Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 15/1981 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou
Platný
Účinnost od 13.12.1980
Zobrazeno prvních 200 z celkem 290 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
15
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 5. prosince 1980
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou
Dne 14. února 1980 byla v Hanoji podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 13. listopadu 1980.
Podle svého článku 55 Úmluva vstoupí v platnost dnem 13. prosince 1980.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou
Prezident Československé socialistické republiky
a
prezident Vietnamské socialistické republiky
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce
rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovali k tomu účelu svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí,
prezident Vietnamské socialistické republiky
Nguyen Co Thacha,
ministra zahraničních věcí,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, a dohodli se na těchto ustanoveních:
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) výraz „konzulární úřad“ značí generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b) výraz „konzulární obvod“ značí území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) výraz „vedoucí konzulárního úřadu“ značí osobu pověřenou vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené se svým úředním postavením;
d) výraz „konzulární úředník“ značí každou osobu, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřenou výkonem konzulárních funkcí;
e) výraz „konzulární zaměstnanec“ značí každou osobu zaměstnanou v administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;
f) výraz „členové konzulárního personálu“ značí konzulární úředníky vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnance;
g) výraz „členové konzulárního úřadu“ značí konzulární úředníky a konzulární zaměstnance;
h) výraz „konzulární místnosti“ značí budovy nebo části budov a pozemky k nim náležící, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem, včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu;
i) výraz „konzulární archívy“ značí veškeré listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoli částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení;
j) výraz „úřední korespondence“ značí veškerou korespondenci vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
k) výraz „loď“ značí plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou válečných plavidel;
l) výraz „letadlo“ značí civilní letadlo registrované a imatrikulované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právními předpisy a nesoucí jeho označení.
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny, která tvoří součást konzulárního úřadu, je-li umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí státem přijímajícím.
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
2. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Do té doby, než mu bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise; jméno této osoby je třeba sdělit předem ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť i prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření k tomu, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti související s jeho pověřením a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který patří k jeho domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c) přijetí do zaměstnání a propuštění ze zaměstnání osob usedlých v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.
1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku dokument osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.
2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu odvolá dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo odvolá její jmenování.
3. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět v rozumné době závazkům, které má podle odstavce 2 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě exequatur nebo přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a) písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že jeho funkce skončily;
b) odnětím exequatur;
c) písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v případech předvídaných v článku 11 odstavci 3.
Výsady a imunity
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření k tomu, aby mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna příslušná opatření k tomu, aby byla zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státě svou státní vlajku a státní znak v souladu s ustanovením tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu najímat, nabývat do vlastnictví nebo užívat v jakékoli formě stanovené těmito právními předpisy pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
1. Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit bez svolení vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají kdekoli. V konzulárních archívech nelze ukládat dokumenty osobní povahy.
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a částí budov používaných ke konzulárním účelům nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí uvedených v odstavci 1 písmeno a);
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a dávky za prokázané služby.
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.
2. Konzulární zaměstnanci nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na občanskoprávní řízení:
a) vyplývající ze smluv, které konzulární úředník nebo zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá osoba;
c) týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou v přijímajícím státě třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo letadla;
d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.
4. Přijímající stát bez odkladu uvědomí vedoucího konzulárního úřadu v případech, kdy je konzulární zaměstnanec zadržen, vzat do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní stíhání.
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich rodinné příslušníky.
3. Orgán požadující svědectví musí dbát o to, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v písemné formě.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumentaci týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a imunit uvedených v článcích 19 a 20.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž požíval vynětí z jurisdikce podle článku 19, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou státními příslušníky vysílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která popřípadě platí v přijímajícím státě, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát.
2. Vynětí stanovené v odstavci 1 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.
Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 18;
c) dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení pod písmenem b) článku 27;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházejí z přijímajícího státu, včetně zisků pocházejících z převodu majetkových hodnot;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 18.
1. Přijímající stát v souladu s platnými zákony a předpisy povolí dovoz a poskytne osvobození od všech celních dávek, daní a ostatních poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající stát:
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho úmrtí;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zesnulého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla, které mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo mu je předal.
S výhradou právních předpisů přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci mohou svobodně cestovat po konzulárním obvodu. Ustanovení tohoto článku se nedotýká náležitostí stanovených pro udělování víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.
1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách mají všechny osoby požívající těchto výsad a imunit dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel; jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních věcí tohoto státu.
2. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v rozporu s výkonem konzulárních funkcí.
Konzulární pravomoc a konzulární funkce
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této úmluvě.
2. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární obvod.
Konzulární úředníci jsou oprávněni:
a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, včetně právnických osob, v přijímajícím státě;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi Vysokými smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;
c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu; podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zúčastněným osobám.
Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu.
1. V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění vhodného zastoupení občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy. Totéž platí i pro právnické osoby vysílajícího státu.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.
3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při výkonu této funkce zákonodárství přijímajícího státu a jurisdikci jeho soudních a správních orgánů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat a zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.
2. Je oprávněn vydávat a rušit příslušná víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.
1. V rozsahu stanoveném zákonodárstvím vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:
a) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;
b) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat kopie těchto dokladů;
c) oddávat a vydávat o tom příslušné doklady za předpokladu, že oba snoubenci jsou občany vysílajícího státu, a s výhradou, že o tom zpraví příslušné orgány přijímajícího státu, vyžaduje-li to jeho zákonodárství;
d) zapisovat nebo registrovat zrušení manželství podle zákonodárství vysílajícího státu;
e) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu.
2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení předepsaná zákonodárstvím přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin týkajících se občanů vysílajícího státu a vyžadovaných k administrativním účelům.
Konzulární úředník je oprávněn:
a) přijímat prohlášení občanů vysílajícího státu a osvědčovat je;
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 15/1981 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 18.02.1981 |
|---|---|
| Účinnost od | 13.12.1980 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0