Закон No 55/1956 Сб.
Закон о социальном обеспечении
Действующий
Действует с 01.01.1957
Содержание
ČÁST PRVÁ.
§ 1.
§ 2.
ČÁST DRUHÁ.
Díl I.
Oddíl první.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
Oddíl druhý.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
Díl II.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
Díl III.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
ČÁST TŘETÍ.
ČÁST ČTVRTÁ.
§ 50.
Díl I.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
§ 56.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
§ 60.
Díl II.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
Díl III.
§ 64.
Díl IV.
§ 65.
Díl V.
§ 66.
ČÁST PÁTÁ.
Díl I.
§ 67.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
Díl II.
§ 71.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
§ 75.
§ 76.
§ 77.
§ 78.
§ 79.
ČÁST ŠESTÁ.
Díl I.
§ 80.
§ 81.
§ 82.
§ 83.
§ 84.
§ 85.
Díl II.
§ 86.
§ 87.
§ 88.
§ 89.
§ 90.
§ 91.
§ 92.
Zobrazeno prvních 200 z celkem 579 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
55.
Zákon
ze dne 30. listopadu 1956
o sociálním zabezpečení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ÚVODNÍ USTANOVENÍ.
Účel zákona.
Ústava 9. května zaručuje všem občanům právo na zaopatření ve stáří, při nezpůsobilosti k práci a při nemožnosti obživy. Toto právo bylo občanům zajištěno národním pojištěním. Jeho součástí bylo též důchodové zabezpečení zaměstnanců. Rozvoj našeho národního hospodářství a jeho úspěchy umožňují přebudovat důchodové zabezpečení zaměstnanců a přičlenit k němu sociální péči o všechny občany, kteří jí potřebují. Účelem takto vytvořeného sociálního zabezpečení je přispět v souladu s rozvojem výrobních sil ještě více k zvýšení hmotné i kulturní úrovně pracujících a k výstavbě socialismu v našem státě. Dávky a služby sociálního zabezpečení poskytuje stát. Zaměstnanci neplatí na jejich úhradu zvláštní příspěvky.
Věcný obsah sociálního zabezpečení.
Sociální zabezpečení zahrnuje:
1. důchodové zabezpečení
a) zaměstnanců a
b) příslušníků ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů;
2. zabezpečení důchodců v nemoci;
3. sociální péči.
DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ.
Důchodové zabezpečení zaměstnanců.
Základní ustanovení.
Osobní rozsah.
(1) Na dávky důchodového zabezpečení podle tohoto dílu zákona mají nárok:
a) zaměstnanci,
b) domáčtí dělníci,
c) žáci učilišť státních pracovních záloh,
d) učňové,
pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zaměstnanci“), jakož i pozůstalí po zaměstnancích.
(2) Zaměstnancem ve smyslu tohoto zákona je též, kdo je činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah zaměstnaneckého pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého pracovního poměru; předchozí ustanovení však neplatí, jestliže taková osoba je z důvodu této činnosti pojištěna již podle jiných předpisů na dávky obdobné dávkám důchodového zabezpečení.
(3) Jako zaměstnanci mají nárok na dávky důchodového zabezpečení s odchylkami stanovenými v prováděcích předpisech (§ 32):
a) studenti vysokých škol a vědečtí aspiranti,
b) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, uznaní příslušnou vrcholnou organisací, pokud jde o činnost, kterou nevykonávají v zaměstnaneckém pracovním poměru;
c) jiní pracovníci, o kterých to stanoví státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů společnou vyhláškou v úředním listě.
Obsah důchodového zabezpečení zaměstnanců. Výčet dávek.
(1) Z důchodového zabezpečení se poskytují zaměstnancům dávky ve stáří a při trvalé pracovní neschopnosti; pozůstalým po zaměstnancích se poskytují dávky při ztrátě živitele.
(2) Z důchodového zabezpečení zaměstnanců se poskytují tyto dávky:
1. důchody:
a) starobní,
b) invalidní a částečný invalidní,
c) invalidní a částečný invalidní při pracovním úrazu,
d) vdovský,
e) vdovecký,
f) sirotčí,
g) manželky,
h) za výsluhu let,
ch) osobní,
i) sociální;
2. výchovné k důchodům;
3. zvýšení důchodů pro bezmocnost.
Pracovní kategorie.
(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do tří pracovních kategorií:
a) do I. pracovní kategorie patří zaměstnání pod zemí v dolech a zaměstnání výkonných letců;
b) do II. pracovní kategorie patří zaměstnání vykonávaná za zvlášť těžkých pracovních podmínek;
c) do III. pracovní kategorie patří ostatní zaměstnání.
(2) Vláda určuje, která zaměstnání se zařazují do II. pracovní kategorie. Seznam zaměstnání zařazených do II. pracovní kategorie se uveřejní vyhláškou státního úřadu sociálního zabezpečení v úředním listě.
(3) Zaměstnancem I. (II.) pracovní kategorie se rozumí zaměstnanec, který byl zaměstnán v I. (II.) pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 9 odst. 1 a § 13) nebo jemuž vznikl nárok na důchod následkem pracovního úrazu (§ 16) utrpěného při výkonu tohoto zaměstnání, jestliže ke dni vzniku nároku na důchod
a) takové zaměstnání trvalo, nebo
b) neuplynulo více než dva roky ode dne výstupu z takového zaměstnání, nebo
c) neuplynulo více než pět let ode dne změny zaměstnání, k níž došlo z důvodů zdravotních na doporučení posudkové komise sociálního zabezpečení (§ 70) nebo v obecném zájmu.
(4) Náhradní doby (§ 6 odst. 2) se započítávají jako doba zaměstnání v I. (II.) pracovní kategorii, bylo-li takové zaměstnání přerušeno jen jimi.
Doba zaměstnání. Náhradní doby.
(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na dávky určitou dobu zaměstnání, rozumí se jí:
1. doba zaměstnání (§ 3) od 1. ledna 1957,
2. před tímto dnem:
a) doba národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění zaměstnaneckého,
b) doba pracovního poměru, po kterou byl zaměstnanec účasten veřejného nebo jemu obdobného pensijního zaopatření,
c) doba činnosti postavené na roveň době důchodového pojištění zvláštními předpisy.
(2) Byl-li zaměstnanec zaměstnán nebo pojištěn (odstavec 1) aspoň rok, započítávají se - nestanoví-li tento zákon nebo předpisy podle něho vydané jinak - do doby zaměstnání v III. pracovní kategorii tyto náhradní doby:
1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném podle odstavce 4:
a) doba vojenské služby,
b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo rasových důvodů v době nesvobody;
2. v období od 1. října 1948:
a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba vědecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo politického školení,
b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách a ve spojeneckých armádách,
c) doba výcviku nebo školení pro nové zaměstnání prováděných se souhlasem orgánu sociálního zabezpečení,
d) doba, po kterou měl zaměstnanec nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy,
e) doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 24) mladší osmi let nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav potřeboval stálé péče.
(3) Kryje-li se doba zaměstnání s náhradní dobou, započte se jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro zaměstnance výhodnější; to platí též, kryjí-li se doby zaměstnání nebo náhradní doby navzájem.
(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvy národní obrany a vnitra a s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě, které doby podle odstavce 2 č. 1 a v jakém rozsahu se započítávají do doby zaměstnání; v dohodě s Ústřední radou odborů může též stanovit, které jiné činnosti a v jakém rozsahu se kladou na roveň době zaměstnání (odstavec 1 č. 2 písm. c).
Přerušení zaměstnání. Zachování nároků.
(1) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu nepřesahující pět let, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět let, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jestliže zaměstnání po něm trvalo aspoň tři roky.
(2) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu, po kterou je poskytován důchod invalidní, částečný invalidní nebo za výsluhu let, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby zaměstnanec nevystoupil ze zaměstnání, doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. To platí též, bylo-li zaměstnání přerušeno na dobu delší než 2 roky z jiných vážných důvodů. O tom, bylo-li zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost zaměstnance výkonný orgán okresního národního výboru. Žádost je nutno podat nejpozději do dvou roků od výstupu ze zaměstnání.
Průměrný roční výdělek.
(1) Důchody se vyměřují z průměrného ročního výdělku.
(2) Průměrný roční výdělek se vypočítává z hrubých výdělků za posledních 10 kalendářních let před vznikem nároku na důchod, po případě za posledních 5 kalendářních let, jestliže to je pro zaměstnance výhodnější. Průměrný roční výdělek až do částky 24.000 Kčs se bere za podklad vyměření důchodu plně, nad tuto částku, nejvýše však celkem do 60.000 Kčs, jednou třetinou.
(3) Průměrný roční výdělek zaměstnance staršího 60 let a průměrný roční výdělek zaměstnance I. pracovní kategorie nebo ženy, kteří jsou starší 55 let, se vypočítává za kalendářní léta před dovršením tohoto věku, je-li tento průměrný roční výdělek vyšší než průměrný roční výdělek vypočtený podle odstavce 2; starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného ročního výdělku, než kolik činil průměrný roční výdělek, z něhož byl již důchod vyměřen.
(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů podrobnosti vyhláškou v úředním listě; přitom může stanovit, že některé doby, po které zaměstnanec (důchodce) neměl výdělek, se vylučují z období rozhodného pro výpočet průměrného ročního výdělku.
Dávky.
Starobní důchod.
Podmínky nároku.
(1) Starobní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) nejméně 20 roků, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 60 let, zaměstnanec I. pracovní kategorie nebo žena věku aspoň 55 let.
(2) Zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 5 let, náleží starobní důchod, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 65 let.
Výše starobního důchodu.
(1) Základní výměra starobního důchodu (§ 9 odst. 1) zaměstnance I. pracovní kategorie činí 60 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 50 % průměrného ročního výdělku.
(2) Byl-li zaměstnanec I. anebo II. pracovní kategorie zaměstnán do dne vzniku nároku na starobní důchod déle než 20 let a zaměstnanec III. pracovní kategorie déle než 25 let, přičítají se k základní výměře důchodu za každý další rok zaměstnání
v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 2 %,
v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 1,5 % a
v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměstnání 1 %
průměrného ročního výdělku; přitom se náhradní doba péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2 písm. e)] nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení nároku na důchod podle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměstnanci III. pracovní kategorie do prvých 25 roků) zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. a naposled doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.
(4) Starobní důchod zaměstnance staršího 65 let, který byl zaměstnán po dobu kratší než 20 let, avšak aspoň 5 let (§ 9 odst. 2), činí poměrnou část z 50 % průměrného ročního výdělku, která odpovídá poměru doby zaměstnání k době 20 let.
Nároky na starobní důchod po dobu zaměstnání.
Zaměstnancům, kteří vykonávají zaměstnání po splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod, náleží starobní důchod, popřípadě jeho třetina nebo jiná část podle toho, ve které pracovní kategorii jsou zaměstnáni a jakého věku dosáhli. Podrobnou úpravu těchto nároků stanoví vláda, která též určí, jak se těmto zaměstnancům jejich nároky na starobní důchod zvyšují za každý další rok zaměstnání.
Invalidní a částečný invalidní důchod.
Podmínky nároku.
(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 13), jestliže se v době trvání zaměstnání nebo do dvou roků po výstupu z něho stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním.
(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda; vyhlásí je státní úřad sociálního zabezpečení v úředním listě.
Potřebná doba zaměstnání.
(1) Doba zaměstnání (§ 6) potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u zaměstnanců
| ve věku | nad 20 let do 22 let | 1 rok, |
| nad 22 let do 24 let | 2 roky, | |
| nad 24 let do 26 let | 3 roky, | |
| nad 26 let do 28 let | 4 roky, | |
| nad 28 let | 5 roků. |
U zaměstnanců ve věku nad 28 let se doba zaměstnání potřebná pro nárok zjišťuje z posledních deseti let počítaných zpět od vzniku invalidity (částečné invalidity). U zaměstnance mladšího 20 let stačí i doba zaměstnání kratší než rok.
(2) Získal-li zaměstnanec dobu zaměstnání v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.
(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod se pokládá vždy za získanou, jde-li o vdovu, která byla zaměstnána v době smrti svého manžela nebo vstoupila do zaměstnání nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v zaměstnání až do dne, kdy se stala invalidní (částečně invalidní).
Výše invalidního a částečného invalidního důchodu.
(1) Základní výměra invalidního důchodu činí 50 % průměrného ročního výdělku.
(2) Trvalo-li zaměstnání do dne vzniku nároku na invalidní důchod déle než 15 let, přičítají se k základní výměře důchodu za 16. a každý další rok zaměstnání:
| v I. pracovní kategorii | 2 %, |
| v II. pracovní kategorii | 1,5 %, |
| v III. pracovní kategorii | 1 % |
průměrného ročního výdělku. Náhradní doba péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2 písm. e)] se nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle odstavce 2 do prvých 15 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. pracovní kategorii a naposledy doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.
(4) Částečný invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí 35 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 32 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 30 % průměrného ročního výdělku.
Zvýšení invalidního důchodu pracujících důchodců.
(1) Pracujícímu důchodci se zvyšuje nárok na invalidní důchod za každý rok zaměstnání po dni vzniku nároku na tento důchod, nejdříve však od 16. roku celkové doby zaměstnání; zvýšení činí v I. pracovní kategorii 2 %, v II. pracovní kategorii 1,5 % a v III. pracovní kategorii 1 % průměru hrubých ročních výdělků dosažených po dni vzniku nároku na důchod.
(2) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.
(3) Do doby zaměstnání potřebné pro zvýšení invalidního důchodu se nezapočítávají náhradní doby.
Invalidní a částečný invalidní důchod při pracovním úrazu.
(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží bez ohledu na délku doby zaměstnání, jestliže se zaměstnanec stal v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od výstupu z něho invalidním nebo částečně invalidním (§ 12 odst. 2) následkem pracovního úrazu.
(2) Pracovním úrazem je úraz, který zaměstnanec utrpěl:
a) při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti s ním, počítajíc v to cestu do práce a zpět, pokud ji zaměstnanec podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,
b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,
c) při výkonu veřejné funkce.
(3) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání uvedené v příloze k tomuto zákonu, jestliže vznikly za podmínek v ní stanovených. Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a s Ústřední radou odborů doplňovat a měnit seznam nemocí z povolání; doplňky a změny vyhlásí v úředním listě.
(4) Kde se v tomto zákoně mluví o invalidním nebo částečném invalidním důchodu, míní se tím také invalidní nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu, pokud ze zákona nebo z předpisů podle něho vydaných nevyplývá jinak.
Výše invalidního a částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu.
(1) Základní výměra invalidního důchodu při pracovním úrazu činí 65 % průměrného ročního výdělku. Ustanovení § 14 odst. 2 a 3 a § 15 platí i tu.
(2) Částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance I. pracovní kategorie činí 45 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 42 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 40 % průměrného ročního výdělku.
Společná ustanovení pro starobní a invalidní důchod.
Nové vyměření starobního a invalidního důchodu.
(1) Je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán po 65. roce věku, a jde-li o poživatele důchodu ze zaměstnání I. pracovní kategorie nebo ženu, po 60. roce věku, aspoň po dobu dvou roků, vyměří se důchod znovu (§§ 10 a 11) z průměrného ročního výdělku vypočteného za kalendářní léta před vznikem nároku na nové vyměření, je-li nový důchod vyšší než dosavadní důchod zvýšený podle § 11. Nové vyměření důchodu se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně též pro poživatele invalidního důchodu bez ohledu na jeho věk, je-li zaměstnán po dni vzniku nároku na invalidní důchod.
Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu.
(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku. Starobní a invalidní důchod spolu s jakýmkoliv důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), včetně důchodů z penzijního nadlepšení, nesmí však přesahovat
u zaměstnance I. pracovní kategorie částku 2200 Kčs,
u zaměstnance II. pracovní kategorie částku 1800 Kčs a
u zaměstnance III. pracovní kategorie částku 1600 Kčs
měsíčně. Vláda může nařízením zvýšit tyto nejvyšší výměry důchodů.
(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně 300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstnance staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního výdělku.
Důchody pozůstalých.
Všeobecné podmínky.
Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí náležejí:
a) po zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, neuplynulo-li od skončení zaměstnání do dne smrti více než 2 roky, nebo po zaměstnanci, který zemřel následkem pracovního úrazu,
b) po poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a důchodu za výsluhu let.
Vdovský důchod.
(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti zaměstnance (důchodce).
(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti zaměstnance (důchodce) vdově, jestliže
a) je invalidní (§ 12 odst. 2), nebo
b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 24), nebo
c) vychovala aspoň 3 děti, nebo
d) dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti, nebo
e) dosáhla věku 50 let, nebo
f) její manžel zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie a vdova dosáhla ke dni jeho smrti věku 40 let.
(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti.
(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.
(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství se zaměstnancem (důchodcem) bylo rozvedeno (rozloučeno), jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.
(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila se zaměstnancem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.
(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětovném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel, nebo by náležel v nižší výměře.
Výše vdovského důchodu.
(1) Vdovský důchod činí 70 %
a) starobního, invalidního (částečného invalidního) důchodu nebo důchodu za výsluhu let, který důchodce požíval v době smrti,
b) starobního nebo invalidního důchodu, na který by měl zaměstnanec (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z důchodů je vyšší.
(2) Vdově po poživateli částečného invalidního důchodu může být vyměřen v případech hodných zřetele vdovský důchod z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok, kdyby byl invalidní.
(3) Rozvedené ženě náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 21 odst. 5).
Vdovecký důchod.
Содержание
ČÁST PRVÁ.
§ 1.
§ 2.
ČÁST DRUHÁ.
Díl I.
Oddíl první.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
Oddíl druhý.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
Díl II.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
Díl III.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
ČÁST TŘETÍ.
ČÁST ČTVRTÁ.
§ 50.
Díl I.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
§ 56.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
§ 60.
Díl II.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
Díl III.
§ 64.
Díl IV.
§ 65.
Díl V.
§ 66.
ČÁST PÁTÁ.
Díl I.
§ 67.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
Díl II.
§ 71.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
§ 75.
§ 76.
§ 77.
§ 78.
§ 79.
ČÁST ŠESTÁ.
Díl I.
§ 80.
§ 81.
§ 82.
§ 83.
§ 84.
§ 85.
Díl II.
§ 86.
§ 87.
§ 88.
§ 89.
§ 90.
§ 91.
§ 92.
Войдите для заметок, избранного и уведомлений
Информация об акте
| Цитирование | Закон No 55/1956 Сб. о социальном обеспечении |
|---|---|
| Тип акта | - |
| Автор | - |
| Сборник | Сборник законов |
| Дата опубликования | 18.12.1956 |
|---|---|
| Действует с | 01.01.1957 |
| Действует до | - |
| Статус | Действующий |
Текст нормативного акта носит информационный характер.
Комментарии 0