33 C 20/2026-86

o zaplacení 51 960 Kč s příslušenstvím

Okresní soud Brno-Venkov Datum rozhodnutí: 08.04.2026 ECLI:CZ:OSBI:2026:33.C.20.2026.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 300 Kč, zastavuje.

III.Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobou podanou dne 28. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 51 960 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 7. 2024 a 24. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, . Žalovanému byl ve výše uvedených dnech poskytnut bezhotovostní úvěr na bankovní účet č. , č. účtu, , platby byly provedeny pod variabilním symbolem , var. symbol, , jež odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z čerpané jistiny, a to ve formě měsíčních splátek splatných vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný se dostal s úhradou poskytnutého úvěru do prodlení, proto žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 20. 11. 2024 zesplatnila. Nárokovaná částka se ve výši 42 000 Kč skládá z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně si dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 9 960 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ani přes předžalobní upomínku.

2.Podáním ze dne 2. 4. 2026 doplnila žalobkyně skutková tvrzení o tom, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, zároveň vzala žalobu co do částky 300 Kč zpět s tím, že žalovaný tuto částku dne 25. 7. 2025 zaplatil. K posouzení úvěruschopnosti uvedla, že tato byla ověřována mj. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Příjmy žalovaný doložil výplatními listy zaměstnavatele, výdaje výpisy ze svého bankovního účtu.

3.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

4.Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

5.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 22. 7. 2024 byla mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostně prostředky do úvěrového limitu ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný mohl úvěr čerpat i opakovaně. Žalovaný se na základě smlouvy zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně ve formě měsíčních splátek splatných vždy k 17. dni v měsíci, přičemž žalovaný mohl celou jistinu splatit kdykoliv během trvání smlouvy.

6.Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr, uvedl, že je zaměstnaný u , právnická osoba, ., má příjem 24 107 Kč, měsíční výdaje 12 000 Kč, bydlí s rodiči, popř. příbuznými, je svobodný, žije v domácnosti o 3 členech, 2 členové domácnosti mají příjem.

7.Z výplatních listů žalovaného bylo zjištěno, že měl příjem v 10/2023 ve výši 18 186 Kč, v 11/2023 ve výši 18 186 Kč, v 3/2024 ve výši 28 500 Kč, v 4/2024 ve výši 24 518 Kč, v 5/2024 ve výši 25 526 Kč a v 6/2024 ve výši 27 276 Kč.

8.Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 1. 2. 2024 do 30. 4. 2024 činil počáteční zůstatek na účtu minus 8,12 Kč, konečný zůstatek 30 114,93 Kč, celkem bylo připsáno na účet 49 050 Kč a odepsáno 18 926,95 Kč. Na účet byly opakovaně připisovány drobné půjčky, zejm. od , právnická osoba9. Z potvrzení o provedení platbě a sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, poskytnuta dne 22. 7. 2024 částka 4 000 Kč, dne 22. 7. 2024 částka 7 000 Kč, dne 22. 7. 2024 částka 9 000 Kč, dne 23. 7. 2024 částka 9 000 Kč a dne 24. 7. 2024 částka 1 000 Kč, tj. celkem byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč.

10.Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 11. 2024 pohledávku za žalovaným zesplatnila, odeslání zesplatňujícího dopisu nebylo žalobkyní doloženo.

11.Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to ve lhůtě 3 dnů.

12.Žalobkyně dále předložila soudu kopii občanského a cestovního pasu, ze kterých soud nezjistil nic pro věc podstatného.

13.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17.Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 7. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.

18.Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když vyšla z údajů a dokladů od žalovaného. Takto získané informace měla hodnotit tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalobkyně zjišťovala příjmy žalovaného, avšak výdaje žalovaného zjišťovány nebyly. Žalobkyně se spolehla na údaj o výdajích uvedený žalovaným, z jím předložených výpisů z účtu lze navíc dovodit, že žalovaný opakovaně čerpal další půjčky a je tak zjevné, že nebyl schopen své výdaje pokrýt ze svého příjmu. Žádné další podklady k tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila. Žalobkyně tak nedoložila, že by příjmy a výdaje žalovaného důkladně ověřovala. Při hodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr je podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je na poskytovateli úvěru, aby příjmy, výdaje a existenci jiných závazků spotřebitele náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

19.Soud tedy shrnuje, že žalobkyně porušila své povinnosti dané jí v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného, jeho tvrzení uvedená v žádosti o úvěr neprověřila, resp. nedoložila, že by tvrzení žalovaného prověřovala, nepožadovala po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažila získat či prověřit i z jiných zdrojů. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalovanému úvěr a uzavřela s ní předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

20.Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil částku 300 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 29 700 Kč (výrok I.). Ohledně částky 300 Kč byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v této části podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastaveno (výrok II.) Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok III.).

21.Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně neprokázal, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu ze smlouvy o úvěru najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 29 700 Kč tak soud určil žalovanému lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22.K zákonným úrokům z prodlení soud uvádí, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobkyni) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23.Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Procesní úspěch žalobkyně byl (se zohledněním kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí) téměř shodný s procesním úspěchem žalovaného, soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

34 C 42/2026-78 17.04.2026

o 19 302,37 Kč s příslušenstvím

14 C 6/2026-60 07.04.2026

zaplacení 36 372 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

14 C 44/2026-65 02.04.2026

o 77 703,32 Kč s příslušenstvím

34 C 30/2026-85 01.04.2026

o 20 522,16 Kč s příslušenstvím

41 C 284/2025-52 31.03.2026

o 14 114 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	33 C 20/2026-86
Soud	Okresní soud Brno-Venkov
Soudce	Mgr. Eva Lišková
Datum rozhodnutí	08.04.2026
Datum zveřejnění	28.05.2026
ECLI	ECLI:CZ:OSBI:2026:33.C.20.2026.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

33 C 20/2026-86

o zaplacení 51 960 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení