Vyhláška Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 7/1962 Sb.
Vyhláška ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání
Platný
Účinnost od 01.02.1962
Zobrazeno prvních 200 z celkem 242 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
7
VYHLÁŠKA
Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení
ze dne 9. ledna 1962,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání
Ústřední rada odborů, ministerstvo zdravotnictví a Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány stanoví podle § 12 odst. 1 a § 30 odst. 1 a 2 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání (dále jen „zákon“):
Výkon zaměstnání a přímá souvislost s ním
(K § 1 zákona)
(1) Výkonem zaměstnání je výkon práce, který vyplývá z obsahu pracovního závazku pracovníka. Výkonem zaměstnání je také jiná činnost, konaná pro podnik, zejména činnost vykonávaná na příkaz podniku, na podnět společenské organizace v závodě, na podnět spolupracovníků, popřípadě i činnost vykonávaná z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštního oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu podniku. Výkonem zaměstnání na pracovní cestě je taková činnost, která je předmětem pracovní cesty nebo která svým druhem a zaměřením souvisí s předmětem a účelem pracovní cesty anebo je konána ve prospěch podniku. Pracovní cestou je cesta konaná na příkaz podniku z místa pravidelného pracoviště pracovníka nebo jeho bydliště do místa, které není jeho pravidelným pracovištěm, a zpět.
(2) V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání je příprava k výkonu práce a všechny úkony potřebné k výkonu práce anebo obvyklé během práce (například svačiny), jakož i nutné úkony po skončení práce, například umývání v umývárně, oblékání v šatně, cesta do místa hromadného závodního stravování v prostorách podniku a stravování v něm. Je-li toto místo mimo prostor podniku, platí to obdobně, pokud jde o stravování v rámci pracovníkovy pracovní doby. V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání není však cesta z bydliště k místu vstupu do podniku a zpět, v zemědělských závodech cesta z bydliště na určené pracoviště nebo určené shromaždiště.
(3) V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání je i výkon činnosti, která napomáhá k plnění politických, hospodářských a sociálních úkolů podniku, například výkon funkce člena orgánu základní organizace Revolučního odborového hnutí. Za těchto podmínek je v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání i školení organizované vedením podniku nebo společenskou organizací v podniku, popřípadě nadřízeným orgánem podniku nebo školení pro funkcionáře společenské organizace v podniku, organizované vyšším orgánem této organizace, kterým se sleduje zvyšování politické a odborné připravenosti pracovníků, jakož i cesta na takové školení a zpět.
Náhrada ušlého výdělku a náhrada pozůstalým
Původní výdělek
(1) Při výpočtu náhrady ušlého výdělku podle dalších ustanovení této vyhlášky se vychází z čistého výdělku, kterého poškozený dosahoval před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „původní výdělek “). Původní výdělek se vypočte tak, že se z hrubého výdělku zúčtovaného za posledních 12 kalendářních měsíců před úrazem zjistí průměrný měsíční hrubý výdělek a odečte se od něho daň ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka ve mzdovém období, v němž vznikla pracovní neschopnost z důvodů pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „pracovní úraz“). K jednorázovým odměnám se přitom nepřihlíží. Pokud je původní výdělek základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti, nepřihlíží se u pracovníků konajících v době pracovního úrazu práce zařazené podle předpisů o sociálním zabezpečení do I. pracovní kategorie k částce přesahující 2200 Kčs měsíčně, u pracovníků konajících práce zařazené do II. pracovní kategorie k částce přesahující 1800 Kčs měsíčně a u pracovníků konajících práce zařazené do III. pracovní kategorie k částce přesahující 1600 Kčs měsíčně.
(2) Netrval-li pracovní poměr poškozeného v den pracovního úrazu celou uvedenou dobu, vypočte se původní výdělek z hrubého výdělku zúčtovaného v době ode dne vzniku pracovního poměru do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v němž pracovník byl uznán neschopným práce z důvodů pracovního úrazu. Netrvalo-li zaměstnání ještě celý kalendářní měsíc, bere se za základ výpočtu původního výdělku průměrný hrubý výdělek, jehož dosáhli v době 3 kalendářních měsíců před pracovním úrazem pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.
(3) Došlo-li v době uvedené v předchozích odstavcích k trvalé změně základní mzdy pracovníka, přihlíží se při výpočtu původního výdělku jen k době po této změně; přitom se použije obdobně ustanovení odstavce 2.
(4) U pracovníka, který část doby uvedené v předchozích odstavcích nepracoval proto, že byl na dovolené nebo pro důležité překážky v práci, se při výpočtu původního výdělku nepřihlíží k době, v níž z uvedených důvodů nepracoval, ani k náhradám mzdy, které mu byly za uvedenou dobu vyplaceny.
(5) Jestliže pracovník byl v době pracovního úrazu se souhlasem podniku, v němž má své hlavní zaměstnání, alespoň 6 měsíců ve vedlejším zaměstnání nebo po tuto dobu pracoval v jednotném zemědělském družstvu, zahrnuje se do původního výdělku i průměrný čistý výdělek z takové činnosti.
(6) Utrpěl-li pracovník pracovní úraz ve vedlejší činnosti, zahrnuje se do původního výdělku i průměrný čistý výdělek z hlavního zaměstnání.
Výpočet náhrady ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti
(K § 5 zákona)
Při výpočtu náhrady ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se vychází z rozdílu mezi původním výdělkem a nemocenským, které mu podle zákona náleží.
Umísťování poškozeného pracovníka
(K § 6 zákona)
(1) Povinnost podniku postarat se o umístění poškozeného trvá až do doby, kdy pracovníku byl přiznán invalidní nebo starobní důchod.
(2) Povinnost postarat se o umístění poškozeného má podnik i v případě, kdy poškozenému byl odňat invalidní důchod, který pobíral následkem pracovního úrazu, nebo tento důchod byl pozměněn na částečný invalidní důchod při pracovním úrazu. Tuto povinnost má též k poživateli starobního důchodu, který utrpěl pracovní úraz po přiznání starobního důchodu, nejdéle však do 70 let jeho věku.
(3) Jestliže poškozený pro zhoršení svého zdravotního stavu následkem pracovního úrazu nemůže nadále zastávat místo, které mu podnik odpovídající za toto ublížení na zdraví opatřil, je tento podnik povinen opatřit mu jiné místo odpovídající podmínkám uvedeným v § 6 zákona.
Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti
(K § 7 a 8 zákona)
Výpočet náhrady ušlého výdělku
(1) Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 7 zákona) činí rozdíl mezi původním výdělkem pracovníka a jeho čistým výdělkem po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu (dále jen „výdělek po pracovním úrazu“) s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu. Náhrada spolu s výdělkem poškozeného a s případným částečným invalidním důchodem při pracovním úrazu nesmí však činit více, než by činil invalidní důchod pracovníka v nejvyšší výměře podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření), určený ke dni pracovního úrazu; toto omezení neplatí, jestliže původní výdělek je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře.*) Ke snížení důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.
(2) Byl-li pracovník pro ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci a nemoc z povolání byla zjištěna teprve po tomto převedení, je rozhodujícím dnem pro stanovení náhrady podle odstavce 1 den tohoto převedení, je-li to pro pracovníka výhodnější.
(3) Ode dne, kdy poškozenému po pracovním úrazu byl přiznán starobní nebo invalidní důchod, náleží mu náhrada ve výši odpovídající průměrně vyplácené náhradě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před tímto dnem a byla-li vyplácena jen po kratší dobu, za tuto dobu; náhrada však nepřísluší, jestliže průměrný roční výdělek, který je podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření) základem pro stanovení výše starobního nebo invalidního důchodu, je stejný nebo vyšší než hrubý výdělek, který byl základem pro výpočet původního výdělku poškozeného pracovníka (§ 2).**)
(4) Nemůže-li podnik sám zjistit průměrný roční výdělek pracovníka podle předpisů o sociálním zabezpečení, požádá o jeho sdělení Státní úřad sociálního zabezpečení.
Výdělek po pracovním úrazu
(1) Výdělek poškozeného po pracovním úrazu se stanoví průměrnou částkou zjištěnou z čisté mzdy poškozeného za 3 kalendářní měsíce po skončení pracovní neschopnosti pro úraz; přitom se nepřihlíží k jednorázovým odměnám. Dojde-li později ke změně výdělku poškozeného, stanoví se na návrh podniku nebo poškozeného výdělek po pracovním úrazu znovu, jestliže průměrná částka za poslední 3 kalendářní měsíce se od předchozí liší alespoň o 5 %.
(2) Jestliže podnik, který je povinen náhradu poskytovat, prokáže, že poškozený svou vinou dosahuje v zaměstnání nižší výdělek než jakého dosahují průměrně pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem, vychází se při výpočtu náhrady ušlého výdělku z výdělku, kterého tito pracovníci průměrně dosahují.
(3) Sníží-li se poškozenému jeho výdělek po pracovním úrazu z důvodů, které nesouvisí s jeho zdravotním stavem následkem pracovního úrazu (například při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, změně místa z rodinných důvodů, změně mzdových podmínek), nepřihlíží se při výpočtu náhrady ušlého výdělku k tomuto snížení a vychází se z čistého výdělku, kterého poškozený dosahoval v posledních 3 kalendářních měsících před touto změnou.
Invalidní důchod
Invalidní důchod podle § 8 zákona vyměří orgán sociálního zabezpečení na základě dokladu o odpovědnosti podniku za pracovní úraz, kterým je prohlášení podniku o uznání této odpovědnosti, dohoda mezi podnikem a poškozeným nebo pravomocné rozhodnutí rozhodčího orgánu nebo soudu.
Náhrada ušlého výdělku v některých zvláštních případech
(1) Jestliže původní výdělek pracovníka, který se stal po pracovním úrazu invalidním, je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře, náleží pracovníkovi od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada ve výši rozdílu mezi původním výdělkem a invalidním důchodem v nejvyšší výměře; k případnému snížení tohoto důchodu se nepřihlíží.*)
(2) Stal-li se pracovník invalidním nebo částečně invalidním po pracovním úraze, který utrpěl do 5 let po skončení výchovy k povolání v učebním poměru nebo po absolvování všeobecně vzdělávací, odborné nebo vysoké školy, přísluší mu od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada. Náhrada činí rozdíl mezi invalidním důchodem pracovníka v nejvyšší výměře, popřípadě mezi výdělkem poškozeného po pracovním úraze s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu a průměrným čistým výdělkem omezeným podle § 2 odst. 1, kterého v době 3 měsíců před pracovním úrazem dosáhli pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.
Pracovníkovi, který pracovní úraz utrpěl v sezónním zaměstnání nebo v zaměstnání sjednaném na dobu přechodné potřeby, náleží po skončení jeho pracovní neschopnosti ode dne, kdy měl jeho pracovní poměr skončit, náhrada ušlého výdělku jen do částky odpovídající invalidnímu důchodu v nejvyšší výměře; toto omezení však neplatí, lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že by poškozený byl i dále trvale zaměstnán.
(1) Utrpí-li pracující poživatel starobního důchodu pracovní úraz, který nezpůsobí jeho invaliditu, bere se za základ pro stanovení výše náhrady jen jeho výdělek po přiznání starobního důchodu.
(2) Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 5) se v tomto případě poskytuje, pokud poškozený sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s jeho pracovním úrazem, jinak nejdéle do 70 let jeho věku.
Výplata náhrady ušlého výdělku
Náhradu ušlého výdělku po pracovním úrazu vyplácí podnik pravidelně jednou měsíčně.
Náhrada škody pozůstalým
(K § 10 zákona)
(1) Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, smuteční oznámení, jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení, dále výlohy cestovní, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravy hrobu. Nahrazují se jen náklady přiměřené; náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 5000 Kčs.
(2) Podnik hradí náklady tomu, kdo je vynaložil. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se však nahrazují jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.
Jednorázové odškodnění pozůstalým, kteří mají nárok na důchody pozůstalých (§ 10 odst. 3 zákona), poskytne podnik na základě dokladů o přiznání důchodů pozůstalých.
(1) Jestliže pracovník následkem pracovního úrazu zemřel, náleží osobám, pokud nemají nárok na důchody pozůstalých, náhrada toho, co jim ušlo, jestliže byly na výdělek zemřelého odkázány svou výživou a jejich výživu nelze dostatečně zabezpečit; náhrada proto nepřísluší osobám, které si mohou svou výživu zabezpečit samy ze svého pracovního příjmu.
(2) Jestliže výživu pozůstalých mohou zajistit též osoby, které mají vůči nim zákonnou vyživovací povinnost, poskytne se náhrada jen do výše odpovídající částce, kterou by zemřelý byl povinen pozůstalým poskytovat.
(3) Výše náhrady se určí podle počtu oprávněných osob a podle stupně jejich potřebnosti tak, aby náhrada, kterou podnik všem oprávněným poskytne, nečinila celkem více než 1600 Kčs měsíčně.
Způsob a rozsah náhrady škody ostatních osob
(K § 11 a 12 zákona)
Pro náhradu škody ostatním osobám, které na ni mají podle zákona nárok, platí odchylky uvedené v dalších ustanoveních této vyhlášky.
Členové JZD
(1) Při výpočtu náhrady ušlého výdělku člena jednotného zemědělského družstva a osob, které v družstvu trvale pracují a nejsou k družstvu v pracovním poměru ani jeho členy, jako např. rodinní příslušníci člena družstva apod. (dále jen „člen družstva“), vychází se při určování jeho původního výdělku i jeho výdělku po pracovním úrazu z ročního příjmu člena družstva; při výpočtu náhrady po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se nepřihlíží k částce ročního příjmu přesahující 19 200 Kčs.
(2) Původní výdělek u členů jednotných zemědělských družstev s peněžitým odměňováním se stanoví přiměřeně podle § 2. Základem pro stanovení původního výdělku u členů ostatních JZD je počet pracovních jednotek, které člen družstva odpracoval v kalendářním roce před pracovním úrazem; nepracoval-li z vážných důvodů po část této doby, je základem počet pracovních jednotek, které by byl odpracoval se zřetelem ke svým osobním schopnostem a pracovním možnostem družstva. Odměna za pracovní jednotku se stanoví každý rok ve výši odpovídající výši odměny za pracovní jednotky ostatních členů družstva. Náhrada ušlého výdělku se vyplácí do výroční členské schůze družstva zálohově, vyúčtování se provede současně s vyúčtováním odměn ostatním členům družstva.
(3) Při poskytování náhrady pozůstalým členům družstva se přihlédne nejdříve k pozůstalým dětem a manželce (družce) a potom k ostatním osobám odkázaným svou výživou na zemřelého. Výše náhrady se určí podle počtu oprávněných osob tak, aby náhrada, kterou jednotné zemědělské družstvo poskytne všem oprávněným, nečinila celkem více než 1600 Kčs měsíčně.
(4) Úraz, který se přihodil družstevníku při individuálním obhospodařování záhumenku nebo v přímé souvislosti s ním, není pracovním úrazem podle zákona.
Učňové
(1) Učňům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výchově k povolání nebo v přímé souvislosti s ní, podnik, který výchovu učně prováděl v době pracovního úrazu. Vzniklo-li ublížení na zdraví v učňovské škole řízené a spravované národním výborem, odpovídá za škodu tento národní výbor.
(2) Učeň, který je v přípravném období pro pracovní úraz práce neschopným, má nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši rozdílu mezi odměnou, která mu náleží podle zvláštních předpisů (včetně hodnoty ubytování a stravování poskytnutého zcela nebo zčásti bezplatně) a nemocenským.
(3) Učeň, který je v období odborného rozvoje pro pracovní úraz práce neschopným a nemůže proto v rámci odborného výcviku konat produktivní práce, má nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným čistým měsíčním výdělkem, kterého při výkonu produktivních prací dosahují v podniku ostatní učňové téhož učebního oboru, a mezi nemocenským.
(4) Ode dne, kdy měla skončit výchova k povolání v učebním poměru, provede se nový výpočet náhrady ušlého výdělku uvedeného v odstavcích 2 a 3. Původním výdělkem je průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli za dobu 3 kalendářních měsíců přede dnem, kdy měla skončit výchova učně k povolání, pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, pro kterou byl učeň vychováván.
(5) Učeň, který následkem pracovního úrazu pobírá invalidní důchod při pracovním úrazu nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu, má nárok ode dne, kdy by skončila jeho výchova k povolání v učebním poměru, na náhradu od podniku, který za pracovní úraz nebo nemoc z povolání odpovídá. Náhrada se poskytuje do výše původního výdělku stanoveného podle odstavce 4. Přitom se však nepřihlíží k výdělku přesahujícímu částky uvedené v § 2, odst. 1.
Studenti vysokých škol, žáci základních devítiletých škol a středních škol
(1) Studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při vyučování, při práci ve školní dílně nebo na školním pozemku nebo v přímé souvislosti s tím, příslušný národní výbor nebo vysoká škola.
(2) Studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se přihodil při práci ve výrobě nebo při provozní praxi v podniku nebo v přímé souvislosti s tím, podnik, u něhož byli v době pracovního úrazu činni.
(3) Ode dne, kdy mělo skončit studium nebo školní docházka poškozeného žáka nebo studenta, má poškozený nárok na náhradu ušlého výdělku. Nárok na náhradu má v případě, že se stal následkem pracovního úrazu invalidním nebo částečně invalidním. Původní výdělek je průměrný čistý výdělek, kterého dosahují kvalifikovaní pracovníci v povolání, pro které se student nebo žák připravoval. U žáků základních devítiletých škol a středních všeobecně vzdělávacích škol se přihlédne k výsledkům studia, k duševním a tělesným možnostem žáka před pracovním úrazem; uváží se, v jakém povolání by se žák mohl uplatnit po skončení školní docházky, a vyjde se z čistého výdělku, kterého průměrně dosahují pracovníci tohoto povolání. Původní výdělek , pokud je základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti žáka nebo studenta nebo při invaliditě, nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně.
Učitelé
Učitelům, kteří vykonávají při organizovaném zvyšování své kvalifikace v podnicích výrobní praxi nebo se zúčastní výkonu odborné práce v podniku, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem tento podnik.
Členové výrobních družstev
Členům výrobních družstev odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při plnění členských povinností nebo v přímé souvislosti s tím, družstvo, jehož jsou členy.
Příslušníci ozbrojených sil
(1) Příslušníkům československé lidové armády odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ní, ministerstvo národní obrany, příslušníkům vojsk ministerstva vnitra a bezpečnostních sborů ministerstva vnitra odpovídá ministerstvo vnitra.
(2) Základem výpočtu původního výdělku osob povolaných k službě v ozbrojených silách, jejichž pracovní poměr nebo členský poměr k družstvu trvá nebo výjimečně skončil v ochranné době, je průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli pracovníci konající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu jako poškozený pracovník, a to za dobu 3 kalendářních měsíců přede dnem pracovního úrazu.
(3) Při výpočtu náhrady ušlého výdělku u osob povolaných k službě v ozbrojených silách po skončení učebního poměru, postupuje se obdobně jako u učňů a u osob, které byly povolány k službě v ozbrojených silách po skončení studia, obdobně jako u studentů. Těmto osobám přísluší při invaliditě též náhrada poskytovaná učňům a studentům (§ 17 odst. 5, § 18 odst. 3).
Funkcionáři národních výborů a společenských organizací, soudci a členové advokátních poraden
(1) Občanům, plnícím veřejné funkce pro národní výbory, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ním, příslušný národní výbor, funkcionářům společenské organizace, pokud nepůjde o případ § 1 odst. 3, tato organizace, soudcům místních lidových soudů zřízených na pracovišti, příslušný podnik, soudcům ostatních místních lidových soudů místní národní výbor, ostatním soudcům příslušný soud a členům advokátní poradny advokátní poradna, jejíž jsou členy.
(2) U občanů, kteří plní veřejnou funkci a nejsou z tohoto ani z jiného důvodu účastni důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), je průměrným ročním výdělkem pro stanovení důchodu částka 9600 Kčs.
Brigádníci
(1) Brigádníkem je pracovník, který dobrovolně, v rámci organizované akce, vypomáhá při plnění důležitých úkolů v obecném zájmu, aniž přitom jde o jeho obvyklé zaměstnání. Brigádníkem je také pracovník, který dočasně pomáhá v jednotném zemědělském družstvu s jeho vědomím.
(2) Brigádníkům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu brigády nebo v přímé souvislosti s ním, organizace, pro kterou brigádník v době pracovního úrazu pracoval. Dobrovolná výpomoc (brigáda) organizovaná podnikem, závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí nebo orgánem jiné společenské organizace v podniku v rámci patronátní činnosti se však považuje za výkon zaměstnání; za škodu v tomto případě odpovídá podnik.
Jiní pracovníci, kteří jsou činni pro socialistické organizace
(1) Nárok na náhradu škody podle zákona mají všichni pracovníci, kteří jsou činni pro socialistické organizace v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru (například chybí souhlas závodního výboru). Za škodu jim v těchto případech odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činni.
(2) Nárok na náhradu škody podle zákona mají také příslušníci veřejných nebo závodních dobrovolných jednotek požární ochrany, kteří utrpí úraz při výkonu požární služby, jakož i osoby, které na výzvu místního národního výboru nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů popř. s jeho vědomím osobně pomáhají při zásahu nebo při cvičení jednotky požární ochrany a přitom utrpí úraz. Příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany odpovídá v těchto případech podnik, u něhož je jednotka zřízena, příslušníkům ostatních dobrovolných jednotek požární ochrany příslušný místní národní výbor.
(3) Nárok na náhradu škody podle zákona mají dále i dobrovolní příslušníci civilní obrany, zdravotníci ČsČK, dárci krve, členové Horské služby, účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pomocníci Veřejné bezpečnosti a Pohraniční stráže, dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu jim odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činni.
Jednorázové úrazové odškodnění
(K § 9 zákona)
(1) Jednorázové úrazové odškodnění se poskytuje pracovníku při pracovním úrazu jednak za vytrpěnou bolest (dále jen „bolestné“), jednak za ztížení společenského uplatnění.
(2) Lékař posoudí, zda jsou tu z hlediska anatomických nebo funkčních změn v organismu poškozeného předpoklady k poskytnutí jednorázového úrazového odškodnění a ohodnotí jednotlivé jeho složky počtem bodů podle tabulek připojených k této vyhlášce. Není-li uvedeno posuzované zranění nebo jeho následky v tabulkách, použije lékař sazeb na zranění (následky), s nimiž je lze v posuzovaných směrech nejspíše srovnávat.
(3) Jednorázovým úrazovým odškodněním se nehodnotí újmy na výdělku ani na výdělečné schopnosti.
Bolestné
(1) Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jejich léčení.
(2) Bolestným se nehodnotí:
a) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,
b) změny v organismu, které jsou tak krátkodobé, že je nelze léčit, popřípadě ani objektivně zjistit,
c) bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých.
Došlo-li po skončeném léčení k operaci, která má svou příčinu v původním zranění, náleží za tuto operaci nové bolestné jako za zranění, s kterým lze tuto operaci nejspíše srovnávat. Nejvyšší částky stanovené v § 31 nesmí však být ani z tohoto důvodu překročeny.
Náhrada za ztížení společenského uplatnění
(1) Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné trvalé změny (anatomické nebo funkční), které mají nepříznivé důsledky pro běžné životní úkony poškozeného a pro uspokojení jeho obvyklých společenských potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřená povaze trvalých následků, a to v rozsahu, v jakém omezuje možnosti pracovníka uplatnit se v životě a ve společnosti.
(2) Náhradou za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:
a) poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění,
b) menší jizvy, drobné kosmetické vady a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vést k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.
(1) Ztížení společenského uplatnění ohodnotí lékař základním počtem bodů.
(2) Jestliže následky úrazu, které ztěžují společenské uplatnění poškozeného, je možno napravit nebo zlepšit jednoduchým a běžným lékařským zákrokem, který není nebezpečný ani příliš bolestivý, upozorní lékař poškozeného na vhodnost tohoto lékařského zákroku. Může tak učinit jen, je-li vhodnost lékařského zákroku potvrzena odborným oddělením příslušného lékařského oboru. V tomto případě uvede také lékař v posudku, jakému základnímu počtu bodů by pravděpodobně odpovídal stav poškozeného po provedeném zákroku.
(1) Náhrada za ztížení společenského uplatnění se přiměřeně zvýší až do dvojnásobku částky odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem, a to podle předpokladů, které poškozený měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou pro následky úrazu omezeny nebo ztraceny.
(2) Předpoklady podle odstavce 1 se rozumí zejména újma na možnostech volby povolání nebo dalšího sebevzdělání, újma na uplatnění v životě politickém, kulturním, sportovním a rodinném; přitom se hledí k tomu, zda jde o muže nebo ženu a v jakém věku byl pracovník postižen úrazem.
(3) Při projednávání výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je podnik povinen zjistit, zda jsou splněny předpoklady uvedené v odstavci 2 a po projednání se závodním (místním) výborem základní organizace ROH (dále jen „závodní výbor“) určí, jaké zvýšení základního počtu bodů považuje za přiměřené; přitom přihlédne též k případnému upozornění lékaře podle § 29 odst. 2.
Jednorázové úrazové odškodnění se hodnotí peněžitou částkou 10 Kčs za jeden bod. Celková výše jednorázového úrazového odškodnění poskytnutého poškozenému z jednoho úrazu nesmí přesáhnout 40 000 Kčs; z toho částka poskytovaná jako bolestné nesmí přesáhnout částku 12 000 Kčs, a to ani v případech uvedených v § 27. V případech zcela výjimečných, hodných mimořádného zřetele, může rozhodčí orgán nebo soud jednorázové úrazové odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad uvedené nejvyšší výměry odškodnění.
(1) O lékařské posouzení výše jednorázového úrazového odškodnění může žádat podnik, poškozený nebo závodní výbor; posudek vydaný k takové žádosti je bezplatný.
(2) Jednorázové úrazové odškodnění posuzují lékaři ústavů národního zdraví (příslušný dílenský nebo obvodní lékař), popřípadě jiných zdravotnických zařízení (ústavů železničního zdravotnictví, zařízení ministerstev vnitra a národní obrany), v nichž byl poškozený léčen; v závažných případech uvedených v tabulkách musí být posudek potvrzen odborným oddělením zdravotnického zařízení.
(3) Je-li poškozený léčen v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zařízení ještě v době, kdy došla žádost o posudek, anebo byl-li léčen jen v takovém zařízení, podává posudek lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení. Při nemocech z povolání posuzuje jednorázové úrazové odškodnění výhradně lékař oddělení popřípadě kliniky nemocí z povolání příslušného ústavu národního zdraví.
(4) Zdravotnická zařízení, jež se podílela na léčení zraněného, jsou povinna posuzujícímu orgánu dodat potřebnou zdravotnickou dokumentaci a poskytnout potřebná vysvětlení.
Posudek se vydává písemně. V posudku se uvede kromě osobních údajů o poškozeném též podrobně, jak se dospělo k závěru hodnocení. Opis posudku se připojí ke zdravotnické dokumentaci.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
Součinnost závodních výborů při provádění zákona vykonávají u členů výrobních družstev komise péče o pracující, u členů jednotných zemědělských družstev komise pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě sociální komise.
(1) Ustanovení této vyhlášky platí i o nárocích na náhradu škody vzniklých v době od 1. ledna 1957 do 31. ledna 1962, pokud před 1. únorem 1962 nebylo o nich pravomocně rozhodnuto soudem nebo rozhodčím orgánem anebo pokud nedošlo k dohodě.
(1) Výdělkem po pracovním úrazu se v případech uvedených v § 31 odst. 2 zákona rozumí průměrný měsíční čistý výdělek pracovníka bez přídavků na děti, vypočtený z výdělku za kalendářní rok 1961. Skončila-li však pracovní neschopnost pro pracovní úraz během roku 1961, vypočte se průměrný měsíční čistý výdělek jen z výdělku pracovníka ode dne skončení pracovní neschopnosti pro úraz do konce roku 1961.
(2) Podle průměrného měsíčního čistého výdělku zjištěného způsobem uvedeným v odstavci 1 budou vypláceny pracovníkovi dávky na úhradu budoucně ucházejícího výdělku až do 31. ledna 1963. V lednu 1963 a v lednu každého dalšího kalendářního roku bude prováděn nový přepočet těchto dávek, a to vždy na základě průměrného měsíčního čistého výdělku vypočteného z výdělku za předcházející kalendářní rok.
Zrušují se směrnice Ústřední rady odborů č. 11/1957 Ú. l. pro projednávání pracovních úrazů a nároků na jejich odškodnění a vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 208/1958 Ú. l., o posuzování odůvodněnosti a přiměřenosti bolestného.**)
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1962.
Předseda Ústřední rady odborů:
Zupka v. r.
Ministr zdravotnictví:
Plojhar v. r.
Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení:
Erban v. r.
Tabulka č. 1
Příloha k vyhl. č. 7/1962
POSUZOVÁNÍ BOLESTNÉHO
A. Zásady
1. Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků.
2. V rámci bolestného se nehodnotí:
a) újmy, které jsou předmětem jiných složek náhrady škody, např. újma na výdělku se odškodňuje v rámci ušlého výdělku; bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých se odškodňují jako ztížení společenského uplatnění, pokud mají takový vliv;
b) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu, např. zármutek nad vlastním úrazem nebo úrazem jiné osoby, strach, úlek, obavy, děsivé sny; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí;
c) krátkodobé změny v organismu, které nevyžadují léčení, popř. nejsou objektivně zjistitelné.
3. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jeho léčení. Tyto okolnosti je třeba pečlivě zjistit ve zdravotnické dokumentaci. Obě tato měřítka mají vyjádřit i rozdílnost bolesti podle osoby poškozeného; proto v rozmezí mezi dolní a horní hranicí sazby stanovené v tabulkách se přihlédne k celkovému stavu organismu v době zranění a v době léčení, k fyzickým útrapám a strastem z omezení pohybu, z bezmocnosti nebo z poruchy nervového ústrojí. Při komplikacích ztěžujících léčení a při jiných okolnostech zvyšujících bolestivost, zvyšuje se bolestné podle podmínek stanovených v odstavci 6 a 9.
4. Podle této tabulky se posuzuje bolestné také u nemocí z povolání a u akutních a subakutních otrav, které nezanechaly trvalé změny. V těchto případech hodnotí bolestné včetně závažnosti a celkového trvání bolesti v souvislosti s klinickým průběhem onemocnění lékař oddělení (ordinariátu, kliniky) nemoci z povolání. Při lehčím a kratším průběhu onemocnění stanoví lékař výši bolestného při dolní hranici rozmezí uvedeného v oddílu B, při těžším a delším průběhu při horní hranici.
5. Nevyskytuje-li se posuzované zranění v oddílu B, použije se sazby na zranění, s níž je lze po stránce bolesti nejspíše srovnat. Bolest do výše 10 bodů se nehodnotí.
6. Bolestné stanovené podle předchozích odstavců se zvyšuje:
a) až o polovinu, jestliže došlo k rané infekci (s výjimkou tetanu),
b) až o polovinu, jestliže jde o dislokovanou zlomeninu, u které bylo provedeno napravení (reposice) v celkovém nebo místním znecitlivění. Toto zvýšení lze uplatnit pouze jednou,
c) o jednu polovinu, jestliže povaha zranění si vyžádala bezprostřední chirurgický výkon. Za chirurgický výkon se nepokládají injekce, punkce kloubů, hrudníku a hlíz,
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 7/1962 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 30.01.1962 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.02.1962 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0