Що таке Акт No 86 / 1950 Coll.?

Акт No 86 / 1950 Coll., Кримінальний акт — Кримінальне право.

Коли набув Акт No 86 / 1950 Coll. чинності?

Акт No 86 / 1950 Coll. набув чинності 01.08.1950.

Є Акт No 86 / 1950 Coll. все ще чинний?

Так, Акт No 86 / 1950 Coll. все ще чинний та діючий.

Акт No 86 / 1950 Coll.

Кримінальне право

Чинний Чинний від 01.08.1950

Зміст

HLAVA PRVÁ. § 1. HLAVA DRUHÁ. § 2. § 3. § 4. § 5. § 6. § 7. § 8. § 9. § 10. § 11. HLAVA TŘETÍ. § 12. § 13. § 14. § 15. § 16. HLAVA ČTVRTÁ. Oddíl prvý. § 17. § 17a § 18. § 19. § 20. § 21. § 22. § 23. § 24. § 25. § 26. § 27. § 28. Oddíl druhý. § 29. § 30. § 31. § 32. § 33. § 34. § 35. § 37. § 38. § 39. § 40. § 41. § 43. § 44. § 45. § 46. § 47. § 48. § 49. § 50. § 51. § 52. § 53. § 54. § 55. Oddíl třetí. § 56. § 57. § 58. § 59. § 60. § 61. § 62. § 63. HLAVA PÁTÁ. § 64. § 64a § 65. § 66. § 67. § 68. HLAVA ŠESTÁ. § 69. § 70. § 71. § 72. § 73. § 74. HLAVA SEDMÁ. § 75. § 76. § 77. HLAVA PRVÁ. Oddíl prvý. § 78. § 79a § 80a § 81. § 83. § 84 § 85 Oddíl druhý. § 86. § 87. § 88. § 89. § 90. § 92. § 93. § 94. § 95. § 95a § 96 Oddíl třetí. § 99. § 100. § 101. § 102. § 103. Oddíl čtvrtý. § 110. § 111. Oddíl pátý. § 112. § 113. § 114. § 116. § 117. § 119. § 120. § 121. § 122. § 123. § 124. § 125. § 126. § 127. § 127a HLAVA DRUHÁ. Oddíl prvý. § 130. § 131. § 132. § 133. Oddíl druhý. § 134a § 135 § 136. § 137. § 138. Oddíl třetí. § 139. § 140. § 141. § 142. § 143. § 144. § 145. § 146. § 147. Oddíl čtvrtý. § 148. § 149. § 150. § 151. § 152. § 153. HLAVA TŘETÍ. Oddíl prvý. § 154. § 155. § 156. § 157. § 158. § 159. § 160. § 161. § 162. § 163. § 164. § 165. § 166. § 167. § 168. § 169. § 170. § 171. § 172. § 173. Oddíl druhý. § 175. § 176. Oddíl třetí. § 177. § 178. § 179. § 180. Oddíl čtvrtý. § 181. § 182. § 183. § 184. Oddíl pátý. § 185. § 186. § 187. § 188a § 188b § 189. HLAVA ČTVRTÁ. § 190. § 191. § 192. § 193. § 194. § 195. § 196. § 197. § 198. § 199. § 200. § 201. § 202. § 203. § 204. § 205. HLAVA PÁTÁ. § 206. § 207. § 208. § 209. § 210. § 211. § 212. § 213. § 214. § 215. HLAVA ŠESTÁ. § 216. § 217. § 219. § 220. § 221. § 222. § 223. § 224. § 225. § 226. § 227. § 228. HLAVA SEDMÁ. Oddíl prvý. § 229. § 230. § 231. § 232. § 233. § 234. § 235. § 236. § 237. Oddíl druhý. § 238. § 239. § 240. § 241. § 242. § 243. § 243a § 244. HLAVA OSMÁ. § 245 § 245a § 246. § 247. § 248. § 249. § 250. § 251. § 252. § 253. § 254. § 255. § 256. § 257. § 258. § 259. § 260. § 261. HLAVA DEVÁTÁ. § 262. § 263. § 264. § 265. § 266. § 267. § 268. HLAVA DESÁTÁ. § 269. Oddíl prvý. § 270. § 271. § 272. § 273. § 274. § 275. Oddíl druhý. § 276. § 277. § 278. § 279. § 280. § 281. § 282. § 283. § 284. Oddíl třetí. § 285. § 286. Oddíl čtvrtý. § 287. § 288. § 288a § 288b § 290. § 291. Oddíl pátý. § 292. § 292a § 294. § 295. § 296. Oddíl šestý. § 299. § 300. § 301. § 302. § 303. Oddíl sedmý. § 305. § 306. § 307. § 308. § 309. § 310. § 311. § 312.

Zobrazeno prvních 200 z celkem 1950 ustanovení tohoto předpisu. Zobrazit celý předpis →

Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.

86.

Trestní zákon

ze dne 12. července 1950.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

OBECNÁ ČÁST.

HLAVA PRVÁ.

ÚČEL TRESTNÍHO ZÁKONA.

§ 1.

Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.

HLAVA DRUHÁ.

ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI.

§ 2.

Trestný čin.

Trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil.

Zavinění.

§ 3.

(1) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn úmyslně, jestliže pachatel

a) chtěl jej způsobit, nebo

b) věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.

(2) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn z nedbalosti, jestliže pachatel

a) věděl, že jej může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, nebo

b) nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.

§ 4.

(1) Nestanoví-li zákon výslovně, že zavinění z nedbalosti je trestné, vyžaduje se k trestnosti úmyslné zavinění.

(2) K okolnostem, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, se však přihlédne,

a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné,

b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde, aby o ní pachatel věděl.

§ 5.

Pokus.

(1) Jednání pro společnost nebezpečné, jehož se pachatel dopustil v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně, je pokusem trestného činu, jestliže tento výsledek nenastane.

(2) Pokus je trestný jako trestný čin sám, avšak při výměře trestu se přihlédne k okolnostem a důvodům, pro něž k výsledku uvedenému v zákoně nedošlo, a k tomu, jak se jednání k tomuto výsledku přiblížilo.

(3) Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.

§ 6.

Spolupachatelství.

Za výsledek uvedený v zákoně, který byl úmyslně způsoben společným jednáním, odpovídá každý ze spolupachatelů, jako by jej způsobil sám.

§ 7.

Návod a pomoc.

(1) Kdo v někom úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin, bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž naváděl.

(2) Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání trestného činu, bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin, při němž pomáhal. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po trestném činu.

(3) Trestnost návodce a pomocníka není závislá na trestnosti přímého pachatele.

(4) Ustanovení o pokusu se použije též na pokus návodu a pomoci.

(5) Návodce a pomocník nejsou trestní, zabrání-li dobrovolně tomu, aby se ten, kdo byl naváděn nebo komu bylo pomáháno, dopustil trestného činu.

§ 8.

Nutná obrana.

Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací útok na lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu nebo na jednotlivce, není trestným činem, jestliže

a) útok přímo hrozil nebo trval a

b) obrana byla útoku přiměřená.

§ 9.

Krajní nouze.

(1) Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící lidově demokratické republice, její socialistické výstavbě, zájmům pracujícího lidu nebo jednotlivci, není trestným činem, jestliže

a) způsobená škoda je menší než ta, která hrozila, a

b) nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.

(2) Nejde o krajní nouzi podle odstavce 1, jestliže ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet.

§ 10.

Věk.

Kdo v době činu nedovršil patnáctý rok, není trestně odpovědný.

§ 11.

Nepříčetnost.

Kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné, nebo ovládat své jednání, není za takový čin trestně odpovědný.

HLAVA TŘETÍ.

PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ.

§ 12.

(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona platného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.

(2) O ochranných opatřeních se rozhodne vždy podle zákona platného v době rozhodování o nich.

§ 13.

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území Československé republiky.

(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území Československé republiky,

a) dopustí-li se tu pachatel jednání směřujícího k výsledku uvedenému v zákoně, i když tento výsledek nastal nebo měl nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo

b) nastane-li nebo má-li tu nastat alespoň zčásti výsledek uvedený v zákoně, i když se jednání k němu směřujícího pachatel dopustil v cizině.

§ 14.

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost i takového činu, který v cizině spáchá československý občan nebo obyvatel Československé republiky bez státní příslušnosti.

(2) Podle československého zákona se posuzuje trestnost velezrady (§ 78), podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), věrolomnosti podle § 93, válečného škůdnictví podle § 99, ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle § 112, padělání a pozměňování platidel (§ 139), udávání padělaných a pozměněných platidel (§ 140), zlehčení mincí a udávání zlehčených mincí (§ 141), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 142), násilí na veřejném činiteli (§ 177), ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení podle § 194 odst. 1 písm. b), nedovolené výroby a držení omamných prostředků a jedů podle § 197, zbavení osobní svobody (§ 230), zavlečení do ciziny (§ 231) a obchodu se ženami (§ 243) a kuplířství (§ 243a) i tehdy, spáchá-li je v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která není obyvatelem Československé republiky. Totéž platí i o trestnosti spolčení (§ 166), jestliže směřuje k těmto trestným činům.

§ 15.

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost jiného činu, než který je uveden v § 14 odst. 2, spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která není obyvatelem Československé republiky, jen tehdy,

a) je-li čin trestný i podle zákona platného na území, kde byl spáchán, a

b) jestliže pachatel byl postižen na území Československé republiky a nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu.

(2) Je-li zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán, mírnější než zákon československý, nelze pachateli uložit trest přísnější, než jaký stanoví onen zákon.

§ 16.

Československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu.

HLAVA ČTVRTÁ.

TRESTY.

Oddíl prvý.

Společná ustanovení o trestech.

§ 17.

Účel trestu.

(1) Účelem trestu je:

a) zneškodnit nepřátele pracujícího lidu,

b) zabránit pachateli v dalším páchání trestných činů a vychovávat ho k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického soužití,

c) působit výchovně na ostatní členy společnosti.

(2) Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.

§ 17a

Upuštění od potrestání

Soud může upustit od potrestání, jestliže jde o trestný čin menšího významu a pachatel jinak vede řádný život pracujícího člověka; upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

§ 18.

Druhy trestů.

(1) Hlavními tresty jsou:

a) trest smrti,

b) odnětí svobody,

c) nápravné opatření.

(2) Vedlejšími tresty jsou:

b) ztráta čestných práv občanských,

c) vyloučení z vojska,

d) ztráta vojenské hodnosti,

e) propadnutí jmění,

f) trest peněžitý,

g) zákaz činnosti,

h) vyhoštění,

ch) zákaz pobytu,

i) uveřejnění rozsudku,

j) propadnutí věci.

(3) Vedlejší trest lze uložit jen spolu s trestem hlavním.

§ 19.

Výměra trestu.

(1) Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.

(2) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze při vyměřování trestu přihlížet jako k okolnosti přitěžující nebo polehčující.

§ 20.

Přitěžující okolnosti.

Přitěžující okolností je zejména to, že pachatel

a) projevil trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu,

b) ohrozil trestným činem politické, vojenské nebo hospodářské zájmy republiky,

c) dopustil se trestného činu surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí, ze ziskuchtivosti nebo z jiných nízkých pohnutek,

d) porušil trestným činem zvláštní povinnost, zejména povinnost vyplývající z jeho odpovědného postavení,

e) byl již pro trestný čin stejného druhu odsouzen,

f) dopustil se různých trestných činů,

g) trestný čin opakoval nebo v něm pokračoval po delší dobu,

h) svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého,

ch) způsobil trestným činem větší škodu, nebo

i) dopustil se trestného činu využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo služební podřízenosti.

§ 21.

Polehčující okolnosti.

Polehčující okolností je zejména to, že pachatel

a) dopustil se trestného činu ve stavu, zmenšené příčetnosti, pokud si jej nepřivodil sám, zejména požitím alkoholického nápoje,

b) dopustil se trestného činu v silném rozrušení,

c) dopustil se trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých,

d) dopustil se trestného činu pod tlakem závislosti nebo služební podřízenosti,

e) dopustil se trestného činu vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil,

f) vedl před trestným činem řádný život pracujícího člověka,

g) přičinil se po trestném činu o odstranění jeho škodlivých následků, nebo

h) přiznal se k trestnému činu, pokud se takové přiznání netýká jen skutečností méně významných.

§ 22.

Úhrnný a dodatkový trest.

(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, vyměří úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na čin z nich nejpřísněji trestný. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Jsou-li horní hranice trestních sazeb dočasného odnětí svobody stejné, zvyšuje se horní hranice o čtvrtinu. Ustanovení o vedlejších trestech, o vyloučení podmíněného odsouzení a o vyloučení snížení trestu se užije i tehdy, platí-li jen o některém ze souzených trestných činů.

(2) Odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, kterého se dopustil dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu, uloží trest dodatkový, jímž doplní trest dříve uložený tak, jako by šlo o trest úhrnný podle odstavce 1. Další trest však soud neuloží, má-li za to, že trest dříve uložený je dostatečný; i v tomto případě rozhodne znovu o podmíněném odsouzení (§ 26).

(3) Jestliže předchozím rozsudkem bylo uloženo nápravné opatření a soud ukládající dodatkový trest neuloží další nápravné opatření, zruší původně uložené nápravné opatření a stanoví přiměřený trest za oba trestné činy jako trest úhrnný podle odstavce 1.

(4) Ustanovení o dodatkovém trestu se neužije, jestliže se, pokud jde o předchozí odsouzení, na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 23.

Započtení vazby a trestu.

(1) Doba, kterou pachatel pro týž skutek strávil ve vazbě nebo v trestu uloženém soudem nebo jiným orgánem, se započítává do trestu odnětí svobody nebo do nápravného opatření; jeden den vazby nebo trestu odnětí svobody se počítá za dva dny nápravného opatření.

(2) Doba uvedená v odstavci 1 se započítává i do náhradního trestu za trest peněžitý.

Podmíněné odsouzení.

§ 24.

(1) Soud podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, má-li vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.

(2) Odloží-li soud podmíněně výkon trestu odnětí svobody, neodkládá se tím výkon trestů vedlejších; soud však může vyslovit, že se podmíněně odkládají také trest peněžitý, zákaz činnosti, vyhoštění a zákaz pobytu nebo i jen některý z těchto vedlejších trestů.

§ 25.

(1) Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až tři léta; odloží-li však výkon trestu odnětí svobody převyšujícího jeden rok, stanoví zkušební dobu na dvě až pět let. Zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.

(2) Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; má mu též zpravidla uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené podle § 26.

§ 26.

Ukládá-li soud podmíněně odsouzenému dodatkový trest, rozhodne o podmíněném odsouzení znovu.

§ 27.

(1) Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, že se trest vykoná. Vysloví-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodne zároveň, zda se vykoná zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu; náhradní trest odnětí svobody za nedobytný trest peněžitý se v tomto případě nevykoná.

(2) Jestliže do jednoho roku po tom, co soud pravomocně vyslovil, že se podmíněně odsouzený osvědčil, vyjde najevo, že se měl trest vykonat, rozhodne soud dodatečně, že se trest vykoná.

§ 28.

(1) Nerozhodne-li soud ani dodatečně, že se trest vykoná, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

(2) Stejně se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen, nerozhodne-li soud bez jeho viny do dvou let od uplynutí zkušební doby o tom, zda se osvědčil.

Oddíl druhý.

Ukládání a výkon jednotlivých trestů.

Trest smrti.

§ 29.

(1) Trest smrti se vykoná oběšením; v době zvýšeného ohrožení vlasti může být vykonán zastřelením.

(2) Těhotné ženě nelze uložit trest smrti.

Odnětí svobody.

§ 30.

Snížení trestu.

(1) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jen odůvodňují-li to poměry pachatele nebo stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.

(2) Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavce 1 nelze uložit trest

a) pod deset let, má-li být podle zákona uložen trest odnětí svobody na pětadvacet let,

b) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně patnáct let,

c) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně deset let,

d) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně pět let.

§ 31.

Trvání trestu.

(1) Trest dočasného odnětí svobody nesmí ani po zvýšení podle tohoto zákona činit více než pětadvacet let.

(2) Trest odnětí svobody uložený pachateli za trestný čin, kterého se dopustil předtím, než byl na něm vykonán jiný trest odnětí svobody, nesmí spolu s tímto trestem, a byl-li takový trest již částečně vykonán, spolu s jeho zbytkem, činit více než pětadvacet let.

§ 32.

Výkon trestu.

(1) Trest odnětí svobody se vykonává v trestních ústavech, soudních věznicích nebo v pracovních útvarech, a jde-li o vojenskou osobu v činné službě, též ve vojenských kárných útvarech. Užitečná práce má vězni umožnit, aby se po propuštění začlenil do řad pracujících.

(2) Jestliže se pachatel dopustil trestného činu po dovršení osmnáctého roku a uložený trest odnětí svobody nebo jeho převážnou část lze vykonat do jeho dvacátého roku, může soud vyslovit, že se trest vykoná jako u mladistvého (§ 62). Toto ustanovení se nevztahuje na vojenskou osobu v činné službě.

Podmíněné propuštění.

§ 33.

Po odpykání poloviny uloženého trestu odnětí svobody nebo úhrnné doby postupně uložených takových trestů a při odnětí svobody na pětadvacet let po odpykání patnácti let může být vězeň podmíněně propuštěn, prokázal-li za výkonu trestu svou prací a svým chováním polepšení opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka.

§ 34.

(1) Při podmíněném propuštění se stanoví zkušební doba na dvě až deset let. Tato doba počíná podmíněným propuštěním vězně.

(2) Podmíněně propuštěnému lze uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; může se mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

§ 35.

(1) Jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, hledí se na něho, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn; jinak se rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.

(2) Stejně se hledí na podmíněně propuštěného, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, nerozhodne-li se bez jeho viny do dvou let od uplynutí zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

Zobrazit všechna ustanovení (1950)

Увійдіть для нотаток, обраного та сповіщень

Безкоштовна реєстрація Увійти

Коментарі 0

Для написання коментарів, будь ласка, увійдіть.

Інформація про нормативний акт

Цитування	Акт No 86 / 1950 Coll., Кримінальний акт
Тип нормативного акту	-
Автор	-
Збірка	Збірка законів

Дата оприлюднення	18.07.1950
Чинний від	01.08.1950
Чинний до	-
Стан	Чинний

Текст нормативного акту має інформаційний характер.

Акт No 86 / 1950 Coll.

Кримінальне право

Зміст

HLAVA PRVÁ.

§ 1.

HLAVA DRUHÁ.

§ 2.

§ 3.

§ 4.

§ 5.

§ 6.

§ 7.

§ 8.

§ 9.

§ 10.

§ 11.

HLAVA TŘETÍ.

§ 12.

§ 13.

§ 14.

§ 15.

§ 16.

HLAVA ČTVRTÁ.

Oddíl prvý.

§ 17.

§ 17a

§ 18.

§ 19.

§ 20.

§ 21.

§ 22.

§ 23.

§ 24.

§ 25.

§ 26.

§ 27.

§ 28.

Oddíl druhý.

§ 29.

§ 30.

§ 31.

§ 32.

§ 33.

§ 34.

§ 35.

Зміст

Коментарі 0

Інформація про нормативний акт

Партнерські сайти

Обране

Історія перегляду