Nařízení vlády č. 2/1952 Sb.

Nařízení, jímž se vydává železniční přepravní řád

Platný Účinnost od 01.04.1952
Obsah
Část první. § 1. § 2. § 3. § 4. § 5. § 6. Část druhá. § 7. § 8. § 9. § 10. § 11. § 12. § 13. § 14. § 15. § 16. § 17. § 18. § 19. § 20. § 21. § 22. § 23. § 24. § 25. § 26. § 27. § 28. § 29. § 30. § 31. § 32. § 33. § 34. § 35. § 36. § 37. § 38. § 39. § 40. § 41. § 42. § 43. § 44. § 45. § 46. § 47. § 48. § 49. § 50. § 51. § 52. § 53. § 54. § 55. § 56. § 57. § 58. § 59. § 60. § 61. § 62. § 63. § 64. § 65. § 66. § 67. § 68. Část třetí. § 69. Část čtvrtá. § 70. § 71. § 72. § 73. § 74. § 75. § 76. § 77. § 78. § 79. § 80. § 81. § 82. § 83. § 84. § 85. § 86. § 87. § 88. § 89. § 90. Část pátá. § 91. § 92. § 93. § 94. § 95. § 96. § 97. § 98. § 99. § 100. § 101. § 102. § 103. § 104. § 105. § 106. § 107. § 108. § 109. § 110. § 111. § 112. Část šestá. § 113. § 114. § 115. Část sedmá. § 116. § 117. § 118.
2.
Vládní nařízení
ze dne 15. ledna 1952,
jímž se vydává železniční přepravní řád.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 24 odst. 1 zákona č. 97/1950 Sb., o drahách:
Železniční přepravní řád.

Část první.

Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Rozsah platnosti.
(1) Železniční přepravní řád (ŽPŘ) platí pro přepravu na všech celostátních drahách. Pro přepravu na místní dráze platí tento řád pouze tehdy, nebyl-li pro ni vydán zvláštní přepravní řád.
(2) Pro mezinárodní přepravu platí tento řád jen potud, pokud není upravena zvláštními předpisy.
§ 2.
Povinnost železnice a přepravců plnit plánovanou přepravu.
(1) Základní povinností železnice je splnit státní plán přepravy zboží a cestujících. Železnice a přepravci jsou povinni organisovat plánovanou přepravu, a to s nejmenším nákladem věcných provozních prostředků a bez poškození zásilek.
(2) Železnice je proto povinna provést přepravu:
a) je-li předvídána v přepravním plánu;
b) je-li vyhověno přepravním podmínkám;
c) je-li přeprava možná pravidelnými zařízeními přepravními;
d) nebrání-li přepravě okolnosti, které železnice nemohla odvrátit ani zdolat;
e) není-li přeprava zakázána.
(3) Přepravu, která není v přepravním plánu předvídána, je povinna železnice provést, jsou-li splněny podmínky odstavce 2 písm. b) až e) a nebrání-li takové přepravě provádění přeprav předvídaných přepravním plánem.
(4) Železnice je povinna přijmout k přepravě jen takové zásilky, s jejichž přepravou může být ihned započato.
(5) Železnice může přepravu sjednanou podle ustanovení tohoto řádu obstarat buď zcela nebo po části cesty jiným dopravním prostředkem; ustanovení tohoto řádu platí pro celou přepravu.
(6) Vyžaduje-li to plnění jednotného hospodářského plánu nebo jiný obecný zájem anebo naléhavé potřeby provozu, může železnice
a) přechodně provoz zcela nebo částečně zastavit,
b) přechodně zastavit příjem některých zásilek k přepravě nebo je přijímat jen za určitých podmínek.
Takové opatření musí být schváleno dopravním správním úřadem a uveřejněno tarifní vyhláškou nebo vývěskou ve stanici; nenabývá účinnosti před uveřejněním.
(7) Železnice je povinna nahradit škodu, kterou způsobila tím, že neoprávněně odmítla sjednat přepravní smlouvu.
§ 3.
Přímá přeprava.
Železnice je povinna sjednat přepravní smlouvu z kterékoli stanice do kterékoli stanice, jsou-li tyto stanice pro žádanou přepravu zařízeny a otevřeny (výpravní oprávněnost stanic). Výpravní oprávněnost stanic stanoví tarif.
§ 4.
Tarify.
(1) Železnice je povinna sestavit tarify, ze kterých musí být zřejmé podmínky pro přepravu, jakož i podmínky pro určení výše přepravného a jízdného.
(2) Při sestavování tarifů je železnice povinna řídit se jednotným hospodářským plánem, předpisy o tvorbě cen a zásadami podnikového hospodaření.
(3) Platnost tarifů a jejich změn je podmíněna schválením dopravního správního úřadu a jejich řádným uveřejněním, pokud zákonná ustanovení nepředpisují jinak. Tarify pro vnitřní službu železnice, státní správu, pro účely sociální, výchovné nebo vzdělávací nemusí být uveřejněny.
§ 5.
Platidla.
Kromě zákonných platidel tuzemských přijímá železnice ve stanicích, ve kterých je toho podle jejího uvážení třeba, též zákonná platidla cizozemská. Železnice vyhlásí ve stanicích vývěskou, která cizozemská platidla přijímá a za jaký kurs.
§ 6.
Pořádkové předpisy.
(1) Rozepře mezi cestujícími a rozepře mezi občanstvem a železničními zaměstnanci urovná zatímně ve stanici železniční zaměstnanec pověřený dozorem, za jízdy průvodčí vlaku nebo podle potřeby vlakvedoucí.
(2) Stížnosti vyřídí železnice co nejdříve.

Část druhá.

Přeprava zboží.
§ 7.
Předměty vyloučené z přepravy.
(1) Z přepravy jsou vyloučeny:
a) předměty výbuchem nebezpečné a samozápalné látky; tarif může dovolit přepravu takových předmětů a látek jen tehdy, stanoví-li pro ni zvláštní podmínky (§ 48);
b) látky hořlavé, jedovaté, žíravé, hnilobné, zapáchající a vzbuzující odpor, avšak jen tehdy, stanoví-li tarif pro jejich přepravu zvláštní podmínky (§ 48) a nejsou-li tyto podmínky splněny;
c) předměty, jejichž přeprava je zakázána zvláštními předpisy.
(2) Tarif stanoví, jak jedná železnice, jestliže přijala k přepravě předměty vyloučené z přepravy.
§ 8.
Nákladní list.
(1) Odesilatel je povinen odevzdat s každou zásilkou nákladní list, který ji doprovází. Tarif stanoví vzorce nákladních listů, povinné, po případě dovolené zápisy v nákladních listech a způsob jejich vyplňování.
(2) K nákladnímu listu je dovoleno připojit jen listiny, které jsou předepsány nebo dovoleny tímto řádem, tarifem, celními nebo jinými předpisy anebo zvláštním opatřením železnice.
(3) Nákladní listy, ve kterých bylo přepisováno, přelepováno, vymazováno nebo škrabáno, železnice odmítne. Opravy lze provést přeškrtnutím původních údajů, jestliže odesilatel svým podpisem opravu potvrdí, a jde-li o opravu počtu kusů nebo váhy, jestliže opravené množství zapíše též slovy. Opravovat částku dobírky nebo udané ceny není dovoleno.
(4) O tom, kdo nákladní list odevzdal, platí, že je odesilatelem zmocněn změnit nebo doplnit jeho zápisy v nákladním listu, jakož i ke všem jednáním, která se týkají sjednání přepravní smlouvy.
(5) Odesilatel odpovídá za své zápisy v nákladním listu; stihnou ho všechny následky vyplývající z toho, že jeho zápisy jsou nesprávné, nepřesné, neúplné nebo že jsou zapsány v nákladním listu na jiném místě, než které je pro ně určeno.
§ 9.
Vozová a kusová zásilka.
(1) Vozová zásilka je zásilka, kterou železnice přijímá a vydává jako celek podle čísla vozu zapsaného do nákladního listu.
(2) Kusová zásilka je zásilka, kterou železnice přijímá a vydává podle kusů zapsaných do nákladního listu.
(3) Podrobnější ustanovení obsahuje tarif.
§ 10.
Nákladní zboží a rychlé zboží. Přeprava zvlášť smluvená.
(1) Železnice přijímá vozovou zásilku jako nákladní zboží nebo jako rychlé zboží; zboží zvlášť vyjmenované v tarifu přijímá železnice k přepravě pouze jako rychlé zboží, jde-li o vozovou zásilku, jinak jako spěšninu (§ 69). Kusovou zásilku přijímá železnice pouze jako nákladní zboží.
(2) Přeje-li si odesilatel, aby železnice přepravila vozovou zásilku ve zvlášť smluvené dodací lhůtě, musí podat takovou zásilku nákladním listem pro rychlé zboží a zapsat do něho podle předchozí úmluvy s odesílací stanicí svůj návrh na př. „dodat zásilku nejpozději dne....(v hodinu....)“.Ustanovení § 40 odst. 2 tím není dotčeno.
(3) Za přepravu ve zvlášť smluvené dodací lhůtě vybírá železnice zvýšené dovozné stanovené tarifem, a to i tehdy, není-li smluvená dodací lhůta kratší než dodací lhůta obecně stanovená tímto řádem (§ 24 odst. 2).
§ 11.
Přepravní plánování.
(1) Železnice přijímá zásilky k přepravě podle plánu. Za tím účelem se sestavují roční, čtvrtletní a měsíční plány přepravy.
(2) Roční plány přepravy a čtvrtletní plány přepravy v rozvržení na kalendářní měsíční období sestavuje pro celou železniční síť ministerstvo železnic na podkladě návrhů ústředních úřadů podle směrnic státního úřadu plánovacího a schvaluje je vláda.
(3) Při ministerstvu železnic a při správách drah jsou zřízeny jako poradní orgány ve věcech železniční přepravy stálé poradní sbory. Poradní sbor při ministerstvu železnic se skládá ze zástupců ústředních úřadů, poradní sbory při správách drah ze zástupců krajských národních výborů a zástupců hospodářských organisací; podrobnosti upraví statuty těchto poradních sborů, které vydá ministerstvo železnic.
(4) Čtvrtletní a měsíční plány přepravy se sestavují pro dvě kategorie zboží podle podskupin uvedených v seznamu zboží pro plánované přepravy. Do první kategorie se zařadí zboží, jehož přepravu je povinna železnice zajistit přednostně a v plném rozsahu. Seznam schvaluje státní úřad plánovací.
(5) Čtvrtletní a měsíční plány přepravy obsahují množství přeprav vyjádřená počtem vozů a množstvím tun pro každou podskupinu zboží. Tarif může stanovit u určitých druhů zboží, že se množství přeprav vyjadřuje pouze počtem vozů.
(6) Potřeba vozů přepravců (soukromých vozů označených značkou P nebo S) se do plánu přepravy nezahrnuje, pokud tarif nestanoví výjimky. Pronajímat vozy přepravcům z vozového parku určeného pro plnění plánovaných přeprav není dovoleno.
(7) Návrhy čtvrtletních a měsíčních plánů přepravy musí být učiněny písemně. Podrobnosti stanoví tarif.
(8) Železnice je oprávněna z předložených návrhů plánů přepravy vyloučit přepravy, které způsobují nehospodárné použití provozních prostředků železnice (křižující se zásilky zboží téhož druhu a jakosti, přepravy na zbytečně dlouhé vzdálenosti a na příliš krátké vzdálenosti). Za nehospodárnou přepravu lze také považovat přepravu po železnici na vzdálenost, která je nepoměrně delší než přepravní vzdálenost po silnici. Vyloučení přeprav z návrhu plánu projedná, nebude-li dosaženo dohody u správ drah, ministerstvo železnic se zúčastněnými ústředními úřady.
(9) Kusové zásilky přijímá železnice k přepravě v mezích zvláštních denních norem stanovených správou dráhy podle plánu přepravy zásilek druhé kategorie po ohlášení podeje (§ 17 odst. 5).
(10) Podle měsíčního plánu přepravy se přiděluje jednotlivým odesilatelům měsíční plánované množství přeprav.
(11) Odesilatelé i železnice jsou povinni plnit měsíční plán přepravy co nejrovnoměrněji; má-li odesilatel zboží pohotově a vyhovuje-li tomu nakládací místo, může železnice v rámci plánu dohodnout s odesilatelem soustředění nakládky vozů za účelem tvorby ucelených vlaků nebo pro zhuštění přepravy.
(12) Aby bylo dosaženo pro splnění plánované nakládky lepšího souladu ve výkonech stanice i odesilatele, je odesilatel povinen ohlásit nakládku stanici zásadně nejpozději tři dny před každým nastávajícím pětidenním pracovním obdobím, které obsahuje též dny pracovního klidu, a rozvrhnout nakládku pokud možno rovnoměrně na jednotlivé dny v tomto období (pětidenní přihláška k nakládce). Stanice je oprávněna, vyžaduje-li to železniční provoz a dovoluje-li to provoz závodu odesilatele, určit dny nakládky podle stanic určení udaných v pětidenní přihlášce k nakládce a je povinna dbát, aby vozy byly skutečně ve stanovených dnech k nakládce přichystány.
(13) Pětidenní přihlášku k nakládce je nutno učinit písemně. Podrobnosti stanoví tarif.
(14) Změna odesílací stanice je dovolena jen v obvodu oddělení dráhy nadřízeného odesílací stanici se souhlasem tohoto oddělení, a to jen v odůvodněných případech. Návrh na změnu je nutno odesílací stanici předložit nejpozději s pětidenní přihláškou k nakládce.
(15) Přihlásit zásilku k nakládce do jiné stanice určení, než jaká je udána v plánu přepravy, je dovoleno, jen leží-li nová stanice určení v obvodu téhož oddělení dráhy.
(16) Naložit vůz do jiné stanice určení nebo zboží jiné podskupiny, než jak je uvedeno v pětidenní přihlášce k nakládce, není dovoleno, a proto se takto naložený vůz nebo zboží do plnění plánu přepravy nepočítá. Nepovolí-li stanice se souhlasem nadřízeného oddělení dráhy přepravu, je odesilatel povinen takto naložené zboží vyložit. Nebylo-li zboží vyloženo do uplynutí nakládací lhůty, může stanice zboží na útraty a nebezpečí odesilatele vyložit a uskladnit (§ 17 odst. 4).
(17) Nemůže-li železnice z provozních důvodů přichystat vůz podle pětidenní přihlášky k nakládce v udaný den, platí přihláška zásilky k nakládce i pro další dny včetně dnů pracovního klidu až do přichystání vozu, nejpozději však do konce téhož kalendářního měsíce, pokud odesilatel objednávku vozu dříve neodvolal. Železnice je oprávněna tyto vozy dodatečně přichystat k nakládce nejvýše jen dvojnásobkem průměrného denního plánovaného množství a nikoliv ve větším počtu, než dovoluje kapacita nakládacích míst; odesilatel však může dát souhlas k přichystání většího počtu vozů. O dodatečném přichystání vozů převyšujícím denní průměrné množství stanovené plánem je stanice povinna zpravit odesilatele nejpozději do 14. hodiny předcházejícího dne. Nebyl-li odesilatel zpraven o přichystání těchto vozů do stanovené doby, a proto je nenaložil, nepočítají se takto přichystané vozy do plnění plánu.
(18) Železnice není povinna nahradit škodu vzniklou tím, že vůz z provozních důvodů nepřichystala; odesilatel je však oprávněn zboží zdarma uložit (§ 22), jestliže mu železnice nepodala včas zprávu o tom, že vůz nebyl přichystán.
(19) Za nesplnění norem stanovených měsíčním plánem přepravy pro nakládku odpovídají odesilatel i železnice.
(20) Nepřichystá-li železnice k nakládce vozy pro zásilky přihlášené podle plánu přepravy, jakož i nenaloží-li odesilatel přichystané vozy nebo nepřihlásí-li k nakládce zásilky určené plánem přepravy nebo nakládku přihlášených zásilek odvolá, zaplatí za to pokutu za nesplnění plánu přepravy 30 Kčs za vůz; tarif může stanovit druhy zboží, u kterých pokuta místo 30 Kčs za vůz činí 2 Kčs za každou celou tunu množství zboží. Pokuta placená odesilatelem se snižuje o jednu třetinu v případech, kdy odesilatel odvolá přihlášku zásilky k nakládce alespoň dva dny přede dnem podeje zásilky.
(21) Odesilatel se osvobozuje od placení pokuty za nesplnění plánu přepravy, jestliže zásilky nemohly být naloženy:
a) pro poruchu na jeho provozních a dopravních zařízeních, způsobenou živelní pohromou (požár, povodeň, sněhové závěje, u dolů také sesutí nadložních vrstev nebo explose a v lomech a pískovnách zaplavení pracoviště) nebo nehodou způsobenou železnicí;
b) v důsledku zastavení jejich přepravy podle § 2 odst. 6 (přepravní zákaz), po dobu přerušení nakládky zásilek, jichž se přepravní zákaz týká;
c) poněvadž mu byly přichystány vozy nad denní průměr nakládky stanovené plánem bez jeho souhlasu;
d) obstará-li na vyzvání střediska pro řízení silniční nákladní dopravy s jeho souhlasem plánovanou přepravu silničním vozidlem a oznámí-li to železnici nejpozději dva dny přede dnem, na který má být vůz k nakládce přichystán;
e) odřekl-li nakládku přihlášené zásilky proto, že vůz mu nemohl být přichystán v době, kdy jej podle povahy zásilky bylo nutně třeba, a přepravil-li proto zásilku jiným dopravním prostředkem.
(22) Železnice je osvobozena od pokuty za nesplnění plánu přepravy:
a) nemůže-li přichystat vozy pro živelní pohromu (požár, povodeň nebo sněhové závěje);
b) byla-li přeprava zastavena podle § 2 odst. 6, po dobu přerušení nakládky zásilek, jichž se přepravní zákaz týká;
c) nemůže-li přichystat vozy pro přeplnění odesilatelovy vlečky nebo pro závadu na jeho dopravním zařízení, pokud ji sama nezavinila;
d) nahradí-li odesilateli do konce plánovacího měsíce vozy, které mu v jednotlivé dny, udané v pětidenní přihlášce k nakládce, nepřichystala.
(23) Důvody osvobozující od placení pokut za nesplnění plánu přepravy se zaznamenají v přehledu o plnění plánu vedeném v odesílací stanici pro každého odesilatele; potvrzuje jej stanice i odesilatel.
(24) Pokuty za nesplnění plánu přepravy musí být vyúčtovány nejpozději do 15. dne po uplynutí měsíce, ve kterém nastala skutečnost odůvodňující jejich placení. Pokuty se nahrazují způsobem, který stanoví tarif.
(25) Pokuty za nesplnění plánu přepravy se promlčují uplynutím jednoho roku od konce měsíce, ve kterém nastala skutečnost je odůvodňující.
(26) Podmínky pro objednávku vozů pro přepravu neplánovanou, kterou se rozumí přeprava v plánu přepravy nepředvídaná nebo sice tímto plánem předvídaná, ale do pětidenní přihlášky k nakládce nepojatá, stanoví tarif, který též může stanovit pokutu za objednávku vozu pro přepravu neplánovanou, jakož i pokutu za odvolání objednaného vozu pro tuto neplánovanou přepravu, a to až do pětinásobku pokuty stanovené za nesplnění plánu přepravy za vůz.
§ 12.
Nakládání vozové zásilky.
(1) Vozovou zásilku nakládá odesilatel.
(2) Než započne odesilatel nakládat, je povinen se přesvědčit, zda se vůz hodí k přepravě podávaného zboží a zda nemá zjevné vady, pro které by mohlo dojít ke škodě na zásilce. Zjistí-li odesilatel takové vady nebo upozorní-li ho stanice na ně, může přichystaný vůz odmítnout. Neodmítne-li jej, je povinen učinit taková opatření na zásilce nebo na voze, aby ke škodě nedošlo. Vedlejší poplatek za odřeknutí vozu, který stanoví tarif, v tomto případě stanice nevybírá. Na přání odesilatele stanice dovolí, stačí-li místo, uložit zboží na nádražních prostranstvích nebo ve skladišti zdarma (§ 22).
(3) Odesilatel je povinen zásilku tak zajistit, aby nepoškodila vůz a neohrožovala bezpečnost.
(4) Odesilatel odpovídá, nemá-li vinu železnice, za škody, které vzniknou na zásilce, na voze, užitém nářadí a pod. nakládáním nebo vadným naložením. Použije-li odesilatel se souhlasem stanice při nakládání železničního zařízení, odpovídá železnice za škody způsobené na zásilce vadností tohoto zařízení.
(5) Železnice je oprávněna vybrat za poškození vozu nebo užitého nářadí vedle náhrady škody ještě částku až do trojnásobku náhrady, opakuje-li se poškození vozů týmž odesilatelem, nebo způsobil-li odesilatel hrubým zacházením škodu většího rozsahu na jednotlivém voze.
§ 13.
Přeprava ve vozech krytých nebo otevřených. Plachty.
(1) Železnice přepravuje zboží ve vozech krytých, otevřených nebo ve vozech otevřených přikrytých plachtami, a to podle ustanovení tohoto řádu, tarifu a podle ustanovení celních nebo jiných předpisů.
(2) Odesilatel může podle své volby navrhnout, nebrání-li tomu ustanovení tohoto řádu, tarifu a celních nebo jiných předpisů, přepravu ve voze krytém nebo otevřeném. Bližší podmínky stanoví tarif.
(3) Plachty k přikrytí zboží na otevřených vozech dodá odesilatel. Tarif určuje, zda dodá plachty železnice a za jakých podmínek tak učiní.
§ 14.
Přeprava ve vozech zvláštní stavby, ve vozech zvlášť zařízených náležejících železnici a ve vozech soukromých.
(1) Podmínky pro přepravu ve vozech zvláštní stavby (speciálních) a ve vozech zvlášť zařízených náležejících železnici stanoví tarif.
(2) Pro přepravu zboží ve vozech, které podle zvláštní smlouvy (zařaďovací smlouvy) byly zařazeny do vozového obozu kterékoli železnice (soukromé vozy), jakož i pro přepravu prázdných soukromých vozů platí ustanovení této části, pokud tarifem není stanoveno jinak.
(3) Soukromý vůz musí být označen značkou sbcr1952c002z0002_1.tif nebo sbcr1952c002z0002_2.tif Tuto značku a domovskou stanici vozu je odesilatel povinen zapsat do nákladního listu prázdného i loženého soukromého vozu.
(4) Odesilatel je povinen se postarat o obsluhu zvláštních zařízení vozu.
§ 15.
Využití vozu odesilatelem.
(1) Odesilatel je povinen u vozové zásilky zboží, pro které je tarifem stanovena určitá váha pro využití vozu, naložit vůz až do stanovené váhy. U ostatního zboží nutno naložit vůz až do dovolené meze jeho zatížení anebo využít ložného prostoru vozu. Tarif stanoví výjimky.
(2) Přijala-li železnice k přepravě vozovou zásilku, u které odesilatel vozu nevyužil, může tarif stanovit, že železnice je oprávněna vybrat vedlejší poplatek za každých již započatých 1000 kg váhy, jež chybí do váhy, kterou měl být vůz využit nebo alespoň do ložné váhy vozu.
(3) Vedlejší poplatek za nevyužití vozu je povinen zaplatit odesilatel. Příjemce zásilky je povinen zaplatit jej pouze tehdy, přijal-li nákladní list, ve kterém je vedlejší poplatek zaznamenán.
(4) Nevyužil-li odesilatel vozu, může být do vozu přiložena také zásilka jiná.
§ 16.
Zatížení vozů. Přetěž. Překročení nápravového tlaku.
(1) Naložit vozovou zásilku na vůz nad stanovenou mez jeho zatížení není dovoleno. Mez zatížení vozu se určuje podle nápisu na voze. Je-li na voze pouze jeden nápis, je jím údaj ložné váhy a vůz nesmí být zatížen více než 5% nad tuto váhu. Jsou-li na voze dva nápisy, jsou jimi údaj ložné váhy a únosnosti a vůz nesmí být zatížen nad únosnost napsanou na voze. V zájmu provozu, ale bez újmy jeho bezpečnosti, může tarif dovolit, aby byl vůz zatížen nad takto stanovené meze.
(2) Zatížení vozu nesmí překročit nápravový tlak dovolený na tratích, po kterých má být zásilka přepravena. Železnice oznámí odesilateli nápravový tlak nejpozději do doby, než se začne nakládat. Za překročení nápravového tlaku odpovídá odesilatel. Tarif může stanovit stejné podmínky pro dodržování jiných váhových omezení platných pro určité trati.
(3) Bylo-li zjištěno, že byla překročena mez zatížení vozu, může železnice vzniklou přetěž na nebezpečí odesilatele vyložit; odesilatele zároveň vyzve, aby navrhl, jak jednat s přetěží. V odesílací stanici může též železnice vyzvat odesilatele, aby přetěž sám vyložil. Hotové výdaje železnice váznou na zásilce. Bližší ustanovení obsahuje tarif.
(4) Bylo-li zjištěno, že byl překročen nápravový tlak, postupuje železnice obdobně podle ustanovení odstavce 3, pokud tarif nestanoví jinak.
§ 17.
Lhůty pro podej zásilek. Ohlášení podeje kusové zásilky.
(1) Vozovou zásilku je odesilatel povinen naložit na místě určeném železnicí a podat ji k přepravě v nakládací lhůtě stanovené tarifem nebo vývěskou ve stanici.
(2) Nepodal-li odesilatel zásilku v nakládací lhůtě, vybere železnice zdržné, které stanoví tarif.
(3) Železnice může vyhlásit, že nakládací lhůta neplyne ve dnech pracovního klidu.
(4) Je-li nakládací lhůta překročena, může železnice zásilku na útraty a nebezpečí odesilatele vyložit a uskladnit. Učiní-li tak, podá odesilateli na jeho útraty zprávu.
(5) Kusovou zásilku přijme železnice k přepravě - není-li vývěskou ve stanici stanoveno jinak - jen po předchozím ohlášení podeje a po udělení souhlasu železnicí. Podrobnosti stanoví tarif.
(6) Kusovou zásilku je odesilatel povinen odevzdat železnici na místě jí určeném. Podej musí být ukončen ve lhůtě stanovené tarifem. Překročil-li odesilatel tuto lhůtu (lhůtu prostou skladištného), vybere železnice skladištné podle ustanovení tarifu.
(7) Lhůta prostá skladištného neplyne ve dnech pracovního klidu.
(8) Vyžadují-li toho naléhavé potřeby provozu, může železnice zdržné nebo skladištné zvýšit. Toto opatření musí být schváleno dopravním správním úřadem a uveřejněno tarifní vyhláškou nebo vývěskou ve stanici; nenabývá účinnosti před uveřejněním.
§ 18.
Obal. Stav zboží.
(1) Vyžaduje-li povaha zboží obalu, je odesilatel povinen balit je tak řádně, aby bylo za přepravy chráněno před úplnou nebo částečnou ztrátou a před poškozením a aby nemohlo způsobit škodu osobám, provozním prostředkům nebo jiným předmětům.
(2) Stanoví-li tarif pro některé zboží zvláštní způsob balení, musí být zboží baleno podle ustanovení tarifu.
(3) Nezachoval-li odesilatel ustanovení odstavců 1 a 2, může železnice přijetí zásilky odmítnout nebo může žádat, aby odesilatel uznal v nákladním listu, že obal chybí nebo že má vadu, a aby tuto vadu přesně popsal. Tarif může stanovit výjimky.
(4) Jsou-li na zboží zřejmé stopy poškození, přijme je železnice k přepravě jen tehdy, jestliže odesilatel poškození potvrdil v nákladním listu a přesně je popsal.
(5) Odesilatel odpovídá za následky toho, že obal chybí nebo je vadný. Nepoznamenal-li odesilatel v nákladním listu, že obal chybí nebo že je vadný anebo že je zásilka poškozena, přísluší provést důkaz o tom železnici.
§ 19.
Označení zásilky.
(1) Odesilatel je povinen u kusové zásilky označit každý kus shodně se zápisy v nákladním listu. Označení musí být zřetelné a trvanlivé.
(2) Označení musí obsahovat název stanice určení, adresu příjemce, písmena a číslo, pokud tarif nestanoví jinak.
(3) Tarif může stanovit, že odesilatel je u vozové zásilky povinen připevnit v krytém voze lístky s údaji o zásilce.
§ 20.
Nakládání kusové zásilky.
(1) Kusovou zásilku nakládá železnice.
(2) Stanice může žádat, aby odesilatel podle jejích pokynů naložil kusovou zásilku,
a) váží-li alespoň 5.000 kg,
b) obsahuje-li předmět, který váží více než 500 kg nebo který je delší než 7 m a váží více než 50 kg,
c) obsahuje-li předmět výbuchem nebezpečný nebo látku samozápalnou, jejichž přepravu tarif dovoluje.
(3) Naložil-li odesilatel kusovou zásilku na žádost stanice, odpovídá pouze za škodu, kterou zavinil, jinak odpovídá železnice tak, jako by zásilku naložila sama.
§ 21.
Zjištění váhy a počtu kusů v odesílací stanici.
(1) U vozové zásilky je železnice povinna pro účely přepravní smlouvy zjistit váhu v odesílací stanici nebo v jiné vhodné stanici, dovolují-li to provozní poměry a neudal-li odesilatel váhu v nákladním listu nebo navrhl-li v nákladním listu zjištění váhy. Železnice však není povinna zjistit váhu, stanoví-li tarif, že odesilatel je povinen zapsat váhu zásilky do nákladního listu. Za vážení vybere železnice vážné stanovené tarifem.
(2) Železnice je povinna pro účely přepravní smlouvy zjistit v odesílací stanici počet kusů vozové zásilky, avšak jen tehdy, dovolují-li to provozní poměry a navrhl-li zjištění počtu kusů odesilatel v nákladním listu. Za zjištění počtu kusů vybere železnice početné stanovené tarifem.
(3) U kusové zásilky je železnice povinna pro účely přepravní smlouvy zjistit při přijetí k přepravě v odesílací stanici zdarma váhu a počet kusů. Tarif může stanovit, kdy železnice není povinna zjišťovat váhu a kdy je odesilatel povinen zapsat do nákladního listu váhu zásilky.
(4) Volba váhy a způsobu zjištění váhy přísluší železnici.
(5) Odesilatel může navrhnout, aby byla mimo váhu vozové zásilky zjištěna též váha prázdného vozu. Železnice návrhu vyhoví, dovolují-li to provozní poměry. Za zjištění váhy prázdného vozu vybere železnice vážné stanovené tarifem.
(6) Žádá-li odesilatel při podeji zásilky, aby mu byla poskytnuta příležitost zúčastnit se v odesílací stanici zjištění váhy nebo počtu kusů, vyhoví železnice této žádosti, dovolují-li to provozní poměry.
(7) Zjištění váhy zásilky nebo prázdného vozu a zjištění počtu kusů musí železnice osvědčit v nákladním listu.
(8) U vozové zásilky jsou zápisy v nákladním listu o váze nebo počtu kusů zásilky důkazem proti železnici jen tehdy, když váhu nebo počet kusů zásilky zjistila železnice a osvědčila to v nákladním listu. U kusové zásilky, u které železnice není podle tarifu povinna zjišťovat váhu, jsou zápisy v nákladním listu o váze důkazem proti železnici rovněž jen tehdy, když váhu zjistila železnice a osvědčila to v nákladním listu.
§ 22.
Zatímní uložení zboží.
(1) Zboží, s jehož přepravou jako kusové zásilky nelze ihned započít, je železnice povinna na odesilatelův návrh v nákladním listu zatímně uložit za podmínek, které stanoví tarif, a vydat o tom potvrzení. Takové zboží přijme železnice k přepravě bez dalších pokynů odesilatele teprve tehdy, až bude jeho přeprava možná.
(2) Tarif stanoví podmínky pro zatímní uložení zboží shromažďovaného pro vozové zásilky na nádražních prostranstvích a v železničních skladištích a podmínky pro pronájem těchto prostranství a skladišť.
§ 23.
Sjednání přepravní smlouvy. Potvrzení o přijetí zásilky.
(1) Přepravní smlouva je sjednána, jakmile odesílací stanice přijme k přepravě zboží s nákladním listem.
(2) Sjednání přepravní smlouvy potvrdí odesílací stanice vytištěním datového razítka v nákladním listu ihned po úplném podeji zásilky a po zaplacení částek, které má platit odesilatel. Podrobnější ustanovení o placení těchto částek obsahuje tarif. Nákladní list se musí orazítkovat v přítomnosti odesilatele, požádá-li o to.
(3) Odesílací stanice vydá odesilateli druhopis nákladního listu jako potvrzení o přijetí zásilky k přepravě. Další druhopis nákladního listu železnice nevydá.
§ 24.
Dodací lhůty.
(1) Železnice je povinna přepravit zásilku do stanice určení v dodací lhůtě stanovené tímto řádem, tarifem nebo v dodací lhůtě zvlášť smluvené podle § 10.
(2) Dodací lhůta činí
a) pro nákladní zboží při vzdálenosti do 150 tarifních kilometrů 1 den, při větší vzdálenosti za každých dalších započatých 200 tarifních kilometrů další 1 den a k době takto vypočtené se připočte 12 hodin;
b) pro rychlé zboží za každých započatých 400 tarifních kilometrů 1 den a k době takto vypočtené se připočte 10 hodin,
a počítá se za úhrnnou tarifní vzdálenost mezi odesílací stanicí a stanicí určení zásilky, rozhodnou pro výpočet dovozného.
(2a) Při přepravě vozových zásilek nákladního zboží, podaných k přepravě odesilatelem současně v uceleném vlaku do jedné stanice určení, se dodací lhůty zkracují na vzdálenost nad 150 tarifních kilometrů do 300 tarifních kilometrů o 12 hodin a na vzdálenost nad 300 tarifních kilometrů o 24 hodiny.
(3) Dodací lhůta se počíná uplynutím 24. hodiny toho dne, kdy byla zásilka přijata k přepravě.
(4) Železnice může dodací lhůtu tarifem prodloužit, jde-li o přechod na trať s odlišným rozchodem.
(5) Železnice může se schválením dopravního správního úřadu prodloužit dodací lhůtu za mimořádných okolností, které mohou způsobit neobvyklý vzrůst přepravy nebo neobvyklé provozní obtíže. Toto prodloužení musí být omezeno na nejnutnější míru a musí být po schválení dopravním správním úřadem uveřejněno tarifní vyhláškou nebo vývěskou ve stanici; nenabývá účinnosti před uveřejněním.
Zobrazit všechna ustanovení (917)

Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění

Registrace zdarma Přihlásit se
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace o předpisu

CitaceNařízení vlády č. 2/1952 Sb., jímž se vydává železniční přepravní řád
Typ předpisu-
Autor-
SbírkaSbírka zákonů
Datum vyhlášení29.02.1952
Účinnost od01.04.1952
Účinnost do-
Stav Platný
Znění předpisu má informativní charakter.

Spolupracující weby

Založení s.r.o. Virtuální sídla a zakládání společností
MojeDatovka.cz Databáze a vyhledávání datových schránek
ČeskéFirmy.online Katalog a hodnocení českých firem
Oblíbené
Historie prohlížení
Tento web používá cookies pro zajištění správného fungování, analýzu návštěvnosti a zobrazování reklamy. Více informací
Nastavení cookies

Vyberte, které kategorie cookies chcete povolit.