Указ Міністра закордонних справ No 97/ 1960
Указ про договір між Чехословаччиною та Народною Республікою Албанії про правову допомогу в цивільних, сімейних та кримінальних справах
Чинний
Чинний від 28.05.1960
Zobrazeno prvních 200 z celkem 354 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
97
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 7. června 1960
o Smlouvě mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 16. ledna 1959 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 13. května 1959 a president republiky ji ratifikoval dne 30. prosince 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Tiraně dne 28. dubna 1960.
Podle svého článku 74 vstoupila Smlouva v platnost dne 28. května 1960.
České znění smlouvy se vyhlašuje současně.
David v. r.
SMLOUVA
mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
President Československé republiky a
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
vedeni přáním co nejvíce upevnit přátelské svazky mezi oběma zeměmi a jejich národy a rozvíjet spolupráci na poli právních styků, rozhodli se uzavřít smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
dr. Václava Škodu,
ministra spravedlnosti,
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
Behara Shtyllu,
ministra zahraničních věcí,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě shodli se na tomto:
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen „občané“) jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany, pokud jde o jejich práva osobní a majetková, jako vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají svobodný a nerušený přístup k soudům, prokuraturám a státním notářstvím (dále jen „justiční úřady“), jakož i k jiným úřadům druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci patří věci občanskoprávní, rodinné a trestní, mohou před nimi vystupovat a podávat návrhy a žaloby za stejných podmínek jako občané této smluvní strany.
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si v občanskoprávních, rodinných a trestních věcech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc i jiným úřadům ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
Způsob styku
1. Při poskytování právní pomoci se justiční úřady obou smluvních stran stýkají prostřednictvím svých ústředních orgánů, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného.
2. Jiné úřady, do jejichž pravomoci patří věci práva občanského nebo rodinného, stýkají se s justičními úřady druhé smluvní strany diplomatickou cestou.
Rozsah právní pomoci
Obě smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů, zejména opatřováním a zasíláním písemností, prováděním prohlídek, odnětím věcí, zasíláním a vydáváním věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechem obviněných, svědků, znalců, účastníků a jiných osob, prováděním soudního ohledání, jakož i doručováním písemností.
Úprava písemností
Písemnosti, které si zasílají justiční úřady a jiné úřady při poskytování právní pomoci, musí být opatřeny pečetí.
Obsah dožádání o poskytnutí právní pomoci
1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci musí obsahovat tyto údaje:
a) označení dožadujícího úřadu;
b) označení dožádaného justičního úřadu;
c) označení věci, v níž se žádá o právní pomoc;
d) jména a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných nebo odsouzených, jejich státní příslušnost, povolání a bydliště nebo pobyt; u právnických osob název a sídlo;
e) jména, příjmení a adresy právních zástupců;
f) obsah dožádání, jakož i nutné údaje o předmětu dožádání a ve věcech trestních i označení skutkové podstaty trestného činu.
2. Dožádání o doručení písemností musí kromě toho obsahovat ještě přesnou adresu příjemce a označení doručovaných písemností.
Způsob vyřízení
1. Při vyřizování dožádání o poskytnutí právní pomoci použije justiční úřad právních předpisů svého státu. Může však na žádost dožadujícího úřadu použít předpisů o řízení dožadující smluvní strany, pokud nejsou v rozporu s právním řádem jeho státu.
2. Není-li dožádaný justiční úřad pro vyřízení příslušný, postoupí dožádání příslušnému justičnímu úřadu a zpraví o tom dožadující úřad.
3. Bude-li dožádaný justiční úřad o to požádán, sdělí dožadujícímu úřadu, kdy a kde bude dožádání o právní pomoc vyřízeno.
4. Po vyřízení dožádání o poskytnutí právní pomoci vrátí dožádaný justiční úřad spisy dožadujícímu úřadu; jestliže právní pomoc nebylo možno poskytnout, sdělí současně důvody, které brání vyřízení dožádání.
Nedotknutelnost svědků a znalců
1. Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené justičním úřadem dožádané smluvní strany dostaví před úřad dožadující smluvní strany, nesmí být bez ohledu na svou státní příslušnost na jejím území trestně stíhán ani vzat do vazby, ani na něm nesmí být vykonán trest pro trestný čin, který byl spáchán před překročením státních hranic.
2. Této záruky však svědek nebo znalec pozbude, neopustí-li území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající úřad sdělil, že jeho přítomnosti již není třeba. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl území dožadující smluvní strany opustit z důvodů, které nezávisí na jeho vůli.
Doručování písemností
1. Dožádaný justiční úřad doručí písemnosti podle právních předpisů platných na území jeho státu, jestliže tyto písemnosti jsou sepsány v jeho jazyku nebo je-li k nim připojen ověřený překlad. Jinak doručí dožádaný justiční úřad písemnosti, jen pokud je adresát ochoten dobrovolně je přijmout.
2. Ověření překladu provádí příslušný tlumočník nebo dožadující úřad anebo diplomatický nebo konzulární úřad jedné ze smluvních stran.
3. Není-li možno zařídit doručení písemnosti na adresu, která je uvedena v dožádání, dožádaný justiční úřad učiní z úřední povinnosti opatření potřebná ke zjištění adresy.
Doklad o doručení
Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování písemností platných na území dožádané smluvní strany.
Doručování písemností vlastním občanům
Obě smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti vlastním občanům svými diplomatickými nebo konzulárními úřady.
Důkazní moc listin
1. Listiny, které byly na území jedné smluvní strany zřízeny nebo ověřeny státním orgánem nebo úřední osobou v oboru jejich působnosti ve formě stanovené platnými předpisy a byly opatřeny úřední pečetí, jsou na území druhé smluvní strany uznávány bez dalšího ověření. To platí i pro podpisy, které jsou ověřeny podle právních předpisů jedné smluvní strany.
2. Listiny, které na území jedné smluvní strany jsou považovány za veřejné, mají také na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných listin.
Náklady právní pomoci
1. Dožádaná smluvní strana nebude požadovat úhradu nákladů vzniklých z poskytnutí právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny náklady vzniklé z poskytnutí právní pomoci na jejich území.
2. Dožádaný justiční úřad oznámí dožadujícímu úřadu výši vzniklých nákladů. Jestliže dožadující úřad tyto náklady vybere od osoby povinné k úhradě, zůstanou smluvní straně, jejíž úřad je vybral.
Informace o právních otázkách
Ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran si navzájem poskytnou na žádost informace o právních otázkách.
Jazyk
Úřady smluvních stran používají ve vzájemných stycích podle této Smlouvy svého jazyka nebo jazyka ruského.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
PRÁVNÍ POMOC VE VĚCECH OBČANSKÝCH A RODINNÝCH
Náklady řízení
Osvobození od žalobní jistoty
Občanům jedné ze smluvních stran, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany, pokud žijí na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají bydliště, pobyt nebo sídlo na území druhé smluvní strany.
Osvobození od poplatků a záloh
Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany osvobození od poplatků a záloh, jakož i bezplatné právní pomoci ve stejné míře a za stejných podmínek jako vlastní občané.
1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož i o poměrech rodinných, výdělkových a majetkových, potřebná k osvobození od poplatků a záloh, jakož i k poskytnutí bezplatné právní pomoci, vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.
2. Nemá-li žadatel na území žádné ze smluvních stran bydliště nebo pobyt, postačí potvrzení vydané nebo ověřené diplomatickým nebo konzulárním úřadem jeho státu.
3. Justiční úřad, který rozhoduje o žádosti o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o poskytnutí bezplatné právní pomoci, může požádat o další objasnění.
1. Občan jedné smluvní strany, který chce požádat o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o bezplatnou právní pomoc u příslušného orgánu druhé smluvní strany, může tuto žádost podat ústně u justičního úřadu příslušného podle jeho bydliště nebo pobytu. Tento úřad sepíše o tom zápis a zašle jej spolu s listinami uvedenými v článku 18 odstavci 1 této Smlouvy justičnímu úřadu druhé smluvní strany.
2. Zároveň se žádostí o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o bezplatnou právní pomoc se může podat do protokolu návrh na zahájení řízení o žalobě nebo jiného řízení.
Osobní a rodinné právo
Způsobilost k právním úkonům
Způsobilost osoby k právním úkonům se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž je osoba občanem.
Rozvod
1. Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany a bydlí-li v době podání návrhu na rozvod na území druhé smluvní strany, spravuje se rozvod právním řádem smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Příslušné jsou soudy obou smluvních stran. V případě však, že jeden z manželů bydlí v době podání návrhu na rozvod na území jedné smluvní strany a druhý manžel na území druhé smluvní strany, jsou příslušné soudy té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.
2. Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden manžel občanem jedné smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany, jsou pro rozvod příslušné soudy obou smluvních stran. Soudy použijí právního řádu svého státu.
Neplatnost manželství
1. Vyslovení neplatnosti manželství nebo určení, že tu není manželství, se spravuje právními řády smluvních stran, jejichž občany byli manželé v době uzavření manželství.
2. Pro porušení formy uzavření manželství nelze však vyslovit neplatnost manželství nebo určit, že tu není manželství, byl-li při uzavření manželství zachován právní řád té smluvní strany, na jejímž území bylo manželství uzavřeno.
3. Příslušné jsou soudy obou smluvních stran.
Právní poměry mezi rodiči a dětmi
Právní poměry mezi rodiči a dětmi se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě. To platí i pro právní poměry mezi matkou a otcem dítěte narozeného mimo manželství.
1. Popření a zjištění otcovství a určení, zda dítě pochází z určitého manželství, se rozhoduje podle právního řádu smluvní strany, jejíž občanství dítě získalo narozením.
2. K popření a zjištění otcovství a k určení, zda dítě pochází z určitého manželství, je příslušný soud smluvní strany, jejíž právní řád je rozhodný podle odstavce 1 tohoto článku. Má-li navrhovatel i odpůrce bydliště na území jedné ze smluvních stran, je i soud této smluvní strany příslušný k rozhodnutí o popření a zjištění otcovství a o určení, zda dítě pochází z určitého manželství, za zachování ustanovení odstavce 1 tohoto článku.
Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého a důkaz smrti
1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti je dána pravomoc justičního úřadu smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
2. Justiční úřady jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také provést řízení o důkazu smrti na návrh osob žijících na území této smluvní strany, jsou-li k tomuto návrhu oprávněny podle právního řádu této smluvní strany.
3. V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti používají justiční úřady smluvních stran právního řádu svého státu.
Poručenství a opatrovnictví
1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad příslušníky smluvních stran jsou, pokud dále není stanoveno něco jiného, příslušny úřady smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec.
2. Právní poměr mezi poručníkem nebo opatrovníkem a chráněncem se spravuje právním řádem smluvní strany, jejíž úřad ustanovil poručníka nebo opatrovníka.
3. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být ustanovena poručníkem nebo opatrovníkem.
1. Mají-li být učiněna poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví úřad této smluvní strany bez odkladu úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1.
2. V neodkladných případech může úřad druhé smluvní strany učinit opatření sám podle svého právního řádu, musí však ihned zpravit úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto úřadu.
1. Úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1 může přenést poručenství nebo opatrovnictví na úřad druhé smluvní strany, jestliže má chráněnec na jejím území bydliště, pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, když dožádaný úřad poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující úřad o tom zpraví.
2. Úřad, který převzal podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu. Užije však, pokud jde o způsobilost k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn.
Osvojení
1. Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je nutné opatřit při osvojení nebo jeho zrušení i přivolení této smluvní strany.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany, druhý pak občanem druhé smluvní strany, musí být osvojení nebo jeho zrušení v souladu s právním řádem obou smluvních stran.
4. Příslušným k řízení o osvojení nebo o jeho zrušení je úřad smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení. V případě odstavce 3 tohoto článku je příslušný úřad té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli své společné bydliště nebo pobyt.
Zasílání matričních listin a jiných dokladů
Smluvní strany se zavazují zasílat si navzájem na žádost, podanou diplomatickou cestou, doklady o zápisech v matrikách, doklady o vzdělání, o délce zaměstnání i jiné doklady týkající se osobních práv a zájmů občanů druhé smluvní strany. Uvedené doklady se zasílají diplomatickou cestou bez překladu a bezplatně.
Dědictví
Zásada rovného postavení
Občané jedné smluvní strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území druhé smluvní strany, nebo o právech, která se tam mají uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědictvím nebo odkazem takového majetku nebo takových práv postaveni na roveň občanům druhé smluvní strany. Majetek a práva přecházejí na ně za podmínek stanovených pro vlastní občany žijící na území této smluvní strany.
Dědické právo
1. Dědění movitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. Dědění nemovitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, na jejímž území nemovitosti jsou.
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle spravují se právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
2. Forma zřízení a zrušení závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti; stačí však, byl-li zachován právní řád smluvní strany, na jejímž území byly tyto úkony učiněny.
Pravomoc
1. Movité dědictví projednají bez újmy ustanovení odstavce 4 tohoto článku justiční úřady smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. Nemovité dědictví projednají justiční úřady smluvní strany, na jejímž území je dědictví.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i o sporech, které vzniknou z dědických nároků.
4. Je-li celé movité dědictví po občanu jedné ze smluvních stran na území druhé smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici, projedná je na návrh dědice nebo odkazovníka justiční úřad této smluvní strany.
Sdělování úmrtí
1. Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatický nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a odkazovnících a o jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a ceně dědictví, jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný úřad jedné ze smluvních stran o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel mimo území obou smluvních stran, zanechal jmění na území jeho státu.
2. Doví-li se diplomatický nebo konzulární úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.
Oprávnění diplomatického nebo konzulárního úřadu při projednávání dědictví
1. Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné ze smluvních stran, jsou členové diplomatického nebo konzulárního úřadu druhé smluvní strany oprávněni zastupovat před justičními nebo jinými úřady vlastní občany, pokud jsou nepřítomni a neustanoví-li si jiného zmocněnce; zvláštní plné moci není třeba.
2. Zemře-li občan jedné smluvní strany cestou územím druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe pro vlastní potřebu, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
Otevření a vyhlášení závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný justiční úřad smluvní strany, na jejímž území je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu o stavu a obsahu závěti, podle okolností ověřený opis protokolu o otevření a vyhlášení závěti a na žádost i prvopis závěti je třeba zaslat justičnímu úřadu státu zůstavitele nebo justičnímu úřadu druhé smluvní strany, který ve věci koná řízení.
Opatření k zajištění dědictví
1. Úřady obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření, která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.
2. O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, je třeba bez odkladu uvědomit diplomatický nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může při těchto opatřeních spolupůsobit. Na návrh diplomatického nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.
3. Úřad smluvní strany, jejímž občanem je zůstavitel a který je příslušný podle článku 34 odstavec 1, může navrhnout, aby byla zrušena opatření učiněná podle odstavce 1.
Vydání dědictví
Jestliže má být movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví po projednání dědictví na území jedné smluvní strany odevzdáno dědicům nebo odkazovníkům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, odevzdá se dědictví nebo výtěžek z jeho prodeje diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu této druhé smluvní strany, jestliže:
a) justiční úřad vyzval, je-li tak stanoveno v právním řádu smluvní strany, kde dědictví je, věřitele zůstavitele, aby do tří měsíců přihlásili své pohledávky;
b) veškeré dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky byly zaplaceny nebo zajištěny;
c) příslušné úřady daly souhlas, jehož je případně třeba, k vývozu dědických věcí nebo převodu výtěžku jejich prodeje.
Увійдіть для нотаток, обраного та сповіщень
Інформація про нормативний акт
| Цитування | Указ Міністра закордонних справ No 97/ 1960 Coll., про договір між Чехословаччиною та Народною Республікою Албанії про правову допомогу в цивільних, сімейних та кримінальних справах |
|---|---|
| Тип нормативного акту | - |
| Автор | - |
| Збірка | Збірка законів |
| Дата оприлюднення | 08.07.1960 |
|---|---|
| Чинний від | 28.05.1960 |
| Чинний до | - |
| Стан | Чинний |
Текст нормативного акту має інформаційний характер.
Коментарі 0