Co je Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb.?

Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb., Metodické pokyny pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství — Metodické pokyny Státní plánovací komise pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Kdy nabyl Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb. účinnosti?

Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb. nabyl účinnosti datum není k dispozici.

Je Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb. stále platný?

Ano, Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb. je stále platný a účinný.

Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb.

Metodické pokyny Státní plánovací komise pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství

Platný

Obsah

Článek 1 DÍL PRVNÍ Článek 2 Článek 3 Článek 4 Článek 5 Článek 6 Článek 7 Článek 8 Článek 9 Článek 10 Článek 11 Článek 12 DÍL DRUHÝ Část I Článek 13 Článek 14 Článek 15 Článek 16 Článek 17 Článek 18 Článek 19 Část II Článek 20 Článek 21 Článek 22 Článek 23 Článek 24 Článek 25 Článek 26 Článek 27 Článek 28 Článek 29 Článek 30 Článek 31 Článek 32 Článek 33 Článek 34 Článek 35 Část III Článek 36 Článek 37 Článek 38 Článek 39 Článek 40 Článek 41 Článek 42 Část IV Článek 43 Článek 44 Článek 45 Článek 46 Článek 47 Část V Článek 48 Článek 49 Část VI Článek 50 Článek 51 Článek 52 Článek 53 Článek 54 Článek 55 Článek 56 Část VII Článek 57 Článek 58 Článek 59 Článek 60 Článek 61 Článek 62 Článek 63 Článek 64 Článek 65 Článek 66 Článek 67 Článek 68 Článek 69 Článek 70 Část VIII Část IX Článek 72 Článek 73 Článek 74 Článek 75 Článek 76 Část X Článek 77 Článek 78 Článek 79 Článek 80 Článek 81 Část XI Článek 82 Článek 83 Článek 84 Článek 85 Článek 86 Článek 87 Část XII Článek 88 Článek 89 Část XIII Článek 90 Část XIV Článek 91 Část XV Článek 92 Článek 93 Článek 94 Článek 95 Článek 96 Článek 97 Část XVI Článek 98 Článek 99 Článek 100 Část XVII Článek 101 Článek 102 Článek 103 Článek 104 Článek 105 Článek 106 Článek 107 Článek 108 Článek 109 Článek 110 Článek 111 Článek 112 Článek 113 Článek 114 Článek 115 Část XVIII Článek 116 Článek 117 Článek 118 Článek 119 Článek 120 Článek 121 Článek 122 Článek 123 Článek 124 Článek 125 Článek 126 Článek 127 Článek 128 Článek 129 Článek 130 Část XIX Článek 131 Článek 132 Článek 133 Článek 134 Článek 135 Článek 136 Část XX Článek 137 Článek 138 Článek 139 Článek 140 Článek 141 Článek 142 Článek 143 Článek 144 Článek 145 Článek 146 Článek 147 Článek 148 Článek 149 Článek 150 Část XXI Článek 151 Článek 152 Článek 153 Článek 154 Článek 155 Článek 156 Článek 157 Článek 158 Článek 159 Článek 160 Článek 161 Část XXII Článek 162 Článek 163 Článek 164 Článek 165 Článek 166 Část XXIII Článek 167 Článek 168 Článek 169 Část XXIV Článek 170 Článek 171 Článek 172 Článek 173 Článek 174 Článek 175 DÍL TŘETÍ Část I Článek 176 Článek 177 Část II Článek 178

Zobrazeno prvních 200 z celkem 1529 ustanovení tohoto předpisu. Zobrazit celý předpis →

Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.

METODICKÉ POKYNY

Státní plánovací komise

ze dne 10. června 1965

pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství

Státní plánovací komise stanoví podle § 391 odst. 1 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb.:

Článek 1

Úvodní ustanovení

(1) Tyto metodické pokyny upravují postup a metodiku vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1966 až 1970 (dále jen „pětiletý plán“) a prováděcích plánů počínaje rokem 1966.

(2) Tyto metodické pokyny jsou závazné pro všechny ústřední orgány, krajské národní výbory a Národní výbor hl. města Prahy (dále jen krajské národní výbory), které se účastní prací na státním plánu rozvoje národního hospodářství, pokud není podrobnějšími ustanoveními závaznost vymezena jinak.

Pro nižší stupně řízení platí ustanovení těchto pokynů přiměřeně. Ústřední orgány, krajské národní výbory a oborová ředitelství je mohou účelně doplnit nebo upravit.

(3) Návrh plánu se vypracovává podle formulářů, vydaných Státní plánovací komisí.

(4) Přílohou metodických pokynů je seznam závazných úkolů a limitů návrhu státního plánu.

DÍL PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 2

(1) Státní plán rozvoje národního hospodářství jako základní nástroj řízení usměrňuje vývoj základních proporcí a strukturu národního hospodářství a vytváří předpoklady pro dynamickou rovnováhu národního hospodářství.

Spolu s vědomým využíváním socialistických zbožně peněžních vztahů vytváří plán podmínky pro co nejefektivnější rozvoj hospodářství, pro neustálý růst životní úrovně pracujících.

(2) Základem sestavování plánu je všestranná analýza výchozího stavu ekonomiky i analýza a vědecké studie vývojových tendencí. Metody plánování se musí postupně zaměřovat na široké využití matematických metod a výpočetní techniky.

Zdokonalování současných metod tvorby plánu předpokládá dovést bilanční metodu až do strukturálních a mezioborových bilancí a v rozborech efektivnosti používat ve stále větší míře optimalizačních výpočtů.

Článek 3

(1) Pětiletý plán se vypracovává v procesu soustavné spolupráce mezi ústředními orgány, krajskými národními výbory a hospodářskými organizacemi a je systematicky zpřesňován se zřetelem na významné odchylky skutečného ekonomického vývoje od předpokladů plánu, na nové skutečnosti ve výchozí základně a na základě nových poznatků vývojových perspektiv.

(2) Ministerstva, ústřední orgány, krajské národní výbory, oborová ředitelství, podniky a organizace sestavují návrhy pětiletých plánů metodou postupného přibližování k nejvhodnějšímu řešení. Při tvorbě plánu vycházejí ze základních proporcí obsažených ve směrnici vlády k vypracování pětiletého plánu. Konečný návrh pětiletého plánu je syntézou výchozí směrnice a návrhů plánů ústředních orgánů, krajských národních výborů a výrobních hospodářských jednotek, vypracovaných na základě podnikových plánů.

Článek 4

(1) Prováděcí plány konkretizují a zpřesňují úkoly pětiletého plánu podle podmínek vytvořených při jeho plnění. Prováděcí plán se vypracovává jako roční plán doplněný výhledem na další jeden rok popřípadě na dva roky.

(2) Roční plán s výhledem na další jeden rok se vypracovává zásadně v celém národním hospodářství, přičemž výhled se vypracovává ve zjednodušené struktuře ukazatelů. Výhled na další jeden rok je po schválení státního prováděcího plánu vládou zároveň směrnicí pro vypracování prováděcího plánu v následujícím roce.

(3) Výhled na druhý navazující rok se vypracovává ve všech ústředně řízených průmyslových odvětvích a ve stavebnictví, a to

a) v oblasti těžkého strojírenství (strojírenství pro investiční výstavbu), stavebnictví a dovozu strojů a zařízení s dlouhým dodacím cyklem v zásadě v rozsahu podkladových údajů prováděcího plánu nutných z hlediska výrobního zajištění dodávek pro investiční výstavbu v jiných odvětvích a pro vývoz, jakož i z hlediska důsledků zajištění vlastních dodávek pro vlastní investiční výstavbu a z něho plynoucích termínů uvádění nových kapacit do provozu. Pokud jde o vývoz, dohodnou tyto úkoly s ministerstvem zahraničního obchodu;

b) v oblasti ostatních průmyslových odvětví v zásadě v rozsahu podkladových údajů prováděcího plánu nutných z hlediska plánování potřeby (odběru) dodávek z odvětví uvedených v písmeni a) pro vlastní investiční výstavbu a z hlediska termínů uvádění nových kapacit do provozu, vyplývajících z plánu investiční výstavby;

c) nároky na investiční výstavbu v dalších odvětvích národního hospodářství zpracují příslušné orgány formou celkových rozborů a studií.

(4) V prováděcím plánu na rok 1966 se vypracovává výhled ve zjednodušené formě.

Článek 5

Soustava ukazatelů

(1) Návrh plánu se vypracovává v soustavě podkladových údajů určených formuláři a nomenklaturami vydanými Státní plánovací komisí. Vybrané ukazatele této soustavy budou vládě navrženy jako závazné úkoly (popř. limity) a orientační ukazatele. Charakter těchto nástrojů je určen příslušným předpisem.

(2) Podkladové údaje pomáhají analyzovat dosavadní vývoj, stanovit cíle plánu a prověřovat jejich efektivnost a bilanční vazbu. Podkladovými údaji plánu jsou zejména:

a) údaje, které charakterizují výchozí ekonomickou základnu,

b) studie o vývoji na zahraničním i domácím trhu, studie pružnosti poptávky a nabídky, rozbory efektivnosti jednotlivých záměrů plánu z hlediska technickoekonomické koncepce, vztahu množství, jakosti a sériovosti výroby k vývoji světových a domácích cen apod.

Zdrojem těchto údajů jsou zejména technickoekonomické studie, které jsou hlavními podklady pro zaměření kvalitativní stránky plánu;

c) údaje, charakterizující základní souvislosti a příčinné vztahy zejména v souvislosti se strukturálními změnami, které je možno získat jen soustavnou výměnou informací mezi jednotlivými stupni plánování;

d) údaje o skutečnostech a detailních vztazích, které nelze podrobně analyzovat na vyšších stupních řízení v příčinných souvislostech. Tyto údaje je účelné zpracovávat souhrnně matematicko-statistickými metodami (regresní a korrelační analýzou apod.).

Ve všech těchto skupinách je nutno využívat nejen plánových informací, ale i poznatků technických a společenských věd, statistických zjišťování, sociologických a psychologických průzkumů apod.

(3) Jednotlivé stupně řízení odpovídají za úplnost a pravdivost svých údajů uváděných v návrhu plánu. V těch částech plánu, kde to přichází v úvahu, musí být údaje o očekávaném splnění plánu a o navržených úkolech plánu předem v nezbytném rozsahu projednány mezi odběrateli a dodavateli.

(4) Pokud není stanoveno jinak, uvádějí se údaje, obsažené v časových řadách (v jednotlivých letech obsažených v příslušném plánu), přepočtené podle organizace a metodiky, popř. cen plánovaného roku. Spolu s návrhem plánu se předkládá podrobný propočet vlivu těchto změn. Při přepočtu se zpětně nepromítají věcné změny plánu, mzdové úpravy, zkrácení pracovní doby apod.

(5) Organickou součástí státního plánu jsou i ukazatele, které umožňují posoudit a aktivně ovlivňovat vytváření žádoucích oblastních proporcí, zejména pokud jde o rozvoj hospodářství na Slovensku (viz část XXIII.). Úkoly za hospodářství na Slovensku jsou určovány zásadně metodou územního průřezu, to znamená, že zahrnují i úkoly za závody na Slovensku, podřízené podnikům v českých krajích a nezahrnují závody v českých krajích, podřízené podnikům na Slovensku. Výjimky z této zásady jsou uvedeny v příslušných částech těchto pokynů. Seznam výrobních jednotek pro potřeby výpočtu územního průřezu dohodne příslušný ústřední orgán se Slovenskou plánovací komisí.

Postup při sestavování plánu

Článek 6

(1) Základní plánující jednotkou pro pětiletý a prováděcí plán je podnik či jiná jemu na roveň postavená organizace. Podniky vykonávají plánovací činnost v rámci výrobní hospodářské jednotky; přitom je řídí oborová ředitelství (nebo jiný nadřízený orgán, popř. příslušný národní výbor).

Oborová ředitelství a jim na roveň postavené organizace předkládají návrh plánu svému bezprostředně nadřízenému orgánu, a to v souhrnu za všechny své podřízené základní plánující jednotky. Ve stanoveném rozsahu předkládají návrhy plánu rovněž slovenským národním orgánům a krajským národním výborům.

(2) Při sestavování návrhu plánu postupují plánující jednotky podle směrnic nadřízených orgánů, které konfrontují se svými poznatky, získanými dlouhodobým a krátkodobým průzkumem potřeb, a předkládají nadřízeným orgánům plány v souladu s poznanými potřebami ekonomického vývoje na úseku své činnosti.

Článek 7

(1) V souvislosti se svými úkoly v oblasti úvěru a peněžního oběhu sestavuje Státní banka československá úvěrový a pokladní plán a účastní se projednávání finančních plánů a devizového plánu.

(2) Výrobní hospodářské jednotky a podniky projednávají s příslušnou pobočkou banky návrhy plánu v rozsahu zdůvodňujícím potřebu úvěrů a devizových prostředků od banky a zejména ty části svého plánu, pro jejichž realizaci tyto prostředky od banky potřebují, nebo v jejichž oblasti je kontrola použití celospolečenských finančních prostředků uložena bance.

(3) Výrobní hospodářské jednotky a podniky uvedou v komentáři k plánu, zda bylo dosaženo s bankou dohody o finančním zajištění plánovaných úkolů. V případě neshody uvedou v komentáři důvody a vyčíslí finanční důsledky rozporů s bankou.

(4) Výrobní hospodářské jednotky a podniky předávají příslušné pobočce banky ty části plánu a jejich změny, které podle odstavce 2 jsou povinny s bankou projednat.

Článek 8

(1) Odvětvové ústřední orgány spolupracují při tvorbě, projednání a stanovení úkolů plánu tak, aby návrhy plánů vytvářely předpoklady optimálního rozvoje v rámci prostředků, které jsou pro tento rozvoj vymezeny a odpovídaly koncepci rozvoje příslušných odvětví.

Při vypracování návrhů plánů rozvoje hospodářství, které řídí, vycházejí z rozborů hospodářské úrovně jednotlivých oblastí a zabezpečují žádoucí rozmístění výroby a výstavby.

(2) Odvětvové ústřední orgány zabezpečují vypracování návrhů plánu rozvoje hospodářství, které je jim na celém území státu podřízeno a vypracovávají komplexní návrh. Přitom spolupracují v jednotlivých etapách plánovacích prací se Státní plánovací komisí a ostatními objektivními orgány vlády, se slovenskými národními orgány a ústředními orgány dodavatelů a odběratelů.

(3) Odvětvovými ústředními orgány, které sestavují návrh plánu podle těchto metodických pokynů se rozumějí

a) ministerstva a ostatní ústřední orgány, jimž státní plán přímo ukládá úkoly; přitom ústředním orgánem jednotných zemědělských družstev se rozumí ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství, které předkládá plán v členění podle hlavních odvětví a ústředním orgánem peněžnictví a pojišťovnictví se rozumí ministerstvo financí a Státní banka československá;

b) ústřední orgány družstev jsou Ústřední svaz výrobních družstev a Ústřední svaz spotřebních družstev;

c) ústřední orgány plánujících společenských organizací jsou Ústřední rada odborů a Ústřední výbor Národní fronty;

d) Slovenská národní rada má funkci ústředního orgánu pro hospodářství, které řídí.

(4) Krajské národní výbory mají při sestavování plánu obdobnou funkci jako ústřední orgány a v některých případech jako oborová ředitelství. Spolupráce krajských národních výborů a ústředních orgánů při vypracování plánu hospodářství národních výborů je uvedena v části XXIV.

(5) Ústřední orgány (za všechny podřízené organizace) a krajské národní výbory (za hospodářství národních výborů) předkládají návrhy pětiletého plánu a prováděcích plánů Státní plánovací komisi a ostatním ústředním orgánům v rozsahu stanoveném těmito metodickými pokyny, jakož i formuláři a ve lhůtách stanovených vládou.

Článek 9

Postup při plánování rozvoje hospodářství na Slovensku

(1) Oborová ředitelství předkládají návrhy plánů za hospodářské jednotky a organizace na Slovensku v odvětvích řízených ústředně též Slovenské plánovací komisi a v odvětvích, ve kterých působí výkonné orgány Slovenské národní rady, těmto orgánům.

(2) Pověřenectva a komise SNR předkládají návrhy plánů příslušným ústředním orgánům a Slovenské plánovací komisi v plném rozsahu návrhu plánu za organizace, za které vystupují jako nositelé úkolů plánu, za ostatní organizace příslušného resortu jen v rozhodujících ukazatelích dohodnutých s ústředními orgány a Slovenskou plánovací komisí.

(3) Ústřední orgány předkládají své návrhy za hospodářství na Slovensku Státní plánovací komisi a Slovenské plánovací komisi v rozsahu stanoveném formuláři vydanými Státní plánovací komisí.

(4) Slovenská plánovací komise předkládá návrh plánu rozvoje národního hospodářství na Slovensku po projednání v předsednictvu Slovenské národní rady Státní plánovací komisi; tento návrh je předmětem společného projednání mezi Státní plánovací komisí, Slovenskou plánovací komisí, příslušným ústředním orgánem a krajským národním výborem.

(5) Návrhy plánů předkládané Státní plánovací komisí vládě obsahují též závazné úkoly a orientační ukazatele rozvoje hospodářství na Slovensku.

(6) Ústřední orgány a oborová ředitelství zajišťují, aby podniky na Slovensku zaslaly Slovenské plánovací komisi, popř. příslušným výkonným orgánům Slovenské národní rady své konečné podnikové plány.

Článek 10

Účast pracujících

(1) Aktivní účast pracujících na vypracování, realizaci a kontrole plánu je hlavní oblastí uplatnění jejich bezprostřední účasti na řízení národního hospodářství a nezbytnou součástí řídící práce.

(2) Pracující se podílejí na rozvoji, řízení a kontrole veškeré hospodářské a organizátorské činnosti formou účasti, kterou organizují odborové orgány diferencovaně podle charakteru odvětví, hospodářských organizací a jednotlivých stupňů řízení. V podnicích a oborových ředitelstvích projednávají zejména podklady a návrhy plánů, jejich rozpis, kontrolují a hodnotí jejich plnění spolu s rozvojem socialistického soutěžení především na výrobních poradách, v komplexních brigádách, na technickoekonomických konferencích a ve výrobních výborech.

(3) Ústřední orgány projednávají návrhy plánu rozvoje jimi řízeného hospodářství v etapách přípravy i schvalování s ústředními výbory příslušných odborových svazů. Seznamují je s jednotlivými problémy i celkovými úkoly daného odvětví nebo úseku národního hospodářství. Projednávají s nimi jejich stanoviska a společný postup při řešení důležitých otázek.

Obdobně projednávají rady krajských národních výborů návrhy plánu rozvoje svého hospodářství s krajskými odborovými radami.

(4) K zabezpečování plánu a ke zlepšování pracovních, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek pracujících a k upevňování vztahu soudružské spolupráce uzavírají podle příslušných předpisů a směrnic ÚRO, jménem pracujících orgány Revolučního odborového hnutí s vedením organizací kolektivní smlouvy.

Článek 11

Zdokonalování plánovacích metod

(1) Pro zvýšení kvality plánu se budou používat postupně v co nejširším rozsahu ekonomicko-matematické metody, zejména soustava strukturálních bilancí, optimalizační výpočty, jakož i vyšší výpočetní technika a automatizovaný systém sběru a zpracování informací.

(2) Metoda strukturálních mezioborových bilancí se zavádí postupně tak, aby do roku 1970 se jí používalo v zásadě na všech stupních řízení, aby byla vytvořena návaznost v podstatě všech základních částí plánu. Forma a rozsah strukturálních bilancí se přizpůsobují charakteru a rozsahu činnosti příslušného stupně řízení.

(3) Státní plánovací komise sestavuje souhrnnou mezioborovou bilanci v peněžních jednotkách a souhrnnou materiálovou bilanci vybraných druhů energie, surovin, materiálů a výrobků převážně ve hmotných jednotkách. Na nižších stupních řízení se sestavují strukturální bilance především v peněžních jednotkách a podle potřeby i ve hmotných jednotkách. Bilance na nižším stupni řízení se zpravidla sestavují v podrobnějším členění, minimálně však v rozsahu bilance sestavované na nejblíže vyšším stupni.

(4) Současně se sestavováním mezioborových bilancí se postupně zavede plánování objemu výroby jako produkce zjišťované oborovou metodou místo dosavadní podnikové metody.

(5) Plán se sestavuje v návaznosti na jednotnou soustavu ekonomických klasifikací jako základního předpokladu pro oborové řízení a plánování národního hospodářství a tím pro postupné redukování výrobkového plánování na centrální úrovni.

Článek 12

Členění plánu rozvoje národního hospodářství

(1) Státní plán rozvoje národního hospodářství se člení na jednotlivé části, které se vypracovávají ve vzájemné komplexní návaznosti, jak to odpovídá vzájemné ekonomické podmíněnosti jednotlivých výrobních činitelů. Jsou to tyto části:

I. Základní rozbor efektivnosti

Plány výroby a jiných výkonů

II. Průmyslová produkce, dodávky a jejich užití

III. Stavebnictví

IV. Zemědělství a nákup zemědělských výrobků

V. Lesní hospodářství

VI. Vodní hospodářství

VII. Doprava

VIII. Spoje

IX. Geologický průzkum

X. Vnitřní obchod

XI. Zahraniční obchod a devizový plán

XII. Školství a kultura

XIII. Zdravotnictví

XIV. Sociální zabezpečení

XV. Místní hospodářství

XVI. Výrobní družstevnictví

Plány svodné a průřezové

XVII. Rozvoj vědy a techniky

XVIII. Investiční výstavba

XIX. Projektové práce

XX. Práce

XXI. Finance, náklady a hrubý důchod

XXII. Ceny

XXIII. Rozvoj oblastí

XXIV. Národní výbory

(2) Součástí soustavy národohospodářských plánů je rovněž zvláštní část státního plánu rozvoje národního hospodářství pro obranu, bezpečnost a těžbu radioaktivních surovin, pro které se vydávají zvláštní pokyny.

DÍL DRUHÝ

POSTUP PŘI SESTAVOVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ PLÁNU

Část I

ZÁKLADNÍ ROZBOR EFEKTIVNOSTI

Článek 13

(1) Důležitou součástí plánů je rozbor efektivnosti základních záměrů plánu, který je současně klíčovým nástrojem pro zajišťování vztahů mezi jednotlivými plány.

(2) V rozboru efektivnosti se hlavní záměry plánu musí řešit v celém komplexu vztahů hmotných i hodnotových, jak z hlediska hmotného zabezpečení, tak v souvislosti s vývojem cen, produktivity práce, nákladů apod., a zejména z hlediska prodejnosti výrobků na domácím a světovém trhu a devizové výhodnosti, jakož i náročnosti na omezené zdroje ekonomického rozvoje.

Všechny plánovací stupně vytvářejí organizační podmínky pro to, aby základní proporce plánu byly rozpracovány komplexně a aby tato zásada nebyla narušena funkcionální organizací práce.

(3) Základní rozbor efektivnosti se zaměřuje na skloubení nejdůležitějších kvalitativních vztahů mezi výrobou, zahraničním obchodem, investicemi a produktivitou práce. Kromě toho jsou v jednotlivých částech plánu zajišťovány další podklady pro rozbor efektivnosti.

(4) Proporce, které v základním rozboru se uvádějí komplexně a synteticky, se podrobněji rozvádějí a analyzují v ostatních částech plánu. Číselné údaje a proporce uvedené v této části plánu musí být svázány s údaji v ostatních částech plánu.

Článek 14

Formy zpracování a projednání

(1) Rozbor efektivnosti se zpracovává jako syntetický rozbor údajů získaných na základě technickoekonomických studií, rozborů studia zahraničních zkušeností, projektů apod.

(2) Zpracování a projednání rozborů efektivnosti se organizuje tak, aby předcházelo uzavírání návrhu plánu, aby tedy nedošlo k tendencím uzavírat návrhy plánu bez ohledu na efektivnost. Kvantitativní vybilancovanost plánu není sama o sobě dostatečným dokladem efektivnosti úkolů plánu.

(3) Při rozborech efektivnosti je nutno zabezpečovat společenskou efektivnost včetně co nejúčelnějšího rozmístění výrobních sil, vytváření zdravého životního a pracovního prostředí apod.

Článek 15

Obsah rozboru efektivnosti

(1) Základní rozbor efektivnosti má tyto části:

a) rozbor efektivnosti struktury výroby,

b) rozbor efektivnosti investiční výstavby a využití základních fondů,

c) rozbor zajištění růstu produktivity práce.

(2) Rozbory efektivnosti předkládají vybrané resorty, podrobnosti jsou uvedeny na příslušných formulářích.

Článek 16

Rozbor efektivnosti struktury výroby

(1) Úkolem plánu je zabezpečit zvýšení efektivnosti struktury výroby, to je postupnou změnu k výrobkům výhodným z hlediska zahraničního i vnitřního trhu.

(2) Jako výchozí podklad pro rozbor změn struktury výroby v pětiletém plánu se rozebírají tendence ve světě ve struktuře výroby z hlediska technické úrovně, kvality, atraktivnosti výrobků apod. v souvislosti s ekonomickými předpoklady dosažení progresívních změn ve struktuře výroby. Dále se navrhují změny ve struktuře výroby na základě prováděných prověrek technické úrovně výrobků.

Celkové tendence změny struktury výroby se konkretizují v plánu výroby do úkolů zavádění nových výrobků do výroby, jakož i do vypouštění starých neefektivních výrob.

(3) Současně se provádí rozbor progresívních změn v potřebě surovin. Zejména se rozebírá vliv chemizace výroby na objem výroby a spotřeby a na vlastní náklady (suroviny, mzdy).

(4) Rozbor se vypracovává za nejdůležitější obory se zvláštní pozorností k oborům rozvojovým, technicky náročným, důležitým pro zahraniční obchod apod.

(5) Při vlastním rozboru efektivnosti se struktura výroby posuzuje z hlediska společenské produktivity práce v nejširším slova smyslu včetně efektivnosti ve vztahu vnitřních a světových cen (nikoliv tedy pouze z bilančních hledisek).

(6) Návrh se zpracovává na základě těchto rozborů:

a) základní bilanční úvaha, tj. vztah mezi množstvím výroby, domácí spotřebou, mezistátními závazky a možnostmi odbytu na světových trzích; tuto úvahu je nutno dovést až do vytyčení předpokladů vývozu a dovozu;

b) úvaha o efektivnosti výroby. V tomto směru je nutno zejména uvážit snížení nákladů výroby a z toho plynoucí vývoj běžné ceny výrobků, růst produktivity práce (tam, kde je účelné tento ukazatel podle výrobků zjišťovat), jakož i efektivnost z hlediska zahraničního obchodu. K tomu účelu je nutno zejména provést úvahu o vývoji našich vnitřních cen ve vztahu ke světovým cenám a o devizové výnosnosti výrobku;

c) rozbor optimální sériovosti (hromadnosti) výroby vzhledem ke světovým cenám;

d) rozbor problémů surovinového zajištění výroby, schopnosti konkurence na světových trzích, předpokladů snižování nákladů (přírodní podmínky, cena surovin, předpoklady v úrovni techniky apod.).

(7) Na základě těchto úvah se rozbor zpracovává ve variantách a to tak, aby jednak byly kryty známé potřeby (na základě požadavků odběratelů a průzkumu trhu) jednak na optimální sériovost (hromadnost) výroby při reálné možnosti růstu technické úrovně výroby, jednak podle předpokladů plánu.

(8) Devizová výnosnost výrobku se posuzuje z hlediska efektivnosti mezinárodní dělby práce souborem ukazatelů podle pokynů Státní plánovací komise a ministerstva financí.

(9) Návrh se vypracovává za vybrané důležité výrobky nebo výrobky - reprezentanty, popř. skupiny výrobků. Při stanovení nomenklatury se vychází z jednotné klasifikace výrobků a plánovací nomenklatury průmyslové produkce. Nomenklatura bude dohodnuta se Státní plánovací komisí. Kromě dohodnuté nomenklatury provedou podniky a výrobní hospodářské jednotky rozbor ve vlastní širší nomenklatuře podle svých potřeb.

(10) Při provádění rozboru využijí ministerstva a výrobní hospodářské jednotky v plné míře podkladů, které předávají podnikům zahraničního obchodu pro účely rozboru efektivnosti vývozu a rovněž podkladů plánu cen.

Článek 17

(1) Rozbory efektivnosti struktury výroby se dovádějí až do stanovení nosných výrobních programů, to je takových programů, které mají rozhodný význam pro růst technické úrovně, efektivnost zahraničního obchodu apod. Na zabezpečení těchto programů by mělo být soustředěno všechno úsilí a příslušné podniky by měly být vybaveny všemi potřebnými prostředky.

(2) Při výběru těchto úkolů je nutno se zaměřit především na výrobky, u kterých je možno v krátkém čase dosáhnout nebo předstihnout světovou technickou úroveň a současně dosáhnout výhodných cen na světových trzích. Půjde tedy zejména o výrobky:

a) kterých je na světovém trhu nedostatek, jejichž spotřeba bude v příštích letech růst anebo kde se ČSSR může z jiných důvodů prosadit na světových trzích;

b) kde je možno dosáhnout takové úrovně vlastních nákladů, která zaručuje výhodné relace v zahraničním obchodě;

c) kde jsou dány předpoklady v technickém rozvoji pro to, aby v krátkém čase bylo možno dosáhnout nebo předstihnout světovou úroveň techniky; jde tedy o výrobky

- jejichž současná technická úroveň (parametry) je již na světovém průměru nebo jej předstihuje,

- v jejichž výrobě má Československo dlouholetou tradici, i když výroba u nich technicky zastarala, ale vzhledem k výrobním zkušenostem je předpoklad světové úrovně znovu dosáhnout,

- u nichž sice v současné době nedosahuje ČSSR světové úrovně, ale kde jsou předpoklady pomocí existující dostatečné výzkumné vývojové kapacity světové úrovně dosáhnout;

d) které ve své výrobě buď vůbec nebo jen v malém množství potřebují suroviny a materiál dovážený z kapitalistických států a které co nejlépe zhodnocují naši vlastní surovinovou základnu.

Článek 18

Ekonomické zdůvodnění a rozbor efektivnosti investiční výstavby a využití základních fondů

(1) Pro souhrnné posouzení vývoje základních fondů a jejich využití zpracují ústřední orgány a krajské národní výbory bilanci základních fondů a provedou za průmyslové podniky a stavební organizace propočet ukazatelů, které charakterizují vazbu mezi základními fondy, výrobou, produktivitou práce a vlastními náklady. Vztahy mezi těmito ukazateli, jakož i vnitřní vztahy v reprodukci základních fondů souhrnně charakterizují vývoj efektivnosti výrobní základny jednotlivých odvětví a oborů a efektivnost nově vynakládaných prostředků.

Zdůvodnění plánovaného využití základních fondů a jejich vývoje se musí opírat o podrobnější rozbory stavu a vývoje opotřebení základních fondů, jejich potřebné obnovy, souladu věcné struktury základních fondů s požadavky výroby, možnosti ve snižování vlastních nákladů a prostředků na jejich mobilizaci, zvýšení rentability vynakládaných investic.

(2) Efektivnost investiční výstavby jako celku i jednotlivých staveb se posuzuje podle jednotných kritérií. Hlavním kritériem při zařazování staveb do plánu investiční výstavby je hledisko společenské produktivity práce v nejširším slova smyslu.

(3) U staveb závodů, jejichž produkce je zaměnitelná prostřednictvím zahraničního obchodu toto kritérium sleduje hledisko nejefektivnějšího zapojení do mezinárodní dělby práce. Toto hledisko se posuzuje ukazateli investiční náročnosti jednotky produkce, oceněné ve světových cenách a ukazateli úplných vlastních nákladů na jednotku produkce oceněné ve světových cenách a syntézou těchto ukazatelů v souhrnném propočtovém ukazateli efektivnosti s použitím stanovené lhůty splatnosti pro varianty investičně náročnější.

(4) U staveb závodů, jejichž produkce není zaměnitelná prostřednictvím zahraničního obchodu se jako hlavní hledisko sleduje investiční náročnost a úplné vlastní náklady na jednotku produkce (respektive na uspokojení společenské potřeby); rovněž je třeba přihlížet při porovnání úplných vlastních nákladů ke světovým cenám z hlediska efektivnosti záměny výrobních činitelů.

(5) Ukazatele navrhovaných staveb se porovnávají s nejprogresívnějšími ukazateli dosahovanými u nás i v zahraničí (rozsah výroby, sériovost, produktivita práce, spotřeba surovin a energie apod.) a dosahováním těchto progresívních ukazatelů se zajišťuje jejich nejvyšší efektivnost.

(6) Hlavním kritériem efektivnosti staveb nevýrobního charakteru zabezpečujících převážně společenskou spotřebu jsou minimální investiční náklady na zajišťování komplexních podmínek společenského a hospodářského rozvoje při dosažení odpovídajícího standardu vybavení.

(7) U všech staveb, zejména však u akcí s méně výhodnými syntetickými ukazateli se při výběru pro zařazení do plánu hodnotí rovněž další hlediska:

- vliv na vytváření optimální struktury národního hospodářství a na meziodvětvové vztahy, jakož i přínos pro racionální rozmístění výrobních sil, a pro rozvoj méně vyvinutých oblastí,

- nároky na vyvolané investice a generální opravy spojené s výstavbou i s provozem zařízení,

- zajištění provozu nových základních fondů limitovanými zdroji rozvoje (pracovní síly včetně výchovy kvalifikovaných kádrů, suroviny, energie apod.),

- tvorba finančních zdrojů v čase a poskytnutí potřebných prostředků z centrálních zdrojů,

- lhůta výstavby,

- vývoj rozestavěnosti v příslušném odvětví a oboru.

(8) Pro zhodnocení vlivu jednotlivých staveb na růst společenské produktivity práce, na vývoj územní proporcionality a na tvorbu životního prostředí se použije před jejich zařazením do plánu investiční výstavby nebo do plánu projektových a průzkumných prací technickoekonomická charakteristika stavby.^*) Údaje technickoekonomické charakteristiky stavby vycházejí z údajů schválené přípravné nebo projektové dokumentace (investiční studie, investiční úkol, úvodní projekt) a jsou jednotnými a závaznými podklady pro všechny úrovně řízení a plánování. Investor zpracuje a závazně potvrdí technickoekonomickou charakteristiku stavby bezodkladně po schválení příslušné dokumentace a pro určené kategorie staveb ji předloží příslušným ústředním orgánům, které předložené návrhy posoudí z uvedených hledisek a podle výsledku posouzení zařadí stavbu do evidence.

(9) V případě, že dojde ke změně základních údajů technickoekonomické charakteristiky stavby, které mají přímý vztah k údajům plánu (zejména celkový rozpočtový náklad stavby, kapacita, doba výstavby, počet pracovníků a úplné vlastní náklady) je investor povinen upravit technickoekonomickou charakteristiku na základě schválené změny a předložit ji týmž orgánům, jako původní návrh.

(10) Pro vypracování návrhů plánu se používá vždy posledních platných údajů evidované technickoekonomické charakteristiky staveb, o jejichž zařazení do plánu investiční výstavby bylo rozhodnuto na základě posouzení efektivnosti a předpokladů hmotného a kapacitního zajištění v příslušných bilancích.

(11) V podrobnostech bude postup uvedený v odstavcích 8 a 9 upraven pokyny, které pro vedení evidence rozestavěných staveb i staveb uvažovaných k zařazení do plánu vydává Státní komise pro investiční výstavbu.

Článek 19

Rozbor zajištění růstu produktivity práce

(1) V zájmu zvýšení efektivnosti národního hospodářství s ohledem na vysoký stupeň využití pracovních zdrojů v ČSSR je třeba ve všech odvětvích, zejména v průmyslu a ve stavebnictví, zvýšit efektivnost využití pracovních sil a vytvořit podmínky pro to, aby růst produkce v průmyslu a stavebnictví jako celku byl prakticky plně kryt růstem produktivity práce a aby zejména v některých odvětvích a závodech zpracovatelského průmyslu mohly být stavy pracovníků i při rostoucích objemech výroby snižovány.

Proto je třeba při přípravě plánu na všech organizačních stupních analyzovat a aktivně zabezpečovat růst produktivity práce.

(2) Rozbor růstu produktivity práce musí vycházet ze záměrů ve specializaci a koncentraci výroby a počítat se širokým uplatněním progresívní technologie a techniky a s podstatným zvýšením úrovně organizace výroby a práce. Přitom je nutno organizovat co nejužší spolupráci všech navazujících útvarů a orgánů (technické, investiční útvary, výzkumné a projektové organizace, Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, Státní komise pro investiční výstavbu atd.) a využít všech navazujících podkladů (plán výroby, technickoekonomické koncepce, plán vědy a techniky, plán investiční výstavby atd.).

(3) Ústřední orgány předkládají s návrhem pětiletého plánu studie o zajištění růstu produktivity práce, v nichž se provádí jednak rozbor dosavadního vývoje a podle možností i srovnání s přední světovou úrovní produktivity práce, jednak rozbor základních faktorů růstu produktivity práce během plánovaného období, v tom zejména:

a) v průmyslu

1. vlivu nově budovaných a rekonstruovaných závodů (uvedených do provozu z jmenovité investiční výstavby a z oborové výstavby u akcí posuzovaných Státní plánovací komisí, Státní komisí pro investiční výstavbu a příslušným ústředním orgánem),

2. vlivu likvidace neefektivních provozoven,

3. vlivu růstu produktivity práce v ostatních kapacitách.

Ústřední orgány provádějí rozbor zdrojů růstu produktivity práce v rozsahu stanoveném Státní plánovací komisí s přihlédnutím ke konkrétním podmínkách jednotlivých odvětví a věcným problémům plánu. Podklady předložené ústředními orgány mají přitom Státní plánovací komisi umožnit propočet vlastních variant plánu s přihlédnutím k eventuálním rozdílům v objemu a struktuře výroby, v objemu a rozdělení investic a v uvažovaném růstu mezd apod.

Zobrazit všechna ustanovení (1529)

Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění

Registrace zdarma Přihlásit se

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace o předpisu

Citace	Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb., Metodické pokyny pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství
Typ předpisu	-
Autor	-
Sbírka	Sbírka zákonů

Datum vyhlášení	29.06.1965
Účinnost od	-
Účinnost do	-
Stav	Platný

Znění předpisu má informativní charakter.

Pokyny Státní plánovací komise č. 55/1965 Sb.

Metodické pokyny Státní plánovací komise pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství

Obsah

Článek 1

DÍL PRVNÍ

Článek 2

Článek 3

Článek 4

Článek 5

Článek 6

Článek 7

Článek 8

Článek 9

Článek 10

Článek 11

Článek 12

DÍL DRUHÝ

Část I

Článek 13

Článek 14

Článek 15

Článek 16

Článek 17

Článek 18

Článek 19

Obsah

Komentáře 0

Informace o předpisu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení