Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 24/1978 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Platný
Účinnost od 17.12.1977
Zobrazeno prvních 200 z celkem 293 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
24
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 31. ledna 1978
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Dne 19. června 1975 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bruselu dne 2. prosince 1977.
Podle svého článku 29 Smlouva vstoupila v platnost dnem 17. prosince 1977.
Český překlad textu Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Prezident Československé socialistické republiky a Jeho Veličenstvo Belgický král, přejíce si vyloučit dvojí zdanění a zabránit daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, se dohodli uzavřít smlouvu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické republiky:
Jeho Excelenci pana
Ing. Bohuslava CHŇOUPKA,
ministra zahraničních věcí
Československé socialistické republiky,
Jeho Veličenstvo Belgický král:
Jeho Excelenci pana R. VAN ELSLANDE,
ministra zahraničních věcí a spolupráce
na rozvoji Belgického království,
kteří, vyměnivše si své plné moci, které byly shledány ve správné a náležité formě, se dohodli na těchto ustanoveních:
KAPITOLA I
ROZSAH POUŽITÍ SMLOUVY
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané ve prospěch každého smluvního státu, jeho nižších správních útvarů a jeho územních korporací, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z jednotlivých částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků, pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daně z objemu mezd, placené podniky, a daně z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou obzvláště:
A. Pokud jde o Belgii:
a) daň fyzických osob,
b) daň společností,
c) daň právnických osob,
d) daň cizozemců,
včetně záloh, přirážek, vybíraných k těmto daním a zálohám a obecních přirážek, vybíraných k dani fyzických osob
(dále nazývané „belgická daň“).
B. Pokud jde o Československo:
a) odvod ze zisku,
b) daň ze zisku,
c) daň ze mzdy,
d) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,
e) daň zemědělská,
f) daň z příjmů obyvatelstva,
g) daň domovní,
h) odvod z jmění,
i) daň z objemu mezd,
včetně jakékoli srážky u pramene, jakékoli zálohy nebo platby předem, které se týkají daní uvedených výše
(dále nazývané „československá daň).
4. Ustanovení této smlouvy upravující zdanění zisků podniků se analogicky použijí na československou daň z objemu mezd.
5. Smlouva se bude také vztahovat na budoucí daně totožné nebo obdobné povahy, které se připojí k současným daním nebo které je nahradí. Příslušné úřady smluvních států si budou oznamovat změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
KAPITOLA II
DEFINICE
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) – Výraz „Belgie“ označuje Belgické království; použit v zeměpisném smyslu označuje i pásma umístěná mimo belgické teritoriální vody, na nichž Belgie může v souladu s mezinárodním právem vykonávat práva vztahující se k mořskému dnu, k podzemí nacházejícímu se pod mořským dnem a k jejich přírodním zdrojům.
– Výraz „Československo“ označuje Československou socialistickou republiku.
b) Výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují podle souvislosti Belgii nebo Československo.
c) Výraz „osoba“ zahrnuje fyzické osoby, společnosti, veřejnoprávní korporace a všechna jiná sdružení osob.
d) Výraz „společnost“ označuje každou právnickou osobu nebo každou podstatu, která je jako taková podrobena daním ze svých příjmů nebo ze svého majetku ve státě, ve kterém má sídlo.
e) Výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě.
f) Výraz „příslušníci“ označuje:
- všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu;
- všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, ustavené podle zákonů některého smluvního státu.
g) „Mezinárodní dopravou“ se rozumí každá doprava uskutečněná lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem, jehož sídlo skutečného vedení je umístěno v některém smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou využívány mezi místy umístěnými ve druhém smluvním státě.
h) Výraz „příslušný úřad“ označuje:
- v případě Belgie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce a
- v případě Československa ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem smysl, který je mu určen právními předpisy zmíněného státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Daňový domicil
1. Výraz „osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě“ označuje ve smyslu této smlouvy jakoukoli osobu, jejíž příjem nebo majetek je podroben dani v tomto státě z důvodu jejího bydliště, stálého pobytu, sídla vedení, nebo každého jiného kritéria obdobné povahy.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, s nímž jsou její osobní a hospodářská pouta nejužší (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou smluvních států, nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, příslušné úřady smluvních států rozhodnou otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom smluvním státě, v němž je sídlo jejího skutečného vedení.
Stálá provozovna
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) sídlo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom, nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,
g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 24 měsíců.
3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodávkám zboží patřícího podniku,
b) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze jako zásoba, za účelem výstavy nebo dodání,
c) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze za účelem zpracování jiným podnikem,
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro účet podniku druhého smluvního státu – jiná než zástupce mající nezávislé postavení, o němž pojednává odstavec 5 – se považuje za stálou provozovnu podniku v prvním státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.
5. Za stálou provozovnu podniku jednoho smluvního státu se ve druhém smluvním státě nepovažuje pouhá skutečnost, že tam podnik vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo každého jiného prostředníka majícího nezávislé postavení, pokud tyto osoby jednají v řádném rámci své činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, kontroluje nebo je kontrolována společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne) nestačí sama o sobě učinit z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
KAPITOLA III
ZDANĚNÍ PŘÍJMŮ
Příjmy z nemovitostí
1. Příjmy plynoucí z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělského nebo lesního hospodářství podléhají zdanění v tom smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.
2. Výraz „nemovitý majetek“ je definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž jsou nemovitosti umístěny. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních hospodářství, práva, na která se vztahují ustanovení občanského práva o vlastnictví půdy, požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivá nebo pevná plnění za těžení nebo za přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiného půdního bohatství. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjmy plynoucí z přímého hospodaření nebo užívání, z nájmu nebo pachtu, právě tak jako z každého jiného způsobu exploatace nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí rovněž na příjmy plynoucí z nemovitého majetku podniku i na příjmy z nemovitého majetku sloužícího výkonu svobodného povolání.
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, podléhají zisky podniku zdanění v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat zmíněné stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných administrativních výloh takto vynaložených, ať ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nebrání žádné ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát určil zisky, jež mají být zdaněny, takovým rozdělením, jaké je obvyklé; přijatá metoda dělení musí však být taková, aby výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců vypočítají každý rok podle téže metody, pokud neexistují závažné a dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Námořní, vnitrozemská lodní a letecká doprava
1. Zisky plynoucí z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Zisky plynoucí z provozování člunů používaných ve vnitrozemské plavbě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
3. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy nebo vnitrozemské plavby je na palubě lodi nebo člunu, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav této lodi nebo tohoto člunu, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, kde provozovatel lodi nebo člunu má bydliště či sídlo.
4. Ustanovení odstavce 1 se použijí také na zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo financování podniku druhého smluvního státu, nebo
b) podílejí-li se tytéž osoby přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo financování podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jsou-li v jednom i v druhém případě oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích spojeny podmínkami přijatými nebo jim uloženými, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám nemohly být ve skutečnosti docíleny.
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Jestliže však osoba, která dividendy pobírá, je jejich skutečným příjemcem, nemůže daň takto stanovená přesáhnout 15 % hrubé částky zmíněných dividend.
Ustanovení tohoto odstavce se nedotýkají zdanění zisků společnosti, které slouží k vyplácení dividend.
3. Výraz „dividendy“, použitý v tomto článku, označuje příjmy plynoucí z akcií, požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných podílů na zisku s výjimkou pohledávek, právě tak jako příjmy z jiných společenských účastí, které jsou postaveny na roveň příjmům z akcií daňovými předpisy státu, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy. Tento výraz označuje rovněž příjmy – i když jsou vypláceny ve formě úroků – podléhající zdanění jako příjmy z kapitálu vloženého společníky do společností, které mají sídlo v Belgii a které nejsou společnostmi akciovými.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí tehdy, jestliže příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže s nimi je ve skutečnosti spojena účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí. V tomto případě podléhají dividendy zdanění v tomto druhém státě podle jeho právních předpisů.
5. Jestliže společnost, mající sídlo v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát vybrat žádnou daň z dividend vyplácených společností mimo území tohoto druhého státu, pokud tyto dividendy nejsou vypláceny osobě mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě, nebo pokud účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí, není ve skutečnosti spojena se stálou provozovnou nebo se stálou základnou, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani vybrat žádnou daň z nerozdělených zisků společnosti z titulu zdanění nerozdělených zisků, ani když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmu, které pocházejí z tohoto druhého státu.
Úroky
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.
2. Takové úroky mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Jestliže však osoba, která úroky pobírá, je jejich skutečným příjemcem, daň takto stanovená nemůže překročit 10 % jejich částky.
3. Nehledě k ustanovení odstavce 2, podléhají dále uvedené úroky zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má příjemce bydliště či sídlo:
a) úroky z obchodních pohledávek – včetně těch, které mají formu směnečných pohledávek – vyplývající ze splácení zboží, výrobků nebo služeb dodaných na úvěr podnikem jednoho smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;
b) úroky z běžných účtů nebo z půjček – s výjimkou cenných papírů na doručitele – mezi bankovními podniky obou smluvních států;
c) úroky z peněžních vkladů s výjimkou cenných papírů na doručitele, uložených osobami majícími bydliště či sídlo v jednom smluvním státě v bankovních podnicích druhého smluvního státu, včetně veřejných úvěrních ústavů.
4. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakékoli povahy, opatřených i neopatřených hypotekární zárukou nebo klauzulí o účasti na zisku dlužníka, a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a obligací včetně prémií a losů spojených s těmito cennými papíry, právě tak jako všechny jiné výtěžky postavené na roveň příjmům z půjček nebo stejným způsobem posuzované daňovými předpisy státu, odkud tyto příjmy plynou. Výraz „úroky“ však nezahrnuje ve smyslu tohoto článku penále za opožděné placení ani úroky, které se posuzují jako dividendy ve smyslu článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, odkud úroky plynou, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka poskytující úroky, je s nimi skutečně spojena. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v určitém smluvním státě, je-li dlužníkem tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník úroků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána půjčka poskytující úrok a která nese ke své tíži tyto úroky, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden i druhý udržují se třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část úroků, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba je jejich skutečným příjemcem.
2. Nehledě k ustanovení odstavce 1, mohou být licenční poplatky uvedené v odstavci 3 b) zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 5 % z hrubé částky licenčních poplatků, jestliže osoba, která licenční poplatky pobírá, je jejich skutečným příjemcem.
3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje:
a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů;
b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití patentu, ochranné nebo obchodní známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo výrobního postupu, jakož i za užití nebo za přivolení k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, pokud není nemovitým majetkem, o němž se pojednává v článku 6, a za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba, mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník licenčních poplatků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána smlouva, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka placených licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem na plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, normální úplatu, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení odstavců 1 a 2 jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část platů, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Kapitálové zisky
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, jehož definice je uvedena v článku 6 odstavci 2, podléhají zdanění ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebo základního movitého jmění stálé základny, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě za účelem výkonu svobodného povolání, včetně takových zisků z úhrnného zcizení této stálé provozovny (samotné nebo s celým podnikem) nebo této stálé základny, podléhají zdanění v tomto druhém státě.
Avšak zisky ze zcizení lodí nebo letadel, používaných v mezinárodní dopravě, a movitého majetku, určeného k provozu takových lodí nebo letadel, se zdaní jen ve smluvním státě, ve kterém tento majetek podléhá zdanění podle článku 22 odstavce 3.
3. Zisky ze zcizení všech jiných majetkových hodnot včetně účasti na akciové společnosti, pokud nejsou součástí aktiv stálé provozovny, o níž pojednává odstavec 2, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.
Svobodná povolání
1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá za služby poskytované při výkonu svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobné povahy, podléhají zdanění pouze v tomto státě, ledaže tato osoba má pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu pro výkon svých činností. Jestliže disponuje takovou základnou, podléhají tyto příjmy zdanění ve druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat činnostem vykonávaným prostřednictvím zmíněné stálé základny.
2. Výraz „svobodná povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, advokátů, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.
Závislá zaměstnání
1. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodů placeného zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, podléhají odměny přijaté z tohoto titulu zdanění v tomto druhém státě.
2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z titulu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvním státě, jestliže:
a) příjemce se zdrží v druhém státě během jednoho nebo více období, která vcelku nepřekročí 183 dny během kalendářního roku;
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo ve jménu zaměstnavatele, který nemá bydliště či sídlo v tomto druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel v tomto druhém státě.
3. Odměny z titulu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve vnitrozemské plavbě se posuzují jako odměny vztahující se na činnost vykonávanou ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku, a podléhají zdanění v tomto státě.
Tantiemy
1. Tantiemy, náhrady za účast ve správních orgánech a jiné podobné platy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě. Stejně se posuzují odměny komanditistů v komanditní společnosti na akcie, která má sídlo v Belgii.
2. Normální odměny, které osoby zmíněné v odstavci 1 pobírají v jiném postavení, podléhají zdanění podle případu, o který se jedná, za podmínek stanovených buď v článku 14 nebo v článku 15 odstavci 1 této smlouvy.
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které veřejně vystupující profesionálové, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci, právě tak jako sportovci, pobírají za svoji osobní činnost v této vlastnosti, podléhají bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdanění ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy, které v jednom smluvním státě pobírají osoby, zmíněné v odstavci 1, jako členové personálu organizací druhého smluvního státu, které nesledují výdělečné cíle.
Penze
1. Penze a jiné podobné platy poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
2. Penze a jiné dávky, pravidelné i nepravidelné, poukazované na základě sociálního zákonodárství některého smluvního státu tímto státem, některým jeho nižším správním útvarem nebo některou jeho územní korporací nebo právnickou osobou veřejného práva tohoto státu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 24/1978 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 10.03.1978 |
|---|---|
| Účinnost od | 17.12.1977 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0