Nařízení vlády č. 35/1951 Sb.
Nařízení, kterým se vyhlašuje Statut komunálních podniků
Platný
Účinnost od 01.01.1951
Zobrazeno prvních 200 z celkem 386 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
35.
Vládní nařízení
ze dne 10. dubna 1951,
kterým se vyhlašuje Statut komunálních podniků.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 50 zákona č. 167/1950 Sb., o komunálních podnicích, a §§ 4 a 11 zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků:
Statut komunálních podniků se vyhlašuje v příloze tohoto nařízení a tvoří jeho součást.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou je ministři vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.
Kabeš v. r.
Příloha k vládnímu nařízení č. 35/1951 Sb.
Statut komunálních podniků.
Komunální podniky a jejich poslání.
(1) Komunální podniky jsou formou státního podnikání. Jejich posláním je přispívat podle jednotného hospodářského plánu poskytováním služeb a výrobou k uspokojování životních potřeb obyvatelstva, k odkrývání a využití místních zdrojů, k vzestupu národního bohatství, ke zvyšování hmotné i kulturní úrovně a k upevnění moci pracujícího lidu.
(2) Komunální podniky vyrůstají z potřeb lidu, lidu slouží, jsou předmětem jeho zájmu a péče a jsou jím kontrolovány.
(1) Komunální podniky jsou zaměřeny na podnikání významu místního (regionálního), to jest na místní služby a místní výrobu, zejména též na činnost údržbářskou a opravářskou, a tak uspokojují každodenní potřeby pracujících. Doplňují také činnost národních podniků v těch oborech, pro které je forma komunálního podniku účelnější a hospodárnější nebo kde toho vyžaduje splnění jednotného hospodářského plánu. Komunální podniky při tom spolupracují s ostatními složkami socialistického sektoru.
(2) Soustředěním a organisací většinou dosud rozptýlených služeb a výroby a jejich účelným rozmístěním vytvářejí komunální podniky předpoklady pro zvýšení produktivity práce a svým přitažlivým vlivem příznivě působí na socialisační proces soukromého podnikání.
(1) Vykonávání vrchního vedení a dozoru nad komunálními podniky svěřuje stát vzhledem k jejich místnímu zaměření především národním výborům, tedy orgánům státní moci a státní správy, které jsou v nejužším spojení s lidem.
(2) Plenární zasedání národního výboru sleduje činnost komunálních podniků a pečuje o jejich zdárný rozvoj. Plnění úkolů komunálních podniků se projednává rovněž na hovorech s lidem a ve sborech důvěrníků lidové správy.
(3) Podle potřeby ustavují národní výbory komise pro věci komunálních podniků.
Komunální podniky plní své poslání kolektivním úsilím všech svých pracujících, to jest dělníků, techniků a úředníků, kteří stmeleni pracovní kázní a za vedení nejuvědomělejších v soudružské spolupráci a vzájemnou pomocí plní úkoly výstavby socialismu.
Vznik komunálních podniků, jejich právní povaha a poměry.
Zřízení podniku.
Komunální podnik je zřizován národním výborem, pod jehož bezprostředním vrchním vedením a dozorem bude podnik provozován (vedoucí národní výbor), a to na základě vyšetření místních (regionálních) potřeb. Se zřízením komunálního podniku jsou spojeny důležité hospodářské a právní důsledky; proto je třeba, aby se dálo se souhlasem dohlédacího národního výboru (úřadu). Aby bylo také zajištěno, že zřízení komunálního podniku bude v souladu s jednotným hospodářským plánem, dohlédací národní výbor projedná věc s krajským inspektorátem komunálních podniků (dále jen: „krajský inspektorát“).
Individuální komunální podniky a obvod jejich činnosti.
(1) Komunální podniky se zřizují zpravidla jako podniky jednoho národního výboru (komunální podniky individuální). Jejich činnost je také především zaměřena k tomu, aby uspokojovaly potřeby obyvatelstva v obvodu vedoucího národního výboru (komunální podniky místní [obecní, městské], okresní a krajské).
(2) K tomu, aby komunální podnik zřídil provozovny mimo obvod vedoucího národního výboru, je třeba usnesení tohoto národního výboru a souhlasu dotčených národních výborů stejného stupně. Jejich souhlas může být nahrazen souhlasem společného dohlédacího národního výboru (úřadu).
Oblastní komunální podniky.
(1) Jestliže se provoz komunálního podniku, poskytujícího služby nebo místně vázané dodávky, zvýšenou měrou dotýká zájmů obyvatelstva širší oblasti, než je obvod vedoucího národního výboru, může vedoucí národní výbor přibrat k poradní a pomocné účasti národní výbory v této oblasti (oblastní komunální podnik).
(2) Přibrání národních výborů k poradní a pomocné účasti se provádí dohodou vedoucího národního výboru se zúčastněnými národními výbory, po případě rozhodnutím dohlédacího národního výboru (úřadu).
(1) Vedoucí národní výbor oblastního komunálního podniku informuje zúčastněné národní výbory o závažných skutečnostech a opatřeních týkajících se komunálního podniku, radí se s nimi a přijímá k úvaze jejich podněty, kritiku a dobrá zdání. Může jim též svěřit některé úkoly ze své působnosti, zejména vykonávání působnosti dozorčí v jejich obvodu. Zúčastněné národní výbory mohou žádat od vedoucího národního výboru informace o oblastním komunálním podniku, podporují vedoucí národní výbor při plnění jeho úkolů a zprostředkují jeho spojení s lidem. Mohou žádat dohlédací národní výbor (úřad) o dozorčí zákrok v případech, kdy mají za to, že důležité zájmy oblastního komunálního podniku nebo zájmy, jimž má podnik sloužit, jsou poškozovány nebo ohrožovány.
(2) Pro informování a slyšení zúčastněných národních výborů lze vytvořit komisi z jejich zástupců, při čemž jeden zástupce může zastupovat též více národních výborů.
Přibrání podřízených národních výborů u komunálních podniků okresních a krajských.
Obdobně jako u oblastních komunálních podniků mohou být přibrány podřízené národní výbory k poradní a pomocné účasti též u komunálního podniku okresního nebo krajského, jehož provoz se dotýká zvýšenou měrou zájmů obyvatelstva některých obcí nebo okresů v obvodu vedoucího národního výboru.
Společné komunální podniky.
(1) Je-li to hospodářsky účelné, mohou se výjimečně dva nebo více národních výborů sdružit ke zřízení společného komunálního podniku, zejména tehdy, má-li komunální podnik sloužit společným potřebám obyvatelstva v obvodech sdružených národních výborů nebo lze-li společným provozem účelněji využít přírodních zdrojů, výrobků, surovin, nemovitostí nebo pracovních sil. Takový podnik je pak provozován pod společným vrchním vedením a dozorem sdružených národních výborů. Jeden ze sdružených národních výborů, určený dohodou, po případě dohlédacím národním výborem (úřadem), má postavení vedoucího národního výboru a jedná se souhlasem přidružených národních výborů také jejich jménem. Tento souhlas vyslovují přidružené národní výbory svými zástupci ve schůzi společné komise nebo písemně. O neshodách mezi sdruženými národními výbory rozhoduje dohlédací národní výbor (úřad), který může též učinit potřebná opatření.
(2) Vedoucí národní výbor zřizuje společný komunální podnik na základě dohody všech sdružených národních výborů, která se uskutečňuje jejich souhlasnými usneseními.
Obor podnikání.
(1) Při zřízení komunálního podniku stanoví mu vedoucí národní výbor obor podnikání. Toto základní zaměření činnosti komunálního podniku musí být v souladu s jednotným hospodářským plánem. Stanovený obor podnikání je podkladem pro vypracování podnikového plánu komunálního podniku, který pak určuje jeho činnost.
(2) Není nutné, aby si komunální podnik ke své činnosti opatřoval oprávnění, jichž by jinak bylo třeba podle předpisů živnostenského nebo jiného práva. Komunální podniky jsou však podrobeny ustanovením o schvalování provozoven, jakož i jiným předpisům o ochraně života a zdraví pracujících, o obecné bezpečnosti a předpisům o výchově pracujícího dorostu.
(3) Předpisy upravující podnikání v oboru dopravy zůstávají nedotčeny.
(1) Pokud je to hospodářsky únosné (při plném využití provozního zařízení, pracovních sil a správního aparátu), zřizují se komunální podniky jako podniky s jediným oborem podnikání (komunální podniky jednoduché).
(2) Není-li zřízení jednoduchého komunálního podniku hospodářsky únosné, sdruží národní výbor v jediný komunální podnik hospodářské jednotky (závody), a to především závody s příbuzným oborem podnikání (komunální podnik sdružený). Sdružený komunální podnik může býti zřízen též z hospodářských jednotek (závodů) s různými obory podnikání, zejména mohou-li se vzájemně doplňovat svými výrobky nebo službami nebo lze-li tímto organisačním spojením účelně využít pracovních sil, administrativního vybavení, zdrojů surovin, energie, výrobků, polotovarů nebo odpadů.
Název a vnější označení.
(1) Vedoucí národní výbor stanoví komunálnímu podniku při jeho zřízení název. Součástí tohoto názvu je označení „komunální podnik“.
(2) Jednotlivé provozovny komunálního podniku určené pro styk s veřejností je třeba vhodným způsobem navenek označit tak, aby bylo možno seznat, jakou službu poskytují nebo které výrobky prodávají. Z vnějšího označení má být dále zřejmo, že jsou to provozovny komunálního podniku. Je také třeba, aby byly zřetelně odlišeny jedna od druhé.
Právní osobnost komunálního podniku a majetek jemu svěřený.
Plné uplatnění hospodářské samostatnosti komunálního podniku předpokládá jeho právní samostatnost. Proto jsou komunální podniky samostatné právnické osoby a významné údaje o nich se zapisují do podnikového rejstříku.
(1) Vlastníkem majetku komunálního podniku je stát; komunálnímu podniku je tento majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku komunální podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(2) Majetek sloužící účelům zdravotním, sociálním nebo vzdělávacím, nebo jímž národní výbor plní své správní úkoly, může být začleněn do komunálního podniku jen za podmínky, že bude i nadále sloužit těmto účelům nebo že o plnění příslušných úkolů bude jinak vhodně postaráno.
Zcizení a zatížení majetku.
(1) Komunální podnik nesmí zcizit majetek, který je mu určen k trvalému užívání, ani jeho části; třetí osoby nemohou k takovému majetku nabýt zástavních nebo jiných věcných práv, ať knihovních nebo neknihovních. Výjimky může povolit krajský národní výbor, a to i tehdy, jde-li o krajský komunální podnik.
(2) Ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvem financí směrnicemi stanovit podrobnosti o tom, které majetkové části jsou určeny k trvalému užívání komunálních podniků a kdy jimi přestávají být, za jakých okolností mohou být povolovány výjimky podle odstavce 1, a dále, v kterých případech může krajský národní výbor přenést svou působnost k povolování těchto výjimek zčásti na národní výbory nižšího stupně.
Uspokojení závazků.
(1) Pro závazky komunálního podniku lze dosáhnout uspokojení pouze z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval.
(2) Z majetku komunálním podnikem spravovaného nelze žádat ani dosáhnout uspokojení pohledávek za státem.
(3) Stát neručí za závazky komunálních podniků.
Řízení komunálních podniků a jejich organisace.
Zásady socialistického hospodářství.
(1) Komunální podniky se řídí zásadami socialistického hospodářství. Nejdůležitější z nich jsou: plánovitost, uplatňovaná při veškeré jejich činnosti, a aktivní účast pracujících. S nimi vnitřně souvisí zejména hospodaření podle rozpočtu a zásada hospodárnosti, vedení jednou osobou, účelná decentralisace, operativnost řízení, podněcování zájmu pracujících na výsledcích podnikání, osobní odpovědnost, kontrola shora i zdola a zásada stálého vzestupu.
(2) V dalších ustanoveních je blíže rozvedeno, jak se tyto zásady projevují v organisaci, řízení a činnosti komunálních podniků.
Vnitřní organisace podniku.
(1) Účelem organisace komunálního podniku je takové uspořádání jeho činnosti, aby byl s to co nejlépe plnit svůj podnikový plán.
(2) Komunální podnik se může vnitřně členit na organisační útvary, jimž jsou v rámci činnosti celého podniku přesně stanoveny úkoly (provozovny, závody a j.). Vnitřní členění komunálního podniku musí být úměrné jeho rozsahu a druhu činnosti a musí umožňovat vzájemnou spolupráci všech složek.
(3) Vyžaduje-li provoz komunálního podniku vnitřního členění, musí být podnik organisován tak, aby jednotlivé útvary nebo několik útvarů pohromadě mohlo samostatně hospodařit podle rozpočtu.
(4) Vnitřní členění komunálního podniku stanoví správce, a to po případě organisačním řádem.
(5) Ministerstvo vnitra vydá organisační pravidla pro vnitřní organisaci komunálních podniků se zřetelem na rozsah jejich podnikání a na obor jejich činnosti. V organisačních pravidlech též stanoví, jakou formou se vydává organisační řád a jakého schválení vyžaduje.
Zásady pro řízení.
(1) Pravomoc a odpovědnost v komunálním podniku budiž svěřována v nejširší míře nižším organisačním útvarům. U vyšších organisačních útvarů se soustřeďují pouze věci zásadní nebo takové, které mohou být účelně obstarávány společně pro větší počet podřízených útvarů.
(2) Každý organisační útvar podniku budiž veden pouze jedním vedoucím, který v rozsahu své pravomoci rozhoduje samostatně.
(3) Vedení podniku se musí pružně přizpůsobovat měnícím se poměrům, potírat byrokratické formy práce a včas a účinně zasahovat do provozu podniku, aby byly neprodleně odstraněny příčiny provozních poruch a aby jim bylo zavčas čeleno.
(4) Všichni pracující v podniku osobně odpovídají za splnění uložených úkolů.
(5) Komunální podnik budiž veden snahou soustavně a po všech stránkách zlepšovat své řízení, organisaci a činnost a stavět si stále vyšší cíle.
Správce.
(1) V čele komunálního podniku je správce, který vede veškerou jeho činnost a jedná jeho jménem. Jeho jmenování, právní postavení a zastoupování upravuje zákon č. 167/1950 Sb., o komunálních podnicích (dále jen „zákon“), způsobem odpovídajícím významnému místu, jež správce zastává.
(2) Správce odpovídá vedoucímu národnímu výboru za plnění svých povinností i všech povinností uložených podniku. Vedoucímu národnímu výboru je podřízen prostřednictvím referenta příslušného pro věci komunálních podniků. Tento referent také zajišťuje spolupráci s ostatními referáty národního výboru. V komunálních podnicích, pro něž bylo zřízeno ředitelství, jsou správcové podřízeni řediteli a jeho prostřednictvím podléhají vrchnímu státnímu vedení a dozoru.
(3) Má-li správce za to, že rozhodnutí vedoucího národního výboru poškozuje nebo ohrožuje důležité zájmy komunálního podniku, oznámí bez prodlení tomuto národnímu výboru písemně své odchylné stanovisko s náležitým odůvodněním. Národní výbor sice může své rozhodnutí, setrvá-li na něm, dát provésti, musí však odchylné stanovisko správcovo oznámit dohlédacímu národnímu výboru (úřadu). Obdobně budiž postupováno, má-li správce za to, že důležité zájmy komunálního podniku poškozuje nebo ohrožuje rozhodnutí ředitele; ředitel sice může své rozhodnutí, setrvá-li na něm, dát provésti, ale musí odchylné stanovisko správcovo oznámit vedoucímu národnímu výboru.
(4) Za úspěšné splnění plánu - zejména za jeho žádoucí překročení - poskytne se správci, pokud se o ně zasloužil, zvláštní odměna z prostředků a způsobem, který určí směrnicemi ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
Podnikový hospodář.
(1) Podnikový hospodář budiž ustanoven v podnicích, jejichž tržba přesahovala v minulém roce 20,000.000 Kčs nebo které tuto částku podle finančního plánu v běžném roce překročí, a dále v oněch jednotlivých podnicích, u nichž to stanoví krajský národní výbor.
(2) Podnikového hospodáře ustanovuje z řad zaměstnanců komunálního podniku po slyšení správce vedoucí národní výbor, který jej může také odvolat. Před ustanovením nebo odvoláním podnikového hospodáře vyžádá si vedoucí národní výbor vyjádření krajského inspektorátu.
(3) Hlavní povinností podnikového hospodáře je vypracovat návrh podnikového rozpočtu, v němž se musí uplatnit nejvyšší hospodárnost. Dohlíží, aby se v podniku hospodařilo podle rozpočtu a aby uložené úkoly byly plněny co nejhospodárněji.
(4) Odporuje-li určité rozhodnutí rozpočtu, upozorní na to podnikový hospodář správce. Setrvá-li správce přes toto upozornění na původním rozhodnutí, musí být provedeno, ale podnikový hospodář je povinen podat o tom zprávu vedoucímu národnímu výboru a krajskému inspektorátu, o čemž uvědomí správce. Rovněž o každém již nastalém závažnějším nedodržení podnikového rozpočtu musí podnikový hospodář podat zprávu vedoucímu národnímu výboru a krajskému inspektorátu.
(5) Další úkoly podnikového hospodáře stanoví organisační pravidla.
Vedoucí zaměstnanci.
(1) Vyžaduje-li toho rozsah a druh podnikání, může správce ustanovit vedoucí zaměstnance pro některé správní nebo provozní úkoly, zejména: vedoucího provozu, plánovatele, úkoláře, kádrového referenta a bezpečnostního referenta. Organisační pravidla stanoví úkoly vedoucích zaměstnanců a dále, jakým způsobem mohou být jejich funkce spojovány v jedné osobě a kteří z nich jsou přímo podřízeni správci.
(2) Pro každý organisační útvar ustanoví správce příslušného vedoucího s potřebnou odbornou kvalifikací (vedoucí provozovny, závodu atd.). Organisační pravidla stanoví jejich úkoly.
(3) Důležité otázky komunálního podniku se projednávají na pravidelných poradách vedoucích zaměstnanců, které organisuje správce a jichž se zúčastní také zástupce závodního zastupitelstva. Obdobné porady se svými bezprostředními podřízenými svolávají také vedoucí organisačních útvarů, vyžaduje-li toho potřeba.
Účast občanstva.
Komunální podniky, jejichž provoz se zvýšenou měrou dotýká zájmů určitých skupin obyvatelstva (jako na př. komunální podniky bytové), budou podle směrnic vydaných ministerstvem vnitra organisovány tak, že občanstvo takto dotčené bude přibráno k pomocné, poradní a kontrolní účasti i nad rámec všeobecné kontroly lidu podle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 2.
Podnikový plán.
Všeobecné ustanovení.
(1) Činnost komunálního podniku je určována jeho schváleným podnikovým plánem. Podnikové plány komunálních podniků jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.
(2) Ve směrnicích státního úřadu plánovacího se stanoví, z kterých částí se skládá návrh podnikového plánu, předpisuje se jeho obsah a forma a určuje se postup a lhůty i způsob jeho přípravy, provádění a kontrola.
Návrh plánu.
(1) Návrh plánu připravuje podnik podle směrných čísel.
(2) Na sestavení návrhu plánu se činně účastní všechny organisační útvary za účasti všech pracujících v nich zaměstnaných (vstřícné plánování). Při tom se zhodnotí dosavadní zkušenosti pracujících a jejich návrhy na zdokonalení provozu.
Technickohospodářské normy.
(1) Podkladem pro vypracování návrhu podnikového plánu jsou technickohospodářské normy, a to normy výkonové, jež slouží k odměňování práce podle zásluhy, a normy určující žádoucí hodnotu nebo míru využití provozovacího zařízení, spotřebu materiálu a energie, výši stavu zásob a výši režie a jakost podnikových výkonů.
(2) Způsob stanovení technickohospodářských norem a postup při jejich schvalování a zaručování určí ústřední inspektorát, a to, pokud jde o normy výkonové, po projednání s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
Projednání podnikového plánu.
Návrh podnikového plánu předloží správce ve stanovené lhůtě k projednání vedoucímu národnímu výboru. Podnikový plán je pak schvalován podle zvláštních předpisů o tom vydaných (§ 11 odst. 2 zákona).
Rozpis podnikového plánu.
Schválený podnikový plán se rozepisuje na organisační útvary a v dalším postupu na jednotlivá pracoviště a na co nejkratší časové úseky, aby každý pracující věděl, jaký úkol má v určité době splnit.
Provádění plánu.
(1) K zabezpečení dodávek, investic, materiálu a energie, jichž podniky potřebují ke splnění plánu, jakož i k zajištění odbytu podnikových výkonů, jsou uzavírány podle zvláštních předpisů o tom platných rámcové a dílčí smlouvy, po případě i přímé smlouvy s dodavateli a odběrateli.
(2) Splnění podnikového plánu je pro podnik základním úkolem. Snahou podniku musí být, aby tento úkol splnil co nejhospodárněji a za soustavného zlepšování podnikových výkonů, a je-li to žádoucí, aby jej i překročil. V podnikovém plánu se stanoví, u kterých podnikových výkonů a za jakých předpokladů je žádoucí i takové překročení plánu, které vyžaduje další pracovní síly a výrobní nebo finanční prostředky, jakož i v kterých případech je překročení plánu nežádoucí.
(3) Uplatnění zásady hospodárnosti vede ke zvyšování rentability komunálních podniků, kterou však je nutno posuzovat s hlediska celého národního hospodářství. Zvýšení rentability se nesmí dosahovat zvyšováním cen nebo zhoršováním jakosti podnikových výkonů. V socialistickém hospodářství převládá u některých podniků péče o poskytování dobrých a levných služeb v obecném zájmu před výnosností. Ale i tehdy je nutno postupovat hospodárně. Zde zásada hospodárnosti směřuje ke snižování rozdílu, o nějž rozpočtované náklady převyšují rozpočtované výnosy.
Kontrola plnění plánu.
Plnění plánu musí být soustavně sledováno a kontrolováno. Kontrolu plnění plánu provádí především každý na svém pracovišti a každý vedoucí v mezích svých úkolů. Plnění plánu je sledováno i kontrolou lidu. Kontrola je též jedním z důležitých úkolů svěřených orgánům vrchního státního vedení a dozoru. Účinným kontrolním prostředkem je peněžní kontrola prováděná bankami.
Práce a pracující.
Účast pracujících.
(1) Rozhodujícím činitelem při vykonávání služeb i ve výrobě jsou pracující. Jejich nový poměr k práci a z něho vyrůstající budovatelské pracovní methody jsou hybnou silou vývoje socialistického hospodářství. Je to zejména socialistické soutěžení, zaměřované na splnění úkolů v dané době nejdůležitějších, a jeho hlavní forma údernické hnutí, které lepším zvládnutím techniky výrazně překonává průměrné výkony. Socialistické soutěžení je utvrzováno uzavíráním socialistických smluv. Praktické zkušenosti a tvůrčí iniciativa pracujících se uplatňují ve zlepšovatelském hnutí.
(2) Vedení podniku organisuje práci zaměstnanců opírajíc se při tom o jejich uvědomělé pracovní úsilí, tvůrčí schopnosti a iniciativu a přibírá je v nejširší míře k účasti. Tato účast se projevuje zejména vstřícným plánováním, kontrolou plnění plánu a odhalováním a kritikou nedostatků.
(3) K úspěšnému plnění úkolů podniku přispívají také kolektivní smlouvy uzavírané mezi vedením podniku a pracujícími, zastoupenými závodní skupinou Revolučního odborového hnutí.
Přijímání zaměstnanců.
(1) Nejvyšší počet zaměstnanců, které podnik potřebuje pro splnění daných úkolů, je stanoven v podnikovém plánu (plán práce). Podnik je povinen důslednou prověrkou pracovišť odkrývat pracovní reservy.
(2) Zaměstnance komunálního podniku přijímá a na pracovní místa zařazuje správce po projednání se závodním zastupitelstvem a propouští je se souhlasem tohoto orgánu. Správce může tuto svou působnost přenést na vedoucí podřízených organisačních útvarů.
(3) Každé přijetí a propuštění zaměstnanců se vyřizuje v nejužší součinnosti s kádrovým referentem, pokud byl ustanoven.
Odměna za práci.
(1) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců komunálních podniků se řídí ustanoveními platnými pro zaměstnance, na které se vztahují předpisy o státní mzdové politice.
(2) Komunální podnik je povinen zavádět všeobecně soustavu mezd podle zásluhy, která hodnotí práci podle její jakosti, množství a společenského významu. Při hodnocení jakosti práce se přihlíží k potřebným znalostem, dovednosti, odpovědnosti, námaze pracujícího a ztěžujícím vlivům prostředí. Úkolové mzdy a odměňování zvýšeného výkonu prémiemi je třeba zavádět všude tam, kde jsou pro to vhodné předpoklady.
(3) Zaměstnancům, kteří splnili tak mimořádné pracovní úkoly, že jejich pracovní odměna není přiměřená podanému pracovnímu výkonu, může být poskytnuta odměna mimořádná. O takovýchto odměnách usnáší se k správcově návrhu vedoucí národní výbor, pokud nejde o odměny z prostředků podnikového fondu pracujících; vedoucí národní výbor může učinit opatření o odměnách jen v dohodě s orgánem jednotné odborové organisace, který bude určen jejím ústředním orgánem. O odměnách pro správce platí ustanovení zvláštní (§ 21 odst. 4).
(4) Za zlepšovací návrhy, kterými se dosáhne zdokonalení nebo zhospodárnění činnosti podniku, obdrží původce návrhu odměnu podle zvláštních směrnic.
(5) Postupně zvyšovat odměnu za práci lze pro všechny pracující jen, pokud se zvýšila produktivita práce v celém našem hospodářství.
Ochrana života a zdraví pracujících.
(1) Podnik je povinen ze svých prostředků plánovitě budovat a po technické stránce udržovat zařízení péče o zdraví pracujících a činit k tomu všechna potřebná opatření; při tom zejména zajišťuje podmínky pro bezpečnou a zdravou práci a provádění účelné a hodnotné zdravotní péče. Zvláštní předpisy určí, v jakém rozsahu se vybudují zařízení péče o zdraví pracujících a v jakém rozsahu nesou náklady spojené s jejich provozem orgány státní správy a národní pojištění.
(2) Podnik je povinen pravidelně školit a poučovat své zaměstnance, zejména nově přijímané nebo přidělované na jiná pracoviště, o úrazově zábraně, o methodách bezpečné práce, o boji proti nemocem souvisícím s povoláním a o ochraně zdraví vůbec.
(3) Je rovněž úkolem podniku, aby ve spolupráci se závodním zastupitelstvem co nejlépe pečoval o své zaměstnance po stránce sociální, zdravotní, kulturní a tělovýchovné.
Výchova dorostu.
Podle směrnic ministerstva vnitra vydaných v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a se schválením Ústředí pracujícího dorostu zřizují se při komunálních podnicích střediska pracujícího dorostu. V nich se dorostu dostává všestranné průpravy, které je třeba k úspěšnému plnění pracovních úkolů, zejména odborného výcviku, odborného i obecného vzdělání a výchovy politické, kulturní, zdravotní a tělesné.
Péče o kádry.
(1) Správce je povinen dbát o správné rozmístění kádrů tak, aby se každý pracující na svém pracovišti co nejlépe uplatnil. Soustavným školením má zvyšovat odbornou vyspělost i politickohospodářské uvědomění zejména těch pracujících, kteří jsou schopni růstu a kteří tak tvoří zdroj pro obsazování vyšších a nejvyšších funkcí v podnicích. Správce určí v součinnosti se závodním zastupitelstvem zaměstnance, kteří mají projít školením.
(2) Z těch, kdo prošli závodním a podnikovým školením, navrhne správce v součinnosti se závodním zastupitelstvem nejschopnější pro školení vyššího typu. Toto školení organisuje ministerstvo vnitra za pomoci inspektorátů. Do něho jsou vysíláni především úderníci a zlepšovatelé, jimž se poskytuje možnost, aby vyrostli v novou socialistickou inteligenci z dělnické třídy.
(3) Otázky péče o kádry vyřizují se v nejužší součinnosti s kádrovým referentem, pokud byl ustanoven.
Technika provozu.
Provozovací zařízení.
(1) Potřebný druh a rozsah provozovacích zařízení komunálního podniku je dán druhem a rozsahem podnikových výkonů, t. j. služeb nebo výrobků. Podnik je povinen plně využít kapacity provozovacích zařízení, jež má k disposici. Zařízení plně nevyužitá je nutno převést tam, kde jich lze použít lépe.
(2) Svá zařízení podnik udržuje v řádném stavu, obnovuje je a v mezích hospodářské účelnosti je plánovitě doplňuje a zdokonaluje.
Provozní a technické methody.
(1) V provozu komunálních podniků je třeba zužitkovat výsledky, jichž bylo dosaženo zkušenostmi opírajícími se o výzkumnictví a technický rozvoj.
(2) Inspektoráty komunálních podniků pečují o to, aby se v komunálních podnicích - přiměřeně jejich oboru činnosti - uplatnily methody vedoucí k zdokonalení provozu a podnikových výkonů, jako jsou specialisace, normalisace, mechanisace a kooperace. Zvláštní péči je třeba věnovat v údržbářských a opravářských podnicích technickému vyškolení zaměstnanců pro více činností, tak, aby bylo možno poskytnout požadované služby s co nejmenším počtem zaměstnanců.
(3) Pomocné a vedlejší činnosti, jež mají zabezpečit hladký průběh vlastního provozu, jako jsou na př. drobné opravy, je třeba omezit tak, aby nebyla překročena míra hospodárnosti. V mnohých případech bude výhodnější využít spíše možnosti vzájemné kooperace komunálních podniků nebo zadat takové práce podnikům jiným.
Kontrola provozu.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Nařízení vlády č. 35/1951 Sb., kterým se vyhlašuje Statut komunálních podniků |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 30.04.1951 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.01.1951 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0