Vyhláška Ministerstva financí č. 18/1960 Sb.
Vyhláška o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách
Platný
Účinnost od 01.04.1960
18
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 8. března 1960
o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách
Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí, zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů stanoví podle § 10 odst. 2 zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a podle § 7a odst. 1 zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 80/1958 Sb., a po projednání s ostatními ústředními orgány a s vybranými podniky:
Předmět a rozsah úpravy
(1) Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních a jiných výdajů při zahraničních pracovních cestách a náhrady stěhovacích výdajů, pokud mají vztah k zahraničí,
a) zaměstnanců organizací socialistického sektoru a jiných osob, pověřených těmito organizacemi plněním úkolů v zahraničí,
b) a rodinných příslušníků osob uvedených pod písm. a).
(2) Tato vyhláška se nevztahuje na zahraniční pracovní cesty těch zaměstnanců, kteří je konají jako členové posádek dopravních prostředků nebo jejichž zaměstnání záleží v jiné činnosti v dopravním prostředku, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob.*)
(3) O úpravě náhrad výdajů uvedených v odstavci 1 veřejných funkcionářů, příslušníků ozbrojených sil v činné službě, žáků škol ozbrojených sil, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob platí zvláštní předpisy.
(1) Zahraničními pracovními cestami jsou pracovní cesty z tuzemska do zahraničí a ze zahraničí do tuzemska a pracovní cesty v zahraničí.
(2) Zahraniční pracovní cesta z tuzemska počíná okamžikem odjezdu z obce sídla vysílající organizace (§ 4 odst. 1) a zahraniční pracovní cesta do tuzemska končí okamžikem příjezdu do obce sídla vysílající organizace. Vyžaduje-li toho účelnost, může vysílající organizace, dodrží-li zásadu nejvyšší hospodárnosti, určit pro nástup nebo ukončení cesty jinou obec.
Ustanovení § 7 odst. 3 není dotčeno.
Povinnosti při zahraničních pracovních cestách z hlediska hospodárnosti
Vysílající organizace a financující organizace (§ 4), dále zaměstnanci a jiné osoby, vysílané na zahraniční pracovní cesty , jakož i jejich rodinní příslušníci, jsou povinni řídit se zásadou nejvyšší hospodárnosti, zejména volit spojení (směr jízdy) a dopravní prostředky devizově nejvýhodnější.
(1) Organizace, která ukládá svému zaměstnanci vysílanému do zahraničí nebo jiné osobě (dále jen „zaměstnanci“) splnění úkolu v zahraničí (vysílající organizace), je zejména povinna
a) před povolením cesty na základě plánu pracovních úkolů přezkoušet její účelnost a před nastoupením její připravenost,
b) určit trvání cesty na dobu nezbytně nutnou a kontrolovat hospodárné plnění úkolů,
c) spolupracovat v otázkách hospodárnosti s financující organizací,
d) zajistit řádné a včasné využití výsledků cest.
(2) Organizace, která zaměstnanci uvolňuje na pracovní cestu do zahraničí devizové prostředky (dále jen „financující organizace“), je zejména povinna
a) spolupracovat s vysílající organizací, aby byla uplatňována hlediska hospodárnosti,
b) zajistit obstarání jízdenek a letenek,
c) vybavit zaměstnance při nástupu zahraniční pracovní cesty potřebnými devizovými prostředky, zařídit jejich další včasné zaslání, byla-li cesta odůvodněně prodloužena, popř. zajistit jejich postupné zasílání, jde-li o dlouhodobou pracovní cestu ,
d) upozornit zaměstnance na ustanovení této vyhlášky a prováděcích předpisů i pokynů k ní vydaných a pomoci mu, aby se s nimi mohl seznámit,
e) vyžádat si od zaměstnance vyúčtování výdajů ve stanovené lhůtě a vyúčtování včas kontrolovat.
(3) Je-li vysílající organizace zároveň organizací financující, příslušejí jí též povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. b) až e).
(1) Zaměstnanec vyslaný do zahraničí je zejména povinen
a) seznámit se s touto vyhláškou a s prováděcími předpisy a pokyny k nim vydanými,
b) řídit se příkazy vysílající a financující organizace,
c) dbát zásady nejvyšší hospodárnosti (§ 3), zejména při volbě ubytování,
d) omezovat trvání zahraniční pracovní cesty na dobu nezbytně nutnou,
e) podat vysílající organizaci zprávu o výsledku cesty, popř. zasílat jí předepsané výkazy (např. montážní výkazy),
f) vyúčtovat financující organizaci devizové prostředky a jízdenky (letenky).
(2) Zaměstnanec předkládá vyúčtování cesty financující organizaci přímo, prostřednictvím vysílající organizace pak tehdy, jestliže mu to tato organizace uloží.
Náhrady výdajů
Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci
a) dieta,
b) náhrada výdajů za ubytování,
c) náhrada výdajů za použití hromadných dopravních prostředků, popř. za nutné použití jiných dopravních prostředků v mezistátní a meziměstské dopravě,
d) náhrada mimořádných výdajů, pokud byly ke splnění uložených úkolů nezbytně nutné.
(1) Výši diety stanoví prováděcí předpisy (§ 12), a to odstupňovaně, zejména podle míry nutných výdajů na stravu a ubytování a podle povahy úkolů zaměstnance.
(2) Z diet je zaměstnanec povinen hradit zejména
a) výdaje za stravu,
b) výdaje za nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání nebo výkonu,
c) běžné osobní a společenské výdaje.
(3) Dieta přísluší zaměstnanci od okamžiku odletu z tuzemska do okamžiku příletu do tuzemska. Použije-li zaměstnanec jiného dopravního prostředku, přísluší mu dieta při odjezdu do zahraničí od okamžiku přestupu československých státních hranic a při návratu ze zahraničí do okamžiku jejich přestupu.
Náhrada výdajů zaměstnance při stěhování
Při stěhování přísluší zaměstnanci vedle náhrady výdajů podle § 6 náhrada prokázaných výdajů za přepravu jeho svršků a za jejich pojištění proti ztrátě a poškození za dopravy, pokud stěhování bylo provedeno podle pokynů financující organizace.
Rodinní příslušníci
Prováděcí předpisy stanoví, které náhrady a v jaké výši příslušejí rodinným příslušníkům zaměstnance, a které z povinností, uvedených v § 5 se vztahují i na rodinné příslušníky zaměstnance, zúčastní-li se s ním pracovní cesty ; zvláštní předpisy stanoví, v kterých případech mohou se rodinní příslušníci takových cest zúčastnit.
Ustanovení přechodná a závěrečná
Tato vyhláška se vztahuje na všechny zahraniční pracovní cesty nastoupené v době její účinnosti. U zahraničních pracovních cest nastoupených před počátkem účinnosti této vyhlášky a skončených v době její účinnosti, avšak před 1. červencem 1960, použije se dosavadních předpisů; u cest takto nastoupených, avšak ještě neskončených před 1. červencem 1960, použije se na jejich část konanou před 1. červencem 1960 dosavadních předpisů a na jejich část konanou po 30. červnu 1960 této vyhlášky.
Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů může povolit výjimky a odchylky z této vyhlášky.
Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů vydá k provedení této vyhlášky směrnice, zejména o výši náhrad a způsobu jejich vyúčtování.
Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 94/1955 Ú. l., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve vztahu k zahraničí a předpisy podle ní vydané.
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*) Pro tyto zaměstnance a jejich rodinné příslušníky platí samostatné úpravy.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministerstva financí č. 18/1960 Sb., o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 22.03.1960 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.04.1960 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0