Що таке Наказ No 32 / 1972 Кол.?

Указ Федерального міністерства транспорту No 32 / 1972 Кол., на умовах використання транспортних засобів на дорозі — Указ Федерального міністерства транспорту на умовах використання транспортних засобів на дорозі.

Коли набув Наказ No 32 / 1972 Кол. чинності?

Наказ No 32 / 1972 Кол. набув чинності 01.07.1972.

Є Наказ No 32 / 1972 Кол. все ще чинний?

Так, Наказ No 32 / 1972 Кол. все ще чинний та діючий.

Наказ No 32 / 1972 Кол. - Указ Федерального міністерства транспорт...

32

VYHLÁŠKA

federálního ministerstva dopravy

ze dne 18. května 1972

o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

Federální ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podle § 16 odst. 1 písm. b) vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956 Sb.:

ČÁST PRVNÍ

Základní podmínky provozu vozidel

§ 1

Všeobecná ustanovení

(1) Na pozemních komunikacích 1) se smí používat jen vozidel, která svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost a zdraví osob a neznečišťují a nepoškozují pozemní komunikace.

(2) Konstrukční a technicko-provozní podmínky, jimž musí vozidlo odpovídat v provozu na pozemní komunikaci, jsou uvedeny v části druhé až páté této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno v evidenci motorových vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

(3) Ustanovení platná pro motorová vozidla platí, pokud není stanoveno jinak,

a) pro motorová vozidla,2) která nejsou vázána na koleje ani na elektrické vedení, přičemž druh pohonu není rozhodující,

b) pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.

(4) Ustanovení platná pro osobní automobily platí, pokud není stanoveno jinak, i pro jejich modifikace (§ 84 odst. 8).

(5) Ustanovení platná pro autobusy platí pro motorová vozidla, zařízená pro dopravu více než osmi sedících osob (mimo řidiče); pokud není stanoveno jinak, platí tato ustanovení též pro trolejbusy. Pro tramvaje platí pouze ustanovení § 11, § 12 odst. 1 písm. a) až c), § 13 odst. 1 a 3, § 25 odst. 1 a 6, § 26 odst. 8, 10 až 16 (bez podmínek stanovených v odstavci 6), § 27 odst. 1, § 33 odst. 1, 2, 4 a 5, § 34 odst. 1, 2 a 7 až 11, § 45 odst. 1, 3, 4, 5 a 8, § 47 odst. 3, 4 a 6, § 48, § 49 s výjimkou odstavců 3, 4 a 11, § 50 s výjimkou odstavců 1 a 2, § 51 s výjimkou odstavce 3, § 52, § 53, § 56 odst. 1, 2 a 5 a § 58 odst. 1, 2, 5, 6 a 7.

(6) Ustanovení platná pro nákladní automobily platí pro vozidla zvlášť upravená pro dopravu nákladů, pro speciální vozidla, a pokud není stanoveno jinak, i pro silniční tahače a pro vozidla dodávková, používající hlavních skupin osobních automobilů a určená pro dopravu nákladů o užitečné hmotnosti do 1,5 t (§ 84 odst. 8).

§ 2

Způsobilost motorových a jejich přípojných vozidel k provozu

V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat motorových a jejich přípojných vozidel jen:

a) shodují-li se se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu,

b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této povinnosti podléhají,

c) pásových vozidel, jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.

Schvalování technické způsobilosti typů motorových a jejich přípojných vozidel

§ 3

(1) O technické způsobilosti typů motorových a jejich přípojných vozidel, která mají být hromadně (podle typu) vyráběna nebo která mají být dovezena prostřednictvím organizace zahraničního obchodu, rozhoduje na žádost výrobce nebo dovozce republikové ministerstvo vnitra nebo jím pověřený orgán (dále jen „příslušný republikový orgán“), a to podle konečného provedení prototypu (nebo vozidla z ověřovací série) nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace.3) Jednou z podmínek schválení typu je důsledné zabezpečení výroby (dovozu) a distribuce náhradních dílů a celků pro daný typ a provedení vozidla, jakož i zabezpečení kompletních oprav a servisních a záručních služeb nejméně po dobu 10 let po ukončení jeho výroby (dovozu). Hromadnou výrobou se rozumí výroba více než 5 motorových vozidel stejného provedení celkem.

(2) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména

a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,

b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,

c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich charakteristiky,

d) výkres s uvedením úhlu výhledu řidiče,

e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,

f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,

g) schéma elektrické instalace, včetně uvedení typu zařízení nebo přístrojů,

h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobce,

i) seznam výbavy a výstroje vozidla,

j) návod k obsluze a údržbě, směrná čísla kilometrických výkonů do jednotlivých druhů oprav vozidla, seznam náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),

k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační protokoly; homologační zkoušky4) provádějí organizace, které tím pověří federální ministerstvo dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány,

l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí včetně zvláštních upozornění pro potřebu stanic technické kontroly,

m) stanovisko příslušného orgánu státního odborného dozoru nad bezpečností práce a orgánu hygienické služby.

(3) Příslušný republikový orgán může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska státního dozoru v oboru protipožární ochrany apod. a uložit provedení úplných typových a provozních zkoušek.

(4) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit příslušnému republikovému orgánu vozidlo, jehož typ má být schválen, k ověření v provozu na přiměřenou dobu, včetně soupravy dílů k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během zkoušek.

(5) Příslušný republikový orgán při schválení technické způsobilosti typu motorového nebo přípojného vozidla rozhodne, zda vozidlo bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací značky vzhledem k své konstrukci a jízdním vlastnostem. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, stanoví zvláštní podmínky provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví „Osvědčení o technické způsobilosti typu motorového vozidla“, jehož nedílnou součástí je „Základní technický popis schváleného typu vozidla“, který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které nebude opatřeno státní poznávací značkou.

(6) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby příslušnému republikovému orgánu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném, jež se dotýká způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Dovozce je povinen předložit ke schválení každou změnu provedenou na vozidle schváleného typu, jež se dotýká způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích, ještě před dovozem takto upravených vozidel.

(7) Schválení technické způsobilosti typu motorového a přípojného vozidla platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu; podléhá revizi, která se provádí v časových obdobích určených příslušným republikovým orgánem.

(8) Typové a provozní zkoušky vozidel (odstavec 3), ověřovací zkoušky (odstavec 4) a revizní zkoušky (odstavec 7) se provádějí na náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.

§ 4

Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu motorového nebo přípojného vozidla konstrukční nebo výrobní závady, uloží příslušný republikový orgán výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu; může také podle závažnosti závad výrobci, popřípadě dovozci zakázat uvádění takových vozidel do provozu, popřípadě zakázat další provoz vozidel již uvedených do provozu do té doby, dokud závady nebudou odstraněny. Náklady spojené s odstraněním závad nese výrobce, popřípadě dovozce.

§ 5

(1) Příslušný republikový orgán zašle stejnopis rozhodnutí o schválení typu motorového nebo přípojného vozidla se „Základním technickým popisem schváleného typu vozidla“, rozhodnutí o změně tohoto schválení, jakož i opatření podle § 4 federálnímu ministerstvu dopravy.

(2) Příslušný republikový orgán, popřípadě v součinnosti s ním federální ministerstvo dopravy mohou kdykoliv u výrobce, dovozce, prodejní organizace nebo v opravně (servisu) překontrolovat, zda motorová a jejich přípojná vozidla odpovídají schválenému typu a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické způsobilosti.

§ 6

Údržba motorových a jejich přípojných vozidel

(1) Všechny socialistické organizace jsou povinny pečovat o to, aby motorová a jejich přípojná vozidla, která provozují, byla udržována v dobrém technickém i vzhledovém stavu; přitom postupují podle návodu k obsluze a údržbě, který jsou výrobci i dovozci povinni dodat ke každému vozidlu, a podle metodických pokynů, které vydá příslušný republikový orgán nebo s jeho souhlasem odvětvový ústřední orgán státní správy.

(2) Národní výbory kontrolují, zda organizace plní povinnosti uložené jim v odstavci 1.

§ 7

Stavby jednotlivých motorových vozidel

Souhlas ke stavbě jednotlivého motorového vozidla (§ 3 odst. 1) bude dán tehdy, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od hromadně vyráběných nebo dovážených vozidel a jde-li o

a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných, namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce a vykládce;

b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí; stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od hromadně vyráběných nebo dovážených vozidel, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze výhodněji dosáhnout úpravou takového vozidla;

c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky, jestliže žadatel předloží s technickou dokumentací doporučení Ústavu pro výzkum motorových vozidel; za nové konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby;

d) stavbu motorového vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž tělesný stav neumožňuje použít hromadně vyráběného nebo dováženého motorového vozidla, ani toto vozidlo nelze vhodně upravit.

§ 8

Přestavba motorového vozidla5)

(1) Souhlas k přestavbě motorového vozidla nelze udělit, jde-li o

a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel s autobusovým strojovým spodkem nebo autobusovou karosérií,

b) přestavbu sklápěcího vozidla na jiný druh.

(2) K hromadným přestavbám a modernizacím motorových vozidel (§ 3 odst. 1) je třeba souhlasu příslušného republikového orgánu, který zašle stejnopis svého souhlasného vyjádření federálnímu ministerstvu dopravy.

§ 9

Schvalování technické způsobilosti částí a příslušenství vozidel

(1) Technickou způsobilost částí a příslušenství vozidel důležitých pro bezpečnost silničního provozu schvaluje z hlediska použití na typu vozidla příslušný republikový orgán na základě předložených vzorků a na základě

a) rozhodnutí příslušné státní zkušebny, jde-li o výrobky stanovené ke schvalování podle předpisů o státním zkušebnictví,6)

b) v ostatních případech osvědčení zkušebny, pověřené federálním ministerstvem dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány.7)

(2) Typy hasicích přístrojů (§ 81) schvaluje republikové ministerstvo vnitra - hlavní správa požární ochrany.

§ 10

Vozidla pro hromadnou přepravu osob

(1) Autobusy a osobní autobusové přívěsy musí odpovídat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich konstrukci a provoz v části druhé a páté této vyhlášky.

(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo jeho typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost přezkoušena dopravním inspektorátem Veřejné bezpečnosti. Výsledek se poznamená v technickém průkaze vozidla.

(3) K hromadné přepravě osob je možno za podmínek stanovených zvláštními předpisy8) použít též nákladního valníkového automobilu nebo valníkového traktorového přívěsu.

§ 11

Schvalování technické způsobilosti trolejbusů a tramvají

Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají se řídí též předpisy platnými pro drážní vozidla.9)

ČÁST DRUHÁ

Motorová a jejich přípojná vozidla

§ 12

Rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav10)

(1) Největší přípustné rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav (dále jen „souprav“) včetně nákladu jsou:

a) celková šířka	2,50 m,
přívěsů za motocyklem	1,00 m,
zemědělských a lesnických strojů uvedených v § 72 a 73	3,00 m,
tramvají	2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)	4,00 m;
c) celková délka vozidla jednotlivého (solo)	12,00 m,
- kloubového autobusu a trolejbusu	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s návěsem	15,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m,
- přípojných vozidel za osobní automobil (včetně oje)	8,00 m,
- tramvaje (solo) včetně spřáhel	18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel	40,00 m;
d) největší přípustná délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však	3,50 m.

(2) Největší šířku vozidla smí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobné zařízení namontované na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(3) Vozidla a soupravy - s výjimkou tramvají a jejich souprav - smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360 stupňů s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Střední hodnota z vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva a doprava smí být nejvýše 20 m.11)

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 13

Vnější povrchové plochy a vyznačení obrysů vozidel a souprav

(1) Z vnějších povrchových ploch vozidel - s výjimkou vozidel jednostopých - nesmí vyčnívat žádná jejich část (mimo spřáhla tramvají) tak, že by ohrožovala bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a že by mohla způsobit případná další zranění nebo poškození při nehodě; zejména nesmějí být na přední, zadní a bočních částech vozidla, na karosérii, strojovém spodku a jejich součástech ostré hrany, hroty a výstupky (okrasné předměty, kování, uzávěry bočnic ap.). Dveřní kliky musí být konstruovány a namontovány na vozidlo tak, aby vylučovaly nebezpečí zachycení chodce, cyklisty nebo jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích.

(2) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.12)

(3) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,5 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje (§ 72), pojízdné pracovní stroje (§ 73) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 53 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolnímu a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, skloněnými pod úhlem 45° od svislé roviny. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,1 m2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(4) Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných napodobenin po 1. 1. 1973 se zakazuje.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 14

Zatížení náprav a celková hmotnost vozidla; zatížení kladky u pásových vozidel13)

(1) U motorových a jejich přípojných vozidel opatřených pneumatikami nesmí statické zatížení vozovky nápravou překročit

a) u jednoduché nápravy	10 t,
`b)` u dvounápravy s dílčím rozvorem
od 1,0 m do 1,1 m	11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m	13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m	14,5 t,
přes 1,3 m do 2,0 m	16 t,

přitom však statické zatížení vozovky jednou nápravou nesmí překročit 10 t.

Dvounápravou se rozumějí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy při plném zatížení jsou od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu.

(2) Jestliže vozidlo má kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí statické zatížení vozovky jednou nápravou být větší než 4 t.

(3) Největší přípustná celková hmotnost je:

a)	u vozidel se dvěma nápravami	16 t,
b)	u vozidel se třemi nápravami	22 t,
c)	u vozidel se čtyřmi a více nápravami	32 t,
d)	u kloubového autobusu	28 t,
e)	u jízdní soupravy	38 t,
f)	u pásových vozidel	18 t.

(4) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí zatížení jedné vodící kladky na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti větší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla zatížení vodící kladky zvednuté o 60 mm nebylo větší než dvojnásobek zatížení vodící kladky přípustného na rovné vozovce.

(5) Pásové vozidlo smí zatěžovat vozovku mezi první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Zatížení může dosahovat 6 t na 1 m vozovky, je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m.

(6) Zatížení jednotlivých řízených a hnacích náprav motorových vozidel, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, nesmí v žádném případě — měřeno při stání na vodorovné vozovce — poklesnout pod 20 % (u autobusů pod 25 %) okamžité hmotnosti vozidla.

(7) Dovoluje se zapojování vozidel do soupravy za podmínek, že

- poměr okamžité hmotnosti tahače a přívěsu nebo návěsu, popřípadě tahače a dvou přívěsů nebo tahače a návěsu s přívěsem je u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 25 km/h nejvýše 1 : 1,4, u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km/h nejvýše 1 : 2,5, u jednonápravových přívěsů nejvýše 1 : 3,

- prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,

- náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn.

§ 15

Brzdy

(1) Provozní brzdění musí umožňovat ovládání pohybu vozidla a jeho účinné, spolehlivé a rychlé zastavení při všech velikostech zatížení a rychlostí a na všech svazích, které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Musí být plynule řiditelné.14) Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul obě ruce z řízení vozidla.15)

(2) Nouzové brzdění musí umožňovat zastavení vozidla při poruše provozního brzdění za předpokladu, že současně nedojde k více než jedné poruše provozního brzdění. Nouzové brzdění musí být plynule řiditelné a musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.15)

(3) Parkovací brzdění musí umožňovat udržení stojícího vozidla nebo soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání nebo klesání) i za nepřítomnosti řidiče (§ 16 odst. 25). Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu,15) u přípojných vozidel podle § 17 odst. 12.

(4) Odlehčovací brzda musí umožňovat omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu. Jejím úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat odlehčovací brzdu beze změny polohy trupu ze svého sedadla, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.15)

(5) Průběžné brzdění vozidel spojených do soupravy je brzdění prováděné soustavou, která splňuje tyto podmínky:

a) má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého stanoviště plynule řídit brzdění soupravy,

b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,

c) brzdová soustava zajišťuje současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(6) Poloprůběžné brzdění vozidel spojených do soupravy je brzdění prováděné soustavou, která splňuje podmínky stanovené pro průběžné brzdění uvedené v odstavci 5 písm. a) a c); energie pro toto poloprůběžné brzdění vozidel soupravy je však dodávána dvěma různými zdroji (jedním z nich může být svalová síla řidiče).

(7) Samočinné brzdění musí zastavit přípojná vozidla při poruše spojení, včetně zlomu zařízení pro spojení vozidel, aniž by byl ohrožen brzdný účinek zbývající části brzdné soustavy.

(8) Soustavy pro parkovací a nouzové brzdění, pokud mají oddělený ovládací orgán, a kombinovaná soustava pro parkovací a nouzové brzdění se společným ovládacím orgánem musí umožňovat plynulé odbrzdění vozidla (soupravy) nejméně za podmínek stanovených pro účinek parkovacího brzdění jednotlivých druhů vozidel a souprav.

(9) Nájezdové brzdění je brzdění docílené využitím sil vznikajících při přibližování se přívěsu k tažnému vozidlu.

(10) Druhy zkoušek brzd16) pro ověření předepsaného účinku brzdění jsou:

a) zkouška typu 0 je základním měřením účinku provozního a nouzového brzdění. Brzdný účinek se zjišťuje při studených brzdách měřením brzdné dráhy v závislosti na počáteční rychlosti nebo měřením doby náběhu působení brzdného účinku a středního plného zpomalení,

b) zkouška typu I je zkouškou poklesu účinku provozního brzdění po zahřátí; tato zkouška se provádí

- u automobilů a silničních tahačů zjištěním brzdného účinku brzd zahřátých opakovaným brzděním, nebo

- u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t zjištěním poklesu brzdného účinku brzd zahřátých trvalým brzděním při sjíždění krátkého svahu,

c) zkouška typu II je zkouškou brzdění vozidla při sjíždění dlouhého svahu (6 % klesání) se zapojeným motorem a odlehčovací brzdou, pokud je jí vozidlo vybaveno,

d) zkouška typu III je zkouškou brzdění vozidla jinak než brzděním provozním, nouzovým a parkovacím při sjíždění dlouhého svahu (7 % klesání) se zapojeným motorem a odlehčovací brzdou.

(11) Plnící otvory (hrdla) vyrovnávacích nádržek u brzd s hydraulickým převodem musí být snadno přístupné a dobře chráněné. Vyrovnávací nádržka (zásobník) pro kapalinu musí být konstruována a umístěna tak, aby umožňovala snadnou vizuální kontrolu hladiny bez nutnosti snímání uzávěru. Je-li kapaliny z téže vyrovnávací nádržky se společným plnícím hrdlem užito pro více hydraulických převodů (okruhů brzd, spojky atd.), musí být tato nádržka konstruována tak, aby únik kapaliny vlivem poruchy kterékoli soustavy neohrozil činnost ostatních soustav napojených na tuto nádržku.

(12) U vozidel, která jsou vybavena kapalinovými brzdovými soustavami, musí být jak konstrukcí, tak provedením zajištěna možnost používání brzdové kapaliny vyhovující příslušné normě.17)

(13) Vozidla s brzdovými soustavami, uváděnými v činnost energií ze zásobníku zcela nebo zčásti, která bez této energie nemohou být brzděna s předepsaným účinkem, musí být - kromě manometru - vybavena výstražným zařízením zapojeným přímo a trvalým způsobem do soustavy, které oznámí opticky18) nebo akusticky, že množství energie v kterékoli části soustavy předcházející brzdič nebo ventil s rovnocennou funkcí pokleslo na hodnotu rovnou nebo nižší než 65 % plné provozní hodnoty; pro pružinové brzdy platí odstavec 23 písm. f). Opticky pracující výstražné zařízení musí vydávat červené signální světlo v zorném poli řidiče, viditelné i za denního světla. Toto signalizační zařízení musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu. Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší hladině tohoto hluku.

(14) U soustavy pro parkovací brzdění s posilovačem musí být činnost a účinek parkovacího brzdění zajištěny i při selhání posilovače, v případě potřeby i s pomocí zásobníku nezávislého na normálním zásobníku energie. Tímto zásobníkem může být zásobník pro provozní brzdění. Pojem „činnost“ zahrnuje rovněž uvolnění brzdy.

(15) Vedlejší spotřebiče smějí odebírat svou energii pouze za podmínky, že zásoba energie pro brzdění neklesne na nižší hodnotu, než je uvedeno v odstavci 13, a to i v případě poruchy zdroje energie. V žádném případě nesmějí však ostatní spotřebiče odebírat svou energii z okruhů pružinové brzdy a z okruhu plnící větve spojovacího potrubí průběžného brzdění.

(16) Zdroje energie a zásobníky energie pro brzdění musí splňovat tyto podmínky:

a) je-li pro činnost brzd motorových vozidel nezbytný motoricky poháněný zdroj energie (kompresor, vývěva), musí být, aniž by tím byla dotčena ustanovení písmene b), zásobní množství energie pro brzdění takové, aby i po zastavení tohoto zdroje bylo jak provozní, tak i nouzové brzdění schopno zastavit vozidlo nejméně jednou s předepsaným účinkem;

b) vozidla, u nichž pro činnost brzdové soustavy je nutný tlakový vzduch a jejichž brzdová soustava neumožňuje bez jakékoli zásoby tlakového vzduchu dosáhnout brzdného účinku alespoň rovného účinku předepsanému pro nouzové brzdění, musí být vybavena vzduchojemy, splňujícími z hlediska objemu tyto požadavky:

ba) vzduchojemy motorových vozidel musí být takové, aby po osmi plných zdvizích ovládacího orgánu provozního brzdění bylo ještě možné zajistit brzdný účinek předepsaný pro nouzové brzdění;19) po osmi plných zdvizích nesmí tlak v ovládacím potrubí při dalším zdvihu mít hodnotu nižší než polovinu hodnoty zjištěné při prvním zabrzdění;

bb) vzduchojemy přípojných vozidel musí být takové, aby po osmi plných zdvizích ovládacího orgánu provozního brzdění tažného motorového vozidla nepoklesl tlak dodávaný do brzdových válců pod polovinu hodnoty, která byla zjištěna při prvním zabrzdění;20)

požadavky uvedené pod písmeny ba) a bb) platí pro brzdy seřízené na nejmenší ovládací zdvih.

(17) Zásobníky energie vzduchových a vzduchokapalinových brzd musí být na vozidlo upevněny tak, aby vypouštěcí zařízení bylo na nejnižším místě zásobníků a směřovalo dolů k vozovce. Vypouštěcí zařízení musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoliv nářadí.

(18) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo při opotřebení brzdového obložení byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení. U vozidel o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, musí být možná kontrola tloušťky brzdového obložení bez demontáže brzdových bubnů a štítů.

(19) Odolnost brzdových potrubí a zásobníků energie proti vnější povrchové korozi musí být taková, aby byla rovnocenná pozinkování o tloušťce 12 mikronů na oceli. Odolnost zásobníků energie proti vnitřní korozi musí být z hlediska jejich životnosti nejméně stejná jako odolnost proti vnější korozi.

(20) Spojení vzduchotlakových nebo smíšených brzdových systémů vozidel v soupravách musí být pro zajištění vzájemné zaměnitelnosti v soupravách provedeno schváleným21) vzduchotlakovým dvouhadicovým propojovacím systémem, a to s jednou hadicí (plnící větví), která slouží k plnění zásobníku energie brzdového systému přípojného vozidla tlakovým vzduchem a pro automatické brzdění, a s druhou hadicí (ovládací větví), která slouží k ovládání brzdění přípojného vozidla; přitom se požaduje, aby tlak v brzdových válcích přípojného vozidla rostl přímo úměrně s tlakem ve spojovací ovládací větvi. Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem nebo musí být provedeny ve dvou různobarevných vrstvách; musí být vyřazeny, jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost opletení nebo odkryta spodní vrstva. Spojení hadic vozidel musí být provedeno po 1.1.1975 schválenými21) spojkovými hlavicemi typu EHK. Pro přechodnou dobu do tohoto data musí být hlavice, pokud nemají mechanické jištění proti chybnému zapojení, označeny barevně, a to plnící červeně a ovládací modře. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na zvláštní motorová vozidla uvedená v § 70 a 72, která musí být opatřena spojkovými hlavicemi podle příslušných technických norem,22) a na pojízdné pracovní stroje (§ 73), které mohou být podle svého charakteru opatřeny buď hlavicemi typu EHK, nebo podle technických norem.22)

(21) Spojkové hlavice u přívěsové soupravy musí být montovány na tažném vozidle pevně; pružné spojovací brzdové hadice s příslušnou spojkovou hlavicí (protikusem) musí být montovány trvale na přívěsu. Spojkové hlavice u návěsové soupravy musí být s pružnou spojovací brzdovou hadicí součástí tažného vozidla; návěs musí mít spojkovou hlavici (protikus) namontovanou pevně. Spojkové hlavice typu EHK u tažného vozidla musí být vybaveny automatickým zařízením zajišťujícím bez ručního zásahu propojení potrubí při spojení hlavic a uzavření potrubí na tažném vozidle při rozpojení hlavic.

(22) Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být u brzdových válců první a poslední nápravy (nebo v rozvětvení potrubí na nápravě) a u hrdel těch vzduchojemů, z nichž se přímo odebírá vzduch do brzdových válců.

(23) U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1.1.1974, musí brzdové soustavy obsahující pružinové brzdy splňovat tyto další podmínky:

a) pružinové brzdy nesmějí být použity pro provozní brzdění,

b) při všech velikostech tlaku, které mohou být v okruhu plnění komory, z které se stlačuje pružina (v tomto odstavci dále jen „komora“), nesmí mít malá změna tohoto tlaku za následek velkou změnu brzdné síly,

c) plnící okruh komor musí obsahovat zásobu energie, která se neodebírá pro žádné jiné zařízení; toto ustanovení neplatí, pokud se pružiny mohou udržovat ve stlačeném stavu nejméně dvěma systémy na sobě nezávislými,

d) soustava musí být provedena tak, aby bylo možno zabrzdit a uvolnit brzdy nejméně třikrát při přerušeném doplňování této části soupravy tlakovým vzduchem, přičemž se vychází z počátečního tlaku v komoře, rovného největšímu provoznímu tlaku; to platí pro brzdy seřízené na co nejmenší ovládací zdvih,

e) tlak v komoře, při němž při seřízení brzd na nejmenší ovládací zdvih pružiny začínají brzdit, nesmí být větší než 80 % hodnoty nejmenšího tlaku, který je normálně v provozu v komoře k dispozici,23)

f) poklesne-li tlak v komoře na 90 % hodnoty nejmenšího tlaku, který je normálně v provozu k dispozici,23) musí být řidič na to upozorněn výstražným zařízením (optickým nebo akustickým),

g) vozidlo vybavené pružinovými brzdami smí táhnout přípojné vozidlo s průběžným nebo poloprůběžným brzdovým zařízením, jestliže automatický vstup v činnost těchto pružinových brzd uvede v činnost rovněž brzdy přípojného vozidla,

h) brzdné účinky předepsané v § 16 odst. 17 musí být splněny, i když obložení každé brzdy s pružinovým válcem na vozidle jsou opotřebována na přípustnou míru, kterou udá výrobce vozidla,

i) pružinové brzdy musí být provedeny tak, aby v případě poruchy24) je bylo možno uvolnit bez použití jejich normálního ovládacího orgánu. Tento požadavek lze splnit pomocným zařízením (vzduchotlakovým, mechanickým atd.); pokud pro ovládání tohoto zařízení je nutné použití nářadí nebo klíče, musí se toto nářadí nebo klíč nalézat ve vozidle.

(24) Motorová vozidla musí být konstruována tak, aby kromě účinku normálního brzdového ústrojí, tj. provozního, nouzového a odlehčovacího brzdění, mohla být zpomalována pasivními brzdnými účinky motoru a převodného ústrojí.25)

(25) Ustanovení odstavce 3 poslední věty a odstavců 11, 12, 13, 16, 18, 19, 23 a 24 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; dvouhadicovým propojovacím systémem podle odstavce 20 musí být tato vozidla vybavena nejpozději dnem 1.1.1974, přípojkami pro kontrolní měření ve vzduchotlakové brzdové soustavě podle odstavce 22 nejpozději dnem 1.1.1975.

§ 16

Brzdy automobilů a silničních tahačů

(1) Soubor brzdových zařízení na automobilu a silničním tahači s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 25 km/h musí, pokud dále není stanoveno jinak, splňovat podmínky stanovené pro provozní, nouzové a parkovací brzdění, popřípadě odlehčovací brzdění.26)

(2) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, nouzové a parkovací, smí mít společné části za těchto podmínek:

a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé ovládací orgány,

b) ovládací orgán a převod pro provozní brzdění musí být nezávislé na ovládacím orgánu a převodu pro parkovací brzdění,

c) je-li pro provozní a nouzové brzdění společný ovládací orgán, nesmí se během provozu vozidla změnit spojení mezi ovládacím orgánem a jednotlivými částmi převodu,

d) je-li pro provozní a nouzové brzdění společný ovládací orgán, musí být soustava zajišťující parkovací brzdění provedena tak, aby mohla působit i při pohybujícím se vozidle,

e) porušení části brzdové soustavy jiné než vlastní brzdy nebo porušení částí uvedených v odstavci 4 nebo jakákoliv jiná porucha, popřípadě selhání v soustavě pro provozní brzdění (nesprávná funkce, částečné nebo úplné vyčerpání zásoby energie) nesmí zabránit, aby soustava zajišťující nouzové brzdění nebo část soustavy pro provozní brzdění, která není dotčena poruchou, mohla zastavit vozidlo za podmínek předepsaných pro nouzové brzdění.

(3) Jestliže ovládací orgán a převod soustavy sloužící pro nouzové brzdění jsou tytéž jako pro provozní brzdění, musí být splněny tyto podmínky:

a) pokud je provozní brzdění zajišťováno svalovou energií řidiče posilovanou energií z jednoho nebo více zásobníků, musí nouzové brzdění v případě selhání tohoto posílení zůstat zajištěno samotnou svalovou energií řidiče, popřípadě podporováno tím zdrojem energie, který není dotčen poruchou; přitom ovládací síly nesmějí překročit předepsané nejvyšší hodnoty (§ 25),

b) pokud je účinek provozního brzdění a převod jeho soustavy zajišťován výhradně zásobou energie řízenou řidičem, musí být na vozidle nejméně dva navzájem nezávislé zásobníky energie a rovněž navzájem nezávislé příslušné převody brzdových soustav; každý z převodů smí působit pouze na brzdu dvou nebo více kol zvolených tak, aby sám mohl zajistit nouzové brzdění, aniž by při brzdění byla zhoršena směrová stabilita vozidla; každý ze zásobníků energie musí být vybaven snímačem, který uvádí v činnost výstražné signalizační zařízení stanovené v § 15 odst. 13,

c) porucha jakékoliv části hydraulického převodu musí být signalizována řidiči červeným signálním světlem v zorném poli řidiče před nebo při použití brzd; toto světlo musí mít značně vyšší intenzitu než ostatní kontrolní světla, aby byla zajištěna jeho bezpečná viditelnost i za denního světla; toto signalizační zařízení musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu; jakákoli porucha části signalizačního zařízení nesmí způsobit úplnou ztrátu účinku brzdové soustavy.

(4) Za neporušitelné, pokud jsou bohatě dimenzovány, jsou snadno přístupné pro údržbu a dávají nejméně takové záruky bezpečnosti, jaké se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (např. mechanismus řízení), se považují zejména tyto mechanické části brzdového zařízení: pedál a jeho uchycení, hlavní válec a jeho písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro vzduchotlakové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchotlakové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se podstatněji deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.

(5) V případě oddělených ovládacích orgánů pro provozní a nouzové brzdění nesmí současné ovládání obou orgánů znemožnit ani provozní, ani nouzové brzdění, a to ať jsou obě brzdové soustavy v bezporuchovém stavu nebo na některé z nich dojde k poruše.

(6) Soustava pro provozní brzdění musí zajišťovat - nezávisle na tom, zda má společné části se soustavou pro nouzové brzdění či nikoliv - aby v případě poruchy v části jejího převodu byl brzděn ovládacím orgánem pro provozní brzdění ještě dostatečný počet kol zvolených tak, aby její zbývající brzdný účinek byl rovný nejméně 30 % účinku předepsaného pro příslušnou kategorii vozidla.27) Toto ustanovení neplatí pro tahače návěsů, jestliže převod pro provozní brzdění návěsu je nezávislý na převodu brzd tahače. Pro osobní automobily (M1), autobusy nepřesahující celkovou hmotnost 5 t (M2) a nákladní automobily o celkové hmotnosti nepřesahující 12 t (N1 a N2) je v nezatíženém stavu vyhovující zbývající brzdný účinek rovný nejméně 25 % předepsaného účinku; u osobních automobilů mohou být mimoto zbývající brzdné účinky předepsané pro nezatížený i zatížený stav dosažený silou na ovládacím orgánu provozního brzdění větší než 490 N (50 kp), avšak nepřesahující 686,5 N (70 kp).

(7) Pokud je ovládání brzd automobilů a silničních tahačů zajištěno výhradně zásobou energie řízenou řidičem, může být k dispozici pouze jediný zdroj energie (vzduchový kompresor, hydraulické čerpadlo); pohon zdroje energie však musí být proveden s velkou bezpečností. Při poruše části převodu brzd musí být nadále zajištěno doplňování (zásobování) části soustavy nedotčené poruchou, jestliže je to nutné pro trvalou možnost zastavování vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění. Tento požadavek musí být možno splnit zařízeními, která lze snadno uvést v činnost při stojícím vozidle, nebo automatickým zařízením.

(8) Podmínky odstavců 2, 3, 6 a 7 musí být splněny bez použití automatického brzdového zařízení takového typu, jehož selhání by nemohlo být zpozorováno, protože jeho části, které jsou normálně v klidové poloze, vstupují v činnost pouze při poruše v brzdové soustavě.

(9) Provozní brzdění musí působit na všechna kola vozidla. Jeho účinek musí být rozdělen na nápravy a na kola téže nápravy souměrně k podélné ose automobilu nebo silničního tahače tak, aby nedošlo k vybočení vozidla ze směru jízdy ani k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(10) Automobily a silniční tahače se vzduchotlakovými brzdami, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, a ostatní nákladní automobily, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, musí být schváleny28) z hlediska bezpečnosti při provozním brzdění za různých stavů zatížení vozidla a za různých adhezních podmínek.29)

(11) Soustavy pro provozní, nouzové a parkovací brzdění musí působit na brzdné plochy stále připojené ke kolům částmi dostatečně robustní konstrukce. U soustav pro nouzové a provozní brzdění je přípustné odpojení brzdné plochy od kol, jen pokud toto odpojení je pouze momentální, například při řazení rychlostních stupňů, a pokud provozní nebo nouzové brzdění vykazuje nadále předepsaný účinek. Pro parkovací brzdění je odpojení brzdných ploch od kol přípustné za podmínky, že je může provést pouze řidič ze svého stanoviště (místa) pomocí zařízení, které se nemůže uvést v činnost vlivem netěsnosti.

(12) U automobilů a silničních tahačů, které jsou určeny k tažení přípojných vozidel, jejichž brzdy ovládá řidič tažného vozidla, musí být soustava pro provozní brzdění tažného vozidla opatřena zařízením, které zajišťuje, že tažné vozidlo může být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo se přeruší pneumatická spojení (nebo jiný druh spojení) mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem. Zařízení musí být umístěno na tažném vozidle.

(13) Soustava pro provozní brzdění automobilů a silničních tahačů určených k tažení přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být při zapojení přípojného vozidla do soupravy průběžná nebo poloprůběžná.

(14) U automobilů a silničních tahačů, které jsou určeny k tažení přípojných vozidel o celkové hmotnosti přesahující 3,5 t, musí být splněny tyto podmínky:

a) jakmile vstoupí v činnost nouzové brzdění tažného vozidla, musí současně nastat řiditelné brzdění přívěsu nebo návěsu,

b) skládá-li se soustava pro provozní brzdění tažného vozidla nejméně ze dvou nezávislých okruhů, musí v případě poruchy v této soustavě její část nebo části, které nejsou dotčeny touto poruchou, uvést v činnost zcela nebo zčásti brzdy přívěsu nebo návěsu; tento brzdný účinek přívěsu nebo návěsu musí být plynule řiditelný,

c) v případě poruchy nebo netěsnosti některé z větví pneumatických spojení (nebo použitého spojení jiného druhu) musí mít řidič možnost uvést brzdy přívěsu nebo návěsu v činnost zcela nebo zčásti, a to ovládacím orgánem pro provozní nebo nouzové brzdění, nebo dalším ovládacím orgánem, pokud tato porucha nebo únik tlakového média neuvedly automaticky v činnost brzdění přívěsu nebo návěsu.

(15) U automobilů (zejména se vzduchovými nebo smíšenými brzdovými soustavami), které nejsou určeny pro tažení přívěsů, nesmí být doba mezi okamžikem, kdy řidič začíná působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v brzdovém válci, umístěném na vozidle nejnepříznivěji z hlediska doby plnění, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,5 s.30) Při odbrzďování nesmí být doba, za kterou tlak v brzdovém válci, umístěném na vozidle nejnepříznivěji z hlediska doby vyprazdňování, poklesne ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 1 s.31)

(16) U automobilů a silničních tahačů (zejména se vzduchovými nebo smíšenými brzdovými soustavami), určených k tažení přípojných vozidel, musí být splněny tyto požadavky z hlediska reakční doby a synchronizace brzdových systémů:31)

a) mezi okamžikem, kdy řidič začíná působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby plnění na nejnepříznivější nápravě, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, nesmí uplynout doba delší než 0,6 s. Při odbrzdění nesmí být doba, za kterou tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby vyprazdňování na nejnepříznivější nápravě, poklesne ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 1 s,

b) při měření na automobilu nebo silničním tahači bez přívěsu a bez návěsu, avšak s plnou spojkovou hlavicí nesmí být doba mezi okamžikem, kdy řidič začne působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v ovládací větvi spojovacího potrubí, měřeno bezprostředně za spojkovou hlavicí, dosáhne

- 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,2 s,

Цитування	Указ Федерального міністерства транспорту No 32 / 1972 Кол., на умовах використання транспортних засобів на дорозі
Тип нормативного акту	-
Автор	-
Збірка	Збірка законів

Дата оприлюднення	26.06.1972
Чинний від	01.07.1972
Чинний до	-
Стан	Чинний

Наказ No 32 / 1972 Кол.

Указ Федерального міністерства транспорту на умовах використання транспортних засобів на дорозі

Зміст

ČÁST PRVNÍ

§ 1

§ 2

§ 3

§ 4

§ 5

§ 6

§ 7

§ 8

§ 9

§ 10

§ 11

ČÁST DRUHÁ

§ 12

§ 13

§ 14

§ 15

§ 16

Зміст

Коментарі 0

Інформація про нормативний акт

Партнерські сайти

Обране

Історія перегляду