Zákon č. 46/1959 Sb.
Zákon o zmene právomoci súdov a o zmene a doplnení niektorých ustanovení z odboru súdnictva a štátnych notárstiev
Platný
Účinnost od 01.09.1959
Zobrazeno prvních 200 z celkem 426 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
46.
Zákon
ze dne 8. července 1959
o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství*)
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), ve znění zákona č. 68/1952 Sb. a zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 18 zní:
„(1) Na návrh předsedy Nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora může Nejvyšší soud,
a) považuje-li to se zřetelem na význam věci za nutné, odejmout věc příslušnému lidovému soudu a přikázat ji k dalšímu řízení a k rozhodnutí krajskému soudu;
b) z důležitých důvodů odejmout věc, ve které bylo podáno odvolání proti rozsudku lidového soudu, příslušnému krajskému soudu a rozhodnout o odvolání sám.
(2) Soud, který pak ve věci rozhoduje, řídí se předpisy o řízení platnými pro soud, jemuž byla věc odňata.“
2. Za § 20 se vkládá § 20a, který včetně nadpisu zní:
Místo a čas soudních úkonů
(1) Úkony soudu se konají zpravidla v budově soudu. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci anebo z jiných důležitých důvodů, zejména výchovných, konají se úkony soudu i mimo soudní budovu.
(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově orgánu státní správy, veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.
(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách veřejných ozbrojených sborů smí soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného náčelníka.
(4) Ve dnech pracovního klidu lze úkony konat ve zvlášť odůvodněných případech.“
3. § 43 odst. 1 písm. c) zní:
„c) výstižné a pravdivé vylíčení skutečností a označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává;“
Dále se k § 43 připojuje odstavec 3, který zní:
„(3) Stejné náležitosti jako písemná podání musí mít i protokoly, které taková podání nahrazují.“
4. § 44 zní:
„(1) Písemná podání učiněná telegraficky, která neměla náležitosti předepsané pro písemná podání, musí být opakována písemným podáním nebo ústně do protokolu.
(2) Mělo-li telegrafické podání ostatní náležitosti předepsané pro písemná podání, je třeba nedostatek vlastnoručního podpisu [§ 43 odst. 1 písm. e)] odstranit dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání. Projev souhlasu lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Zároveň mají být předloženy potřebné přílohy.
(3) Nedojde-li soudu dodatečné podání podle odstavce 1 nebo projev souhlasu podle odstavce 2 do tří dnů po dojití podání telegrafického, postupuje soud podle § 45.“
5. Nadpis dílu třetího zní:
„Doručování a předvolávání“
6. § 46 včetně nadpisu zní:
„Způsob doručování
(1) Do vlastních rukou adresátových je třeba doručit písemnost jen v případech stanovených zákonem, anebo uzná-li to soud z důležitých důvodů za potřebné. K písemnostem, jejichž doručení musí být prokázáno, se připojí doručenka.
(2) Písemnosti se doručují zpravidla poštou. Uzná-li to předseda senátu za výhodnější, vykoná se doručení doručovatelem soudu. Ve zvláště naléhavých případech může předseda senátu požádat o doručení výkonný orgán příslušného místního národního výboru nebo, zejména při nařízeném předvedení, příslušný orgán Veřejné bezpečnosti. Má-li být písemnost doručena při úředním úkonu, obstará doručení orgán, který má úkon vykonat; výkon doručení se osvědčí v protokole, který byl o úkonu sepsán.
(3) Několik písemností pro jednu osobu může být doručeno na jednu doručenku jen tehdy, jde-li o tutéž věc.
(4) Písemnost lze doručit také u soudu; převzetí písemnosti se potvrdí ve spise.“
7. Za § 46 se vkládají §§ 46a až 46d, které včetně nadpisu zní:
Místo doručení
Adresátovi lze písemnost doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.
Doručování písemností orgánům a organizacím
(1) Písemnosti, které mají být doručeny soudům, prokurátorům, vyšetřovacím orgánům nebo jiným státním orgánům, dále ústavům, podnikům a jiným organizacím a jsou určeny do vlastních rukou, je třeba doručit osobě oprávněné podle zákona nebo statutu orgán nebo organizaci zastupovat.
(2) Písemnosti, které nemají být doručeny do vlastních rukou, doručují se osobám oprávněným za orgány a organizace písemnosti přijímat. Není-li takových osob, doručují se kterémukoli přítomnému zaměstnanci, který je ochoten je přijmout.
Písemnosti určené vojákům v činné službě a příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě mohou být v jednotlivých případech doručeny prostřednictvím náčelníka těchto osob; není-li znám, může se tak stát, jde-li o vojáky, prostřednictvím velitele posádky, a jde-li o ostatní příslušníky ozbrojených sborů, prostřednictvím nejbližšího orgánu Veřejné bezpečnosti.
Písemnosti určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest odnětí svobody, doručují se prostřednictvím správy vězeňského ústavu.“
8. § 47 včetně nadpisu zní:
„Náhradní doručení
Postup u písemností, které se nedoručují do vlastních rukou
(1) Nebyl-li adresát zastižen v bytě, kde mu má být písemnost doručena, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena jiné osobě v bytě spolubydlící, je-li ochotna a způsobilá písemnost převzít.
(2) Nebyl-li adresát zastižen na svém pracovišti, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena některému jeho spolupracovníku, je-li ochoten ji převzít.
(3) Písemnost nesmí být náhradně doručena odpůrci nebo osobě, která má zájem na věci; takové doručení je neúčinné.
(4) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel zjistit nové místo jeho pobytu, zašle písemnost na novou adresu, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že doručení mimo místo určení je vyloučeno.“
9. Za § 47 se vkládají §§ 47a a 47b, které včetně nadpisu zní:
Uložení písemnosti
(1) Není-li možno doručit písemnost ani náhradně podle § 47, ačkoliv se adresát v místě doručení zdržuje, uloží ji:
a) poštovní doručovatel u poštovního úřadu, a není-li v místě doručení poštovní úřad, u výkonného orgánu místního národního výboru,
b) doručovatel soudu u soudu, doručuje-li v sídle soudu, jinak u výkonného orgánu místního národního výboru,
c) orgán místního národního výboru u výkonného orgánu místního národního výboru.
(2) O uložení písemnosti vyrozumí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá v jeho bytě nebo v jeho schránce na dopisy nebo na jeho pracovišti, anebo upevní na dveřích jeho bytu nebo na jiném vhodném místě; podle možnosti vyrozumí o tom i osoby ze sousedství nebo jeho spoluzaměstnance na pracovišti. Tyto okolnosti, jakož i den a místo uložení písemnosti, poznamená doručovatel na doručence a vrátí ji soudu.
(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den jejího doručení. Takové uložení má účinek doručení, i když se adresát o uložení písemnosti nedověděl.
Náhradní doručení při doručování do vlastních rukou
Nelze-li písemnost doručit do vlastních rukou příjemce, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, zanechá doručovatel na některém z míst uvedených v § 47a odst. 2 písemnou výzvu, aby byl v určitý den a hodinu přítomen k přijetí písemnosti. Nebude-li této výzvě vyhověno, uloží doručovatel písemnost (§ 47a odst. 1) a oznámení o uložení (§ 47a odst. 2) uvede, že si příjemce má doručovanou písemnost do tří dnů vyzvednout. Jestliže písemnost byla uložena a příjemce si ji ve lhůtě tří dnů nevyzvedne, považuje se poslední den lhůty za den, kdy doručení bylo vykonáno, i když se příjemce o uložení písemnosti nedověděl.“
10. § 50 včetně nadpisu zní:
„Odepření přijetí doručované písemnosti
(1) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, poučí ho doručovatel o následcích odepření přijetí, poznamená to na doručence spolu s datem a důvodem odepření přijetí a písemnost vrátí soudu.
(2) Uzná-li soud, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno.“
11. Za § 52 se vkládá § 52a, který včetně nadpisu zní:
Předvolávání
(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole. V písemném předvolání se uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů nedostavil.
(2) Vojáci v činné službě a příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého náčelníka. Není-li znám náčelník vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím velitele posádky; není-li znám představený příslušníků Veřejné bezpečnosti v činné službě, předvolávají se prostřednictvím nejbližší součásti Veřejné bezpečnosti.“
12. § 53 včetně nadpisu zní:
„Pravomoc předsedy senátu při doručování a předvolávání
Nařízení o doručování a předvolávání vydává předseda senátu; rozhoduje též o všech jiných opatřeních týkajících se doručování a předvolávání včetně ustanovení opatrovníka.“
13. V § 58 označuje se dosavadní znění jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Předcházelo-li soudnímu řízení v pracovních věcech rozhodčí řízení a navrhovatel v řízení náležitě pokračoval, zůstávají zachovány právní účinky podle odstavce 1 spojené s podáním návrhu u rozhodčího orgánu.“
14. Za § 69 se vkládá § 69a, který včetně nadpisu zní:
Předvádění
(1) O předvedení se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti; o předvedení nezletilého se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo orgánu pověřeného péčí o mládež.
(2) O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů se požádá jejich náčelník.
(3) Nařízení o předvedení vydává předseda senátu, který také rozhoduje o všech jiných opatřeních týkajících se předvedení.“
15. K § 87 připojuje se odstavec 3, který zní:
„(3) Ustanovení odstavce 1 platí i pro znalce. Znalcům, kteří nemohou podat spolehlivý posudek bez zevrubného prostudování spisů, může předseda senátu spisy zapůjčit.“
16. V § 100 odst. 2 se vkládá na konci věta, která zní:
„O způsobu předvedení platí ustanovení § 69a.“
17. § 111 zní:
„O náhradě hotových výloh a odměně za znalecký úkon (znalečné), uplatňovaných podle zvláštních předpisů, rozhoduje předseda senátu; nebylo-li znalečné účtováno do konce řízení nebo ve lhůtě určené předsedou, rozhodne o něm předseda z úřední povinnosti. Rozhodnutí o znalečném se doručuje i tomu, kdo je účtoval.“
18. § 112 zní:
„Ustanovení §§ 100 až 105 platí pro znalce přiměřeně. Jako znalec je však povinen být činný jen ten, kdo byl k podání znaleckého úkonu označen orgánem nebo organizací socialistického sektoru, které o to byly soudem požádány, popřípadě ten, kdo určitý obor vykonává jako své povolání.“
19. § 128 odst. 1 zní:
„(1) Soud uloží účastníkovi, v jehož zájmu nařídil z úřední povinnosti úkon vyžadující nákladů, anebo účastníkovi, jehož úkon dal k nákladům podnět, aby složil zálohu. Stejně postupuje mimo ústní jednání předseda senátu.“
20. § 138 odst. 1 zní:
„(1) Náklady upraví soud podle sazeb, které stanoví ministr spravedlnosti vyhláškou.“
21. K § 168 se připojují odstavce 3 a 4, které zní:
„(3) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem.
(4) Účastníci mohou pro urychlení vyřízení věci předložit soudu současně s podáním též potřebné stejnopisy usnesení, které navrhují a které se má vydat bez slyšení účastníků.“
22. Za § 180 se vkládá § 180a, který zní:
„(1) Odvolací soud může usnesením bez ústního jednání zrušit rozsudek soudu prvé stolice, jestliže
a) soud při ústním jednání, jež bezprostředně předcházelo rozsudku, nebyl řádně obsazen nebo rozhodování se účastnil vyloučený soudce (soudce z lidu),
b) řízení o věci, o které bylo rozhodováno, nenáleží do pravomoci soudů nebo soudnímu řízení mělo předcházet řízení jiné,
c) o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto nebo je o ní u soudu v běhu jiné řízení, jež bylo zahájeno dříve,
d) některému účastníku řízení chybí způsobilost být účastníkem řízení,
e) účastníku byla nezákonným postupem soudu odňata možnost účastnit se projednání věci, a není-li možno vadu odstranit,
f) v odvolání je uplatňováno, že soud prvé stolice v rozsudku o námitce nepříslušnosti rozhodl nesprávně nebo nerozhodl vůbec.
(2) Zruší-li odvolací soud rozsudek, může podle okolností buď vrátit věc soudu prvé stolice k dalšímu řízení a rozhodnutí nebo zrušit řízení prvé stolice a popřípadě návrh odmítnout nebo postoupit.“
23. § 181 zní:
„Nerozhodl-li odvolací soud o odvolání bez ústního jednání, nařídí předseda senátu ústní jednání.“
24. K § 184, jehož dosavadní znění se označuje jako odstavec 1, připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Soud není omezen na projednání v mezích odvolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení z úřední povinnosti, a porušením předpisů by utrpěly újmu osoby, které jsou pod zvláštní ochranou zákona.“
25. § 189 včetně nadpisu zní:
„Doručení rozhodnutí odvolacího soudu
Odvolací soud může doručit rozhodnutí přítomným účastníkům přímo; jinak doručí rozhodnutí odvolacího soudu soud prvé stolice, jemuž odvolací soud spisy vrátí.“
26. § 194 odst. 1 zní:
„(1) Soud prvé stolice může sám vyhovět stížnosti, napadá-li se stížností usnesení, z něhož nenabyla dosud práv osoba jiná než stěžovatel, anebo jde-li o usnesení, jímž byla stanovena povinnost zaplatit soudní poplatek, uložena pokuta nebo nařízeno předvedení.“
27. K § 207 se připojuje v odstavci 2 další věta, která zní:
„Povolí-li soud obnovu, zůstává napadené rozhodnutí (soudní smír) nedotčeno, dokud soud nerozhodne znovu ve věci samé.“
28. V § 231 označuje se dosavadní znění jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Rozhoduje-li se v řízení o rozvod manželství též o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku, jsou nezletilé děti účastníky, pokud se jich řízení týká.“
29. § 240 zní:
„(1) Jsou-li zde nezletilé děti, rozhodne soud rozsudkem, jímž vyslovuje rozvod manželství, současně také o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku; rozhodnutí může nabýt právní moci jen ve všech částech výroku současně.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, dojde-li mezi účastníky o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku k dohodě, kterou soud schválil.“
30. Označení hlavy druhé a jejího prvého dílu zní:
VĚCI OPATROVNICKÉ, VĚCI DĚTÍ V RODIČOVSKÉ MOCI A V PORUČENSKÉ PÉČI A VĚCI OSVOJENÍ
Věci opatrovnické, věci dětí v rodičovské moci a v poručenské péči
31. § 244 včetně nadpisu zní:
„Pravomoc
Soudy rozhodují v opatrovnických věcech a ve věcech dětí v rodičovské moci, nejde-li o opatrovnictví z důvodu správy majetku (§ 60 zákona o právu rodinném). Ve věcech dětí, nad nimiž je vedeno poručenství, rozhodují soudy jen v případech výslovně v zákoně stanovených.“
32. Za § 244 se vkládá § 244a, který včetně nadpisu zní:
„Příslušnost
Soudem příslušným pro věci uvedené v § 244 je obecný soud chráněnce. Není-li tento soud znám nebo nemůže-li bez újmy pro chráněnce včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu má chráněnec pobyt, jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému.“
33. § 246 včetně nadpisu zní:
„Obsazení soudu
(1) Senát jedná a rozhoduje o výživě dětí, o úpravě styku rodičů s dětmi, o schvalování důležitých úkonů za chráněnce, o odvolání opatrovníka, o příjmení, popřípadě i o jménu dítěte, o výkonu rodičovské moci, o všech jejích omezeních a o jejím zániku; rovněž jedná a rozhoduje o výchově dětí, nejde-li o děti v poručenské péči, o jejichž výchově soudy nerozhodují.
(2) V ostatních případech jedná a rozhoduje soudce.“
34. § 252 se zrušuje.
35. § 253 včetně nadpisu zní:
„Schvalování důležitých úkonů soudem
(1) Důležitými úkony zákonného zástupce za chráněnce, které vyžadují schválení soudu, jsou zejména zřeknutí se nebo odmítnutí dědictví, vzdání se práv, uzavření smíru, poskytnutí nebo vypovězení půjčky, zcizení, nabytí nebo zatížení nemovitých věcí a práv k nim. Soud má při schvalování právních úkonů dbát zájmů chráněnce i pro dobu po dosažení zletilosti nebo po skončení opatrovnictví.
(2) I usnesení, kterým se návrhu vyhovuje, musí být vždy odůvodněno. Písemné smlouvy je nutno opatřit schvalovací doložkou.“
36. § 254 včetně nadpisu zní:
„Ustanovení opatrovníka
(1) Po vhodném poučení složí opatrovník do rukou soudce slib, že se bude řádně starat o osobu chráněnce, dále že bude opatrovance řádně zastupovat, že bude jeho jmění spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát přitom pokynů soudu.
(2) Po složení slibu vydá soud opatrovníkovi listinu o jeho ustanovení.“
37. § 255 včetně nadpisu a společného nadpisu §§ 255 až 261 zní:
„Opatrovnictví nad jměním osob zbavených svéprávnosti a nepřítomných
Zjištění jmění opatrovance
Soud provede soupis všeho jmění opatrovance, a uzná-li to za vhodné, i jeho odhad. Provedením soupisu a odhadu může soud pověřit výkonný orgán místního národního výboru.“
38. § 256 včetně nadpisu zní:
„Zajištění majetku opatrovance
(1) Hotové peníze, pokud se jich v zájmu opatrovance nepoužije jinak, je nutno uložit ve státní spořitelně. V rukou opatrovníka lze ponechat jen tolik peněz, kolik je třeba k řádnému hospodaření, popřípadě k úhradě běžných potřeb opatrovance.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Zákon č. 46/1959 Sb., o zmene právomoci súdov a o zmene a doplnení niektorých ustanovení z odboru súdnictva a štátnych notárstiev |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 23.07.1959 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.09.1959 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0