsob zkoušení typu vozidla, jeho výstroje a součástí předpisy uvedenými ve větě první, provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek stanovených federálním ministerstvem dopravy. Nestanoví-li zvláštní předpis7) povinnost ověřovat, zda jsou v průběhu sériové výroby typu vozidla, jeho výstroje a součástí plněny podmínky schválené homologace, musí tak příslušné organizace8) učinit nejméně jednou za rok, a to na náklad výrobce (dovozce).
(3) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména
a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,
b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,
c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich charakteristiky,
d) výkres s uvedením úhlů výhledu řidiče,
e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,
f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,
g) schéma elektrické instalace včetně uvedení typu zařízení nebo přístrojů,
h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobců (§ 25 odst. 2),
i) seznam výbavy a výstroje vozidla,
j) návod k obsluze a údržbě, údaj o počtu ujetých kilometrů do jednotlivých druhů oprav vozidla, dobu (počet ujetých km), po kterou nebudou při předepsaném seřízení motoru a palivové soustavy překročeny přípustné emise škodlivin, seznam náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),
k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační protokoly,
l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí (diagnostické údaje) včetně zvláštních upozornění pro potřebu stanic technické kontroly,
m) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje podmínky stanovené touto vyhláškou, nebo seznam požadovaných výjimek se zdůvodněním,
n) v případě dovozu doklad o shodnosti se schváleným typem vydaný výrobcem vozidla (osvědčení shody).
(4) Příslušný orgán republiky může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánu hygienické služby, protipožární ochrany apod., uložit provedení úplných provozních zkoušek typu vozidla, popřípadě dalších zkoušek, a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.
(5) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit příslušnému orgánu republiky na přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ má být nebo je schválen k ověření v provozu včetně soupravy dílů k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během zkoušek.
(6) Příslušný orgán republiky při schválení technické způsobilosti typu vozidla se souhlasem federálního ministerstva vnitra stanoví, zda vozidlo bude vzhledem ke své konstrukci a jízdním vlastnostem evidováno a opatřeno státní poznávací značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací značky. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, stanoví další, popřípadě zvláštní podmínky provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví „Osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla“ a „Základní technický popis schváleného typu vozidla“ s omezenou platností, který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které nebude opatřeno státní poznávací značkou.
(7) Zkoušky typu vozidla podle odstavců 4 a 5 se provádějí na náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.
(8) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby příslušnému orgánu republiky ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech požadovaných v odstavci 3 nebo údajů v „Základním technickém popisu schváleného typu vozidla“. Dovozce je povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem upravených vozidel.
(9) Schválení technické způsobilosti typu vozidla platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu.
(10) Schválení technické způsobilosti typů není třeba pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 7. 1972, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 15 km/h; toto ustanovení se nevztahuje na kolové a pásové traktory.
§ 4
Schvalování technické způsobilosti výstroje a součástí vozidel
(1) Technickou způsobilost výstroje a součástí důležitých pro bezpečnost silničního provozu, které jsou hromadně vyráběny nebo které jsou dovezeny prostřednictvím dovozce, schvaluje příslušný orgán republiky na základě předložených vzorků a příslušné dokumentace. U výstroje a součástí, které jsou schvalovány podle předpisů o homologaci, schválí příslušný orgán republiky pouze jejich použití na typu vozidla.
(2) Pro schválení typů hasicích přístrojů (§ 78) platí zvláštní předpisy.9)
(3) Zařízení k pohonu silničního motorového vozidla poháněného zkapalněným plynem propan-butan musí být schváleno podle zvláštního předpisu.9a)
§ 5
(1) Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu vozidla, popřípadě jeho výstroje a součástí, konstrukční nebo výrobní závady, uloží příslušný orgán republiky výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Za tím účelem může uložit provedení provozních zkoušek, popřípadě zapůjčení vozidla k jejich provedení. Podle závažnosti závad může také výrobci nebo dovozci zakázat uvádění vozidel do provozu, popřípadě zakázat další provoz vozidel do provozu již uvedených. Náklady spojené s odstraněním závad a provedením provozních zkoušek hradí výrobce, popřípadě dovozce.
(2) Příslušné orgány republik mohou u výrobce, dovozce, prodejní organizace, popřípadě v opravně kdykoli ověřit, zda vozidla, jejich součásti a výstroj odpovídají schválenému typu a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické způsobilosti. Federální ministerstvo dopravy sleduje, jak se ve výrobě i dovozu uplatňují, dodržují a osvědčují ustanovení této vyhlášky. Výrobci, dovozci, prodejní organizace a opravny jsou povinni těmto orgánům kontrolu umožnit.
(3) V zájmu jednotné technické politiky v dopravě zabezpečuje federální ministerstvo dopravy vzájemnou součinnost a koordinaci příslušných orgánů republik. K tomu využívá podkladů poskytovaných příslušnými orgány republik, zejména stejnopisů opatření vydaných v souvislosti se schvalováním technické způsobilosti typů vozidel, součástí a výstroje a v souvislosti s udělováním souhlasu k hromadným stavbám a přestavbám vozidel.
§ 5a
Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla
(1) Technickou způsobilost vozidla, které se neshoduje s typem vozidla schváleným podle § 3 této vyhlášky, schvaluje na žádost příslušný orgán státní správy.9b) K žádosti musí být přiloženo
a) technický popis vozidla alespoň v rozsahu technického průkazu,
b) doklad o technické prohlídce vozidla ve stanici technické kontroly v České a Slovenské Federativní Republice, od níž při podání žádosti neuplynula doba delší než tři měsíce,
c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí).
Je-li to nutné pro posouzení technické způsobilosti vozidla, může orgán státní správy žádat předložení další dokumentace nebo dokladů nebo provedení jízdních zkoušek vozidla a stanovit pro tyto zkoušky podmínky.
(2) Předpokladem schválení technické způsobilosti vozidla k provozu je
a) řádný technický stav vozidla,
b) splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky s případnými odchylkami uvedenými v odstavcích 3 a 4.
(3) U nových vozidel dovezených do České a Slovenské Federativní Republiky se připouštějí tyto odchylky:
a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat ustanovení § 21 odst. 3,
b) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním světlem podle § 35 odst. 7,
c) koncová část výfukového potrubí může směřovat dolů k vozovce,
d) elektrická instalace nemusí odpovídat příslušné ČSN podle § 42 odst. 1,
e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu podle § 42 odst. 2,
f) nemusí být boční směrové světlo podle § 48 odst. 3,
g) rozsvícení předních a zadních světel do mlhy je možné při zapnutých obrysových, potkávacích i dálkových světlech,
h) výrobní štítek nemusí obsahovat všechny předepsané údaje podle § 76 odst. 1,
j) homologační štítek nemusí mít vyznačeny všechny homologace podle § 76 odst. 4.
(4) U ojetých vozidel se kromě odchylek uvedených v odstavci 3 připouštějí tyto další odchylky:
a) zajištění dveří nemusí mít dvě jednoznačně rozlišitelné polohy podle § 33 odst. 3,
b) šířka dveří do obytné nástavby vozidel nesmí být menší než 550 mm,
c) nemusí být uzamykatelný uzávěr palivové nádrže podle § 35 odst. 4,
d) výfukové potrubí vedené svisle vzhůru nad vozidlo může mít vyústění i v pravé polovině vozidla a nemusí přesahovat o více než 100 mm, přitom však musí být opatřeno klapkou nebo odvodňovacím ventilem v nejnižším místě a výfukový systém musí být těsný,
e) u vozidel kategorie N1 nemusí být odpojovač elektrického zařízení podle § 42 odst. 4,
f) osvětlení státní poznávací značky, zpětný světlomet a doplňková obrysová světla nemusí být homologována podle příslušného předpisu EHK a nemusí být označena homologační značkou podle § 43 odst. 1,
g) nemusí být nastavování světlometů z místa řidiče a štítek se základním nastavením světlometů,
h) nemusí být svítilna se zpětným světlem,
i) přední světlomety do mlhy trvale zabudované do karoserie vozidla mohou mít žlutou barvu světla,
j) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,
k) větrák vytápěcího a větracího systému může být jednorychlostní,
l) zakončení ovládací páky jednostopých motorových vozidel musí být zakončeno koulí o průměru větším než 15 mm,
m) nemusí být homologační štítek podle § 76 odst. 4,
n) ve výfukových plynech kontrolovaných při volnoběhu motoru nesmí objem oxidu uhelnatého (CO) překročit 3,5 % a od roku 1993 kromě toho objem nespálených uhlovodíků (HC) nesmí překročit 800 ppm.
(5) Ojetým vozidlem se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které již bylo provozováno a evidováno v České a Slovenské Federativní Republice nebo v jiném státě.
§ 6
Stavba jednotlivého vozidla10)
(1) Souhlas ke stavbě jednotlivého vozidla se udělí, jen jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce a jde-li o
a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných, namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce a vykládce,
b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí; stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze výhodněji dosáhnout úpravou vozidla,
c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky; za nové konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby,
d) stavbu vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž tělesný stav neumožňuje použít vozidla hromadně vyráběného nebo dováženého prostřednictvím dovozce,
e) stavbu elektromobilu, jestliže žadatel předloží vyjádření Svazu pro spolupráci s armádou.
(2) Souhlas ke stavbě jednotlivého přípojného vozidla se udělí jen, jde-li o přípojné vozidlo
a) k tažnému vozidlu kategorie M1, byly-li ke stavbě použity základní díly (např. úplné nápravy, popřípadě hlavy kol, kola, brzdová ústrojí) používané u některého schváleného motorového nebo přípojného vozidla,
b) k tažnému vozidlu kategorie M1 stavěné podle dokumentace, která byla schválená pro účely jednotlivých staveb určitých provedení těchto přípojných vozidel,
c) k vozidlu kategorie N, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce.
(3) Hromadnou stavbou se rozumí stavba více než 5 vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné dokumentace.
§ 7
Přestavba jednotlivého vozidla11)
(1) Souhlas k přestavbě jednotlivého vozidla se neudělí, jde-li o
a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel s autobusovým podvozkem nebo autobusovou karosérií,
b) přestavbu na vozidlo shodné s jiným současně vyráběným (dováženým) schváleným typem, s výjimkou přestavby nákladního automobilu na speciální.
(2) Změna druhu paliva k pohonu motoru se nepovažuje za přestavbu, umožňuje-li tuto změnu u téhož typu vozidla výrobce. Při schvalování změny stávajícího druhu pohonu na pohon zkapalněným plynem propan-butan se přiměřeně použijí příslušná ustanovení zvláštního předpisu o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.12a)
(3) Hromadnou přestavbou se rozumí přestavba více než 5 vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné dokumentace.
§ 9
Schvalování technické způsobilosti trolejbusů a tramvají
Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají se řídí předpisy platnými pro drážní vozidla.13)
§ 10
Kategorie vozidel
(1) Vozidla se pro účely této vyhlášky dělí do těchto kategorií:
a) silniční motorová vozidla, která mají dvě kola nebo mají tři kola a jejich celková hmotnost nepřevyšuje 1 t (kategorie L),
b) silniční motorová vozidla určená pro dopravu osob, která mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají nejméně čtyři kola (kategorie M),
c) silniční motorová vozidla určená pro dopravu věcí, která mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají nejméně čtyři kola (kategorie N),
d) přípojná vozidla (kategorie O),
e) zvláštní vozidla uvedená v části třetí,
f) vozidla uvedená v části čtvrté.
(2) Do kategorie L patří motorová vozidla
a) se dvěma koly, šlapátky a objemem válců nepřesahujícím 50 cm3 (kategorie L1 – mopedy),
b) se třemi koly a objemem válců nepřesahujícím 50 cm3 (kategorie L2),
c) se dvěma koly a pevnými stupačkami (kategorie L3 – skútry a motocykly),
d) se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině vozidla a objemem válců přesahujícím 50 cm3 (kategorie L4),
e) se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině vozidla a objemem válců přesahujícím 50 cm3 (kategorie L5).
(3) Do kategorie M patří motorová vozidla,
a) která jsou určena pro dopravu jen sedících osob v počtu nejvýše devět včetně řidiče a celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie M1 – osobní automobily); do této kategorie se zahrnují též vozidla
– konstruovaná především pro dopravu osob, která mohou být za sedadlem řidiče upravena pro přepravu věcí,
– konstruovaná především pro dopravu věcí, která mohou být za sedadlem řidiče snadno upravena14) pro dopravu více než tří osob,
– která mohou být upravena jako obytná;
b) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče a celkovou hmotnost nepřevyšující 5 t (kategorie M2 – autobusy),
c) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče a celkovou hmotnost převyšující 5 t (kategorie M3 – autobusy).
(4) Do kategorie N patří nákladní automobily
a) s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie N1),
b) s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 12 t (kategorie N2),
c) s celkovou hmotností převyšující 12 t (kategorie N3).
(5) Přípojná vozidla se zařazují do kategorie O a dělí se na
a) jednonápravové přívěsy s celkovou hmotností nepřevyšující 0,75 t (kategorie O1),
b) přípojná vozidla s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t, pokud nepatří do kategorie O1, (kategorie O2),
c) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 10 t (kategorie O3),
d) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 10 t (kategorie O4).

ČÁST DRUHÁ

Podmínky konstrukce a provedení vozidel
§ 11
Rozměry vozidel a jízdních souprav
(1) Největší přípustné rozměry vozidel a jízdních souprav (dále jen „souprava“) včetně nákladu jsou
a) celková šířka2,50 m,
– přípojného vozidla za osobní automobil2,30 m,
– přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo1,00 m,
– samojízdných zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů3,00 m,
– tramvají2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)4,00 m,
– přípojného vozidla za osobní automobil ne větší než 1,8 násobek rozchodu jeho kol, nejvýše však3,00 m;
c) celková délka
– jednotlivého vozidla (sólo) s výjimkou návěsu12,00 m,
– kloubového autobusu a trolejbusu18,00 m,
– soupravy motorového vozidla s návěsem15,50 m,
– soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem18,00 m,
– soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem22,00 m,
– přípojného vozidla za osobní automobil (včetně oje)8,00 m,
– tramvaje (sólo) včetně spřáhel18,00 m,
– soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel40,00 m;
d) délka přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo nesmí být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit 2,50 m;
e) délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však smí činit 3,50 m.
(2) Pevné části vozidla – s výjimkou vozidel se skříňovou karosérií a autobusů – nesmějí překročit obrys ložné míry stanovený zvláštními předpisy pro přepravu po železnici.15)
(3) Největší šířku vozidla smějí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobná zařízení namontovaná na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.
(4) Vozidla a soupravy – s výjimkou tramvají a jejich souprav – smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360° s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6,7 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m, u kloubových autobusů, kloubových trolejbusů a souprav trolejbusů se speciálním spojovacím zařízením o více než 1,2 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Hodnota vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva nebo doprava smí být nejvýše 20 m.16)
(5) Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují stanovené rozměry, na pozemních komunikacích, platí zvláštní předpisy.17)
(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 12
Vyznačení obrysů vozidel a jejich souprav
(1) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.18) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
(2) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,50 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné zemědělské a lesnické stroje (§ 69), pojízdné pracovní stroje (§ 70) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 52 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45° dolů. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,10 m2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.
(3) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m – s výjimkou výsuvných antén – musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Nosiče zavazadel a lyží, reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby a jiná příslušenství vozidel musí být spolehlivě přichyceny k vozidlu, nesmějí s výjimkou jejich uchycení, přesahovat půdorysný obrys střechy vozidla a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Nosiče zavazadel a lyží musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů.
§ 13
Hmotnost připadající na nápravu, celková hmotnost vozidla19) a hmotnost připadající na kladku u pásového vozidla
(1) Hmotnost vozidla – s výjimkou vozidel uvedených v § 69 a 70 – nesená koly jednotlivých náprav a vyplývající z okamžité hmotnosti vozidla musí být rovnoměrně rozložena. U vozidel v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje konstrukce pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Hmotnost připadající na jednotlivé řízené nápravy motorového vozidla (včetně kloubového autobusu) – měřeno při stání na vodorovné vozovce – nesmí poklesnout pod 20 % a u ostatních autobusů pod 25 % okamžité hmotnosti vozidla. Pro zemědělské a lesnické traktory platí ustanovení § 67 odst. 4.
(2) Hmotnost připadající na nápravu motorových a jejich přípojných vozidel opatřených koly s pneumatikami nesmí překročit
a) u jednoduché nápravy 10 t a plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 1000 kPa,
b) u jednoduché hnací nápravy 11 t a plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 800 kPa,
c) u dvounápravy s dílčím rozvorem
od 1,0 m do 1,1 m11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m14,5 t,
přes 1,3 m do 1,4 m16 t,
přes 1,4 m do 2,0 m18 t,
přitom však hmotnost připadající na jednu nápravu nesmí překročit 10 t,
d) u trojnápravy s rozvorem krajních náprav
nepřesahujícím 2,3 m22 t,
nepřesahujícím 2,8 m24 t.
U jednoduché nápravy, na kterou připadá hmotnost menší než 10 t nesmí být ekvivalent plošného měrného zatížení větší, než je uvedeno v písmeně a). Dvounápravou se rozumí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy jsou při přípustné hmotnosti od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu. Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž odpružení má vzájemnou vazbu.
(3) Celková hmotnost smí být nejvýše
a) u motorových vozidel se dvěma nápravami16 t,
b) u motorových vozidel se dvěma nápravami, u nichž na hnací nápravu připadá hmotnost 11 t, za podmínky stanovené v odst. 2 písm. b)17 t,
c) u přívěsů se dvěma nápravami20 t,
d) u motorových vozidel a přívěsů se třemi nápravami24 t,
e) u motorových vozidel a přívěsů se čtyřmi a více nápravami32 t,
f) u kloubových autobusů28 t,
g) u souprav48 t,
h) u pásových vozidel18 t.
(4) Jestliže má vozidlo kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí být hmotnost vozidla připadající na jednu nápravu větší než 4 t.
(5) Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje přípustnou celkovou hmotnost stanovenou v odstavci 3 nebo u nichž hmotnost připadající na nápravu přesahuje hmotnost uvedenou v odstavci 2, platí zvláštní předpisy.20)
(6) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí hmotnost připadající na jednu vodící kladku, na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla hmotnost připadající na vodící kladku zvednutou o 60 mm nebyla vyšší než dvojnásobek hmotnosti přípustné pro vodící kladku na rovné vozovce.
(7) Pásové vozidlo smí působit svou hmotností na vozovku mezi první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m, může dosahovat 6 t na 1 m vozovky.
(8) Zapojení vozidel a provoz souprav je dovolen jen za těchto podmínek:
– okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km . h-1 nejvýše 2,5 násobku okamžité hmotnosti tahače; celková hmotnost jednonápravového přívěsu21) však smí činit nejvýše trojnásobek celkové hmotnosti tažného vozidla,
– okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 25 km . h-1 nejvýše 1,4 násobku okamžité hmotnosti tahače,
– prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,
– náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn,
– vozidla kategorie O1, která nejsou vybavena zařízením pro provozní brzdění, mohou být zapojována jen za vozidla, jejichž pohotovostní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak.
Brzdy vozidel
§ 14
Zobrazit všechna ustanovení (1354)

Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění

Registrace zdarma Přihlásit se
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace o předpisu

CitaceVyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
Typ předpisu-
Autor-
SbírkaSbírka zákonů
Datum vyhlášení30.05.1984
Účinnost od01.07.1984
Účinnost do-
Stav Platný
Znění předpisu má informativní charakter.

Spolupracující weby

Založení s.r.o. Virtuální sídla a zakládání společností
MojeDatovka.cz Databáze a vyhledávání datových schránek
ČeskéFirmy.online Katalog a hodnocení českých firem
Oblíbené
Historie prohlížení
Tento web používá cookies pro zajištění správného fungování, analýzu návštěvnosti a zobrazování reklamy. Více informací
Nastavení cookies

Vyberte, které kategorie cookies chcete povolit.