Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 15/1988 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o smluvním právu
Platný
Účinnost od 28.08.1987
Zobrazeno prvních 200 z celkem 543 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
15
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 4. září 1987
o Vídeňské úmluvě o smluvním právu
Dne 23. května 1969 byla ve Vídni přijata Vídeňská úmluva o smluvním právu.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky. Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Vídeňské úmluvě o smluvním právu byla uložena u generálního tajemníka OSN dne 29. července 1987 s výhradou, že Československá socialistická republika se necítí vázána ustanovením článku 66 Úmluvy a prohlašuje v souladu se zásadou suverénní rovnosti států, že v každém případě je k předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo smírčímu řízení nutný souhlas všech stran sporu.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 84 odst. 1 dnem 27. ledna 1980. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 84 odst. 2 dnem 28. srpna 1987.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA
o smluvním právu
Preambule
Státy, které jsou stranami této úmluvy,
berouce v úvahu základní úlohu smluv v historii mezinárodních vztahů,
uznávajíce stále větší význam smluv jako pramene mezinárodního práva a prostředku k rozvoji mírové spolupráce mezi národy bez ohledu na jejich státní a společenské zřízení,
jsouce si vědomy, že zásady svobodného souhlasu, dobré víry a pacta sunt servanda jsou všeobecně uznávány,
potvrzujíce, že spory týkající se smluv musí být, stejně jako jiné mezinárodní spory, řešeny mírovými prostředky a v souladu se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva,
připomínajíce odhodlání lidu Spojených národů vytvořit podmínky, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv,
majíce na zřeteli zásady mezinárodního práva vtělené do Charty Organizace spojených národů, jako je zásada rovnoprávnosti národů a jejich právo na sebeurčení, zásada svrchované rovnosti a nezávislosti všech států, zásada nevměšování do vnitřních záležitostí států, zásada zákazu hrozby silou nebo použití síly a zásada všeobecného uznávání a dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny,
jsouce přesvědčeny, že kodifikace a pokrokový rozvoj smluvního práva, jichž bylo dosaženo v této úmluvě, budou sloužit k dosažení cílů Spojených národů vyhlášených v Chartě, jako je udržení mezinárodního míru a mezinárodní bezpečnosti, rozvoj přátelských vztahů mezi národy a uskutečňování mezinárodní spolupráce,
potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i nadále upravovat otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této úmluvy,
dohodly se na tomto:
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Působnost úmluvy
Tato úmluva se vztahuje na smlouvy mezi státy.
Používané výrazy
1. Pro účely této úmluvy:
a) „smlouva“ je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo ve dvou či více souvisících listinách, ať je její název jakýkoliv;
b) „ratifikace“, „přijetí“, „schválení“, „přístup“ je v jednotlivých případech takto pojmenovaný mezinárodní úkon, jímž stát projevuje na mezinárodním poli svůj souhlas s tím, že bude vázán smlouvou;
c) „plná moc“ je listina vydaná příslušným orgánem státu, kterou je zmocněna jedna nebo více osob zastupovat stát při jednání, při přijetí nebo ověření textu smlouvy, vyjádřit souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, nebo vykonat jakýkoliv jiný úkon, který se týká smlouvy;
d) „výhrada“ je jednostranné, jakkoliv formulované nebo označené prohlášení, učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy nebo při přístupu k ní, jímž tento stát zamýšlí vyloučit nebo změnit právní účinek určitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu;
e) „stát zúčastnivší se jednání“, je stát, který se podílel na vypracování a přijetí textu smlouvy;
f) „smluvní stát“ je stát, který projevil souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, ať vstoupila v platnost, či nikoliv;
g) „smluvní strana“ je stát, který projevil souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, a vůči němuž je smlouva v platnosti;
h) „třetí stát“ je stát, který není stranou smlouvy;
i) „mezinárodní organizace“ je organizace mezivládní.
2. Ustanovení odstavce 1 o výrazech používaných v této úmluvě nemají vliv na použití těchto výrazů nebo jejich smysl, který jim může být dán ve vnitrostátním právu jakéhokoliv státu.
Mezinárodní dohody, na něž se úmluva nevztahuje
Skutečnost, že se tato úmluva nevztahuje na mezinárodní dohody sjednané mezi státy a jinými subjekty mezinárodního práva nebo mezi těmito jinými subjekty mezinárodního práva, ani na mezinárodní dohody, které nebyly sjednány písemnou formou, nepůsobí:
a) na právoplatnost takových dohod;
b) na použití jakýchkoliv v této úmluvě obsažených pravidel, která by se na takové dohody vztahovala podle mezinárodního práva nezávisle na této úmluvě;
c) na použití úmluvy na vztahy mezi státy, které jsou upraveny mezinárodními dohodami, jejichž stranami jsou též jiné subjekty mezinárodního práva.
Vyloučení zpětné působnosti úmluvy
Tato úmluva se vztahuje jen na smlouvy uzavřené mezi státy až poté, kdy úmluva vstoupila vůči nim v platnost, bez újmy všech pravidel v ní obsažených, vztahujících se na smlouvy podle mezinárodního práva nezávisle na této úmluvě.
Smlouvy zakládající mezinárodní organizace a smlouvy přijaté v mezinárodní organizaci
Tato úmluva se vztahuje na každou smlouvu, která je zakládající listinou mezinárodní organizace, a na každou smlouvu přijatou v mezinárodní organizaci, bez újmy všech příslušných pravidel dané organizace.
UZAVÍRÁNÍ SMLUV A JEJICH VSTUP V PLATNOST
Uzavírání smluv
Způsobilost států uzavírat smlouvy
Každý stát má způsobilost uzavírat smlouvy.
Plná moc
1. Určitá osoba se považuje za zástupce státu pro přijetí nebo ověření textu smlouvy nebo pro vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou:
a) jestliže předloží řádnou plnou moc; nebo
b) vyplývá-li z praxe příslušných států nebo z jiných okolností, že bylo jejich úmyslem považovat tuto osobu za zástupce státu pro uvedené úkony a upustit od předložení plné moci.
2. Z titulu svých funkcí a bez předložení plné moci se za zástupce svého státu považují:
a) hlavy států, předsedové vlád a ministři zahraničních věcí, a to pro všechny úkony souvisící se sjednáváním smlouvy;
b) vedoucí diplomatické mise, a to pro přijetí textu smlouvy mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem;
c) pověření zástupci států na mezinárodní konferenci, u mezinárodní organizace nebo u některého z jejích orgánů, a to pro přijetí textu smlouvy na této konferenci, v této organizaci nebo orgánu.
Dodatečné potvrzení úkonu provedeného bez oprávnění
Úkon souvisící se sjednáním smlouvy a provedený osobou, která podle článku 7 nemůže být pokládána za oprávněnou zastupovat stát pro tento účel, je právně neúčinný, ledaže je tímto státem dodatečně potvrzen.
Přijetí textu
1. Text smlouvy se přijímá, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2, se souhlasem všech států, které se podílejí na jeho vypracování.
2. Text smlouvy se přijímá na mezinárodní konferenci dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících států, ledaže se tyto státy stejnou většinou rozhodly použít jiné pravidlo.
Ověření textu
Text smlouvy se stává původním a konečným:
a) byl-li zachován postup stanovený v textu nebo dohodnutý státy, které se podílely na vypracování smlouvy, nebo
b) není-li takový postup stanoven, tak podpisem, podpisem ad referendum nebo parafováním textu smlouvy nebo závěrečného aktu konference obsahujícího text, a to zástupci těchto států.
Způsoby vyjádření souhlasu s tím být vázán smlouvou
Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, může být vyjádřen podpisem, výměnou listin tvořících smlouvu, ratifikací smlouvy, jejím přijetím, schválením nebo přístupem k ní nebo jiným dohodnutým způsobem.
Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený podpisem
1. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje podpisem zástupce tohoto státu, jestliže:
a) smlouva stanoví, že podpis bude mít tento účinek;
b) je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že podpis bude mít tento účinek;
c) úmysl státu, aby podpis měl tento účinek, vyplývá z plné moci jeho zástupce nebo byl vyjádřen v průběhu jednání.
2. Pro účely odstavce 1:
a) parafování textu má účinky podpisu smlouvy, je-li potvrzeno, že se tak dohodly státy, které se zúčastnily jednání;
b) podpis smlouvy ad referendum zástupcem státu má účinky konečného podpisu smlouvy, jestliže byl tímto státem potvrzen.
Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený výměnou listin tvořících smlouvu
Souhlas států s tím, že budou vázány smlouvou, kterou tvoří vzájemně vyměněné listiny, se vyjadřuje touto výměnou:
a) stanoví-li listiny, že jejich výměna bude mít tento účinek; nebo
b) je-li jinak potvrzeno, že se státy dohodly, že výměna listin bude mít tento účinek.
Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený ratifikací, přijetím nebo schválením
1. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje ratifikací, jestliže:
a) smlouva stanoví, že tento souhlas je vyjádřen ratifikací;
b) je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že ratifikace bude požadována;
c) zástupce státu podepsal smlouvu s výhradou ratifikace; nebo
d) úmysl státu podepsat smlouvu s výhradou ratifikace vyplývá z plné moci jeho zástupce nebo byl vyjádřen v průběhu jednání.
2. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje přijetím nebo schválením za stejných podmínek jako při ratifikaci.
Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený přístupem
Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje přístupem, jestliže:
a) smlouva stanoví, že takový souhlas může tento stát vyjádřit přístupem;
b) je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že tento stát může vyjádřit takový souhlas přístupem; nebo
c) se všechny smluvní strany později dohodly, že takový souhlas může tento stát vyjádřit přístupem.
Výměna nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přístupu
Pokud smlouva nestanoví jinak, ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu zakládají souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou dnem:
a) jejich výměny mezi smluvními státy;
b) jejich uložení u depozitáře; nebo
c) jejich oznámení smluvním státům nebo depozitáři, jestliže tak bylo dohodnuto.
Souhlas s tím být vázán částí smlouvy a volba rozdílných ustanovení
1. Bez újmy článků 19 až 23 je souhlas státu s tím, že bude vázán částí smlouvy, účinný jen tehdy, připouští-li to smlouva nebo souhlasí-li s tím ostatní smluvní státy.
2. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, která připouští volbu mezi rozdílnými ustanoveními, je účinný jen tehdy, jestliže jsou jasně uvedena ustanovení, jichž se souhlas týká.
Závazek nemařit předmět a účel smlouvy před jejím vstupem v platnost
Stát je povinen zdržet se jednání, které by mohlo mařit předmět a účel smlouvy, jestliže:
a) podepsal smlouvu nebo vyměnil listiny tvořící smlouvu s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, dokud jasně neprojevil úmysl, že se nehodlá stát její smluvní stranou; nebo
b) v období, které předchází vstupu smlouvy v platnost, vyjádřil svůj souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, a to za podmínky, že vstup smlouvy v platnost není nepřiměřeně oddalován.
Výhrady
Formulování výhrad
Stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení smlouvy nebo přístupu k ní formulovat výhradu, ledaže:
a) taková výhrada je smlouvou zakázána;
b) smlouva stanoví, že mohou být učiněny pouze určité výhrady, mezi nimiž není taková výhrada uvedena;
Přijetí výhrad a námitky proti výhradám
1. Výhrada, kterou smlouva výslovně připouští, nevyžaduje pozdějšího přijetí ostatními smluvními státy, ledaže to stanoví smlouva.
2. Jestliže z omezeného počtu států, které se zúčastnily jednání, a z předmětu a účelu smlouvy vyplývá, že její provádění jako celku všemi smluvními stranami je podstatnou podmínkou souhlasu každé z nich s tím, že bude vázána smlouvou, musí být výhrada přijata všemi smluvními stranami.
3. Je-li smlouva zakládající listinou mezinárodní organizace a není-li v ní stanoveno jinak, musí být výhrada přijata příslušným orgánem této organizace.
4. Pro případy, které nejsou uvedeny v předcházejících odstavcích, a pokud smlouva nestanoví jinak, platí, že
a) přijetím výhrady druhým smluvním státem se stane stát, který výhradu učinil, smluvní stranou ve vztahu k tomuto druhému státu, jestliže je smlouva v platnosti nebo vstoupí v platnost pro tyto státy;
b) námitka proti výhradě, vznesená druhým smluvním státem, nebrání tomu, aby smlouva vstoupila v platnost mezi státem, který vznesl námitku, a státem, který učinil výhradu, ledaže stát, který vznesl námitku, jasně vyjádřil opačný úmysl;
c) úkon vyjadřující souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, a obsahující výhradu nabývá účinnosti, jakmile alespoň jeden z ostatních smluvních států tuto výhradu přijal.
5. Pro účely odstavců 2 a 4 a pokud smlouva nestanoví jinak, považuje se výhrada za přijatou státem, jestliže nevznesl námitku proti výhradě do dvanácti měsíců ode dne, kdy obdržel oznámení o výhradě, nebo do dne, kdy vyjádřil souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, a to podle toho, který z těchto dnů je pozdější.
Právní účinky výhrad a námitek proti výhradám
a) mění pro stát, který učinil výhradu, v jeho vztazích s touto druhou stranou ustanovení smlouvy, jichž se výhrada týká, v rozsahu této výhrady; a
b) mění tato ustanovení ve stejném rozsahu pro tuto druhou smluvní stranu v jejích vztazích se státem, který učinil výhradu.
2. Výhrada nemění ustanovení smlouvy pro ostatní smluvní strany v jejich vzájemných vztazích.
3. Jestliže se stát, který vznesl námitku proti výhradě, nevyslovil proti vstupu smlouvy v platnost mezi ním a státem, který učinil výhradu, pak se mezi oběma státy nepoužijí v rozsahu této výhrady ta ustanovení, jichž se výhrada týká.
Odvolání výhrad a námitek proti výhradám
1. Pokud smlouva nestanoví jinak, může být výhrada kdykoli odvolána, aniž je k tomu třeba souhlasu státu, který výhradu přijal.
2. Pokud smlouva nestanoví jinak, může být námitka k výhradě kdykoliv odvolána.
3. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo nebylo-li jinak dohodnuto, pak
a) odvolání výhrady nabývá účinnosti vůči druhému smluvnímu státu dnem, kdy obdržel oznámení o odvolání výhrady;
b) odvolání námitky proti výhradě nabývá účinnosti dnem, kdy stát, který formuloval výhradu, obdržel oznámení o odvolání námitky proti výhradě.
Řízení o výhradách
1. Výhrada, výslovně přijetí výhrady a námitka proti výhradě musí být formulovány písemně a sděleny smluvním státům a jiným státům, které se mohou stát smluvními stranami.
2. Výhrada formulovaná při podpisu smlouvy podléhající ratifikaci, přijetí nebo schválení musí být výslovně potvrzena státem, který ji učinil, a to při vyjádření jeho souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou. V takovém případě bude výhrada považována za učiněnou dnem potvrzení.
3. Výslovné přijetí výhrady nebo námitka proti výhradě nevyžadují potvrzení, byly-li učiněny před potvrzením výhrady.
4. Odvolání výhrady nebo námitky proti výhradě musí být formulovány písemně.
Vstup v platnost a prozatímní provádění smluv
Vstup v platnost
1. Smlouva vstupuje v platnost způsobem a dnem určeným v jejích ustanoveních nebo dohodou států, které se zúčastnily jednání.
2. Není-li takových ustanovení nebo takové dohody, vstupuje smlouva v platnost tehdy, jakmile souhlas s tím být vázán smlouvou byl vyjádřen všemi státy, které se zúčastnily jednání.
3. Vyjádří-li stát souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, po jejím vstupu v platnost, vstupuje smlouva pro tento stát v platnost dnem vyjádření jeho souhlasu, pokud v ní není stanoveno jinak.
4. Ustanovení smlouvy, která upravují ověření textu, vyjádření souhlasu států s tím, že budou vázány smlouvou, způsob nebo den vstupu v platnost, výhrady, funkce depozitáře, jakož i jiné otázky nutně vznikající před vstupem smlouvy v platnost, se provádějí počínaje přijetím textu smlouvy.
Prozatímní provádění
1. Smlouva nebo její část se prozatímně provádějí do jejího vstupu v platnost, jestliže
a) tak smlouva stanoví; nebo
b) státy, které se zúčastnily jednání, se o tom dohodly jiným způsobem.
2. Nestanoví-li smlouva jinak, nebo jestliže se státy, které se zúčastnily jednání, nedohodly jinak, skončí prozatímní provádění smlouvy nebo části smlouvy ve vztahu k určitému státu, jestliže tento stát oznámí ostatním státům, mezi nimiž se smlouva prozatímně provádí, svůj úmysl nestat se smluvní stranou.
DODRŽOVÁNÍ, PROVÁDĚNÍ A VÝKLAD SMLUV
Dodržování smluv
Pacta sunt servanda
Každá platná smlouva zavazuje smluvní strany a musí být jimi plněna v dobré víře.
Vnitrostátní právo a dodržování smluv
Strana se nemůže dovolávat ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění smlouvy. Toto pravidlo není na újmu článku 46.
Provádění smluv
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 15/1988 Sb., o Vídeňské úmluvě o smluvním právu |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 26.02.1988 |
|---|---|
| Účinnost od | 28.08.1987 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0