43 C 260/2024-56
o zaplacení částky 16 511 Kč s příslušenstvím
Okresní soud Brno-Venkov
Datum rozhodnutí: 17.12.2024
ECLI:CZ:OSBI:2024:43.C.260.2024.1
I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 251 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 251 Kč od 12. 3. 2023 do 2. 1. 2024 a z částky 3 251 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, částku 3 260 Kč, se zamítá.
III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31,53 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1.Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 10. 5. 2024, převedeným do rejstříku C dne 26. 9. 2024, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 511 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 2. 2023, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 5 500 Kč. Dne 17. 2. 2023 byly žalovanému poskytnuty žalobcem další peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.
2.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.
3.Žalobkyně byla usnesením ze dne 25. 10. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 7. 11. 2024.
4.Žalovaný se k věci nevyjádřil.
5.Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.
6.Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, výzvou, předžalobní výzvou, posouzením úvěruschopnosti, sdělením banky.
7.Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8.Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12.Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14.Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15.Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16.Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.
17.Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Sama žalobkyně pak v doplnění žaloby uvedla, že ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti nebude skutková tvrzení žádným způsobem doplňovat, současně navrhla, nechť je žalovaný nárok posouzen z titulu bezdůvodného obohacení.
18.Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.
19.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši celkem 10 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.
20.Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovaným vráceno.
21.Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 3. 1. 2024, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 27. 12. 2023, byla žalovanému odeslána téhož dne 27. 12. 2023, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 30 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 1. 2024, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22.K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám právnímu předchůdci žalobkyně sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.
23.Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku, příslušenství a smluvní pokuty zamítnuta.
24.Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.
25.Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 300 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč. Celkem tak náleží 1 200 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 800 Kč + 1 452 Kč = 2 252 Kč.
26.Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 50,70 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný měl úspěch v rozsahu 49,30 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 1,4 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 31,53 Kč.
27.K tomu soud dodává, že se neztotožnil s návrhem žalobkyně na přiznání náhrady nákladů v plné výši, neboť v projednávané věci byly naplněny podmínky § 14b odst. 1 advokátního tarifu, především řízení bylo zahájeno návrhem v podobě ustáleného vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně ve značném počtu případů, ve skutkově i právně takřka totožných či velmi obdobných věcech.
28.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.
Odkazované předpisy
- § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.
- § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.
- § 43 z. č. 99/1963 Sb. (§ 43)
- § 101 z. č. 99/1963 Sb. (§ 101)
- § 142 z. č. 99/1963 Sb. (§ 142)
- § 160 z. č. 99/1963 Sb. (§ 160)
- § 570 z. č. 89/2012 Sb. (§ 570)
- § 573 z. č. 89/2012 Sb. (§ 573)
- § 1970 z. č. 89/2012 Sb. (§ 1970)
- § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2390)
- § 2392 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2392)
- § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2991)
- § 2993 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2993)
- § 2 z. č. 257/2016 Sb. (§ 2)
Související rozhodnutí
34 C 42/2026-78
17.04.2026
o 19 302,37 Kč s příslušenstvím
33 C 20/2026-86
08.04.2026
o zaplacení 51 960 Kč s příslušenstvím
14 C 6/2026-60
07.04.2026
zaplacení 36 372 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
14 C 44/2026-65
02.04.2026
o 77 703,32 Kč s příslušenstvím
34 C 30/2026-85
01.04.2026
o 20 522,16 Kč s příslušenstvím
Informace
| Spisová značka | 43 C 260/2024-56 |
|---|---|
| Soud | Okresní soud Brno-Venkov |
| Soudce | JUDr. Jiří Večeřa, Ph.D., LL.M. |
| Datum rozhodnutí | 17.12.2024 |
| Datum zveřejnění | 06.02.2025 |
| ECLI | ECLI:CZ:OSBI:2024:43.C.260.2024.1 |
Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí
Klíčová slova
Podobná rozhodnutí
9 C 185/2020-27
Okresní soud v Přerově
11.12.2020
Okresní soud v Přerově
12 C 128/2020-75
Obvodní soud pro Prahu 3
09.12.2020
Obvodní soud pro Prahu 3
12 C 124/2020-65
Obvodní soud pro Prahu 3
09.12.2020
Obvodní soud pro Prahu 3
15 C 284/2020-25
Okresní soud v Mostě
08.10.2020
Okresní soud v Mostě
32 C 100/2020-32
Okresní soud v Mostě
24.11.2020
Okresní soud v Mostě
Další od tohoto soudu
34 C 42/2026-78
17.04.2026
o 19 302,37 Kč s příslušenstvím
33 C 20/2026-86
08.04.2026
o zaplacení 51 960 Kč s příslušenstvím
14 C 6/2026-60
07.04.2026
zaplacení 36 372 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
14 C 44/2026-65
02.04.2026
o 77 703,32 Kč s příslušenstvím
34 C 30/2026-85
01.04.2026
o 20 522,16 Kč s příslušenstvím
Komentáře 0