Zákon č. 64/1956 Sb.

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)

Platný Účinnost od 01.01.1957
Obsah
ČÁST PRVÁ HLAVA PRVÁ § 1 § 2 § 3 § 4 § 5 § 6 § 7 HLAVA DRUHÁ Oddíl prvý § 8 § 9 § 10 § 11 § 12 § 13 § 14 § 15 § 16 § 17 § 18 § 19 § 20 § 21 § 22 § 23 § 24 Oddíl druhý § 25 § 26 Oddíl třetí § 27 § 28 § 29 Oddíl čtvrtý § 30 § 31 § 32 Oddíl pátý § 33 § 34 § 35 § 36 § 37 § 38 Oddíl šestý § 39 § 40 Oddíl sedmý § 41 § 42 § 43 § 44 § 45 Oddíl osmý § 46 § 47 HLAVA TŘETÍ § 48 Oddíl prvý § 49 § 50 Oddíl druhý § 51 § 52 § 53 Oddíl třetí § 54 § 55 § 56 § 57 § 58 Oddíl čtvrtý § 59 § 60 Oddíl pátý § 61 § 62 § 63 Oddíl šestý § 64 § 65 § 66 § 67 § 68 § 69 § 70 Oddíl sedmý § 71 § 72 § 73 Oddíl osmý § 74 HLAVA ČTVRTÁ Oddíl prvý § 75 § 76 § 77 § 78 Oddíl druhý § 79 § 80 § 81 § 82 § 83 § 84 Oddíl třetí § 85 § 86 § 87 § 88 § 89 § 90 Oddíl čtvrtý § 91 § 92 § 93 § 94 § 95 Oddíl pátý § 96 § 97 Oddíl šestý § 98 HLAVA PÁTÁ § 99 Oddíl prvý § 100 § 101 § 102 § 103 § 104 Oddíl druhý § 105 § 106 § 107 § 108 § 109 § 110 § 111 § 112 § 113 Oddíl třetí § 114 § 115 § 116 § 117 § 118 § 119 § 120 § 121 § 122 § 123 Oddíl čtvrtý § 124 § 125 § 126 Oddíl pátý § 127 § 128 § 129 § 130 § 131 § 132 HLAVA ŠESTÁ § 133 Oddíl prvý § 134 § 135 § 136 § 137 § 138 § 139 § 140 § 141 § 142 § 143 § 144 § 145 § 146 Oddíl druhý § 147 § 148 § 149 § 150 § 151 Oddíl třetí § 152 § 153 HLAVA SEDMÁ § 154 § 155 § 156 § 157 § 158 § 159 § 160 § 161 § 162 § 163 HLAVA OSMÁ § 164 § 165 § 166 § 167 § 168 § 169 § 170 § 171 ČÁST DRUHÁ HLAVA DEVÁTÁ Oddíl prvý § 172 § 173 § 174 § 175 Oddíl druhý § 176 § 177 § 178 § 179 § 180 § 181 § 182 § 183 § 184 § 185 § 186 § 187 § 188 Oddíl třetí § 189 § 190 § 191 § 192 § 193 § 194 § 195 ČÁST TŘETÍ HLAVA DESÁTÁ § 196 § 197 § 198 § 199 § 200 § 201 § 202 § 203 § 204 § 205 § 206 § 207 § 208 HLAVA JEDENÁCTÁ Oddíl první § 209 § 210 § 211 § 212 § 213 Oddíl druhý § 214 § 215 § 216 Oddíl třetí § 217 § 218 § 219 § 220 Oddíl čtvrtý § 221 § 222 Oddíl pátý § 223 § 224 § 225 § 226 § 227 § 228 § 229 § 230 § 231 § 232 Oddíl šestý § 233 § 234 § 235 Oddíl sedmý § 236 Oddíl osmý § 237 § 238 § 239 § 240 § 241 § 242 § 243 § 244 § 245 § 246 § 247 Oddíl devátý § 248 HLAVA DVANÁCTÁ § 249 § 250 § 251 § 252 § 253 § 254 § 255 HLAVA TŘINÁCTÁ § 256 § 257 § 258 § 259 § 260 HLAVA ČTRNÁCTÁ § 261 § 262 § 263 § 264 § 265 § 266 § 267 § 268 § 269 § 270 § 271 § 272 § 273 § 274 § 275 § 276 § 277 § 278 § 279 § 280 § 281 § 282 § 283 § 284 § 285 § 286 § 287 § 288 § 289 § 290 HLAVA PATNÁCTÁ § 291 § 292 § 293 § 294 § 295 § 296 § 297 § 298 § 299 HLAVA ŠESTNÁCTÁ § 300 § 301 § 302 § 303 § 304 § 305 § 306 § 307 § 308 HLAVA SEDMNÁCTÁ § 309 Oddíl prvý § 310 § 311 § 312 § 313 § 314 § 315 § 316 § 317 § 318 § 319 § 320 Oddíl druhý § 321 § 322 § 323 § 324 § 325 Oddíl třetí § 326 § 327 § 328 § 329 § 330 § 331 § 332 § 333 HLAVA OSMNÁCTÁ § 334 Oddíl prvý § 335 § 336 § 337 § 338 Oddíl druhý § 339 § 340 § 341 § 342 § 343 § 344 § 345 § 346 § 347 § 348 § 349 § 350 § 351 § 352 § 353 Oddíl třetí § 354 § 355 § 356 § 357 § 358 Oddíl čtvrtý § 359 § 360 § 361 § 362 § 363 § 364 § 365 § 366 § 367 § 368 § 369 § 370 § 371 § 372 Oddíl pátý § 373 § 374 § 375 § 376 § 377 § 378 § 379 § 380 Oddíl šestý § 381 § 382 § 383 HLAVA DEVATENÁCTÁ § 384 § 385 § 386 § 387 HLAVA DVACÁTÁ § 388 § 389 § 390 § 391 § 392 HLAVA DVACÁTÁ PRVÁ § 393 § 394 § 395 § 396 HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ Oddíl prvý § 397 § 398 Oddíl druhý § 399 § 400 § 401 § 402 § 403 ČÁST ČTVRTÁ § 404 § 405 § 406 § 407 § 408 § 409 § 410 § 411 § 412 § 413 § 414 § 415
64.
Zákon
ze dne 19. prosince 1956
o trestním řízení soudním (trestní řád).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

HLAVA PRVÁ

OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
(1) Účelem tohoto zákona je upravit řízení o trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.
(2) Všechny orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat co nejrychleji, s plným šetřením ústavně zaručených občanských svobod a tak, aby projednávání působilo výchovně na osobu, proti které se trestní řízení vede, a vychovávalo občany k ostražitosti vůči nepřátelům pracujícího lidu a jiným rušitelům jeho budovatelského úsilí, jakož i k plnění občanských povinností.
(3) Pomáhat k dosažení tohoto účelu je právem a podle ustanovení tohoto zákona též povinností každého občana.
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1) Prokurátor je povinen stíhat všechny trestné činy, pokud se o nich dozví; výjimky jsou přípustné jen podle zákona.
(2) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané prokurátorem.
(3) Pokud tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.
(4) Soudy v trestním řízení rozhodují zpravidla v senátech za účasti soudců z lidu; soudci a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni. Předseda senátu rozhoduje jako soudce jediný, jen kde to zákon výslovně připouští.
(5) Soudci a soudci z lidu rozhodují nezávisle a jsou vázáni jen právním řádem.
(6) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na osobu, proti které se vede trestní řízení, hledět jako by byla vinna.
(7) Orgány činné v trestním řízení provádějí a shromažďují důkazy z úřední povinnosti nebo na návrh stran tak, aby všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly náležitě objasněny; přitom jsou povinny se stejnou pečlivostí přihlížet jak k okolnostem svědčícím proti obviněnému, tak i k okolnostem svědčícím v jeho prospěch. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti případu.
(8) Hodnocení důkazů soudem se děje podle vnitřního přesvědčení soudců, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
(9) Důkaz výpovědmi svědků, znalců a obviněného soud provádí tak, že uvedené osoby sám vyslýchá; výjimky jsou přípustné jen podle zákona.
(10) Při rozhodování v hlavním a odvolacím líčení, jakož i ve veřejném a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které při tomto jednání byly provedeny.
(11) Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech v tomto zákoně výslovně stanovených.
(12) Osoba, proti které se vede trestní řízení, musí být v každém období řízení poučena o procesních právech umožňujících jí plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; uplatnění jejích práv jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny umožnit.
(13) Každý je oprávněn používat před soudem svého mateřského jazyka.
§ 3
Součinnost státních a jiných orgánů
(1) Státní orgány, jiné orgány, pokud plní úkoly státní správy, a organisace socialistického sektoru jsou povinny pomáhat orgánům činným v trestním řízení při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádání a trestné činy neprodleně oznamovat prokurátoru.
(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství, ani není dotčena povinnost mlčenlivosti státem výslovně uložená nebo uznaná.
(3) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny i navzájem si pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
§ 4
Posuzování předběžných otázek
(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují samostatně předběžné otázky, které se vyskytnou; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu, úřadu nebo jiného státního orgánu, vezmou je za podklad svého rozhodnutí, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
(2) Pravomocným rozhodnutím soudu o otázkách týkajících se osobního stavu, vydaným v řízení ve věcech občanskoprávních, jsou orgány činné v trestním řízení vázány vždy. Jestliže takové rozhodnutí nebylo dosud vydáno, vyčkají jeho vydání; není-li příslušné řízení dosud v běhu, navrhne prokurátor jeho zahájení.
§ 5
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající diplomatických imunit a výsad nebo osobního osvobození.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, musí být o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti, které je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné.
§ 6
Nepřípustnost trestního stíhání
Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno,
a) nařídí-li to president republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,
b) jde-li o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, pokud takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,
c) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
d) proti tomu, kdo zemřel,
e) proti tomu, proti němuž dřívější trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem nebo bylo soudem nebo prokurátorem zastaveno, pokud nebyla povolena obnova, nebo
f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu oprávněného ke stíhání tohoto skutku, ledaže byla povolena obnova nebo skutek, o němž bylo rozhodnuto jako o přestupku, je trestným činem.
§ 7
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, prokurátor a vyšetřovací orgány (§ 172).
(2) Kde tento zákon mluví o lidovém a krajském soudu, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, vojenský obvodový soud a vyšší vojenský soud.
(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím též vojenský soudce, a pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, též soudce z lidu.
(4) Kde tento zákon mluví o okresním prokurátoru, rozumí se tím i obvodní prokurátor a obvodní dopravní prokurátor a v oboru vojenského soudnictví vojenský obvodový prokurátor, a kde tento zákon mluví o krajském prokurátoru, rozumí se tím i městský prokurátor a oblastní dopravní prokurátor a v oboru vojenského soudnictví vyšší vojenský prokurátor, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného.
(5) Stranami se rozumějí osoba, proti které se vede trestní řízení, zúčastněná osoba, poškozený a osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek, a v řízení před soudem též prokurátor.
(6) Pokud z povahy věci nevyplývá jinak, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.
(7) Obžalovaným je ten, ohledně něhož byla obžaloba soudem přijata, a nebyla-li obžaloba předběžně projednávána, ten, proti němuž bylo nařízeno hlavní líčení.
(8) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, jenž již nabyl právní moci.
(9) Zúčastněnou osobou je ten, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána, není-li v řízení obviněným, anebo komu může být nebo bylo uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý.
(10) Poškozeným je ten, komu byla trestným činem způsobena škoda, pokud by nárok na její náhradu bylo možno uplatňovat před soudem v řízení ve věcech občanskoprávních, není-li v řízení spoluobviněným.
(11) Kde tento zákon mluví o trestném činu, rozumí se tím též přestupek, pro který prokurátor nařídil zavedení vyšetřování, protože přestupek souvisí s trestným činem téhož obviněného nebo protože prokurátor má za to, že se zřetelem na stupeň nebezpečnosti přestupku pro společnost je přiměřený trest jiného druhu nebo trest vyšší, než může uložit orgán národního výboru nebo jiný orgán, dále přestupek, pro který z téhož důvodu podal prokurátor obžalobu nebo který soud shledal v zažalovaném skutku.
(12) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání.

HLAVA DRUHÁ

SUBJEKTY ŘÍZENÍ

Oddíl prvý

Působnost a příslušnost soudů
§ 8
Působnost soudů
Soudy konají řízení a rozhodují o trestných činech a přestupcích, pro něž byla prokurátorem u soudu podána obžaloba.
§ 9
Pravomoc obecných soudů
Soudnictví ve věcech trestních vykonávají obecné soudy, pokud podle zákona nenáleží jeho výkon soudům vojenským.
Pravomoc vojenských soudů
§ 10
(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají
a) vojáci v činné službě,
b) příslušníci vojensky organisovaných a jiných sborů v činné službě, o nichž to stanoví zvláštní zákony,
c) váleční zajatci.
(2) Pravomoc vojenských soudů podle odstavce 1 se vztahuje jen na trestné činy spáchané za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá.
(3) Jestliže trestný čin, který byl spáchán v době trvání poměru zakládajícího pravomoc vojenských soudů, vyjde najevo teprve po skončení takového poměru, může vojenský soud věc postoupit soudu obecnému. Pro takový čin může být obžaloba podána přímo u soudu obecného. Obecný soud pak věc soudu vojenskému již postoupit nemůže.
(4) Ustanovení odstavce 3 se neužije, jde-li o trestné činy podle hlavy prvé oddíl třetí zvláštní části trestního zákona a o trestné činy vojenské.
§ 11
(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají dále
a) vojáci mimo činnou službu pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci (§§ 265 až 267 tr. zák.) a
b) civilní osoby pro trestné činy proti obraně vlasti podle hlavy prvé oddíl třetí zvláštní části trestního zákona.
(2) Vojáci a příslušníci sborů uvedených v § 10 odst. 1 písm. b) podléhají pravomoci vojenských soudů i mimo činnou službu pro trestné činy vojenské, jichž se dopustili ve služebním stejnokroji.
Věcná příslušnost
§ 12
Pokud tento zákon nestanoví něco jiného, koná v první stolici řízení lidový soud.
§ 13
(1) Krajský soud koná v první stolici řízení o trestných činech podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona a podle zákona na ochranu míru, na které zákon stanoví trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, a dále o trestných činech podvracení republiky, teroru, záškodnictví a sabotáže (§§ 79a, 80a, 84 a 85 tr. zák.).
(2) Vyšší vojenský soud koná v první stolici řízení též o trestných činech funkcionářů, pro které je zřízen.
Místní příslušnost
§ 14
(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu má obviněný bydliště, pracoviště nebo pobyt; jestliže se nedají zjistit nebo jsou mimo území Československé republiky, soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
§ 15
(1) Řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sborů, kteří konají službu u části, pro kterou byl zřízen vojenský soud, koná tento soud.
(2) Řízení o trestných činech funkcionářů ozbrojených sborů koná vojenský soud, který je určen presidentem republiky k projednání trestných činů těchto funkcionářů.
Společné řízení
§ 16
O všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, se koná společné řízení. Společné řízení však nemůže konat obecný soud o trestném činu osoby podléhající pravomoci vojenských soudů a naopak.
§ 17
Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.
§ 18
Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti přímému pachateli nebo o nejtěžším trestném činu.
§ 19
Je-li podle předchozích ustanovení příslušno soudů několik, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal prokurátor obžalobu nebo jemuž věc byla nepříslušným soudem postoupena.
§ 20
Vyloučení věci
(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
(2) Příslušnost soudu věc vyloučivšího se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení lidovému soudu, může ji postoupit místně příslušnému soudu lidovému.
§ 21
Spojení věcí
Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.
§ 22
Spory o příslušnost
Spory o příslušnost mezi soudy rozhoduje soud, který je jim nejblíže společně nadřízen.
Odnětí a přikázání věci
§ 23
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu téže stolice; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
§ 24
(1) Na návrh předsedy nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora může nejvyšší soud
a) považuje-li to se zřetelem na povahu trestného činu nebo na osobu pachatele za nutné, odejmout věc příslušnému lidovému soudu a přikázat ji k pokračování v řízení a k rozhodnutí krajskému soudu,
b) z důležitých důvodů odejmout věc, ve které bylo podáno odvolání proti rozsudku lidového soudu, příslušnému krajskému soudu a rozhodnout o odvolání sám.
(2) Jde-li o trestný čin, který ohrožuje důležité zájmy obrany vlasti, může nejvyšší soud věc odejmout příslušnému soudu obecnému a přikázat ji k pokračování v řízení a k rozhodnutí vojenskému soudu téže nebo vyšší stolice.

Oddíl druhý

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
§ 25
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, prokurátor, vyšetřovací orgán a zapisovatel, u něhož pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, jde-li o soudce též k prokurátoru a jde-li o prokurátora též k vyšetřovacímu orgánu, lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
(2) Soudce je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, vyšetřovací orgán, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného.
(3) Ve vyšší stolici je kromě toho vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v první stolici, a naopak; z rozhodování o stížnosti je vyloučen prokurátor, který se zúčastnil řízení v první stolici.
§ 26
(1) Jakmile se doví o skutečnosti odůvodňující jeho vyloučení nebo je-li taková skutečnost některou ze stran namítána, oznámí to soudce předsedovi soudu, předseda soudu předsedovi nadřízeného soudu a jiná osoba bezprostředně nadřízenému orgánu; až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají jen ty úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Jestliže soudce, o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, může předseda soudu, aniž o vyloučení rozhodne, přidělit věc soudci jinému nebo určit za něho do senátu jiného soudce.

Oddíl třetí

Zapisovatel a tlumočník
§ 27
Zapisovatel
Je-li o úkonu třeba sepsat protokol, přibere se zapisovatel vzatý do slibu. Jestliže zapisovatel není dosažitelný a úkon nesnese odkladu, nutno k úkonu přibrat nezúčastněnou zletilou osobu jako svědka.
Tlumočník
§ 28
(1) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti anebo neovládá-li obviněný jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se tlumočník; tlumočník může být zároveň zapisovatelem.
(2) Jako tlumočník nesmí být přibrán, kdo by byl ve věci vyloučen z důvodu uvedeného v § 25 odst. 1.
(3) Tlumočník se v předvolání upozorní na následky nedostavení se (§ 74) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl ve věci vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako tlumočník.
(4) Tlumočník musí být poučen o tom, že je povinen přesně přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti a zachovávat mlčenlivost o tom, co se jako tlumočník dověděl; dále musí být poučen o významu své funkce s hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi.
§ 29
(1) Tlumočník má nárok na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu (tlumočné).
(2) Výši tlumočného určí ten, kdo tlumočníka přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Oddíl čtvrtý

Obviněný
§ 30
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 178).
§ 31
Práva obviněného
(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu dávají za vinu, a k důkazům o nich, právo uvést všechny okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, a dále zejména právo činit v trestním řízení návrhy, zvolit si obhájce a podávat opravné prostředky. Tato práva příslušejí obviněnému i tehdy, jestliže není svéprávný.
(2) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny obviněného vždy o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
§ 32
Zákonný zástupce obviněného
Zákonný zástupce nesvéprávného obviněného je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.

Oddíl pátý

Obhájce
§ 33
Obhájce
(1) Obhájcem může být, není-li dále stanoveno něco jiného, jen advokát; v oboru vojenského soudnictví a v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1), jen advokát zapsaný do zvláštního seznamu, který vede ministerstvo spravedlnosti.
(2) Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.
§ 34
Zvolený obhájce
(1) Neužije-li obviněný nebo jeho zákonný zástupce práva zvolit obhájce, může ho zvolit na svůj náklad jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh, jakož i zúčastněná osoba. Není-li obviněný svéprávný, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli.
(2) Nebude-li obhájce soudu a v přípravném řízení prokurátoru nebo vyšetřovacímu orgánu oznámen tím, kdo ho zvolil, musí sám prokázat, že byl za obhájce zvolen.
(3) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo jinou osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.
Ustanovený obhájce
§ 35
(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případech, kdy ho musí mít, a neprokáže ve stanovené lhůtě, že si ho sám zvolil, bude mu obhájce ustanoven na jeho náklad.
(2) Nemá-li obviněný v případě uvedeném v odstavci 1 dostatečných prostředků, aby hradil odměnu obhájci, bude mu ustanoven obhájce, který ho bude obhajovat bez nároku na odměnu.
(3) Na žádost obviněného, který nemá dostatečných prostředků, aby hradil odměnu obhájci, bude mu ustanoven obhájce, který ho bude obhajovat bez nároku na odměnu, i když nejde o případ, kdy obviněný obhájce mít musí.
(4) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 36
(1) Obhájce ustanovuje předseda senátu a v řízení přípravném prokurátor, a to zpravidla v součinnosti s advokátní poradnou; jim náleží též zprostit ustanoveného obhájce povinnosti obhajování.
(2) V oboru vojenského soudnictví může být se souhlasem náčelníka ustanoven obhájcem též důstojník justice v činné službě, jestliže jde o naléhavý případ a advokát není ihned dosažitelný anebo jestliže to vyžaduje povaha projednávané věci; obhájcem však nemůže být důstojník činný u vojenského prokurátora.
§ 37
(1) Ustanovený obhájce je povinen převzít obhajobu; z důležitých důvodů může však být na svou žádost povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný.
(2) Z důležitých důvodů může být na žádost obviněného místo ustanoveného obhájce ustanoven obhájce jiný. Lze též rozhodnout, aby obhájce již ustanovený obhajoval obviněného bez nároku na odměnu.
§ 38
Oprávnění obhájce
(1) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy a podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Při seznamování obviněného s výsledky vyšetřování (§§ 183, 184) a kdykoli později smí obhájce mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti jiných osob a nahlížet do spisů.
(2) Obhájce je v řízení před soudem též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.
(3) Není-li obviněný svéprávný, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 1 a 2 vykonávat též proti vůli obviněného.
(4) Nebylo-li zmocnění obhájce omezeno, vztahuje se na celé řízení, a to i tehdy, jde-li o obhájce ustanoveného.

Oddíl šestý

Zúčastněná osoba
§ 39
(1) Zúčastněné osobě musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřila; může být přítomna při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedání a činit v něm návrhy.
Zobrazit všechna ustanovení (1955)
Obsah
ČÁST PRVÁ HLAVA PRVÁ § 1 § 2 § 3 § 4 § 5 § 6 § 7 HLAVA DRUHÁ Oddíl prvý § 8 § 9 § 10 § 11 § 12 § 13 § 14 § 15 § 16 § 17 § 18 § 19 § 20 § 21 § 22 § 23 § 24 Oddíl druhý § 25 § 26 Oddíl třetí § 27 § 28 § 29 Oddíl čtvrtý § 30 § 31 § 32 Oddíl pátý § 33 § 34 § 35 § 36 § 37 § 38 Oddíl šestý § 39 § 40 Oddíl sedmý § 41 § 42 § 43 § 44 § 45 Oddíl osmý § 46 § 47 HLAVA TŘETÍ § 48 Oddíl prvý § 49 § 50 Oddíl druhý § 51 § 52 § 53 Oddíl třetí § 54 § 55 § 56 § 57 § 58 Oddíl čtvrtý § 59 § 60 Oddíl pátý § 61 § 62 § 63 Oddíl šestý § 64 § 65 § 66 § 67 § 68 § 69 § 70 Oddíl sedmý § 71 § 72 § 73 Oddíl osmý § 74 HLAVA ČTVRTÁ Oddíl prvý § 75 § 76 § 77 § 78 Oddíl druhý § 79 § 80 § 81 § 82 § 83 § 84 Oddíl třetí § 85 § 86 § 87 § 88 § 89 § 90 Oddíl čtvrtý § 91 § 92 § 93 § 94 § 95 Oddíl pátý § 96 § 97 Oddíl šestý § 98 HLAVA PÁTÁ § 99 Oddíl prvý § 100 § 101 § 102 § 103 § 104 Oddíl druhý § 105 § 106 § 107 § 108 § 109 § 110 § 111 § 112 § 113 Oddíl třetí § 114 § 115 § 116 § 117 § 118 § 119 § 120 § 121 § 122 § 123 Oddíl čtvrtý § 124 § 125 § 126 Oddíl pátý § 127 § 128 § 129 § 130 § 131 § 132 HLAVA ŠESTÁ § 133 Oddíl prvý § 134 § 135 § 136 § 137 § 138 § 139 § 140 § 141 § 142 § 143 § 144 § 145 § 146 Oddíl druhý § 147 § 148 § 149 § 150 § 151 Oddíl třetí § 152 § 153 HLAVA SEDMÁ § 154 § 155 § 156 § 157 § 158 § 159 § 160 § 161 § 162 § 163 HLAVA OSMÁ § 164 § 165 § 166 § 167 § 168 § 169 § 170 § 171 ČÁST DRUHÁ HLAVA DEVÁTÁ Oddíl prvý § 172 § 173 § 174 § 175 Oddíl druhý § 176 § 177 § 178 § 179 § 180 § 181 § 182 § 183 § 184 § 185 § 186 § 187 § 188 Oddíl třetí § 189 § 190 § 191 § 192 § 193 § 194 § 195 ČÁST TŘETÍ HLAVA DESÁTÁ § 196 § 197 § 198 § 199 § 200 § 201 § 202 § 203 § 204 § 205 § 206 § 207 § 208 HLAVA JEDENÁCTÁ Oddíl první § 209 § 210 § 211 § 212 § 213 Oddíl druhý § 214 § 215 § 216 Oddíl třetí § 217 § 218 § 219 § 220 Oddíl čtvrtý § 221 § 222 Oddíl pátý § 223 § 224 § 225 § 226 § 227 § 228 § 229 § 230 § 231 § 232 Oddíl šestý § 233 § 234 § 235 Oddíl sedmý § 236 Oddíl osmý § 237 § 238 § 239 § 240 § 241 § 242 § 243 § 244 § 245 § 246 § 247 Oddíl devátý § 248 HLAVA DVANÁCTÁ § 249 § 250 § 251 § 252 § 253 § 254 § 255 HLAVA TŘINÁCTÁ § 256 § 257 § 258 § 259 § 260 HLAVA ČTRNÁCTÁ § 261 § 262 § 263 § 264 § 265 § 266 § 267 § 268 § 269 § 270 § 271 § 272 § 273 § 274 § 275 § 276 § 277 § 278 § 279 § 280 § 281 § 282 § 283 § 284 § 285 § 286 § 287 § 288 § 289 § 290 HLAVA PATNÁCTÁ § 291 § 292 § 293 § 294 § 295 § 296 § 297 § 298 § 299 HLAVA ŠESTNÁCTÁ § 300 § 301 § 302 § 303 § 304 § 305 § 306 § 307 § 308 HLAVA SEDMNÁCTÁ § 309 Oddíl prvý § 310 § 311 § 312 § 313 § 314 § 315 § 316 § 317 § 318 § 319 § 320 Oddíl druhý § 321 § 322 § 323 § 324 § 325 Oddíl třetí § 326 § 327 § 328 § 329 § 330 § 331 § 332 § 333 HLAVA OSMNÁCTÁ § 334 Oddíl prvý § 335 § 336 § 337 § 338 Oddíl druhý § 339 § 340 § 341 § 342 § 343 § 344 § 345 § 346 § 347 § 348 § 349 § 350 § 351 § 352 § 353 Oddíl třetí § 354 § 355 § 356 § 357 § 358 Oddíl čtvrtý § 359 § 360 § 361 § 362 § 363 § 364 § 365 § 366 § 367 § 368 § 369 § 370 § 371 § 372 Oddíl pátý § 373 § 374 § 375 § 376 § 377 § 378 § 379 § 380 Oddíl šestý § 381 § 382 § 383 HLAVA DEVATENÁCTÁ § 384 § 385 § 386 § 387 HLAVA DVACÁTÁ § 388 § 389 § 390 § 391 § 392 HLAVA DVACÁTÁ PRVÁ § 393 § 394 § 395 § 396 HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ Oddíl prvý § 397 § 398 Oddíl druhý § 399 § 400 § 401 § 402 § 403 ČÁST ČTVRTÁ § 404 § 405 § 406 § 407 § 408 § 409 § 410 § 411 § 412 § 413 § 414 § 415

Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění

Registrace zdarma Přihlásit se
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace o předpisu

CitaceZákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Typ předpisu-
Autor-
SbírkaSbírka zákonů
Datum vyhlášení23.12.1956
Účinnost od01.01.1957
Účinnost do-
Stav Platný
Znění předpisu má informativní charakter.

Spolupracující weby

Založení s.r.o. Virtuální sídla a zakládání společností
MojeDatovka.cz Databáze a vyhledávání datových schránek
ČeskéFirmy.online Katalog a hodnocení českých firem
Oblíbené
Historie prohlížení
Tento web používá cookies pro zajištění správného fungování, analýzu návštěvnosti a zobrazování reklamy. Více informací
Nastavení cookies

Vyberte, které kategorie cookies chcete povolit.