9 C 185/2020-27

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel distančně prostřednictvím webových stránek se [právnická osoba] bank, p. l. c. (dále též„ původní věřitel“) dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec do výše [částka]. Z tohoto rámce pak žalovaný čerpal částku [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím formuláře na webových stránkách původního věřitele a osoba žalovaného byla verifikována pomocí sms zprávy. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že souhlasil se všeobecnými obchodními podmínkami. V žádosti současně uvedl žalovaný své identifikační údaje. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně včetně poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z dlužné částky. Žalovaný však uvedenou částku do podání žaloby nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. Ta tuto skutečnost oznámila žalovanému. Žalobkyně se proto domáhá vrácení jistiny ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky.
2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy všechny rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poukázala na bankovní, který označil žalovaný dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně předložila soudu další listiny, z nichž opírá svůj nárok (viz všeobecné obchodní podmínky, internetový formulář), které ale i ve spojení s ostatními listinami neverifikují koncového zákazníka jako takového či posouzení jeho úvěruschopnosti. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. Ta tuto skutečnost oznámila žalovanému. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu na základě předžalobní výzvy ze dne [datum] do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Ta byla odeslána poslední známou adresu žalovaného dne [datum]. Podle fikce dojití byla výzva doručena žalovanému dne [datum]. Žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku doposud nezaplatil na nároku žalobkyně ničeho.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
7. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje věta třetí § 561 odst. 1 o. z. blanketním způsobem na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je s účinností od [datum] zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce (dále též„ adaptační zákon“). Při posuzování splnění obligatorní písemné formy právního jednání v případě kontraktace v podobě prosté e-mailové korespondence je nutno se zabývat i podmínkami uvedenými v ustanovení § 562 odst. o. z. [příjmení] byla dodržena písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky, musí splňovat tyto dva předpoklady, a to zachycení obsahu právního jednání a možnost určení jednající osoby. Soud zde upozorňuje, že pouhé uvedení jména a příjmení v datové zprávě či e-mailové korespondenci nelze považovat za metodu jednoznačného ověření identity, jelikož jsou s tímto spojena zřejmá bezpečnostní rizika, a proto trvá jak na podepsání zprávy, tak na určení jednající osoby.
8. Podle § 7 adaptačního zákona postačuje při soukromoprávní komunikaci jakýkoliv typ elektronického podpisu, včetně tzv. prostého elektronického podpisu, který nemusí naplňovat požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů v podobě tzv. zaručeného a kvalifikovaného elektronického podpisu. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. S ohledem na takto široké vymezení elektronického podpisu lze nepochybně za tzv. prostý elektronický podpis považovat rovněž napsání jména a příjmení na závěr e-mailové zprávy. Ovšem i z dalších listinných důkazů lze dojít k závěru o dostatečné identifikaci osoby žalovaného, a to např. tzv.„ verifikační platbou“, ofocením občanského průkazu, sdělením banky o souhlasu s inkasem ad. V soukromoprávním styku se jedná o zcela běžné prostředky ověření identity člověka, který jedná pomocí elektronických prostředků.
9. Žalobkyně v projednávané věci neprokázala, že by smluvní dokumentace byla kompletně zaslána žalovanému a ten na listinu připojil vlastní rukou svůj podpis. Soud tak nemá za prokázané, že se žalovaný plně seznámil s podmínkami smlouvy o zápůjčce, tak jak to tvrdí žalobkyně. Z předložených listin totiž bez dalšího sice vyplývají identifikační údaje žalovaného, ale to nic nemění na tom, že zde není jasný projev vůle žalovaného být vázán obsahem smlouvy, tak jak je tvrzen žalobkyní. Soud má ovšem za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka]. Žalovaný pak v řízení netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku uhradil či že by k zániku závazku došlo jiným způsobem než plněním.
10. Navíc ale soud rovněž uzavírá, že žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat, z hlediska úvěruschopnosti žalovaného. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018. Takto uzavená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.
11. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je tak zčásti důvodný. Převzal-li žalovaný předmět„ zápůjčky“ ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou [částka]. Nárok původní věřitel následně postoupil ve smyslu § 1879 o. z. smlouvou o postoupení pohledávka postupně na žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
12. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě z částky [částka]. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu na základě předžalobní výzvy ze dne [datum] do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Ta byla odeslána poslední známou adresu žalovaného dne [datum]. Podle fikce dojití byla výzva doručena žalovanému dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení uplynutím 7 dnů ode dne doručení ([datum]), tedy dnem [datum]. Ve zbývající části příslušenství proto soud žalobu zamítl.
13. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.
14. Co do zbývajícího nároku (úroku z prodlení z částky [částka]) pak soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se příslušenství. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku [částka]. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka].