Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 48/1980 Sb.

Q: Je Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 48/1980 Sb. stále platný?

Ano, Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 48/1980 Sb. je stále platný a účinný.

48

VYHLÁŠKA

Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky

ze dne 4. dubna 1980

o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu

Státní plánovací komise podle § 17 odst. 1 písm. d) a e) a odst. 4 zákona č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování a Státní arbitráž Československé socialistické republiky podle § 395 písm. a) hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění vyhlášeném pod č. 37/1971 Sb. stanoví:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ A SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška upravuje postupy ústředních orgánů a orgánů středního článku řízení (dále jen „orgány hospodářského řízení“) a organizací¹) při hmotném bilancování produkce a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu, a to zejména v obdobích přípravy střednědobých a prováděcích státních a hospodářských plánů, včetně zvláštních částí státních plánů, a některé postupy při vzniku hospodářských závazkových vztahů. Současně vyhláška stanoví způsob uplatňování bilančních a dovozních odbytových gescí, podrobněji upravuje projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úsecích dodávek pro investiční výstavbu, pro vývoz a z dovozu, pro tržní fondy, pro vybrané obory služeb a činností v místním hospodářství a výrobních družstvech, pro rozvoj vědy a techniky, přepravních výkonů, jakož i v některých dalších případech (§ 46) a stanoví případy a způsob vydávání plánovacích aktů.

(2) Obdobně jako organizace postupují koncernové podniky a koncernové účelové organizace, pokud v souladu se statutem koncernu vystupují v hospodářských vztazích²) svým jménem; funkci středního článku řízení podle této vyhlášky plní v tomto případě koncern.

(3) Dodavatelsko-odběratelské vztahy v procesu tvorby střednědobých a prováděcích státních a hospodářských plánů se projednávají na příslušná období těchto plánů a ve zvlášť určených případech³) i na víceleté období.

Společná ustanovení

§ 2

(1) Projednáváním dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu⁴) (dále jen „dodavatelsko-odběratelské vztahy“) se podle této vyhlášky rozumějí jednání dodavatelů s odběrateli, zaměřená na přípravu návrhů státních plánů a hospodářských plánů organizací a orgánů hospodářského řízení a na konkretizaci a zabezpečení jejich úkolů⁵) hospodářskými smlouvami.

(2) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů probíhá postupně tak, aby zabezpečilo zejména

a) vnitřní soulad hmotných proporcí připravovaných plánů a cíle i konkrétní úkoly těchto plánů dodávkami surovin, materiálů, výrobků a jejich souborů, výkonů, prací a služeb (dále jen „výrobky“),

b) včasné vytváření podmínek pro řešení dlouhodobého souladu mezi uplatňovanými potřebami a zdroji národního hospodářství, především racionalizací spotřeby, efektivním rozšiřováním kapacit a využíváním mezinárodní dělby práce,

c) vytváření předpokladů pro dlouhodobou stabilizaci vztahů mezi dodavateli a odběrateli.

§ 3

(1) Jako přípravu pro projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů provádějí organizace a orgány hospodářského řízení průzkum potřeb, předběžná jednání a výměnu informací o vývoji potřeb národního hospodářství a o možnostech jejich zabezpečení.

(2) Průzkum potřeb je souhrn zjišťovacích a analytických činností, jejichž účelem je odhalit stav a vývoj objektivně existujících národohospodářských potřeb a působení činitelů, které jejich existenci, vývoj a uspokojování podmiňují a určují.

(3) Orgány hospodářského řízení a organizace zabezpečují a provádějí průzkum potřeb diferencovaně v závislosti na stupni hospodářského řízení a charakteru výroby a odbytu.

§ 4

(1) Orgány hospodářského řízení jsou povinny organizovat ve vzájemné součinnosti projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů tak, aby výsledky mohly být zapracovány do návrhů hospodářských plánů na všech stupních řízení. Dále jsou povinny se zřetelem ke specifickým podmínkám hospodářských odvětví a oborů, které řídí, sledovat a analyzovat vývoj dodavatelsko-odběratelských vztahů, zejména s ohledem na zabezpečení úkolů státních plánů a řešit rozpory, popřípadě navrhovat způsob jejich řešení příslušným orgánům.

(2) Dodavatelsko-odběratelské vztahy v procesu tvorby střednědobých a prováděcích plánů projednávají organizace, pokud nadřízené orgány hospodářského řízení nedohodnou, že jednání povedou na své úrovni, nebo pokud není něco jiného stanoveno.

(3) Jde-li o výrobky, u kterých se uplatňuje bilanční gesce, projednává ve spolupráci s příslušnými dodavatelskými organizacemi, popřípadě orgány hospodářského řízení dodavatelsko-odběratelské vztahy bilanční gestor a jemu stupněm hospodářského řízení odpovídající odběratelský orgán nebo organizace.

(4) Pokud se dodavatelsko-odběratelské vztahy projednávají na jiné úrovni než na úrovni organizací, jsou orgány projednávající tyto vztahy povinny výsledky svých jednání dovést na podřízené, nebo na bilanční gesci zúčastněné organizace, pro které jsou závazné (§ 7 odst. 5).

(5) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se povinně projednávají, jde-li o

a) dodávky k zabezpečení realizace úkolů stanovených jako státní cílové programy,

b) dodávky výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15, a to mezi dodavateli a těmi odběrateli, jejichž nadřízené orgány jsou určeny jmenovitě jako odběratelské orgány (dále jen „držitel fondu“),

c) dodávky na vývoz, dodávky pro vývozní investiční celky v rozsahu podle § 332 hospodářského zákoníku a další rozhodující poddodávky pro vývozní investiční celky a dodávky z dovozu,

d) dodávky a rozhodující poddodávky projektových prací, stavebních prací, strojů, zařízení (jejich souborů), popřípadě i jiných rozhodujících výrobků a montážních prací pro stavby uvedené v § 25 odst. 3 a 7 a v § 26 a 27,

e) rozhodující dodávky pro tržní fondy (§ 35 odst. 4),

f) rozhodující dodávky náhradních dílů a další rozhodující dodávky pro vybrané obory služeb a činností v místním hospodářství a výrobních družstvech (§ 37 odst. 3),

g) dodávky pro rozvoj vědy a techniky (§ 38 až 41),

h) rozhodující dodávky nutné pro zahájení výroby výrobků, které jsou výsledkem výzkumu a vývoje,

i) dodávky a rozhodující poddodávky pro zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu,

j) dodávky pro výrobu léčiv a rozhodující dodávky pro zdravotnickou výrobu,

k) dodávky pro federální hmotné rezervy,

l) dodávky pro odbytové a zásobovací organizace,

m) dodávky rozsáhlých oprav rozhodujících výrobních zařízení,

n) dodávky přepravních výkonů (§ 42 až 45).

(6) Orgány hospodářského řízení mohou ve vzájemné dohodě stanovit další případy, kdy jimi řízené orgány nebo organizace jsou povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy i v případech, na něž se ustanovení odstavce 5 nevztahuje. Tímto postupem jsou povinny uložit zejména projednání dalších rozhodujících dodávek pro výrobní spotřebu.

(7) Rozpory mezi organizacemi o tom, které dodávky a poddodávky, popřípadě která výrobní zařízení podle odstavců 5 a 6 jsou rozhodující, jsou povinny rozhodnout ve vzájemné dohodě nadřízené orgány středního článku řízení, a to nejpozději do 10 dnů poté, co byly o rozhodnutí požádány.

(8) Povinnost projednávat dodavatelsko-odběratelské vztahy podle odstavce 5 se vztahuje též na odbytové a zásobovací organizace. Tyto organizace, pokud jsou přímo řízeny ústředními orgány, mají v procesu projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů současně postavení orgánu středního článku řízení.

§ 5

(1) Dodavatelské a odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů zabezpečovat v rámci přípravy střednědobých plánů úkoly stanovené pro jejich přípravu a v rámci přípravy prováděcích plánů úkoly vyplývající pro příslušné období ze střednědobého plánu a úkoly uložené za účelem jejich konkretizace nebo přijaté k jejich zpřesnění (dále jen „úkoly pro přípravu návrhů plánů“). V souladu s nimi vycházejí z vlastních znalostí potřeb a z uzavřených hospodářských smluv.

(2) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny využívat všech možností racionálního rozšiřování výroby k zabezpečení potřeb odběratelů, ke zvýšení dodávek a dodávkové pohotovosti, kvality dodávek a odůvodněných požadavků na inovace výrobků; jsou povinny včas informovat své odběratele o svých nových záměrech týkajících se rozvoje výrobních a odbytových programů, o změnách dodacích možností a podle potřeby je s hlavními odběrateli konzultovat.⁶)

(3) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných odběratelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení problémů dodavatelsko-odběratelských vztahů a informace o vývoji a cyklech spotřeby, stavech spotřebitelských zásob apod.; nemohou však ve své pravomoci zavádět požadavkový systém (požadavkové řízení). Povinnost spolupráce se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v jednotných metodických pokynech pro vypracování státních a hospodářských plánů (dále jen „jednotné metodické pokyny“)⁷) zvlášť označeny.⁸)

(4) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny své potřeby uplatňovat tak, aby včas a racionálně zabezpečily stanovené, popřípadě připravované úkoly státních a hospodářských plánů. Jsou povinny využívat všech možností ke snižování měrné spotřeby výrobků, jejich účelných záměn, používat pro výpočty spotřeby aktualizovaných a progresívních norem spotřeby, udržovat pouze nezbytné spotřebitelské zásoby, uplatňovat požadavky na inovaci výrobků a neprodleně informovat své dodavatele o závažných změnách svých potřeb v množství, sortimentu i čase. O potřebě dodávek pro předpokládané inovace jsou odběratelé povinni včas informovat v úvahu přicházející dodavatele, i když s nimi dosud nejsou v dodavatelsko-odběratelských vztazích.

(5) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných dodavatelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení svých odběratelských problémů (např. poradenské a podobné obchodně technické služby, konzultace v otázkách normování zásob a racionalizace výrobních zásob).

(6) Jestliže organizace nesplní povinnost vzájemně se informovat podle odstavců 2 a 4, má se za to, jde-li o dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy, že dodávky budou uskutečňovány v návaznosti na jejich dosavadní vývoj rozsahu a sortimentu.

§ 6

Dodavatelsko-odběratelské vztahy u výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15, se projednávají v hloubce a struktuře vymezené jednotlivými položkami stanovené bilanční nomenklatury.⁹) V ostatních případech [§ 4 odst. 5 písm. a) až m)] se tyto vztahy projednávají v hloubce a struktuře diferencované podle konkrétních podmínek a potřeb [např. generální, hlavní¹⁰) a finální dodávky, finální poddodávky a složité kusové dodávky individuálně, výrobky sériové alespoň v oborovém členění apod.].

§ 7

(1) O výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů se pořizují protokoly, není-li dále stanoveno jinak. Protokoly musejí obsahovat nejméně údaje umožňující zpracování příslušných částí návrhů hospodářských plánů a rozbor případných rozporů spolu s návrhy na jejich řešení. Organizace v protokolu zpravidla též uvedou, jak jsou nebo budou projednané dodavatelsko-odběratelské vztahy smluvně zabezpečeny. Organizace jsou povinny pořídit protokol ve lhůtě stanovené zvláštními opatřeními pro příslušné plánovací období.¹¹)

(2) V případech, kdy projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů je povinné (§ 4 odst. 5 a 6) a nepodaří se rozpory odstranit jednáním, popřípadě zvláštními postupy stanovenými nadřízenými orgány, jsou organizace povinny předložit je k rozhodnutí orgánům středního článku řízení. Orgány středního článku řízení jsou povinny tyto rozpory řešit; předpokladem je, že jsou rozpory podrobně specifikovány, že obsahují návrhy na řešení [§ 2 odst. 2 písm. b)] a že o nich předtím bezúspěšně jednaly statutární orgány těchto organizací nebo jimi pověření vedoucí pracovníci.

(3) Rozpory, které vzniknou při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úrovni orgánů středního článku řízení nebo rozpory, které tyto orgány nevyřeší, musejí být předloženy k rozhodnutí ústředním orgánům. Ústřední orgány jsou povinny rozpory řešit; předpokladem je, že o nich bezúspěšně jednaly statutární orgány nebo jimi pověření vedoucí pracovníci. Pokud alespoň na jedné ze stran nevystupuje orgán středního článku řízení nebo organizace v postavení orgánu středního článku řízení (§ 4 odst. 8 a § 29 odst. 3), rozhodují rozpory ve vzájemné dohodě pouze nadřízené ústřední orgány.

(4) Rozpory předkládané k rozhodnutí nadřízeným orgánům jsou tyto orgány povinny rozhodnout ve vzájemné dohodě na základě prozkoumání zdrojů a zdůvodněnosti konkrétních potřeb bez zbytečného prodlení, nejpozději však ve lhůtách stanovených pro jednotlivé etapy plánovacího procesu; rozhodnutí sdělí zúčastněným organizacím.

(5) Protokol v rozsahu, ve kterém není rozporný, je dokladem o tom, že v době jeho pořízení byla dodávka v souladu s možnostmi dodavatele a potřebou odběratele.¹²) Požádá-li o to některá organizace, je protokol pořízený na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů též podkladem, na jehož základě je druhá organizace povinna uzavřít smlouvu o přípravě dodávek, pokud příslušné předpisy¹³) nestanoví další podmínky. To platí obdobně pro rozhodnutí nadřízených orgánů.

(6) Povinnost pořídit protokol o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi organizacemi je splněna též tehdy, jestliže organizace namísto protokolu uzavřou ve stanovené lhůtě smlouvu o přípravě dodávek, pokud tato smlouva obsahuje náležitosti protokolu a vyhovuje postupům a potřebám sestavení plánu.

§ 8

Po schválení státního plánu upraví příslušné dodavatelské a odběratelské orgány hospodářského řízení a organizace projednané dodavatelsko-odběratelské vztahy v souladu s rozpisem jeho úkolů a s rozpisem úkolů hospodářských plánů.

§ 9

Organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny vyvinout veškeré úsilí k zabezpečení všech dodávek potřebných ke splnění stanovených, popřípadě připravovaných úkolů plánů, zejména úkolů státních plánů. Zanedbají-li řádné projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky, popřípadě jiných právních předpisů, zejména poruší-li povinnost vycházet při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů především z úkolů pro přípravu návrhů plánů, má se za to, že k případnému nesplnění úkolů v důsledku nezajištění potřebných dodávek došlo jejich zaviněním.¹⁴)

ČÁST DRUHÁ

HMOTNÉ BILANCOVÁNÍ A SOUSTAVA HMOTNÝCH BILANCÍ

Oddíl první

HMOTNÉ BILANCOVÁNÍ

§ 10

(1) Hmotné bilancování zdrojů a potřeb výrobků je důležitým nástrojem plánovitého řízení materiálně technického zásobování na jednotlivých stupních hospodářského řízení. V tomto směru je především nástrojem racionalizace spotřeby, rozvoje výroby v souladu s potřebou a její strukturou, jakož i strukturních změn a zapojení do mezinárodní dělby práce, nástrojem vnitřní specializace a kooperace výroby a formování výrobní základny cestou realizace investiční politiky.

(2) Dodavatelské organizace v rámci své odpovědnosti za uspokojování potřeb bilancují všechny výrobky z vlastní hospodářské činnosti¹⁵) a vytvářejí přitom i přiměřené bilanční rezervy.

(3) Hmotné bilance obsahují v závislosti na stupni hospodářského řízení, na kterém se příslušné hmotné bilance schvalují, v části zdrojů tyto základní položky: výroba, dovoz,¹⁶) jiné zdroje a stav zásob na počátku plánovacího období; v části potřeb: dodávky pro výrobu a provoz, pro investiční výstavbu, pro tržní fondy, pro vývoz, pro ostatní užití,¹⁷) rezervy a stav zásob na konci plánovacího období.

(4) Součástí hmotných bilancí schvalovaných vládami a orgány hospodářského řízení (§ 11 až 15) je plán rozdělení, který stanoví dodávkové fondy pro jednotlivé držitele fondu.

Oddíl druhý

HMOTNÉ BILANCE SCHVALOVANÉ VLÁDAMI A ORGÁNY HOSPODÁŘSKÉHO ŘÍZENÍ

§ 11

(1) Hmotné bilance schvalované vládami a orgány hospodářského řízení se uplatňují u

a) vybraných výrobků, jejichž bilance jsou stanoveny státními plány¹⁸) (dále jen „státní bilance“),

b) vybraných výrobků, jejichž bilance stanoví pověřené¹⁹) dodavatelské ústřední orgány²⁰) (dále jen „ústřední bilance“),

c) vybraných výrobků, jejichž bilance stanoví pověřené¹⁹) dodavatelské orgány středního článku řízení²¹) (dále jen „podnikové bilance“).

(2) Orgány hospodářského řízení, popřípadě organizace pověřené hmotným bilancováním podle odstavce 1 (dále jen „bilanční orgány“) jsou odpovědny v oblasti své působnosti za vybilancovanost plánu hmotnými zdroji a spolu s příslušnými držiteli fondů odpovídají za soulad mezi hmotnými bilancemi a ostatními částmi plánu.

(3) Ve státních, ústředních a podnikových bilancích se stanoví dodávkové fondy s vydělením případných dodávek z dovozu pro držitele fondů. Držiteli fondů jsou

a) v případech podle odstavce 1 písm. a) a písm. b) odběratelské ústřední orgány stanovené jednotnými metodickými pokyny,

b) v případech podle odstavce 1 písm. c) odběratelské orgány středního článku řízení podřízené odběratelským ústředním orgánům stanoveným jednotnými metodickými pokyny, popřípadě pokyny příslušných dodavatelských ústředních orgánů.

(4) V případech, kde u státních a ústředních bilancí nejsou některé odběratelské ústřední orgány držiteli fondů, vykonává pro ně funkci držitele fondu dodavatelský ústřední orgán. V příslušných státních a ústředních bilancích se dodávkový fond uvádí a souhrnně účelově váže v položce „ostatní odběratelé“.

(5) V případech, kde u podnikových bilancí nejsou některé odběratelské orgány středního článku řízení držiteli fondů, vykonává pro ně funkci držitele fondu dodavatelský orgán středního článku řízení. V dalším platí obdobně ustanovení odstavce 4.

§ 12

Postup při uplatňování a projednávání potřeb

(1) Potřeby dodávek výrobků, které jsou předmětem státních, ústředních a podnikových bilancí (dále jen „bilancovaná produkce“), se uplatňují a projednávají v rámci projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a pořizují se o tom protokoly podle této části vyhlášky s výjimkou případů uvedených v § 11 odst. 4 a 5.

(2) Návrh protokolu, který je současně dokladem o uplatněných potřebách dodávek bilancované produkce, předkládá odběratelská organizace; návrh musí být komplexní a musí obsahovat:

a) objem dodávek uskutečněných v předcházejícím období,

b) objem dodávek (očekávané plnění) v běžném období,

c) uplatňovanou potřebu dodávek na plánované období celkem

a dále v tomto členění:²²)

ca) pro investice celkem,

z toho: pro stavby stanovené jako závazné úkoly státního plánu,

pro ostatní stavby nad 2 mil. Kčs rozpočtových nákladů,

cb) pro vývoz,²³)

cc) pro tržní fondy,²⁴)

cd) ostatní dodávky celkem,

z toho: pro výrobní spotřebu,

pro kompletaci vyšších dodávek (generálních, hlavních a finálních dodávek a finálních poddodávek),

z toho: pro tuzemskou investiční výstavbu,

pro vývozní investiční celky,

d) zdůvodnění potřeby.

(3) Potřeby dodávek bilancované produkce pro kompletaci generálních, hlavních, finálních dodávek a finálních poddodávek uplatňují příslušní vyšší dodavatelé,²⁵) pokud není v jednotných metodických pokynech stanoveno jinak.

(4) Návrhy protokolů jsou odběratelské organizace povinny předložit příslušným dodavatelským (včetně odbytových) organizacím. Na jejich základě jsou dodavatelské a odběratelské organizace povinny uzavřít jednání včetně projednání případných rozporů na úrovni statutárních orgánů organizací nebo jimi pověřených vedoucích pracovníků.

(5) Protokol o jednání mezi organizacemi se předkládá po dodavatelské i odběratelské linii nadřízeným orgánům středního článku řízení; případné rozpory se řeší podle § 7 odst. 2 až 4.

(6) U výrobků, které jsou předmětem podnikových bilancí, pořídí na základě protokolů o jednání mezi organizacemi a po rozhodnutí rozporů dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení souhrnné protokoly. V těchto protokolech musí být uvedeno konkrétní propojení příslušných dodavatelských organizací s příslušnými odběratelskými organizacemi,²⁶) které je podkladem pro hmotné bilance. Na případné rozpory, které se nepodaří odstranit ani orgány středního článku řízení, upozorní současně s návrhy svých hospodářských plánů bilanční orgán a odběratelské orgány středního článku řízení své nadřízené ústřední orgány. Nebude-li na základě jednání ústředních orgánů rozhodnuto jinak, platí hmotná bilance stanovená bilančním orgánem středního článku řízení.

(7) U výrobků, které jsou předmětem ústředních bilancí, platí obdobně postup stanovený v odstavci 6 s tím, že dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení předloží nadřízeným ústředním orgánům s návrhy svých hospodářských plánů též souhrnné protokoly o svých jednáních. Dodavatelské orgány středního článku řízení předloží současně návrh hmotné bilance za bilancovanou produkci dodávanou podřízenými organizacemi. Na základě souhrnných protokolů pořídí bilanční ústřední orgány s odběratelskými ústředními orgány, které jsou držiteli fondů, meziresortní protokoly. Držitelé fondů doloží uplatněné požadavky zdůvodněním potřeby. Případné rozpory po projednání s příslušnými odběratelskými ústředními orgány – držiteli fondů rozhodují bilanční ústřední orgány, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví jinak.

(8) U výrobků, které jsou předmětem státních bilancí, platí postup stanovený v odstavci 7 s tím, že meziresortní protokoly předkládají dodavatelské ústřední orgány Státní plánovací komisi a v hospodářství řízeném orgány republik též plánovacím komisím republik, a to v příloze k návrhům příslušných hmotných bilancí s uvedením a odůvodněním nedořešených rozporů a s návrhy na jejich řešení [§ 2 odst. 2 písm. b)]. Odběratelské ústřední orgány jsou povinny při pořizování meziresortních protokolů doložit své požadavky zdůvodněním potřeby, které stanoveným způsobem předkládají s návrhem plánu.²⁷)

(9) Pokud ústřední orgán přímo řídí organizace, může vést příslušná jednání a pořizovat o tom protokoly obdobně jako orgán středního článku řízení sám, nebo tímto jednáním pověřit některou podřízenou organizaci.

Schvalování a rozpis hmotných bilancí

§ 13

(1) Státní bilance schvalují podle příslušnosti vláda Československé socialistické republiky a vlády republik v rámci státních plánů rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a státních plánů rozvoje národního hospodářství jednotlivých republik.

(2) Ústřední bilance pro období prováděcího plánu schvalují bilanční ústřední orgány ve lhůtě stanovené pro předložení návrhů svých hospodářských plánů;²⁸) pro období střednědobých plánů ve lhůtě stanovené pro jejich rozpis.

(3) Podnikové bilance pro období prováděcího plánu schvalují statutární orgány bilančních orgánů středního článku řízení ve lhůtě stanovené pro předložení návrhů svých hospodářských plánů;²⁸) pro období střednědobých plánů ve lhůtě stanovené pro jejich rozpis.

§ 14

(1) Státní bilance se rozepisují ve stanoveném rozsahu²⁹) a ve stanovených lhůtách po dodavatelské a odběratelské linii až na organizace, které je mají realizovat. Přitom

a) odběratelské ústřední orgány provedou rozpis svých dodávkových fondů na podřízené orgány středního článku řízení a kopii rozpisu současně zašlou dodavatelskému ústřednímu orgánu; na základě tohoto rozpisu provedou dodavatelské ústřední orgány do 14 dnů rozpis na dodavatelské orgány středního článku řízení v členění podle odběratelských orgánů středního článku řízení a o provedeném rozpisu je informují,

b) odběratelské orgány středního článku řízení provedou rozpis svých dodávkových fondů do dalších 14 dnů na podřízené organizace a kopii rozpisu současně zašlou dodavatelským orgánům středního článku řízení; na základě tohoto rozpisu provedou dodavatelské orgány středního článku řízení do dalších 14 dnů rozpis na dodavatelské organizace, a to v členění podle odběratelských organizací a o provedeném rozpisu je informují.

(2) U ústředních bilancí do 14 dnů po jejich schválení vyrozumějí bilanční ústřední orgány dodavatelské orgány středního článku řízení a odběratelské ústřední orgány – držitele fondů o stanovených dodávkových fondech v rozdělení podle dodavatelských orgánů středního článku řízení. Odběratelské ústřední orgány rozepíší dodávkové fondy do dalších 7 dnů na podřízené orgány středního článku řízení a kopií informují současně příslušný dodavatelský ústřední orgán a příslušný dodavatelský orgán středního článku řízení. Odběratelské orgány středního článku řízení provedou do dalších 7 dnů rozpis dodávkových fondů na podřízené organizace a kopií současně vyrozumějí dodavatelské orgány středního článku řízení. Na základě tohoto rozpisu provedou dodavatelské orgány středního článku řízení do dalších 7 dnů rozpis na dodavatelské organizace, a to v členění podle odběratelských organizací a o provedeném rozpisu je informují.

(3) U podnikových bilancí platí obdobně postup podle odstavce 2 s tím, že závazným východiskem jsou bilance schválené bilančními orgány středního článku řízení.

(4) Pokud v době rozpisu dodávkových fondů jsou v souladu s plánovacími rozhodnutími nadřízených orgánů již uzavřeny hospodářské smlouvy, jsou bilanční orgány povinny takovéto smluvní závazky zahrnout do rozpisu příslušných hmotných bilancí, pokud je příslušní odběratelé při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů řádně uplatnili.

(5) V případech podle § 11 odst. 4 a 5 se rozpis dodávkových fondů neprovádí.

(6) Bilanční ústřední orgány a bilanční orgány středního článku řízení jsou povinny po schválení státního plánu uvést ústřední a podnikové bilance a jejich rozpisy do souladu s rozepsanými úkoly schváleného státního plánu, a to ve lhůtách, které stanoví vláda Československé socialistické republiky nebo orgán jí k tomu zmocněný.

(7) V případech, kdy je zřízena bilanční gesce, propojuje dodavatele s odběratelem bilanční gestor.

§ 15

Hmotné bilancování strojírenských investičních celků

(1) Zvláštní součástí bilanční soustavy jsou hmotné bilance strojírenských investičních celků²⁷) pro tuzemskou investiční výstavbu a vývoz, zpracované v rámci střednědobých plánů, případně i na delší období.

(2) Hmotné bilancování strojírenských investičních celků je nástrojem dlouhodobého dodavatelského zabezpečení generálních, popřípadě hlavních dodávek v jejich základní struktuře finálními dodávkami a finálními poddodávkami, popřípadě rozhodujícími kusovými dodávkami.

(3) Předmětem hmotných bilancí strojírenských investičních celků jsou generální a hlavní dodávky v kapacitních (výkonových) jednotkách a v hodnotovém vyjádření.

(4) Hmotné bilance strojírenských investičních celků se zpracovávají způsobem stanoveným v jednotných metodických pokynech a na ně navazujících opatřeních dodavatelských ústředních orgánů. Dodavatelsko-odběratelské vztahy spojené s přípravou těchto bilancí se projednávají jak ve vztazích investorů, popřípadě organizací zahraničního obchodu a generálních, popřípadě hlavních dodavatelů, tak v rozhodujících poddodavatelských vztazích generálních, popřípadě hlavních dodavatelů s jejich finálními dodavateli a finálními poddodavateli.

(5) Bilančními orgány jsou určené orgány středního článku řízení, jimž jsou podřízeny organizace vykonávající funkce generálních, popřípadě hlavních dodavatelů.

§ 16

Bilancování dodávek a poddodávek stavebních prací

(1) Bilancování dodávek a poddodávek stavebních prací pro tuzemskou investiční výstavbu a pro vývoz v hodnotovém vyjádření se uskutečňuje v rámci střednědobých plánů, případně i na delší období.

(2) Bilance dodávek a poddodávek stavebních prací se zpracovávají v nomenklatuře a způsobem stanoveným v jednotných metodických pokynech a na ně navazujících opatřeních dodavatelských ústředních orgánů.

§ 17

Změny hmotných bilancí

(1) Návrhy na změny hmotných bilancí mohou být uplatněny po linii dodavatelské i odběratelské, vyžadují-li to naléhavé potřeby národního hospodářství nebo jiné důležité důvody.

(2) Při provádění změny hmotných bilancí platí obdobně postupy stanovené pro provádění změny státních a hospodářských plánů.³⁰) Zejména musejí být tyto změny předem řádně projednány na všech příslušných stupních řízení a zajištěny a řešeny jejich důsledky.

§ 18

Skluzy

Dodavatelské organizace mají povinnost neprodleně projednat s odběratelskými organizacemi případy, kdy dojde k ohrožení realizace schválených hmotných bilancí a stanovených dodávkových fondů (skluzy). Přitom

a) případy známé v době projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na období dalšího prováděcího plánu (pro příští rok) musejí být projednány v souvislosti s pořizováním protokolů na toto období na příslušných stupních řízení;

b) v ostatních případech musí být neprodleně projednáno jiné vhodné řešení v rámci stanovených dodávkových fondů pro příslušné držitele fondů, popřípadě jejich úprava, uvolněním bilanční rezervy apod.; i v těchto případech se jednání o skluzech uzavírají na stupních řízení podle povahy hmotných bilancí (státní, ústřední, podnikové). Pokud není stanoveno nebo dohodnuto něco jiného, nebo pokud bilanční orgán nerozhodne jinak, jsou organizace povinny přednostně plnit skluzové dodávky.

Oddíl třetí

OSTATNÍ HMOTNÉ BILANCE

§ 19

(1) U výrobků, které nejsou předmětem hmotvých bilancí podle § 11 odst. 1, zpracovávají v rámci přípravy plánů dodavatelské organizace hmotné bilance způsobem v rozsahu a struktuře odpovídajícím povaze těchto výrobků a dodavatelsko-odběratelských vztahů, nejméně však v oborové struktuře, jako doklad o uspokojení potřeb národního hospodářství, zejména potřeb zabezpečení úkolů státního plánu.

(2) Nadřízené orgány si mohou předložení hmotných bilancí podle odstavce 1 vyžádat. Podle příslušnosti si mohou tyto hmotné bilance vyžádat i Státní plánovací komise a plánovací komise republik.

(3) Dojde-li u výrobků, u nichž se povinně projednávají dodavatelsko-odběratelské vztahy, k podstatným skluzům, platí § 18 obdobně.

ČÁST TŘETÍ

GESCE V OBĚHU VÝROBKŮ

Oddíl první

BILANČNÍ GESCE

§ 20

(1) Bilanční gescí se rozumí soustředění vybraných činností při:

- přípravě a realizaci státních a hospodářských plánů spojených se zpracováním, vyhodnocováním a schvalováním hmotných bilancí,

- propojování dodavatelů s odběrateli v zájmu optimálního zabezpečování potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby, popřípadě i z dovozu,

- vykonávání činností spojených s průzkumem, rozborem, ověřováním a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství apod.,

- provádění kontroly realizace hmotných bilancí.

(2) Bilanční gesce se uplatňuje v případech potřeby účelného soustředění vybraných činností za výrobní obory nebo jejich části zabezpečovaných v několika výrobních hospodářských jednotkách, popřípadě ústředních orgánech, a to u vybraných výrobků, které jsou předmětem

a) státních bilancí (dále jen „státní bilanční gesce“),

b) ústředních bilancí (dále jen „ústřední bilanční gesce“),

c) podnikových bilancí (dále jen „podnikové bilanční gesce“).

(3) Bilanční gesce pro určitý výrobek se v hospodářství řízeném orgány federace zřizuje na jednom místě s působností pro celou Československou socialistickou republiku, v hospodářství řízeném orgány republik se zřizuje buď s působností pro celou Československou socialistickou republiku, nebo s působností pro produkci a pro území republiky.

(4) Zřízením bilanční gesce nejsou dotčeny platné vztahy organizační nadřízenosti a podřízenosti. Úkoly plánu se ukládají po organizační linii.

(5) Bilančním gestorem u výrobků, které jsou předmětem státních bilancí, je ústřední orgán nebo orgán středního článku řízení. U výrobků, které jsou předmětem ústředních nebo podnikových bilancí, je bilančním gestorem zpravidla orgán středního článku řízení. Bilančním gestorem může být též organizace nebo společný orgán organizací zúčastněných na gesci.

(6) Návrhy na zřízení státních a ústředních bilančních gescí a na určení bilančních gestorů předkládají příslušné dodavatelské ústřední orgány spolu s návrhy svých prováděcích plánů.

(7) Bilanční gestory určuje

a) u státních bilančních gescí vláda Československé socialistické republiky,

b) u ústředních bilančních gescí vláda Československé socialistické republiky, jde-li o hospodářství řízené orgány federace nebo o hospodář-řízené orgány republik, pokud je produkce určena též pro hospodářství řízené orgány federace. V ostatním hospodářství řízeném orgány republik určuje bilanční gestory vláda republiky, popřípadě, jde-li o produkci určenou též pro hospodářství řízené orgány druhé republiky, v dohodě s vládou druhé republiky,

c) u podnikových bilančních gescí nadřízený ústřední orgán v dohodě s dalšími na gesci zúčastněnými dodavatelskými ústředními orgány a se souhlasem Státní plánovací komise, popřípadě příslušné plánovací komise republiky a po projednání s hlavními odběratelskými ústředními orgány.

§ 21

(1) Hlavním úkolem bilančního gestora je zejména

– projednávání, rozbor a hodnocení potřeb národního hospodářství a možností jejich zabezpečení potřebnými zdroji,

– organizování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na příslušné úrovni, příprava, zpracování a projednávání návrhů příslušných hmotných bilancí, včetně předcházení protisměrným dovozům a vývozům a vytváření potřebných bilančních rezerv,

– propojování dodavatelů a odběratelů z hlediska konkrétní sortimentní skladby dodávek v rámci hmotných bilancí a jejich rozpisu schválených příslušnými orgány při dodržení zásad hospodárnosti přepravy (§ 44) a provádění kontroly jejich realizace.

(2) Bilanční gestoři a ostatní na gesci zúčastněné dodavatelské organizace, popřípadě orgány, jakož i odběratelské organizace, popřípadě orgány, jsou povinny ve vzájemné spolupráci soustavně zabezpečovat stanovené úkoly, a to především cestou zvyšování efektivnosti využívání dané zdrojové základny, včetně zásob.

(3) Formy a způsob provádění bilanční gesce a vzájemné vztahy mezi gestorem a na gesci zúčastněnými dodavatelskými orgány a organizacemi musí odpovídat specifickým podmínkám jednotlivých případů. Vymezují se diferencovaně, buď při zřízení gesce, nebo dohodou ústředních orgánů (u bilančních gescí na úrovni ústředních orgánů), či smlouvou podle § 360a hospodářského zákoníku. Uzavření smlouvy mohou příslušné orgány podle potřeby nařídit. Přitom mohou postupovat i tak, že základní otázky budou řešit dohodou mezi sebou a podrobnosti uloží řešit zúčastněným stranám smlouvou.

(4) Dohodou ústředních orgánů u bilančních gescí na úrovni ústředních orgánů nebo v ostatních případech smlouvou ve smyslu ustanovení odstavce 3 se vymezí především rozsah a způsob spolupráce bilančního gestora s dodavatelskými orgány a organizacemi na gesci zúčastněnými zejména při

– provádění průzkumu, rozboru, ověřování a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství,

– organizování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu,

– zabezpečování uspokojování potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby, popřípadě z dovozu, a to jak opatřeními na straně dodavatelů a odběratelů, tak opatřeními příslušných nadřízených orgánů, včetně s tím spojených otázek mezinárodní dělby práce,

– zpracovávání a projednávání návrhů hmotných bilancí, popřípadě jejich změn a po jejich schválení při propojování dodavatelů s odběrateli a rozpisu dodávkových fondů, včetně řešení s tím spojených otázek rozhodování o využití prostředků na dovoz,

– usměrňování náběhu a umisťování zakázek (objednávek), sledování a kontrole jejich realizace,

– řešení rozporů mezi gestorem a na gesci zúčastněnými dodavatelskými organizacemi,

– provádění kontroly realizace bilancí a jejich rozpisů a hodnocení dosažené úrovně zabezpečení potřeb národního hospodářství výrobky do bilanční gesce náležejícími a navrhování opatření (na straně dodavatelské i odběratelské) ke zvyšování této úrovně, včetně opatření týkajících se zdokonalování dodavatelsko-odběratelských vztahů.

(5) Dohodou nebo smlouvou vymezený rozsah a způsob spolupráce musí být v souladu s bilančním systémem (včetně specifik jednotlivých případů a vztahů k organizacím, jejichž nadřízené orgány nejsou držiteli fondů), který je bilanční gescí zajišťován (státní, ústřední či podnikové bilance).

(6) Bilanční gestor je povinen vyžadovat aktivní spolupráci rozhodujících odběratelů, zejména při ověřování národohospodářské efektivnosti, rozsahu, sortimentní skladby, kvality a času jimi požadovaných dodávek, jakož i jejich odběratelských zásob; tito odběratelé jsou povinni tuto spolupráci poskytovat. Tato povinnost spolupráce se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v jednotných metodických pokynech zvlášť označeny.

(7) Je-li bilančním gestorem ústřední orgán nebo orgán středního článku řízení, může v odůvodněných případech pověřit některými činnostmi spojenými s výkonem své funkce podřízenou organizaci, která pak jedná jménem bilančního gestora.

Citace	Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu
Typ předpisu	-
Autor	-
Sbírka	Sbírka zákonů

Datum vyhlášení	30.04.1980
Účinnost od	01.05.1980
Účinnost do	-
Stav	Platný

Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu

Obsah

ČÁST PRVNÍ

§ 1

§ 2

§ 3

§ 4

§ 5

§ 6

§ 7

§ 8

§ 9

ČÁST DRUHÁ

Oddíl první

§ 10

Oddíl druhý

§ 11

§ 12

§ 13

§ 14

§ 15

§ 16

§ 17

§ 18

Oddíl třetí

§ 19

ČÁST TŘETÍ

Oddíl první

§ 20

§ 21

§ 22

Obsah

Komentáře 0

Informace o předpisu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení