Zákon č. 88/1950 Sb.
Trestní zákon správní
Platný
Účinnost od 01.08.1950
Obsah
HLAVA I.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
HLAVA II.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
HLAVA III.
Oddíl 1.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
Oddíl 2.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
Oddíl 3.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
HLAVA IV.
§ 31.
§ 32.
HLAVA I.
§ 33.
Oddíl 1.
§ 34.
§ 35.
§ 35a
§ 36.
§ 37.
§ 38.
Oddíl 2.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
Oddíl 3.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
Oddíl 4.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
§ 56.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
§ 60.
Oddíl 5.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
§ 64.
§ 65.
§ 66.
§ 67.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
HLAVA II.
§ 71.
Oddíl 1.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
§ 75.
§ 76.
§ 77.
§ 78.
§ 79.
Oddíl 2.
§ 80.
§ 81.
§ 82.
§ 83.
§ 84.
§ 85.
§ 86.
Oddíl 3.
§ 87.
§ 88.
§ 89.
HLAVA III.
§ 90.
Oddíl 1.
§ 91.
§ 92.
§ 93.
§ 94.
§ 95.
§ 96.
§ 97.
§ 98.
§ 99.
§ 100.
§ 101.
§ 102.
§ 103.
§ 104.
§ 105.
§ 106.
Oddíl 2.
§ 107.
§ 108.
§ 109.
Oddíl 3.
§ 110.
§ 111.
§ 112.
§ 113.
§ 114.
§ 115.
§ 116.
§ 117.
HLAVA IV.
§ 118.
§ 119.
§ 120.
HLAVA V.
§ 121.
§ 122.
§ 123.
§ 124.
§ 125.
§ 126.
HLAVA VI.
§ 127.
Oddíl 1.
§ 128.
§ 129.
§ 130.
§ 131.
§ 132.
§ 133.
§ 134.
§ 135.
§ 136.
§ 137.
§ 137a.
Oddíl 2.
§ 138.
§ 139.
§ 140.
§ 141.
§ 142.
§ 143.
Oddíl 3.
§ 144.
§ 145.
§ 146.
§ 147.
§ 148.
HLAVA VII.
§ 149.
§ 150.
§ 151.
§ 152.
Zobrazeno prvních 200 z celkem 799 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
88.
Trestní zákon správní
ze dne 12. července 1950.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
OBECNÁ ČÁST.
Úvodní ustanovení.
Účel zákona.
Trestní zákon správní chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití.
Poměr k trestnímu zákonu soudnímu.
Podle tohoto zákona se stíhají jako přestupky jen činy, které nejsou trestné podle trestního zákona soudního.
Působnost zákona.
(1) Trestné jsou přestupky, které byly spáchány na území Československé republiky.
(2) Trestné jsou však také přestupky spáchané v cizině, jimiž československý občan porušil povinnosti, které má mimo území státu.
(3) Trestnost přestupku se posuzuje podle zákona, který platil v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Trestní odpovědnost.
Zavinění.
(1) Nevyžaduje-li se k spáchání přestupku úmysl, je pachatel trestně odpovědný, nezachová-li opatrnost, jakou společnost na něm požaduje.
(2) Vyžaduje-li se k spáchání přestupku úmysl, je pachatel trestně odpovědný, jestliže výsledek uvedený v zákoně chtěl způsobit nebo věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.
Odpovědnost za právnické osoby.
Za právnickou osobu odpovídají trestně ty fysické osoby, které za ni jednaly nebo měly jednat.
Pokus.
(1) Jednání způsobilé přivodit výsledek uvedený v zákoně a pachatelem zamýšlený je pokusem, jestliže tento výsledek nenastane.
(2) Pokus je trestný jako přestupek sám.
(3) Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.
Návod a pomoc.
(1) Kdo někoho úmyslně, byť i bezvýsledně, navádí k přestupku, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem.
(2) Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání přestupku, anebo se o to pokusí, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po přestupku. Nedojde-li však ani k pokusu přestupku, k němuž pomoc směřovala, není pomocník trestný.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí též o tom, kdo někomu úmyslně usnadní spáchání přestupku tím, že nedá příkaz nebo nevykoná dohled, ač je k tomu povinen.
(4) Návodce a pomocník nejsou trestně odpovědni, zabrání-li dobrovolně spáchání přestupku.
Nouze.
(1) Přestupkem není čin, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící jemu nebo někomu jinému, jestliže nebyla způsobena podstatně větší škoda než ta, která hrozila, a nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.
(2) Nejde o nouzi podle odstavce 1, jestliže ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet.
Věk.
Kdo v době spáchání přestupku nedovršil patnáctý rok, není trestně odpovědný.
Nepříčetnost.
(1) Kdo pro duševní poruchu nemohl v době spáchání přestupku rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za takový přestupek trestně odpovědný.
(2) Porucha vědomí způsobená požitím alkoholického nápoje nebo jiného omamného prostředku nevylučuje trestní odpovědnost za přestupek spáchaný v tomto stavu.
Tresty.
Společná ustanovení o ukládání trestů.
Druhy trestů.
(1) Hlavními tresty jsou:
a) odnětí svobody,
b) veřejné pokárání,
c) pokuta.
(2) Vedlejšími tresty jsou:
a) propadnutí jmění,
b) zákaz činnosti,
c) zákaz pobytu,
d) propadnutí věci,
e) uveřejnění nálezu.
(3) Ve zvláštní části se stanoví, které hlavní tresty se za jednotlivé přestupky ukládají. Kdy lze vedle trestu hlavního uložit trest vedlejší, stanoví §§ 21 až 25.
Výměra trestu.
Při výměře trestu se přihlédne k stupni nebezpečnosti přestupku pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení přestupku, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.
Okolnosti přitěžující.
Přitěžující okolností je zejména to, že pachatel
a) spáchal přestupek z nízkých pohnutek,
b) porušil své zvláštní povinnosti,
c) přestupek opakoval nebo v něm pokračoval po delší dobu, nebo
d) svedl k přestupku jiného, zejména osobu mladistvou.
Okolnosti polehčující.
Polehčující okolností je zejména to, že pachatel
a) spáchal přestupek ve stavu zmenšené příčetnosti, pokud si jej nepřivodil sám, zejména požitím alkoholického nápoje,
b) jednal v silném duševním rozrušení,
c) dopustil se přestupku ve věku blízkém věku mladistvému,
d) spáchal přestupek pod tlakem podřízenosti nebo závislosti, nebo
e) přičinil se o napravení škodlivých následků přestupku.
Výměra trestu při několika přestupcích.
Má-li být někdo potrestán současně pro několik přestupků, uloží se jediný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na čin z nich nejpřísněji trestný; k ostatním přestupkům se přihlédne jako k okolnosti přitěžující. Ustanovení o vedlejších trestech se užije i tehdy, platí-li jen o některém z přestupků.
Upuštění od potrestání.
(1) Nevyžadují-li zájmy pracujícího lidu, aby pachateli, který jinak vede řádný život pracujícího člověka, byl uložen trest, může národní výbor rozhodnout toliko o vině a upustit od potrestání.
(2) Národní výbor může vázat upuštění od potrestání na podmínku, že pachatel splní určité povinnosti, směřující k jeho nápravě, po případě, že nahradí škodu přestupkem způsobenou. Nesplní-li pachatel uloženou podmínku, vyměří mu národní výbor trest.
Ukládání a výkon jednotlivých trestů.
Odnětí svobody.
Trest odnětí svobody se vykoná, pokud se v § 12 odst. 3 nestanoví jinak, v soudní nebo správní věznici.
Veřejné pokárání.
Veřejné pokárání se vykoná tak, že se nález, kterým byl tento trest uložen, veřejně vyvěsí nebo i jinak vyhlásí.
Pokuta.
(1) Při ukládání pokuty přihlédne národní výbor v mezích trestní sazby též k osobním a majetkovým poměrům pachatele.
(2) Národní výbor může vyslovit, že za nedobytnou pokutu uloženou pachateli ručí též majitel soukromého podniku nebo osoba odpovědná za vedení soukromého podniku, při jehož provozu byl přestupek spáchán, jestliže zanedbáním povinné péče pachateli umožnili nebo usnadnili spáchání přestupku.
(3) Pokuty připadají státu.
Náhradní trest za nedobytnou pokutu.
(1) Pro případ nedobytnosti pokuty stanoví národní výbor náhradní trest odnětí svobody, který však nesmí převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.
(2) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.
(3) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, který má být vykonán v táboře nucené práce, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat dvě léta.
Propadnutí jmění.
(1) Při potrestání pro závažný přestupek může národní výbor vyslovit propadnutí jmění pachatele, jestliže pachatel svým přestupkem úmyslně projevil zjevné nepřátelství k lidově demokratickému řádu.
(2) Výrok o propadnutí jmění postihuje buď celé jmění pachatelovo, anebo tu jeho část, kterou určí národní výbor. Vlastníkem propadlého jmění se stává stát.
(3) Výrok o propadnutí jmění se nevztahuje na předměty, jež pachatel nebo osoby, o něž pečuje, potřebují k ukojení základních životních potřeb.
Zákaz činnosti.
(1) Dopustil-li se pachatel přestupku zneužívaje výkonu činnosti nebo povolání, lze vyslovit zákaz takové činnosti nebo takového povolání.
(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 se stanoví až na tři léta; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.
Zákaz pobytu.
Vyžadují-li to zájmy pracujícího lidu, zakáže, po případě určí národní výbor pachateli, který se dopustil závažného přestupku, ohrožujícího budovatelské úsilí pracujícího lidu, pobyt v určitém místě.
Uveřejnění nálezu.
Vyžaduje-li to povaha věci, nařídí národní výbor uveřejnění nálezu na náklad pachatele. Národní výbor též určí způsob a podmínky tohoto uveřejnění.
Propadnutí věci.
(1) Za propadlou lze prohlásit věc,
a) které bylo užito k spáchání přestupku,
b) která byla k spáchání přestupku určena,
c) kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj,
d) kterou pachatel nabyl za věc získanou přestupkem, nebo
e) kterou pachatel nabyl za věc získanou jako odměnu za spáchání přestupku.
(2) Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.
(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
Zabrání věci.
(1) Nebyla-li věc uvedená v § 25 odst. 1 prohlášena za propadlou, může národní výbor vyslovit, že se věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, jehož nelze stíhat,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání bylo upuštěno, nebo
c) ohrožuje-li bezpečnost osob nebo majetku anebo mravnost.
(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
Zvláštní ustanovení o trestání mladistvých.
Mladiství.
(1) Při trestání osob, které v době spáchání přestupku dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok (mladiství), přihlédne národní výbor k zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika věnuje mládeži.
(2) Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího občana, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.
Vyloučení některých trestů.
Mladistvému nelze uložit tyto tresty:
a) veřejné pokárání,
b) propadnutí jmění,
c) zákaz činnosti,
d) zákaz pobytu,
e) uveřejnění nálezu.
Upuštění od potrestání.
(1) Národní výbor upustí od potrestání mladistvého (§ 16) vždy, lze-li očekávat, že to přispěje k jeho výchově účinněji než potrestání.
(2) Upustí-li národní výbor od potrestání mladistvého, dá mu vždy vhodné poučení.
Ukládání a výkon trestů.
(1) Horní hranice trestních sazeb se u mladistvých snižují na polovinu.
(2) Jako trest budiž mladistvému uložena zpravidla pokuta. Odnětí svobody budiž uloženo jen tehdy, nelze-li očekávat, že by se pokutou dosáhlo polepšení mladistvého.
(3) Mladistvému nelze za nedobytnou pokutu uložit náhradní trest odnětí svobody.
(4) Trest odnětí svobody se u mladistvých vykonává v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic.
Zánik trestnosti.
Promlčení trestního stíhání.
(1) Trestnost přestupku zaniká uplynutím jednoho roku od jeho spáchání, u přestupků proti finančnímu hospodářství, uvedených v §§ 61 až 70, uplynutím dvou let.
(2) Promlčení trestního stíhání se přerušuje, učiní-li národní výbor, soud nebo prokurátor opatření směřující k stíhání pachatele pro čin, o jehož promlčení jde. Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Promlčení výkonu trestu.
(1) Uložený trest nesmí být vykonán, jestliže uplynuly dva roky ode dne, kdy nález nabyl právní moci. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou se pachatel zdržuje v cizině.
(2) Promlčení výkonu trestu se přerušuje, učiní-li národní výbor opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde. Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST.
Ochrana hospodářství.
Obecné ustanovení.
Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší výstavbu hospodářské soustavy, zejména hospodářské podnikání státu nebo lidových družstev, bude potrestán, není-li dále stanoven jiný trest, pokutou do 20.000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo odnětím svobody až na tři měsíce.
Ochrana hospodářské soustavy.
Přestupky proti zestátnění.
Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší zestátnění podniku, hospodářského objektu nebo jiné majetkové hodnoty, které podléhají zestátnění, bude potrestán pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců.
Ochrana národního majetku.
(1) Kdo neoprávněně odejme národní majetek účelu, jemuž má sloužit, zejména kdo podle své povinnosti tento majetek neoznámí nebo neodevzdá anebo znemožní oprávněným orgánům s ním nakládat, bude potrestán pokutou do 125.000 Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců.
(2) Stejně bude potrestán ten, kdo takto nakládá s majetkem lidových družstev nebo s majetkem v národní správě.
Rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví
Kdo rozkrádá nebo úmyslně poškozuje majetek, který je v socialistickém vlastnictví, a jde o čin malého významu, bude potrestán pokutou do 5.000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo odnětím svobody až na tři měsíce.
Přestupky v oboru pozemkových úprav.
Kdo ztíží nebo ohrozí anebo kdo ruší provádění pozemkových reforem nebo technickohospodářských úprav pozemků, bude potrestán pokutou do 20.000 Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce.
Obsah
HLAVA I.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
HLAVA II.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
HLAVA III.
Oddíl 1.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
Oddíl 2.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
Oddíl 3.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
HLAVA IV.
§ 31.
§ 32.
HLAVA I.
§ 33.
Oddíl 1.
§ 34.
§ 35.
§ 35a
§ 36.
§ 37.
§ 38.
Oddíl 2.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
Oddíl 3.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
Oddíl 4.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
§ 56.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
§ 60.
Oddíl 5.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
§ 64.
§ 65.
§ 66.
§ 67.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
HLAVA II.
§ 71.
Oddíl 1.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
§ 75.
§ 76.
§ 77.
§ 78.
§ 79.
Oddíl 2.
§ 80.
§ 81.
§ 82.
§ 83.
§ 84.
§ 85.
§ 86.
Oddíl 3.
§ 87.
§ 88.
§ 89.
HLAVA III.
§ 90.
Oddíl 1.
§ 91.
§ 92.
§ 93.
§ 94.
§ 95.
§ 96.
§ 97.
§ 98.
§ 99.
§ 100.
§ 101.
§ 102.
§ 103.
§ 104.
§ 105.
§ 106.
Oddíl 2.
§ 107.
§ 108.
§ 109.
Oddíl 3.
§ 110.
§ 111.
§ 112.
§ 113.
§ 114.
§ 115.
§ 116.
§ 117.
HLAVA IV.
§ 118.
§ 119.
§ 120.
HLAVA V.
§ 121.
§ 122.
§ 123.
§ 124.
§ 125.
§ 126.
HLAVA VI.
§ 127.
Oddíl 1.
§ 128.
§ 129.
§ 130.
§ 131.
§ 132.
§ 133.
§ 134.
§ 135.
§ 136.
§ 137.
§ 137a.
Oddíl 2.
§ 138.
§ 139.
§ 140.
§ 141.
§ 142.
§ 143.
Oddíl 3.
§ 144.
§ 145.
§ 146.
§ 147.
§ 148.
HLAVA VII.
§ 149.
§ 150.
§ 151.
§ 152.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Zákon č. 88/1950 Sb., Trestní zákon správní |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 18.07.1950 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.08.1950 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0