Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb.

Q: Je Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb. stále platný?

Ano, Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb. je stále platný a účinný.

54

NAŘÍZENÍ VLÁDY

Československé socialistické republiky

ze dne 23. dubna 1975,

kterým se provádí zákoník práce

Vláda Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů nařizuje k provedení zákoníku práce (dále jen „zákoník“):

Vznik, změny a skončení pracovního poměru

Záznamy o pracovních vztazích v občanských průkazech

§ 1

(1) Vznik a skončení pracovního (učebního) poměru se zaznamenávají v občanském průkazu.

(2) Záznam se neprovádí, jde-li o vznik nebo skončení pracovního poměru

a) vedlejšího (§ 70 zákoníku),

b) sjednaného na dobu přechodné potřeby nepřesahující šest pracovních dnů,

c) sjednaného k výpomoci organizované národním výborem nebo společenskou organizací pro zemědělské špičkové nebo podobné krátkodobé práce,

d) sjednaného pracovníkem, kterého organizace dočasně uvolnila pro výkon práce v jiné organizaci,

e) sjednaného na určitou dobu pracovníkem, který je poživatelem starobního důchodu,

f) sjednaného studentem v denním studiu,

g) sjednaného mezi občany.

(3) Souběžné pracovní poměry, s výjimkou vedlejšího pracovního poměru, se zaznamenávají v občanském průkazu, pokud je pracovník uzavřel s různými organizacemi.

§ 2

V občanském průkazu se zaznamenává také vznik a skončení členského poměru k výrobnímu družstvu nebo k jednotnému zemědělskému družstvu.

§ 3

Záznamy o vzniku a skončení pracovního (učebního), popřípadě členského poměru k výrobnímu družstvu nebo k jednotnému zemědělskému družstvu, jsou povinny provádět organizace. Pracovník (člen) je povinen předložit organizaci svůj občanský průkaz k provedení těchto záznamů.

§ 4

Při vstupu do pracovního (učebního) poměru, popřípadě do členského poměru k výrobnímu družstvu nebo k jednotnému zemědělskému družstvu, prokazuje pracovník (člen), pokud byl již dříve v některém z těchto pracovních vztahů činný, jeho skončení (§ 25 zákoníku) záznamem v občanském průkazu; výjimečně lze je prokázat i jiným způsobem.

§ 5

Přeložení

Prokurátoři, vyšetřovatelé prokuratury, učitelé, vychovatelé, pracovníci zajišťující provoz dopravy a spojů a zdravotničtí pracovníci, pokud se organizace s nimi nedohodne jinak, mohou být přeloženi do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, v rámci téže organizace i na dobu přesahující 90 dnů v kalendářním roce, nejdéle však na jeden rok, vyžaduje-li to zabezpečení zájmů obyvatelstva. Opětovně mohou být přeloženi, pokud se s nimi organizace nedohodne jinak, nejdříve po uplynutí jednoho roku od doby, kdy skončilo jejich dřívější přeložení.

§ 6

Potvrzení o zaměstnání

V potvrzení o zaměstnání vydaném organizací pracovníkovi při skončení pracovního poměru (členovi družstva při skončení členského poměru) je třeba kromě údajů o zaměstnání, druhu konaných prací a dosažené kvalifikaci ještě také uvést

a) jaká doba byla pracovníku započtena pro účely dovolené na zotavenou, kolik pracovních dnů pracovník vyčerpal ze své dovolené za běžný kalendářní rok, popřípadě za kolik dnů dostal náhradu za nevyčerpanou dovolenou nebo o kolik pracovních dnů mu byla dovolená zkrácena a z jakého důvodu,

b) důvod skončení pracovního poměru (členského poměru člena výrobního družstva), pokud má vliv na dovolenou na zotavenou a na náhradu mzdy při překážkách v práci (§ 100 odst. 2 a § 125 odst. 3 zákoníku),

c) skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění,

d) zda z pracovníkovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,

e) pokud byla s pracovníkem uzavřena dohoda o setrvání v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu po vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, a tato doba dosud neskončila, údaje o této dohodě a o tom, kdy tato doba skončí (§ 227a zákoníku).

Pracovní kázeň

§ 7

Postup při ukládání kárných opatření

(1) Vedoucí organizace nebo jím zmocněný vedoucí pracovník postupuje při ukládání kárných opatření tak, aby výchovného účelu sledovaného kárným opatřením bylo dosaženo co nejúčinněji a nejrychleji.

(2) Před uložením kárného opatření je třeba vyslechnout pracovníka a celý případ podrobně objasnit výslechem dalších osob, písemnými podklady apod.

(3) V rozhodnutí o kárném opatření musí být uvedeno, o jaké porušení pracovní kázně jde, kdy k němu došlo a jaké kárné opatření se za ně ukládá. Rozhodnutí o kárném opatření musí obsahovat i poučení o možnosti požádat o jeho přezkoumání podle § 81 zákoníku; rozhodnutí, jímž se ukládá veřejná důtka, musí obsahovat též údaj o tom, jak bude zveřejněno.

§ 8

Do doby výkonu kárných opatření se nezapočítává doba, po kterou pracovník z jakéhokoli důvodu nepracoval.

§ 9

Evidence kárných opatření

(1) Rozhodnutí o kárných opatřeních, která nabyla právní moci, se zakládají do osobního spisu pracovníka.

(2) Rozhodnutí o kárném opatření se vyřadí z osobního spisu pracovníka, jakmile se pracovník posuzuje, jako by mu kárné opatření nebylo uloženo (§ 79 odst. 2 a 3 zákoníku). Od tohoto dne se nesmí v žádných dokladech ani posudcích týkajících se pracovníka uvádět, že mu bylo uloženo kárné opatření.

Pracovní doba a doba odpočinku

§ 10

Přestávky v práci a nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami

(1) Pracovní přestávky na jídlo a oddech se započítávají do pracovní doby v rozsahu 15 minut za směnu.

(2) Pracovníku, který se vrátil z pracovní cesty po 24. hodině a nepoužil lůžkového (lehátkového) vozu, se poskytne nezbytný odpočinek od skončení pracovní cesty do nástupu do práce po dobu 8 hodin, a pokud tato doba spadá do pracovní doby pracovníka, i náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

§ 11

Dny pracovního klidu

(1) Není-li z provozních důvodů možné poskytnout pracovníku organizace podřízené federálnímu ústřednímu orgánu nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 32 hodiny (§ 92 zákoníku), může vedoucí organizace rozvrhnout pracovní dobu tak, že doba tohoto odpočinku bude činit nejméně 24 hodiny

a) při sezónních a kampaňových pracích,

b) při pracích v dopravě, ve spojích, v kulturních zařízeních a v nepřetržitých provozech s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 32 hodiny nejméně jednou za tři týdny.

(2) Ve spojích může být nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrácen na poštách bez turnusového provozu, při doručování tiskovin a řidičům kursovních jízd až na 18 hodin.

(3) Při pracích, u nichž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena na období celého kalendářního roku, a v zemědělství může vedoucí organizace rozvrhnout na základě směrnic nadřízeného federálního ústředního orgánu (§ 85 odst. 2 zákoníku) pracovní dobu tak, že nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 32 hodiny připadne na jednotlivé pracovníky jednou za dva týdny.

(4) Při pracích na určených stavbách, při určených montážních a opravářských pracích, u nichž je pracovní doba rozvržena odchylně (§ 85 odst. 1 zákoníku), může vedoucí organizace rozvrhnout na základě směrnic nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny jednou za dva týdny. Práce uvedené v předchozí větě určuje uvedený ústřední orgán po projednání s příslušným odborovým orgánem.

(5) Vedoucí organizace může rozvrhnout výjimečně pracovní dobu za podmínek uvedených v předchozím odstavci tak, že doba nepřetržitého odpočinku bude činit alespoň 48 hodin při pracích konaných

a) k odvrácení následků živelních událostí,

b) v důsledku havárií stavebních objektů,

c) při technologických procesech, které nemohou být přerušeny,

s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny nejméně jednou za čtyři týdny.

§ 12

Práce přesčas

Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v roce se nezahrnují práce přesčas, za které pracovník dostal náhradní volno nebo které konal

a) při naléhavých opravných pracích,

b) při pracích pomocných, které nutně předcházejí výrobě nebo po ní následují,

c) při pracích nutných v souvislosti s předáváním práce další směně v nepřetržitém provozu až do osmi hodin týdně,

d) v souvislosti se střežením závodu až do osmi hodin týdně,

e) hrozilo-li nebezpečí pro život nebo zdraví.

Dovolená na zotavenou

§ 13

Za pracovníky, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé, se považují pracovníci, kteří

a) trvale pracují ve zdravotnických zařízeních nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy, a v Bangových izolátech,

b) jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy,

c) jsou při práci vystaveni ve významné míře nepříznivým účinkům ionizujícího záření,

d) pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých,

e) jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako zdravotničtí pracovníci pracují ve zdravotnické službě sborů nápravné výchovy,

f) pracují nepřetržitě alespoň jeden rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech,

g) konají mimořádně namáhavé práce, při nichž jsou vystaveni působení škodlivých fyzikálních nebo chemických vlivů v takovém rozsahu, že mohou ve významné míře působit nepříznivě na zdraví pracovníka.

§ 14

(1) Pracovník, který za podmínek uvedených v § 13 pracuje celý kalendářní rok, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho kalendářního týdne. Pracuje-li pracovník za těchto podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 25 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené, a to i když nesplnil podmínky pro vznik nároku na dovolenou (§ 100 zákoníku).

(2) Tato dodatková dovolená přísluší pracovníku při splnění stanovených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou podle § 105 odst. 1 zákoníku.

(3) Pracovník, který dovršil jeden rok nepřetržité práce v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok.

§ 15

(1) Poměrná část dovolené na zotavenou se určí tak, že se poskytne za každý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru jedna dvanáctina dovolené. To platí, i když pracovník v kalendářním měsíci změnil zaměstnání; v tom případě mu náleží poměrná část dovolené od organizace, u níž byl v pracovním poměru déle než polovinu měsíce. Změnil-li pracovník zaměstnání v polovině měsíce, poskytne mu poměrnou část dovolené za tento měsíc nová organizace. Jako změna v polovině měsíce se posuzuje též, jestliže na skončení zaměstnání před polovinou měsíce bezprostředně navazují dny pracovního klidu a na ně nástup nového zaměstnání po polovině měsíce.

(2) Byl-li pracovník dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, poskytne mu dovolenou (její poměrnou část) organizace, pro kterou je uvolněný funkcionář činný; tato organizace mu poskytne též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před nástupem veřejné funkce. Nevyčerpal-li pracovník dovolenou (její poměrnou část) před skončením funkčního období, poskytne mu ji organizace, u níž je v pracovním poměru.

(3) Byl-li pracovník dočasně uvolněn k výkonu prací pro jinou organizaci, poskytne mu za dobu tohoto uvolnění dovolenou (její poměrnou část), kterou nevyčerpal před uvolněním, organizace, pro niž byl uvolněn, i když u ní nesplňuje podmínky pro vznik nároku na dovolenou; za dobu uvolnění mu nenáleží dovolená v organizaci, která ho uvolnila.

§ 16

(1) Nepracoval-li pracovník před vyčerpáním dovolené v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro výkon základní (náhradní) vojenské služby, pro pracovní neschopnost, pro jiné důležité osobní překážky, než jsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení, nebo pracovnice pro další mateřskou dovolenou (§ 157 odst. 2 zákoníku), krátí se mu dovolená za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu a za každých dalších 25 takto zameškaných pracovních dnů rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou však nelze krátit za dny pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které odpovídá organizace.

(2) Za každou zameškanou směnu (pracovní den) nebo její převážnou část, kdy organizace v dohodě se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí (dále jen „závodní výbor“) neomluví nepřítomnost pracovníka v práci, krátí mu dovolenou o jeden až tři dny. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat a stejným způsobem krátit pracovníku dovolenou, přesahují-li tato zameškání pracovní doby vcelku polovinu průměrné délky směny.

(3) Při krácení dovolené podle předchozích odstavců musí být pracovníku, jestliže jeho pracovní poměr v téže organizaci trval po celý kalendářní rok, vždy poskytnuta dovolená aspoň v délce jednoho týdne, a jde-li o mladistvého pracovníka, v délce dvou týdnů. Dosahuje-li pracovník mimořádných pracovních výsledků, může mu organizace se souhlasem závodního výboru krácení dovolené pro dřívější neomluvenou nepřítomnost v práci prominout.

(4) Pracovníku, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 25 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení pracovníka.

(5) Jestliže pracovník dovolenou již vyčerpal nebo nevznikl-li mu na ni nárok, je organizace povinna pro zameškání práce z důvodů uvedených v odstavcích 2 a 4 krátit mu dovolenou způsobem uvedeným v těchto odstavcích v příštím kalendářním roce. Nemůže-li krácení převést na příští rok pro skončení pracovního poměru, je pracovník povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy připadající na část dovolené, o kterou mu měla být dovolená zkrácena. Organizace je oprávněna srazit si příslušnou částku při výplatě pracovníkovy mzdy.

§ 17

(1) Organizace může v dohodě se závodním výborem určit, že její pracovníci nastoupí hromadnou závodní dovolenou, je-li tato dovolená nutná z provozních důvodů a slučitelná se zájmem společnosti, zejména neohrozí-li ani neztíží-li se tím plnění plánovaných úkolů. Hromadná závodní dovolená nesmí činit více než dva kalendářní týdny; u uměleckých souborů z povolání může trvat čtyři kalendářní týdny.

(2) Organizace je povinna zajistit pracovníku, jemuž v době hromadné závodní dovolené nepřísluší nárok na dovolenou nebo kterému přísluší nárok na kratší dovolenou, než je hromadná závodní dovolená, náhradní práci přiměřenou jeho kvalifikaci. Za tuto práci mu přísluší mzda podle vykonané práce, nejméně však ve výši jeho průměrného výdělku; nebyla-li mu náhradní práce přidělena, náleží mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Vznikne-li pracovníku dodatečně v kalendářním roce nárok na dovolenou, započte se mu do ní doba hromadné závodní dovolené, po kterou mu byla poskytnuta náhrada mzdy, ačkoliv nekonal práci.

§ 18

(1) Pracovníkům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na období celého kalendářního roku, případně dalším pracovníkům, pokud jejich práce podstatně závisí na povětrnostních vlivech, náleží za každý týden dovolené čerpané v období s nižší potřebou práce stanoveném příslušným ústředním orgánem v dohodě s příslušným odborovým orgánem další dovolená v trvání dvou dnů, nejvýše však jeden týden.

(2) Pracovníku přijatému na sezónní nebo kampaňové práce přísluší po skončení pracovního poměru místo dovolené za každých 25 odpracovaných dnů náhrada mzdy za jednu dvanáctinu dovolené, která by mu příslušela, kdyby splnil podmínky pro vznik nároku na dovolenou.

Začátek dne pracovního klidu

§ 19

V organizacích s nočními směnami začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu té směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první.

Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů

§ 20

Pořadí srážek ze mzdy

(1) Ze mzdy se srazí nejprve daň ze mzdy. Bylo-li pracovníku uloženo nápravné opatření, srazí se před provedením ostatních srážek částka propadající státu.

(2) Ostatní srážky ze mzdy dovolené zákoníkem lze provádět jen v rozsahu stanoveném v občanském soudním řádu v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Podle těchto ustanovení se řídí u pohledávek, pro které byl soudem nebo správním orgánem nařízen výkon rozhodnutí, způsob provádění srážek i pořadí jednotlivých pohledávek.

(3) U peněžitých trestů (pokut) a náhrad uložených vykonatelnými rozhodnutími příslušných orgánů a u přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a mateřského příspěvku se řídí pořadí dnem, kdy organizaci bylo doručeno vykonatelné rozhodnutí příslušného orgánu.

(4) U srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s organizací se řídí pořadí dnem, kdy byla dohoda uzavřena; u srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s jinou organizací nebo s občanem se řídí pořadí dnem, kdy organizaci, u níž je pracovník v pracovním poměru, byla tato dohoda doručena.

(5) U nevyúčtovaných záloh na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, u náborového příspěvku a ostatních příspěvků, které byly pracovníku vyplaceny v náboru, u náhrady mzdy za dovolenou a u záloh na mzdu (její složku), které je pracovník povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro jejich přiznání, se řídí pořadí dnem, kdy bylo započato s prováděním srážek.

(6) Jestliže pracovník nastoupí do pracovního poměru u jiné organizace, zůstává pořadí, které získaly pohledávky podle odstavců 2 a 3, zachováno i u nového plátce mzdy. Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci již dnem, kdy se od pracovníka nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byly prováděny srážky ze mzdy a pro jaké pohledávky. Totéž platí i o provádění srážek ze mzdy podle odstavce 4, pokud v dohodě o srážkách ze mzdy nebyl tento účinek výslovně vyloučen.

Překážky v práci z důvodu obecného zájmu

§ 21

(1) K výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu využívají pracovníci především svého volného času. Pokud je ve výjimečných případech třeba vykonávat tyto funkce, povinnosti nebo úkony v pracovní době, poskytne organizace pracovníku k tomuto účelu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.

(2) Výkonem veřejné funkce se rozumí například výkon povinností vyplývajících z funkce poslance Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady nebo národního výboru, člena komise národního výboru, člena nebo spolupracovníka orgánu lidové kontroly, soudce, člena orgánu společenských a družstevních organizací nebo delegáta na jejich sjezdy a konference.

(3) O výkon občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu jde zejména u svědků, tlumočníků a jiných osob předvolaných k jednání u národního výboru nebo jeho zařízení, soudu nebo jiného státního orgánu, u dárců krve, při poskytnutí první pomoci, při povinných lékařských prohlídkách, při opatřeních proti přenosným nemocem, při jiných naléhavých opatřeních léčebně preventivní péče, při izolaci z důvodů veterinárně ochranných opatření a při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, živelních událostech nebo v jiných obdobných mimořádných případech.

(4) Vznikne-li pochybnost, zda jde o veřejnou funkci, o občanskou povinnost, popřípadě o jiný úkon v obecném zájmu, rozhodne okresní národní výbor v dohodě s okresní odborovou radou.

§ 22

Svědkovi a tlumočníkovi poskytne náhradu mzdy přímo národní výbor, soud nebo jiný státní orgán, který jej povolal k jednání.

§ 23

(1) Pokud z povahy věci nebo z dokladů předložených pracovníkem organizaci nevyplývá, že k výkonu veřejné funkce, občanské povinnosti nebo jiného úkonu v obecném zájmu muselo dojít v pracovní době, vyžádá si o tom organizace potvrzení od orgánu, z jehož podnětu nebo v jehož zájmu bylo pracovníku pracovní volno poskytnuto.

(2) Za dobu zameškanou účastí na jednání národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu nepřísluší pracovníku náhrada mzdy ani od organizace, ani od státního orgánu, šlo-li o jednání výhradně v jeho osobním zájmu nebo dal-li k němu pracovník sám podnět svým zaviněním.

Služba v ozbrojených silách

§ 24

Je-li pracovník povinen dostavit se osobně v souvislosti s plněním branné povinnosti k orgánu vojenské správy nebo k vyšetření, je organizace povinna poskytnout mu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku.

§ 25

(1) Pracovníku povolanému ke službě v ozbrojených silách poskytne organizace v posledním týdnu přede dnem stanoveným k nástupu této služby potřebné pracovní volno tak, aby si mohl vyřídit své osobní a rodinné věci a včas se dostavit na stanovené místo, nejvýše však jeden den.

(2) Má-li pracovník nastoupit službu v ozbrojených silách v místě tak vzdáleném od svého bydliště, že cesta dopravními prostředky, kterých je oprávněn použít, trvá více než šest hodin, má nárok na jeden cestovní den, a vyžaduje-li taková cesta více než 18 hodin, na dva cestovní dny. Pracuje-li pracovník v místě tak vzdáleném od místa bydliště své rodiny, že cesta z jeho pracoviště do místa jeho bydliště trvá více než šest hodin, přísluší mu další cestovní den.

(3) Na cestu z místa, kde byl propuštěn ze služby v ozbrojených silách, do místa bydliště, popřípadě pracoviště, přísluší pracovníku cestovní dny za podmínek a v rozsahu uvedeném v předchozím odstavci.

(4) Za dobu pracovního volna a za cestovní dny poskytnuté podle předchozích odstavců přísluší pracovníku, jemuž tím ujde výdělek, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, jestliže má nárok na náhradu mzdy při výkonu služby v ozbrojených silách.

(5) Po skončení služby v ozbrojených silách je pracovník povinen nastoupit práci ve svém zaměstnání nejpozději do tří dnů. Uvedená lhůta se prodlužuje o případné cestovní dny podle odstavce 3.

§ 26

(1) Náhrada mzdy při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou vojenské základní (náhradní) služby, přísluší pracovníku po dobu této služby za podmínek stanovených v § 125 zákoníku ve výši

a) 50 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který nepečuje o žádnou osobu;

b) 65 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o jednu osobu;

c) 90 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o dvě osoby;

d) 95 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o tři nebo více osob.

(2) Při přiznávání náhrady mzdy se přihlíží jen k osobám, které se uznávají pro účely daně ze mzdy za osoby vyživované pracovníkem, a to bez ohledu na to, zda je mu na ně přiznáváno snížení daně ze mzdy; přihlíží se však též k dětem, na které náleží přídavky na děti nebo výchovné, i když nejsou pro účely snížení daně ze mzdy považovány za osoby vyživované. ¹)

Důležité osobní překážky v práci

§ 27

Pracovní volno

(1) Jestliže pracovník nemůže konat práci z důvodů uvedených v příloze k tomuto nařízení, je organizace povinna poskytnout mu pracovní volno v rozsahu stanoveném v téže příloze.

(2) Organizace může poskytnout pracovníku z těchto důvodů v odůvodněných případech další pracovní volno, popřípadě mu může poskytnout pracovní volno i z jiných vážných důvodů, zejména k zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které nelze vyřídit mimo pracovní dobu. V těchto případech se neposkytuje náhrada mzdy. Pracovník se může s organizací dohodnout, že takto zameškanou dobu napracuje.

§ 28

Náhrada mzdy

(1) Organizace poskytne pracovníku náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu zameškanou pro důležitou osobní překážku v práci uvedenou v příloze k tomuto nařízení v rozsahu a za podmínek stanovených v téže příloze; domáckým pracovníkům ji poskytne jen v případech uvedených pod č. 4, 5 a 6 této přílohy.

(2) Náhrada mzdy přísluší pracovníku, jestliže byl před poskytnutím pracovního volna v pracovním poměru alespoň tři bezprostředně předcházející měsíce. Pracovníku, který vstoupil poprvé do pracovního poměru po absolvování školy nebo po skončení učebního poměru, přísluší náhrada mzdy, i když nesplňuje tuto podmínku; jejího splnění není také třeba v případech, kdy se nevyžaduje splnění podmínky čekací doby pro účely dovolené na zotavenou (§ 100 odst. 2 zákoníku).

(3) Náhrada mzdy pracovníku nepřísluší, jestliže neomluveně zameškal směnu nebo její převážnou část v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátí do práce.

Společná ustanovení o překážkách v práci na straně pracovníka

§ 29

(1) Je-li překážka v práci pracovníku předem známa, je povinen včas požádat organizaci o poskytnutí pracovního volna. Jinak je pracovník povinen uvědomit organizaci o překážce a o předpokládaném jejím trvání bez zbytečného průtahu.

(2) Překážku v práci a její trvání je pracovník povinen organizaci prokázat. Organizace smí poskytnout pracovní volno a náhradu mzdy jen v nezbytně nutném rozsahu.

(3) Náhrada mzdy za dobu zameškanou pro překážky v práci se vyplácí ve výplatních termínech určených pro výplatu mzdy. Náhrada mzdy za prvé dva týdny vojenské základní nebo náhradní služby se vyplácí nejpozději tři dny přede dnem stanoveným k nástupu této služby.

(4) O tom, zda jde o neomluvené zameškání směny nebo její části, rozhoduje organizace v dohodě se závodním výborem.

Průměrný výdělek

§ 30

Zjišťování průměrného výdělku

(1) Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubého výdělku (§ 31) zúčtovaného k výplatě v rozhodném období (§ 32) a z doby odpracované v tomto období.

(2) Průměrný výdělek, který byl poprvé zjištěn v běžném kalendářním roce, se používá do konce tohoto roku, pokud se dále nestanoví jinak.

§ 31

Hrubý výdělek

(1) Do hrubého výdělku se zahrnuje mzda, ²) která byla pracovníku v rozhodném období zúčtována v organizaci k výplatě a podléhá dani ze mzdy s výjimkami stanovenými v odstavci 3 a 4. Do hrubého výdělku se zahrnuje také mzda, jestliže se z ní neprovádí srážka daně ze mzdy jen proto, že výdělek nedosahuje zdanitelné výše. Mzda, popřípadě odměna za vedlejší činnost (§ 71 zákoníku) se posuzuje samostatně.

(2) Do hrubého výdělku se nezahrnují druhy mzdy, které jsou od daně ze mzdy zcela nebo zčásti osvobozeny, ³) a dále tyto druhy mezd:

a) stabilizační odměny za odpracovaná léta a stabilizační náborové odměny, ⁴)

b) podíly na hospodářských výsledcích, ⁵)

c) roční odměny vedoucím pracovníkům, ⁶)

d) naturální požitky a jiná obdobná plnění, která pracovníku náležejí i za dobu nepřítomnosti v práci.

(3) Do hrubého výdělku se však zahrnují, i když jsou osvobozeny od daně ze mzdy,

a) mzdy a odměny nevidomým pracovníkům,

b) odměny členům záchranných sborů zřízených podle zvláštních předpisů pro riziková pracoviště a

c) mzdy, z nichž se daň ze mzdy nesráží podle mezinárodních ujednání o zamezení dvojího zdanění.

(4) U poslanců národních výborů, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni ze svého dosavadního zaměstnání, se do hrubého výdělku zahrnuje celá odměna, která jim náleží za výkon jejich funkce. ⁷)

(5) Do hrubého výdělku se nezahrnují doplňkové odměny členů výrobních družstev.

(6) Při zjišťování průměrného výdělku pro poskytování náhrady mzdy při překážkách v práci kratších než jedna směna se do hrubého výdělku nezahrnuje u pracovníků odměňovaných hodinovou mzdou mzda za práci přesčas včetně příplatků za tuto práci; u pracovníků odměňovaných měsíční mzdou se při těchto překážkách v práci poskytuje náhrada mzdy ve výši poměrné části základní měsíční mzdy.

§ 32

Rozhodné období

(1) Pokud se v dalších ustanoveních nestanoví jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok. Průměrný výdělek se zjišťuje k 1. lednu běžného kalendářního roku.

(2) Při vzniku pracovního poměru v průběhu předchozího kalendářního roku je rozhodným obdobím doba od vzniku pracovního poměru do konce předchozího kalendářního roku.

(3) Neodpracoval-li k 1. lednu běžného kalendářního roku v rozhodném období podle předchozích odstavců pracovník s týdenní pracovní dobou rozvrženou na 5 pracovních dnů alespoň 70 dnů anebo pracovník s týdenní pracovní dobou rozvrženou na více než 5 pracovních dnů 80 dnů, prodlužuje se rozhodné období do konce zúčtovacího období předcházejícího dni, k němuž je třeba průměrný výdělek zjistit.

(4) Při vzniku pracovního poměru v běžném kalendářním roce je rozhodným obdobím doba od vzniku pracovního poměru do konce zúčtovacího období předcházejícího dni, k němuž je třeba průměrný výdělek zjistit.

(5) Stejné rozhodné období jako při vzniku pracovního poměru je při

a) nástupu do práce po skončení soustavné přípravy na budoucí povolání,

b) změně způsobu odměňování, spočívající v tom, že pracovník, který byl dosud odměňován hodinovou mzdou, je odměňován mzdou měsíční nebo naopak,

c) opětném nástupu do práce po skončení výkonu veřejné funkce, který trval aspoň jeden rok, po skončení základní (náhradní) vojenské služby, další mateřské dovolené a výkonu trestu odnětí svobody.

(6) Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní měsíce, za které se pracovnici poskytl vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství ⁸) a za které bylo pracovníku poskytováno mzdové vyrovnání. ⁹)

(7) Při trvalé změně základní mzdy se zjišťuje průměrný výdělek

a) pracovníků s měsíční mzdou z nové základní mzdy a odděleně z ostatních složek mzdy,

b) pracovníků s hodinovou mzdou z průměru nového běžně měsíčně zúčtovaného výdělku a odděleně z ostatních složek mzdy.

Pro zjištění průměru nového měsíčně běžně zúčtovaného výdělku pracovníků s hodinovou mzdou začíná rozhodné období od trvalé změny základní mzdy a končí stejně jako rozhodné období podle předchozích odstavců. Pro zjištění průměru ostatních složek mzdy uvedených pod písm. a) a b) je rozhodným obdobím doba stanovená v předchozích odstavcích bez ohledu na trvalou změnu základní mzdy.

§ 33

Pravděpodobný výdělek

(1) Pravděpodobného výdělku se používá místo průměrného výdělku zjišťovaného podle § 30 až 32, jestliže v rozhodném období pracovník s týdenní pracovní dobou rozvrženou na 5 pracovních dnů neodpracoval aspoň 70 dnů anebo pracovník s týdenní pracovní dobou rozvrženou na více než 5 pracovních dnů 80 dnů.

Citace	Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce
Typ předpisu	-
Autor	-
Sbírka	Sbírka zákonů

Datum vyhlášení	09.06.1975
Účinnost od	01.07.1975
Účinnost do	-
Stav	Platný

Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce

Obsah

§ 1

§ 2

§ 3

§ 4

§ 5

§ 6

§ 7

§ 8

§ 9