Vyhláška č. 39/2005 Sb.

Vyhláška, kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání

Platný Účinnost od 01.02.2005
39
VYHLÁŠKA
ze dne 11. ledna 2005,
kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje minimální požadavky na studijní programy, jejichž studiem se získává odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání2); tyto minimální požadavky jsou seznamem teoretických a praktických oblastí nezbytných pro výkon regulované činnosti3).
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) akreditovaným studijním programemakreditovaný studijní program uskutečňovaný vysokou školou4),
b) školním vzdělávacím programemškolní vzdělávací program, pro nějž je vydán rámcový vzdělávací program podle zvláštního právního předpisu5), uskutečňovaný střední školou6),
c) akreditovaným vzdělávacím programemakreditovaný vzdělávací program uskutečňovaný vyšší odbornou školou,
d) vzdělávacím programem kurzu – vzdělávací program akreditovaného kvalifikačního kurzu uskutečňovaný podle zákona7),
e) specializačním programem – vzdělávací program specializačního vzdělávání uskutečňovaný podle zákona8),
f) standardní dobou studia – doba studia v programu při průměrné studijní zátěži vyjádřená v akademických rocích v případě programů podle písmene a)9), školních rocích v případě programů podle písmen b) a c) nebo kalendářních rocích v případě programů podle písmen d) a e),
g) celkovou standardní dobou studia – doba studia podle písmene f) potřebná k absolvování všech programů, kterými se získává odborná způsobilost k výkonu jednoho nelékařského zdravotnického povolání, pokud se tato způsobilost získává absolvováním více programů,
h) studujícím – žák střední školy, student vyšší odborné školy, student vysoké školy, účastník akreditovaného kvalifikačního kurzu nebo účastník specializačního vzdělávání,
i) zdravotnickým přístrojem – přístroj, který je zdravotnickým prostředkem podle zvláštního právního předpisu10),
j) komunitní péčí – primární, integrovaná a preventivní péče o jednotlivce a skupiny osob ve vlastním sociálním prostředí včetně domácí zdravotní péče podle zvláštního právního předpisu11),
k) správnou laboratorní praxí – postup v laboratoři, který odpovídá právním předpisům, normám ČSN, popřípadě normám CEN a ISO nebo standardům upravujícím činnosti zajišťované laboratořemi ve zdravotnických zařízeních, včetně dodržování programu zajišťování a zlepšování kvality; toto vymezení správné laboratorní praxe se nevztahuje na správnou laboratorní praxi v oblasti léčiv, která je upravena zvláštním právním předpisem12).
§ 3
Minimální požadavky na programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání
(1) Odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání se získává absolvováním akreditovaného studijního programu, školního vzdělávacího programu, akreditovaného vzdělávacího programu, vzdělávacího programu kurzu nebo specializačního programu.
(2) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti, které umožní vykonávat činnosti stanovené zvláštním právním předpisem13), a znalosti a dovednosti
a) v etice zdravotnického povolání v oboru,
b) v administrativních činnostech ve zdravotnictví, zejména ve vedení dokumentace týkající se oboru, včetně elektronické podoby této dokumentace,
c) v organizaci a řízení zdravotních služeb,
d) v základech podpory a ochrany veřejného zdraví, včetně prevence nákaz získaných v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (nozokomiálních nákaz),
e) v první pomoci a zajišťování zdravotní péče v mimořádných a krizových situacích,
f) v právních souvislostech poskytování zdravotní péče v oboru,
g) uvedené v § 4 až 41,
h) v základech řízení kvality poskytovaných zdravotních služeb a v zajištění bezpečí pacientů u povolání uvedených v § 428,
i) v komunikaci s pacientem a osobami jemu blízkými.
(3) Programy uvedené v odstavci 1 obsahují teoretickou výuku a praktické vyučování14) nebo praxi15) (dále jen „praktické vyučování“). Teoretická výuka musí být vyvážená a koordinovaná s praktickým vyučováním tak, aby znalosti a dovednosti podle odstavců 4 a 5 mohly být získány odpovídajícím způsobem.
(4) Teoretická výuka je ta část výuky, při níž se v programech uvedených v odstavci 1 získávají vědomosti a profesionální dovednosti nezbytné pro plánování, poskytování a vyhodnocování zdravotní péče v příslušném oboru a pro činnosti s touto zdravotní péčí související.
(5) Praktické vyučování je ta část výuky, při níž se v programech uvedených v odstavci 1 získávají v přímém a nepřímém kontaktu se zdravými a nemocnými jedinci dovednosti potřebné pro plánování, poskytování a vyhodnocování zdravotní péče v příslušném oboru na základě získaných vědomostí a dovedností. Studující se učí být členem týmu, být vedoucím týmu, poskytovat informace, edukovat a provádět zdravotní výchovu jednotlivců i skupin a přebírat odpovědnost za poskytovanou zdravotní péči. Tato výuka probíhá ve zdravotnickém zařízení, a případně na dalších místech, pokud je to pro studium k získání způsobilosti k výkonu příslušného zdravotnického povolání stanoveno touto vyhláškou. Odpovědnost za organizaci a odbornou úroveň praktického vyučování nesou pověřené osoby, které splňují požadavky na výkon zdravotnického povolání16), popřípadě také pedagogického povolání podle zvláštního právního předpisu17) a jsou způsobilé k provádění činností18), které jsou obsahem praktického vyučování. Do praktického vyučování mohou být zapojeni i jiní odborníci. Studující se účastní výkonu činností na příslušném pracovišti tak, aby tyto činnosti přispívaly k jejich vzdělávání a umožnily jim naučit se přebírat odpovědnost za poskytovanou zdravotní péči. Za praktické vyučování se pro účely této vyhlášky považuje i výuka na pracovištích škol nebo školských zařízení určených pro praktické vyučování (dále jen „školní laboratoř“), pokud odpovídá náplni příslušného oboru; to neplatí pro praktické vyučování v programech, jejichž absolvováním se získává odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky. Za úroveň praktického vyučování ve školních laboratořích mohou odpovídat i jiní než zdravotničtí pracovníci.
(6) Praktické vyučování je ukončeno ohodnocením praktických dovedností.
(7) Délka praktického vyučování v jiné než denní nebo prezenční formě studia (dále jen „prezenční forma studia“) může být zkrácena pouze o dobu doloženého praktického vyučování absolvovaného při studiu v programech uvedených v odstavci 1 pro přípravu příslušného nebo obdobného zdravotnického povolání, popřípadě o dobu výkonu příslušného nebo obdobného zdravotnického povolání, pokud dále není stanoveno jinak; musí však být zachován požadovaný obsah praktického vyučování.
Minimální požadavky na programy k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání
§ 4
Všeobecná sestra
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry se získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu.
(2) Studium v programech uvedených v odstavci 1 probíhá v
a) prezenční formě studia se specificky odborným charakterem, které zahrnuje nejméně 3 roky studia a nejméně 4 600 hodin teoretické výuky a praktického vyučování, z toho je doba praktického vyučování nejméně 2 300 hodin a nejvýše 3 000 hodin, nebo
b) jiné než prezenční formě studia, jehož celková doba výuky není kratší, než je doba výuky podle písmene a), a v němž není dotčena úroveň vzdělání.
Studium lze vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech kreditního systému ve vysokoškolském vzdělávání používaného v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání (dále jen „kreditní systém vysokoškolského vzdělávání“).
(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti z věd, které tvoří základ potřebný pro poskytování všeobecné individualizované ošetřovatelské péče zaměřené na člověka, a která zahrnuje znalosti
1. z odborné latinské terminologie, anatomie, fyziologie, farmakologie, patologické fyziologie, patologie, mikrobiologie a epidemiologie, biofyziky, biochemie, genetiky, hematologie a transfuzního lékařství, klinické propedeutiky, radiologie a základů radiační ochrany, ochrany veřejného zdraví včetně prevence nemocí, včasné diagnózy nemocí, o vztahu mezi zdravotním stavem, fyzickým a sociálním prostředím pacienta a o jeho chování, ze zdravotní výchovy, motivace a edukace pacientů, příbuzných a dalších relevantních osob ke zdravému životnímu stylu a péči o vlastní osobu a základní znalosti o zdravotnických prostředcích a manipulaci s nimi,
2. v ošetřovatelství a klinických oborech, a to v historii, charakteru a etice ošetřovatelství, v technických inovacích týkajících se metod zdravotní péče a ošetřovatelství, v obecných zásadách péče o zdraví, komunitní péči, ošetřovatelství ve vztahu k praktickému lékařství, zubnímu lékařství a dalším lékařským oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii, ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí, neurologii, péči o děti a pediatrii, péči o matku a dítě, gynekologii, psychiatrii, onkologii a hematoonkologii, otorinolaryngologii, oftalmologii, dermatovenerologii, infekčním lékařství, k péči o seniory a geriatrii, k paliativní péči, k intenzivní péči, léčebně rehabilitační péči a dietetice,
3. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech filozofie, sociologie, obecné psychologie, v psychologii zdraví a nemoci, vývojové psychologii, základech pedagogiky a edukace, právních předpisech ve vztahu k sociální problematice, základech ekonomie, v informatice a informačních a telekomunikačních systémech elektronického zdravotnictví, ošetřovatelské praxe a ošetřovatelského výzkumu založeného na důkazech,
zajišťovanou pedagogickými pracovníky, kteří získali odbornou kvalifikaci v souladu se zákonem o pedagogických pracovnících, akademickými pracovníky anebo dalšími odborníky, kteří se mohou podílet na výuce v souladu se zákonem o vysokých školách,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v ošetřovatelství zaměřené na člověka ve vztahu k praktickému lékařství, zubnímu lékařství a dalším lékařským oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii, ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí, neurologii, péči o děti a pediatrii, péči o matku a dítě, gynekologii, psychiatrii, onkologii a hematoonkologii, otorinolaryngologii, oftalmologii, dermatovenerologii, infekčnímu lékařství, k péči o seniory a geriatrii, paliativní péči, intenzivní péči a komunitní péči, dále v informatice a informačních a telekomunikačních systémech elektronického zdravotnictví a dále dovednosti a znalosti umožňující podílet se na praktickém výcviku zdravotnických pracovníků a zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví; tyto dovednosti se získávají pod přímým vedením kvalifikovaných všeobecných sester nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Praktické vyučování může, kromě míst uvedených v § 3 odst. 5, probíhat také ve vlastním sociálním prostředí pacienta a v zařízení sociálních služeb poskytujícím zdravotní péči.
§ 4a
Dětská sestra
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání dětské sestry se získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu.
(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 2 000 hodin.
(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti z oborů a věd, které tvoří základ potřebný pro poskytování ošetřovatelské péče a výchovy dětí všech věkových skupin, a která zahrnuje znalosti
1. z odborné latinské terminologie, anatomie, fyziologie, patologické fyziologie, patologie, mikrobiologie a epidemiologie, genetiky a prenatální diagnostiky, imunologie, základů biofyziky, biochemie, hematologie a transfuzního lékařství, toxikologie, klinické propedeutiky, farmakologie, včetně základních znalostí o zdravotnických prostředcích a manipulaci s nimi, základů radiační ochrany, ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí, včasné diagnózy nemocí, o vztahu mezi zdravotním stavem, fyzickým a vlastním sociálním prostředím pacienta a o jeho chování, výchovy ke zdraví, zdravého životního stylu včetně prevence nemocí, úrazů a závislostí, výživy dítěte a dietetiky a léčebně rehabilitační péče,
2. v ošetřovatelství a klinických oborech, a to v historii, charakteru a etice ošetřovatelství, v obecných zásadách péče o zdraví, komunitní péči, ošetřovatelství ve vztahu k pediatrii, neonatologii a dalším lékařským oborům, zejména k dětské chirurgii, ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí, dětské neurologii, dětské a dorostové psychiatrii, dětské gynekologii, dětské onkologii a hematoonkologii, dětské otorinolaryngologii, oftalmologii, dětské dermatovenerologii, infekčnímu lékařství a zubnímu lékařství, v ošetřovatelské péči poskytované institucionálně a poloinstitucionálně pro děti do 3 let věku a při poskytování léčebně rehabilitační péče, v dětské paliativní péči, v intenzivní péči,
3. ze sociálních a dalších souvisejících oborů, a to ze základů filozofie, sociologie, obecné a vývojové psychologie, zdravotnické a sociální psychologie, základů pedagogiky, výchovné péče a edukace, sociálně-právní ochrany dítěte, ekonomie, informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu a praxe založené na důkazech,
zajišťovanou pedagogickými pracovníky, kteří získali odbornou kvalifikaci v souladu se zákonem o pedagogických pracovnících, akademickými pracovníky nebo dalšími odborníky, kteří se mohou podílet na výuce v souladu se zákonem o vysokých školách,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti v ošetřovatelství ve vztahu k pediatrii a dalším lékařským oborům, zejména k péči o matku a novorozence, dětské chirurgii, ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí, dětské a dorostové psychiatrii, dětské gynekologii, intenzivní péči o dítě, dětské paliativní a komunitní péči, zubnímu lékařství a dále dovednosti umožňující podílet se na výchovné péči o děti všech věkových skupin a praktickém výcviku zdravotnických pracovníků; tyto dovednosti se získávají pod přímým vedením kvalifikovaných dětských sester nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Praktické vyučování může, kromě míst uvedených v § 3 odst. 5, probíhat také ve vlastním sociálním prostředí pacienta a v zařízení sociálních služeb poskytujícím zdravotní péči.
§ 5
Porodní asistentka
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.
(2) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 probíhá v prezenční formě studia se specificky odborným charakterem, které zahrnuje nejméně 3 roky studia a nejméně 4 600 hodin teoretické výuky a praktického vyučování, z toho je doba praktického vyučování nejméně 1 800 hodin. Studium lze vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech kreditního systému vysokoškolského vzdělávání.
(3) Program uvedený v odstavci 1 obsahuje teoretickou výuku a praktické vyučování. Praktické vyučování, kromě míst uvedených v § 3 odst. 5, může také probíhat ve vlastním sociálním prostředí žen a jejich rodin. Během praktického vyučování se studující účastní na činnosti poskytovatele zdravotních služeb. Studující musí být seznámeni s odpovědností spojenou s činností porodní asistentky.
(4) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti z věd, o které se opírá činnost porodní asistentky, a která zahrnuje znalosti
1. z odborné latinské terminologie anatomie, fyziologie, lékařské genetiky, farmakologie a patologie se zaměřením na gynekologickou, porodnickou a neonatologickou problematiku, mikrobiologie a epidemiologie, biofyziky, biochemie, klinické propedeutiky a základů radiační ochrany, ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí, o vztahu mezi zdravotním stavem, fyzickým a sociálním prostředím pacienta a o jeho chování, zdravotní výchovy a základní znalosti zdravotnických prostředků,
2. z porodní asistence a klinických oborů, a to zejména interního lékařství, chirurgie, zubního lékařství, gynekologie a porodnictví, embryologie, neonatologie a pediatrie, a to znalostí fyziologických procesů včetně možných patologií a technického vybavení používaného v porodnictví, analgezie, anestezie a resuscitace, ze základů fyzioterapie, výživy a dietetiky s ohledem na problematiku zdraví žen a novorozenců, sexuální výchovy a plánování rodičovství a paliativní péče,
3. ze sociálních a dalších souvisejících oborů, a to v základech filozofie, sociologie a obecné psychologie, zejména se zaměřením na psychologické a sociální souvislosti těhotenství, porodu, šestinedělí a péče o dítě, vývojovou psychologii a psychologii zdraví a nemoci, základů pedagogiky a edukace, sociálně-právní ochrany matky a dítěte, základů ekonomie, informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu, praxe založené na důkazech,
b) praktické vyučování ve zdravotnických zařízeních, které zahrnuje
1. poradenství fyziologicky těhotným ženám včetně nejméně 100 prenatálních vyšetření, z toho sledování alespoň 3 žen po dobu celého těhotenství,
2. dohled nejméně u 40 žen s rizikovým těhotenstvím,
3. osobní vedení nejméně 40 fyziologických porodů, a to ve všech dobách porodních, včetně indikovaného provedení epiziotomie; není-li možné dosáhnout tohoto počtu, může být snížen na nejméně 30 porodů za podmínky dalších 20 asistencí u porodů,
4. asistenci alespoň u 10 patologických porodů a alespoň u jednoho porodu v poloze koncem pánevním; není-li to možné, musí být proveden nácvik simulací,
5. alespoň 10 kontrol porodních cest a ošetření porodních cest; šití hráze s drobným poraněním nebo s epiziotomií může být provedeno simulací, je-li to nezbytné,
6. poporodní ošetření a vyšetření alespoň u 100 rodiček a novorozenců v časném poporodním období,
7. dohled a péči o matku a novorozence v průběhu šestinedělí, vyšetření a edukaci alespoň u 100 šestinedělek a zdravých novorozenců, včetně laktačního poradenství,
8. dohled a péči o matku s novorozencem vyžadujícím zvláštní péči včetně nedonošeného a přenošeného novorozence, novorozence s nízkou porodní hmotností a patologického novorozence,
9. asistenci u resuscitace novorozence; není-li to možné, musí být proveden nácvik simulací,
10. péči o ženy v oblasti gynekologie, včetně paliativní péče,
11. základní ošetřovatelskou péči v interním lékařství a chirurgii,
12. komunitní péči, výchovu, edukaci a péči o ženu a její rodinu;
praktické vyučování k získání dovedností uvedených v bodech 1, 2, 7, 8, 10 nebo 12 lze zajistit také ve vlastním sociálním prostředí žen a jejich rodin podle zákona o zdravotních službách.
(5) Praktické vyučování podle odstavce 4 písm. b) probíhá pod přímým vedením zdravotnických pracovníků kvalifikovaných v oblasti porodní asistence nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků, oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, v zařízeních určených v programu uvedeném v odstavci 1 a poskytuje zkušenosti ze spolupráce s dalšími zdravotnickými pracovníky.
§ 6
Ergoterapeut
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ergoterapeuta se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.
(2) Program uvedený v odstavci 1standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1600 hodin.
(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování ergoterapeutické péče, a to v anatomii, fyziologii, patologii a patofyziologii, kineziologii a základních znalostech zdravotnických prostředků,
2. ergoterapii a klinických oborech, a to ve vnitřním lékařství, chirurgii a traumatologii, neurologii a psychiatrii, pediatrii, geriatrii, paliativní péči, ortopedii, protetice, úvodu do ergoterapie, teorii ergoterapie, diagnostických a léčebných ergoterapeutických postupech ve vztahu k psychosociálnímu, neurovývojovému a biomechanickému přístupu a ve vztahu k prostředí, v ergoterapii u mentálního postižení, ergoterapii v oborech pediatrie a geriatrie, ergoterapii při použití kompenzačních pomůcek, ergodiagnostice a pracovní rehabilitaci, v komunitní péči, rehabilitaci kognitivních poruch v ergoterapii a ve využití komunikačních technologií v ergoterapii,
3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech pedagogiky a edukace, speciální pedagogice, sociální rehabilitaci, ergonomii, psychologii, právních předpisech ve vztahu k sociální problematice, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v provádění ergoterapeutických výkonů, v komunitní péči, v základní metodice léčebné tělesné výchovy a léčebně rehabilitační péče, paliativní péči, vyšetřování motorických funkcí, základních komunikačních schopností a rozumových a dalších funkcí nutných pro poskytování ergoterapeutické péče a v hodnocení soběstačnosti. Praktické vyučování může, kromě míst uvedených v § 3 odst. 5, probíhat také ve vlastním sociálním prostředí pacienta a v zařízení sociálních služeb poskytujícím zdravotní péči.
§ 7
Radiologický asistent
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického asistenta se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.
(2) Program uvedený v odstavci 1standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1200 hodin.
(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče v klinických radiologických oborech, a to v systémové, vývojové a topografické anatomii, patologii, fyziologii, biofyzice, matematice včetně matematické statistiky, fyzice,
2. ostatních klinických oborech, a to ve vnitřním lékařství, chirurgii, farmakologii, použití zdravotnických prostředků, zejména zdravotnických přístrojů, v obecné ošetřovatelské péči a specifické ošetřovatelské péči při provádění radiologických výkonů,
3. odborných radiologických oborech, a to v radiologické fyzice, molekulární a klinické radiobiologii, radiační onkologii zahrnující metody plánování radioterapie, verifikační postupy a ozařovací techniky, v radiodiagnostice zahrnující radiologické i neradiologické statické a dynamické zobrazovací postupy (konvenční a digitální radiografie, výpočetní tomografie, skiaskopická vyšetření, ultrazvuková vyšetření, nukleární magnetická rezonance), v nukleární medicíně zahrnující zobrazovací i nezobrazovací vyšetřovací postupy a terapeutické aplikace otevřených zářičů, v radiologické technologii, rentgenové anatomii včetně anatomie příčných řezů, v radiační ochraně při lékařském ozáření včetně její optimalizace, analýzy rizik a kontroly dávek, v zabezpečování jakosti ve zdravotnických radiologických provozech, obecné bezpečnosti v radiologii,
4. dalších souvisejících oborech, a to v obecné psychologii a psychologii nemocných, základech pedagogiky a edukace, technických právních předpisech a normách a právních předpisech týkajících se ionizujícího záření, v základech metodologie vědeckého výzkumu,
b) teoretickou výuku poskytující znalosti požadované pro získání zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu19),
c) praktické vyučování zahrnující
1. praktická cvičení v radiologické fyzice a dozimetrii, ve fyzikálních testech k zajištění jakosti radiologické technologie a diagnostických informací,
2. praktické vyučování, které probíhá ve zdravotnických zařízeních na pracovištích radiodiagnostiky, radiační onkologie a nukleární medicíny a které poskytuje dovednosti a znalosti v radiologických zobrazovacích postupech a projekčních technikách, v akvizici, zpracování a archivaci obrazových dat, v ozařovacích technikách, plánování radioterapie, její simulaci a verifikaci a v zobrazovacích a nezobrazovacích diagnostických metodách v oboru nukleární medicína,
3. praktická cvičení poskytující dovednosti a znalosti v obecných ošetřovatelských postupech, zejména ve vztahu k internímu lékařství, chirurgii, pediatrii a intenzivní péči a ve specifických ošetřovatelských postupech používaných při radiologických výkonech;
tyto dovednosti se získávají pod odborným dohledem radiologických asistentů nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.
§ 8
Zdravotní laborant
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotního laboranta se získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu nebo akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu nebo akreditovaného vzdělávacího programu a vzdělávacího programu kurzu.
(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1000 hodin.
(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování laboratorní zdravotní péče, a to v anatomii, fyziologii, patologii, biologii, biofyzice, fyzice, chemii, biochemii a základech radiační ochrany,
2. laboratorních a klinických oborech, a to v histologii a histologické technice, cytologii, genetice a molekulární biologii, hematologii a transfuzním lékařství, mikrobiologii, imunologii, epidemiologii, vyšetřovacích metodách v ochraně a podpoře veřejného zdraví, toxikologii, klinické biochemii, instrumentální analýze (analytická chemie), zdravotnických prostředcích, zejména v laboratorních zdravotnických přístrojích,
3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech psychologie a základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu, systému managementu jakosti v laboratoři,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v základních laboratorních postupech v souladu se zásadami správné laboratorní praxe včetně odběru biologického materiálu a znalosti preanalytického, analytického a postanalytického procesu v oborech histologie, cytologie, genetika a molekulární biologie, hematologie a transfuzní služba, mikrobiologie, imunologie, klinická biochemie včetně toxikologie, vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví a epidemiologii; praktické vyučování probíhá zejména ve školních laboratořích; v každém uvedeném oboru praktické vyučování probíhá nejméně 5 dní ve zdravotnických zařízeních.
(4) Pokud se odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotního laboranta získává studiem v akreditovaném studijním programu a vzdělávacím programu kurzu nebo studiem v akreditovaném vzdělávacím programu a vzdělávacím programu kurzu, doplňuje vzdělávací program kurzu vzdělání získané absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu tak, aby splňoval požadavky podle odstavců 2 a 3.
§ 9
Zdravotně-sociální pracovník
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka se získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného studijního programu a vzdělávacího programu kurzu nebo akreditovaného vzdělávacího programu a vzdělávacího programu kurzu.
(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají celkovou standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1000 hodin.
(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro sociální péči, a to ve filozofii, etice, psychologii, sociologii, základech speciální pedagogiky, sociální politice, právu pro sociální pracovníky,
2. sociální péči, a to v metodě a technice sociálního výzkumu, teorii a metodě sociální práce, problematice sociálních institucí, rizikových skupin a menšin, v sociálních aspektech zdraví a nemocech ve vztahu ke klinickým oborům,
3. oborech souvisejících s poskytováním zdravotní péče, a to v základech anatomie, fyziologie a patologie, v základech lékařských klinických oborů vnitřní lékařství, chirurgie, psychiatrie, pediatrie, geriatrie a sociální patologie, v základech ošetřovatelství, v komunitní péči, v léčebně rehabilitační péči, v základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v metodách sociální práce ve vztahu k řešení složitých sociálních situací pacientů vzniklých v souvislosti s onemocněním nebo zdravotním postižením; praktické vyučování probíhá ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče, v zařízení sociálních služeb poskytujícím zdravotní péči, ve vlastním sociálním prostředí pacienta a správních úřadech v oblasti sociální péče.
(4) Vzdělávací program kurzu doplňuje vzdělání získané absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu tak, aby splňoval požadavky podle odstavců 2 a 3.
§ 10
Optometrista
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání optometristy se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.
(2) Program uvedený v odstavci 1standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 240 hodin.
(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče v optometrii, a to v biologii a genetice, anatomii se zaměřením na anatomii oka, fyziologii se zaměřením na fyziologii oka, histologii, biochemii, mikrobiologii, imunologii, fyzice, patologii, farmakologii,
2. optometrii a optice a klinických oborech, a to v oftalmologii včetně oční farmakologie, v binokulárním vidění, nauce o refrakci, základech ortoptiky, ve zdravotnických prostředcích, a to ve speciálních kompenzačních pomůckách, kontaktních čočkách a optických a oftalmologických zdravotnických přístrojích,
3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii, základech pedagogiky a edukace, ekonomice a vedení obchodu, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v optometrii, kontaktologii, při vyšetřování na oftalmologických přístrojích a při výrobě kontaktních pomůcek, kdy se studující jako součást týmu učí provádět poradenskou službu při výběru brýlových obrub a úpravách brýlových čoček, poradenskou službu v oblasti refrakčních vad včetně kontaktních čoček, vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická vyšetření oka, určovat refrakční vadu, provádět korekce, aplikovat kontaktní čočky nebo speciální optické pomůcky a předepisovat je a vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce refrakčních vad.
§ 11
Ortoptista
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoptisty se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.
(2) Program uvedený v odstavci 1standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1600 hodin.
(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče v ortoptice, a to v biologii a genetice, v anatomii zejména se zaměřením na anatomii oka, ve fyziologii zejména se zaměřením na fyziologii oka, v histologii, biochemii, mikrobiologii, imunologii, patologii, farmakologii, ve fyzice se zaměřením na optiku a optometrii,
2. ortoptice a klinických oborech, a to v oftalmologii, strabologii a neurooftalmologii, v ortoptice-pleoptice, ošetřovatelství, ošetřovatelské péči o děti a ošetřovatelské péči v očním lékařství, ve zdravotnických prostředcích, a to ve speciálních kompenzačních pomůckách a oftalmologických zdravotnických přístrojích,
3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v psychologii, základech pedagogiky a edukace, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v oborech uvedených v písmenu a) bodu 2; praktické vyučování probíhá ve zdravotnickém zařízení poskytovatele ambulantní nebo lůžkové péče o pacienty s poruchami zraku nebo ve školní laboratoři.
§ 12
Asistent ochrany a podpory veřejného zdraví
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví se získává absolvováním
a) akreditovaného studijního programu podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 96/2004 Sb.,
b) akreditovaného studijního programu podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 96/2004 Sb. a vzdělávacího programu kurzu, nebo
c) akreditovaného vzdělávacího programu podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 96/2004 Sb. a vzdělávacího programu kurzu.
(2) Akreditovaný studijní program uvedený v odstavci 1 písm. a)standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1200 hodin.
(3) Akreditovaný studijní program uvedený v odstavci 1 písm. b) a akreditovaný vzdělávací program uvedený v odstavci 1 písm. c) mají každý standardní dobu studia nejméně 3 roky. Praktické vyučování v akreditovaném studijním programu a ve vzdělávacím programu kurzu nebo v akreditovaném vzdělávacím programu a ve vzdělávacím programu kurzu činí v součtu nejméně 1 200 hodin.
(4) Studium v akreditovaném studijním programu uvedeném v odstavci 1 písm. a), akreditovaném studijním programu a ve vzdělávacím programu kurzu uvedeném v odstavci 1 písm. b) nebo akreditovaném vzdělávacím programu a ve vzdělávacím programu kurzu uvedeném v odstavci 1 písm. c) poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. biologických a klinických oborech, které tvoří základ potřebný pro podporu a ochranu veřejného zdraví, a to v biologii, anatomii, fyziologii, patologii, histologii, biofyzice, chemii a biochemii, mikrobiologii, genetice, imunologii, základech klinických lékařských oborů, zejména infekčního lékařství, pracovního lékařství a nemocí z povolání, pediatrie, v základech radiační ochrany, zdravotnických prostředcích,
2. oborech podpory a ochrany veřejného zdraví, a to v epidemiologii infekčních a neinfekčních onemocnění a epidemiologické metodologii, v hygieně obecné a komunální včetně ochrany spotřebitele, v hygieně výživy včetně základů potravinářské mikrobiologie, potravinářských technologií, nutriční toxikologie a výživového poradenství, v hygieně předmětů běžného užívání, hygieně práce a pracovního lékařství včetně fyziologie práce, v hygieně dětí a mladistvých, metodách ochrany a podpory veřejného zdraví, tvorbě a řízení zdravotnických programů,
3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech demografie, základech sociologie a sociální psychologie včetně specifik skupin obyvatel, v základech pedagogiky a komunikace s veřejností, právních předpisech zejména ve vztahu k výkonu státního zdravotního dozoru a správního řízení v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, v základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v ochraně a podpoře veřejného zdraví a v provádění státního zdravotního dozoru, v tvorbě a řízení zdravotnických programů v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, v základních laboratorních metodách v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, v získávání dat potřebných k vyhodnocování vlivu životních a pracovních podmínek na zdravotní stav populace, ve zjišťování a vyhodnocování zdravotních rizik v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví ve vztahu k životnímu a pracovnímu prostředí; praktické vyučování probíhá zejména ve školních laboratořích, ve zdravotních ústavech, Státním zdravotním ústavu a správních úřadech provádějících státní zdravotní dozor.
§ 13
Ortotik-protetik
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortotika-protetika se získává absolvováním akreditovaného studijního programu.
(2) Program uvedený v odstavci 1standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1000 hodin.
(3) Studium v programu uvedeném v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování zdravotní péče v ortotice a protetice, a to v anatomii a fyziologii se zaměřením na pohybový systém, v biofyzice, chemii a biochemii, v patologické anatomii a fyziologii se zaměřením na pohybový systém, v základech biomechaniky, odborném kreslení,
2. ortotice, protetice a klinických oborech, a to v ortopedii a chirurgii, neurologii, rehabilitaci, pediatrii a předmětech poskytujících znalosti o stavbě, materiálech a technologických postupech používaných při navrhování, stavbě a opravách zdravotnických prostředků, a to ortoticko-protetických pomůcek,
3. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech psychologie, pedagogiky, ekonomie, informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti nezbytné pro navrhování, zhotovování a opravy ortoticko-protetických pomůcek; nejméně polovina doby praktického vyučování probíhá ve zdravotnických zařízeních nebo jiných ortoticko-protetických pracovištích.
§ 14
Nutriční terapeut
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního terapeuta se získává absolvováním akreditovaného studijního programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu.
(2) Programy uvedené v odstavci 1 mají standardní dobu studia nejméně 3 roky, z toho praktické vyučování činí nejméně 1800 hodin.
(3) Studium v programech uvedených v odstavci 1 poskytuje znalosti a dovednosti stanovené v § 3 a dále obsahuje
a) teoretickou výuku poskytující znalosti v
1. oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování nutriční péče, a to v anatomii se zaměřením na trávicí systém, fyziologii se zaměřením na fyziologii výživy a metabolismus, patologii, patofyziologii se zaměřením na patofyziologii konkrétního onemocnění, v chemii, biochemii, potravinářské chemii, nauce o potravinách, technologii přípravy pokrmů, mikrobiologii, epidemiologii a hygieně, základech farmakologie,
2. nutričních oborech a oborech ochrany veřejného zdraví, a to v lékařské toxikologii, komunitní hygieně, epidemiologii infekčních a neinfekčních onemocnění ve vztahu k výživě, ve výživě zdravých jedinců různých věkových skupin včetně specifických nároků těhotných žen a zvláštností dětského a dorostového věku, ve výživě ve vztahu k tělesné zátěži (výživa sportovců), v komunitní péči, alternativní a netradiční formě výživy, ve výživovém poradenství, zdravotní výchově, ochraně a podpoře veřejného zdraví, ochraně spotřebitele, tvorbě a řízení zdravotnických programů, klinické dietologii, přípravě základních a speciálních druhů léčebné výživy s využitím zásad racionální výživy, zpracování výživové anamnézy, stanovení terapeutických plánů stravování individuálních klientů, hygienických aspektech zajištění výroby, přípravy, rozvozu, přepravy, značení a skladování pokrmů a jejich uvádění do oběhu, umělé výživě (enterální a parenterální),
3. klinických oborech, a to ve vnitřním lékařství se zaměřením na metabolická onemocnění, v chirurgii, pediatrii, gynekologii, gerontologii, psychiatrii, infekčním lékařství, onkologii a základech ošetřovatelství,
4. sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech sociologie a sociální psychologie, základech pedagogiky a edukace, v psychologii, právních předpisech ve vztahu k výkonu státního zdravotního dozoru, v základech ekonomie, informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu,
b) praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v léčebné výživě ve vztahu ke klinickým oborům uvedeným v písmenu a) bodu 3, a to ve zjišťování nutričních potřeb pacientů, v hodnocení stavu výživy, ve zpracovávání jídelních plánů, ve volbě vhodných doplňků stravy, v přípravě a distribuci stravy, ve zdravotní výchově, v edukaci a poradenství; praktické vyučování probíhá ve zdravotnickém zařízení poskytovatele ambulantní a lůžkové péče zejména na odděleních gerontologických, interních, dětských a v metabolických jednotkách, v edukačních centrech, v zařízení sociálních služeb a ve stravovacích provozech zejména ve zdravotnickém zařízení, zařízení sociálních služeb a v zařízení školního stravování, ve školních laboratořích a ve státních zdravotnických ústavech a správních úřadech provádějících státní zdravotní dozor; jeho součástí je účast na státním zdravotním dozoru v oblasti hygieny výživy v komunitní péči.
§ 15
Zubní technik
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního technika se získává absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu.

Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění

Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace o předpisu

CitaceVyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání
Typ předpisu-
Autor-
SbírkaSbírka zákonů
Datum vyhlášení20.01.2005
Účinnost od01.02.2005
Účinnost do-
Stav Platný
Znění předpisu má informativní charakter.
Oblíbené
Historie prohlížení