Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 133/1980 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1889, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971
Platný
Účinnost od 11.04.1980
Zobrazeno prvních 200 z celkem 408 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
133
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 8. července 1980
o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971
Dne 24. července 1971 byla v Paříži revidována Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886. S revizí Bernské úmluvy vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval s výhradou k článku 33 odstavec 1 Úmluvy. Listina o přístupu Československé socialistické republiky byla uložena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví dne 11. dubna 1980.
Pro Československou socialistickou republiku vstoupila revidovaná Bernská úmluva v platnost podle svého článku 28 dnem 11. dubna 1980.
Český překlad textu Úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek:
Ing. Knížka v. r.
BERNSKÁ ÚMLUVA
o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněná v Paříži dne 4. května 1896, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněná v Bernu dne 20. března 1914 a revidovaná v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971
Státy Unie, prodchnuty společným přáním chránit účinným a jednotným způsobem, jak je možné, práva autorů k jejich literárním a uměleckým dílům,
uznávajíce význam prací revizní konference, která se konala ve Stockholmu v roce 1967,
rozhodly se revidovat Akt přijatý stockholmskou konferencí ponechávajíce beze změny články 1 až 20 a 22 až 26 tohoto aktu.
K tomuto cíli podepsaní zmocněnci po předložení svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, sjednali toto:
Státy, na něž se vztahuje tato úmluva, tvoří Unii pro ochranu práv autorů k jejich literárním a uměleckým dílům.
(1) Výraz „literární a umělecká díla“ zahrnuje všechny výtvory z literární, vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření jako: knihy, brožury a jiná díla písemná; přednášky, proslovy, kázání a jiná díla téže povahy; dramatická nebo hudebně dramatická díla; choreografická díla a pantomimy; hudební skladby s textem nebo bez textu; filmová díla, jimž jsou postavena na roveň díla vyjádřená způsobem obdobným filmu; díla kreslířská, malířská, architektonická, sochařská, rytecká, litografická; fotografická díla, jimž jsou postavena na roveň díla vyjádřená způsobem obdobným fotografii; díla užitého umění; ilustrace, zeměpisné mapy; plány, náčrty a plastická díla zeměpisná, místopisná, architektonická nebo vědecká.
(2) Zákonodárstvím států Unie se však vyhrazuje možnost stanovit, že literární a umělecká díla anebo jedna nebo více kategorií z nich nejsou chráněny, nejsou-li zachyceny na hmotný záznam.
(3) Překlady, úpravy, hudební úpravy a jiná zpracování literárního nebo uměleckého díla jsou chráněny jako díla původní bez újmy autorského práva k původnímu dílu.
(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby upravila ochranu přiznávanou úředním textům z oboru zákonodárství, veřejné správy a soudnictví, jakož i úředním překladům takových textů.
(5) Sborníky literárních nebo uměleckých děl jako jsou encyklopedie a antologie, které způsobem výběru a uspořádáním obsahu jsou duševními výtvory, jsou samostatně chráněny bez újmy autorského práva ke každému z děl, která tvoří části takových sborníků.
(6) Díla uvedená v tomto článku požívají ochrany ve všech státech Unie. Tato ochrana působí ve prospěch autora a jeho právních nástupců.
(7) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby upravila se zřetelem na ustanovení článku 7 odst. 4 této úmluvy rozsah působnosti jejich zákonů na díla užitého umění a na průmyslové vzory a modely, jakož i podmínky, za nichž jsou taková díla, vzory a modely chráněny. Pro díla, jež jsou ve státě původu chráněna pouze jako vzory a modely, lze se v jiném státě Unie dovolávat jen zvláštní ochrany, jaká se přiznává v tomto státě vzorům a modelům; neposkytuje-li se však v tomto státě taková zvláštní ochrana, budou tato díla chráněna jako díla umělecká.
(8) Ochrana podle této úmluvy se nevztahuje na denní zprávy ani na různé skutečnosti, které mají povahu pouhých tiskových informací.
(1) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost vyloučit zčásti nebo zcela z ochrany podle předchozího článku politické projevy a řeči pronesené při soudních jednáních.
(2) Zákonodárstvím států Unie se rovněž vyhrazuje možnost stanovit podmínky, za nichž přednášky, proslovy a jiná díla téže povahy, přednesené na veřejnosti, mohou být rozmnoženy tiskem, vysílány rozhlasem či televizí, přenášeny po drátě na veřejnost a stát se předmětem veřejného šíření podle článku 11 bis odst. 1 této úmluvy, pokud je takové užití odůvodněno informačním účelem.
(3) Autor má však výlučné právo pořídit soubor svých děl zmíněných v předchozích odstavcích.
(1) Podle této úmluvy jsou chráněni:
a) autoři, kteří jsou občany některého ze států Unie, pro svá díla, ať již uveřejněná či nikoli;
b) autoři, kteří nejsou občany některého ze států Unie, pro svá díla poprvé uveřejněná v některém z těchto států nebo současně ve státě, který není členem Unie, a ve státě Unie.
(2) Autoři, kteří nejsou občany některého ze států Unie, avšak mají v některém z nich své trvalé bydliště, jsou pro účely této úmluvy postaveni na roveň občanům takového státu.
(3) „Uveřejněnými díly“ se rozumějí díla vydaná se svolením jejich autorů, ať již rozmnoženiny byly zhotoveny jakýmkoli způsobem, pokud nabídka takových rozmnoženin uspokojuje, s ohledem na povahu díla, přiměřené potřeby veřejnosti. Provozování díla dramatického, hudebně dramatického nebo filmového, provedení díla hudebního, veřejný přednes díla literárního, přenos děl literárních nebo uměleckých po drátě nebo jejich vysílání rozhlasem či televizí, vystavení díla výtvarných umění a zbudování díla architektonického se za uveřejnění nepovažuje.
(4) Dílo se považuje za uveřejněné současně v několika státech, jestliže vyšlo ve dvou nebo více státech v rozpětí třiceti dnů od svého prvního uveřejnění.
Podle této úmluvy jsou chráněni, i když podmínky uvedené v článku 3 nejsou splněny,
a) autoři filmových děl, jejichž výrobce má sídlo nebo trvalé bydliště v některém ze států Unie;
b) autoři architektonických děl zbudovaných ve státě Unie anebo děl umění grafického a výtvarného, jež tvoří součást budovy umístěné ve státě Unie.
(1) Autoři mají ve vztahu k dílům, pro něž jsou chráněni podle této úmluvy, v ostatních státech Unie kromě státu původu díla práva, která příslušné zákony již přiznávají nebo v budoucnu přiznají jejich občanům, jakož i práva zvlášť přiznaná touto úmluvou.
(2) Požívání a výkon těchto práv není podroben žádné formalitě; toto požívání a tento výkon nezávisí na ochraně platné ve státě původu díla. Proto se s výhradou ustanovení této úmluvy řídí rozsah ochrany, jakož i právní prostředky vyhrazené autorovi k hájení jeho práv výlučně zákony státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.
(3) Ochrana ve státě původu se řídí vnitrostátním právem. Není-li však autor občanem státu původu díla, pro něž je chráněn podle této úmluvy, bude mít v takovém státě táž práva jako autoři, kteří jsou jeho občany.
(4) Za stát původu se pokládá:
a) u děl uveřejněných poprvé ve státě Unie tento stát; jde-li však o díla uveřejněná současně ve více státech Unie, které poskytují různou dobu ochrany, ten z nich, jehož právní řád poskytuje nejkratší dobu ochrany;
b) u děl uveřejněných současně ve státě, který není členem Unie, a ve státě Unie tento stát Unie;
c) u neuveřejněných děl nebo u děl poprvé uveřejněných ve státě, který není členem Unie, bez současného uveřejnění v některém státě Unie stát Unie, jehož je autor občanem, s tím, že
(i) jde-li o díla filmová, jejichž výrobce má sídlo nebo trvalé bydliště ve státě Unie, je státem původu tento stát, a
(ii) jde-li o architektonická díla zbudovaná ve státě Unie anebo o díla umění grafického a výtvarného, jež tvoří součást budovy umístěné ve státě Unie, je státem původu tento stát.
(1) Nechrání-li některý stát, který není členem Unie, dostatečně díla autorů, kteří jsou občany některého ze států Unie, může tento stát Unie omezit ochranu děl, jejichž autoři jsou v době prvního uveřejnění svých děl občany onoho státu a nemají své trvalé bydliště v některém ze států Unie. Využije-li této možnosti stát, kde došlo k prvnímu uveřejnění, nejsou ostatní státy Unie povinny poskytovat dílům podrobeným tomuto zvláštnímu režimu širší ochranu, než jaká se jim poskytuje ve státě, kde došlo k prvnímu uveřejnění.
(2) Žádná omezení zavedená podle předchozího odstavce se nedotýkají práv, jichž autor nabyl ve vztahu k dílu uveřejněnému v některém státě Unie před účinností takového omezení.
(3) Státy Unie, které omezí podle tohoto článku ochranu práv autorů, uvědomí o tom generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen „generální ředitel“) písemným prohlášením, v němž budou uvedeny státy, vůči nimž se ochrana omezuje, jakož i omezení, jimž jsou podrobena práva autorů, kteří jsou občany těchto států. Generální ředitel ihned oznámí tuto skutečnost všem státům Unie.
(1) Nezávisle na majetkových právech autorských a i po jejich postoupení má autor právo uplatňovat své autorství k dílu a odporovat každému znetvoření, zkomolení nebo jiné změně díla, jakož i jinému zásahu do díla, který by byl na újmu jeho cti nebo dobré pověsti.
(2) Práva přiznaná autorovi podle odstavce 1 se po jeho smrti zachovávají alespoň do zániku majetkových práv autorských a vykonávají je osoby nebo instituce oprávněné k tomu právním řádem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu. Ty státy, jejichž právní řád platný v době ratifikace tohoto aktu nebo přístupu k němu neobsahuje ustanovení zajišťující ochranu všech práv uznaných podle odstavce 1 po autorově smrti, mohou však stanovit, že některá z těchto práv autorovou smrtí zanikají.
(3) Právní prostředky ochrany práv přiznaných v tomto článku se řídí právním řádem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.
(1) Doba ochrany přiznaná touto úmluvou trvá po dobu autorova života a padesát let po jeho smrti.
(2) U děl filmových mohou však státy Unie stanovit, že doba ochrany uplyne padesát let po tom, kdy dílo bylo se svolením autora zpřístupněno veřejnosti, nebo že, nedojde-li k takové skutečnosti v průběhu padesáti let od vytvoření takového díla, doba ochrany uplyne padesát let po jeho vytvoření.
(3) U děl anonymních nebo pseudonymních uplyne doba ochrany přiznaná touto úmluvou padesát let po tom, kdy bylo dílo oprávněně zpřístupněno veřejnosti. Nevzbuzuje-li však autorem přijatý pseudonym pochybnosti o jeho totožnosti, platí doba ochrany stanovená v odstavci 1. Prohlásí-li autor anonymního nebo pseudonymního díla svoji totožnost v průběhu výše uvedené doby, uplatní se doba ochrany stanovená v odstavci 1. Státy Unie nejsou povinny chránit anonymní nebo pseudonymní díla, u nichž lze důvodně předpokládat, že jejich autor je již padesát let mrtev.
(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost stanovit dobu ochrany u fotografických děl a u děl užitého umění, pokud jsou chráněna jako díla umělecká; tato doba však nesmí být kratší než období dvaceti pěti let od vytvoření takového díla.
(5) Doba ochrany následující po smrti autora a lhůty stanovené v odstavcích 2, 3 a 4 začínají běžet od smrti nebo od události uvedené v těchto odstavcích, avšak za začátek těchto lhůt se vždy považuje 1. leden roku následujícího po smrti nebo po uvedené události.
(6) Státy Unie mohou přiznat dobu ochrany delší, než je stanovena v předchozích odstavcích.
(7) Státy Unie vázané římským aktem této úmluvy, které přiznávají podle svých vnitrostátních právních předpisů platných v době podpisu tohoto aktu kratší doby ochrany, než jsou stanoveny v předchozích odstavcích, mohou je při přístupu k tomuto aktu nebo při jeho ratifikaci zachovat.
(8) Doba ochrany se řídí v každém případě zákonem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu; pokud však zákon takového státu nestanoví jinak, nepřesáhne dobu stanovenou ve státě původu díla.
Ustanovení předchozího článku platí i v případě, že autorské právo náleží spoluautorům díla s tím, že lhůty začínající smrtí autora se počítají od smrti spoluautora, který ostatní přežil.
Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají po celou dobu trvání svých práv k původnímu dílu výlučné právo svá díla překládat nebo udílet svolení k jejich překladu.
(1) Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají výlučné právo udílet svolení k rozmnožování těchto děl jakýmkoli způsobem nebo v jakékoli podobě.
(2) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje možnost dovolit rozmnožování těchto děl v určitých zvláštních případech, pokud takové rozmnožení nenarušuje normální využívání díla a nezpůsobuje neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora.
(3) Každý zvukový nebo obrazový záznam se považuje pro účely této úmluvy za rozmnoženinu.
(1) Citace z díla, které bylo oprávněně zpřístupněno veřejnosti včetně citací z novinových článků a z časopisů ve formě tiskových přehledů, jsou dovoleny s podmínkou, že jsou v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu odůvodněném sledovaným účelem.
(2) Zákonodárstvím států Unie a zvláštním dohodám, které mezi nimi jsou nebo budou sjednány, se vyhrazuje možnost, aby v rozsahu, který je odůvodněn sledovaným účelem, dovolily užívat literární nebo umělecká díla pro potřeby názorného vyučování v publikacích, ve vysílání rozhlasem či televizí anebo ve zvukových či obrazových záznamech s podmínkou, že takové užití je v souladu s poctivými zvyklostmi.
(3) Při citacích a užití podle předchozích odstavců je nutno uvést pramen a autorovo jméno, je-li toto jméno v pramenu obsaženo.
(1) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby dovolila rozmnožovat tiskem, vysílat rozhlasem či televizí nebo přenášet na veřejnost po drátě články o aktuálních hospodářských, politických nebo náboženských otázkách uveřejněné v novinách nebo časopisech nebo díla téže povahy vysílaná rozhlasem či televizí, pokud rozmnožování, vysílání rozhlasem či televizí nebo takový přenos není výslovně vyhrazen. Vždy je však nutno zřetelně uvést pramen; právní následky porušení této povinnosti určují právní předpisy státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.
(2) Rovněž se vyhrazuje zákonodárstvím států Unie stanovit podmínky, za nichž mohou být při zpravodajství o aktuálních událostech fotografií, filmem, vysíláním rozhlasem či televizí nebo přenosem na veřejnost po drátě rozmnožována a zpřístupňována veřejnosti v míře odůvodněné sledovaným informačním účelem literární nebo umělecká díla při takové události zhlédnutá nebo vyslechnutá.
(1) Autoři dramatických, hudebně dramatických a hudebních děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k veřejnému provozování a provedení svých děl, ať již se takové veřejné provozování a provedení uskutečňuje jakýmikoli prostředky nebo způsoby;
(ii) k veřejnému přenosu provozování a provedení svých děl, a to jakýmikoli prostředky.
(2) Autoři dramatických nebo hudebně dramatických děl mají po celou dobu trvání svých práv k původním dílům tatáž práva, pokud jde o překlady jejich děl.
(1) Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k vysílání svých děl rozhlasem či televizí nebo k jejich veřejnému sdělování jakýmikoliv jinými prostředky sloužícími k bezdrátovému šíření znaků, zvuků nebo obrazů;
(ii) k jakémukoliv veřejnému sdělování po drátě nebo bezdrátově díla vysílaného rozhlasem či televizí, uskutečňuje-li toto sdělování jiná organizace než původní;
(iii) k veřejnému sdělování díla vysílaného rozhlasem či televizí tlampačem nebo jakýmkoliv jiným obdobným zařízením k přenosu znaků, zvuků nebo obrazů.
(2) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby stanovila podmínky výkonu práv uvedených v odstavci 1, avšak účinnost těchto podmínek bude přísně omezena na státy, které je stanovily. V žádném případě nesmějí být na újmu osobních práv autora ani na újmu práv autora na přiměřenou odměnu, kterou určí, není-li dohody, příslušný státní orgán.
(3) Není-li opačného ujednání, nezahrnuje svolení udělené podle odstavce 1 tohoto článku svolení k pořízení záznamu díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí zařízení sloužícího k záznamu zvuků nebo obrazů. Zákonodárstvím států Unie se však vyhrazuje, aby upravila režim efemérních záznamů pořizovaných rozhlasovou či televizní organizací vlastními prostředky a pro své vlastní vysílání. Tato zákonodárství mohou rovněž dovolit úschovu těchto záznamů, pokud mají výjimečnou dokumentární povahu, v úředních archivech.
(1) Autoři literárních děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k veřejnému přednášení svých děl, ať již se takový veřejný přednes uskutečňuje jakýmikoliv způsoby nebo prostředky,
(ii) k veřejnému přenosu přednesení svých děl, a to jakýmikoliv prostředky.
(2) Autoři literárních děl mají po celou dobu trvání svých práv k původním dílům tatáž práva, pokud jde o překlady jejich děl.
Autoři literárních nebo uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení k zpracování, úpravám nebo k jiným změnám svých děl.
(1) Každý stát Unie může samostatně stanovit výhrady a podmínky týkající se výlučného práva přiznaného autorovi hudebního díla a autorovi textu, který již udělil svolení k jeho záznamu společně s hudebním dílem, udílet svolení k zvukovému záznamu uvedeného hudebního díla, popřípadě i s textem; účinnost všech takových výhrad a podmínek bude však přísně omezena na státy, které je stanovily, a v žádném případě nesmějí být na újmu práv těchto autorů na přiměřenou odměnu, kterou určí, není-li dohody, příslušný státní orgán.
(2) Záznamy hudebních děl pořízené ve státě Unie podle článku 13 odst. 3 Úmluvy podepsané v Římě dne 2. června 1928 a v Bruselu dne 26. června 1948 mohou být rozmnožovány v tomto státě bez souhlasu autora hudebního díla po dobu dvou let ode dne, od něhož tento stát bude již vázán tímto aktem.
(3) Záznamy pořízené podle odstavců 1 a 2 tohoto článku a dovezené bez souhlasu dotčených stran do státu, kde se považují za záznamy pořízené protiprávně, mohou tam být zabaveny.
(1) Autoři literárních nebo uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení:
(i) k filmovému zpracování a rozmnožování těchto děl a k rozšiřování takto zpracovaných nebo rozmnožených děl;
(ii) k veřejnému provozování a provedení a k přenosu po drátě na veřejnost takto zpracovaných nebo rozmnožených děl.
(2) Zpracování filmových děl odvozených z děl literárních nebo uměleckých v jakékoliv jiné umělecké formě zůstává, bez újmy práva jejich autorů udělit k tomu svolení, vázáno na svolení autorů původních děl.
(3) Ustanovení článku 13 odst. 1 nelze použít.
(1) Bez újmy autorského práva k jakémukoliv dílu, popřípadě zpracovanému nebo rozmnoženému, je filmové dílo chráněno jako dílo původní. Nositel autorského práva k filmovému dílu požívá týchž práv jako autor díla původního, včetně práv podle předchozího článku.
(2) a) Vyhrazuje se zákonodárství státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu, aby stanovilo nositele autorského práva k filmovému dílu.
b) Ve státech Unie, které zahrnují ve svém zákonodárství mezi nositele autorského práva k filmovému dílu autory, kteří poskytli příspěvky k vytvoření filmového díla, nemohou však tito autoři, pokud se zavázali poskytnout takovéto příspěvky a není-li opačného nebo zvláštního ujednání, bránit rozmnožování, rozšiřování, veřejnému provozování a provedení, přenosu po drátě na veřejnost, vysílání rozhlasem či televizí, sdělování veřejnosti, opatřování podtitulky nebo dubbování textů filmového díla.
c) Otázku, zda pro uplatnění předchozího pododstavce b) musí mít výše uvedený závazek formu písemné smlouvy nebo písemného aktu téže účinnosti či nikoli, upraví zákonodárství států Unie, kde má výrobce filmového díla své sídlo nebo trvalé bydliště. Zákonodárství státu Unie, kde se uplatňuje nárok na ochranu, se však vyhrazuje možnost stanovit, že uvedený závazek musí mít formu písemné smlouvy nebo písemného aktu téže účinnosti. Státy, jejichž zákonodárství tak stanoví, uvědomí o tom písemným prohlášením generálního ředitele, který je ihned sdělí všem ostatním státům Unie.
d) „Opačným nebo zvláštním ujednáním“ se rozumí každá omezující podmínka, popřípadě spojená s výše zmíněným závazkem.
(3) Nestanoví-li vnitrostátní zákonodárství jinak, nevztahuje se ustanovení odstavce 2 b) na autory scénářů, dialogů a hudebních děl vytvořených pro výrobu filmového díla, ani na jeho hlavního režiséra. Avšak ty státy, jejichž zákonodárství neobsahuje ustanovení předvídající uplatnění zmíněného odstavce 2 b) na tohoto režiséra, uvědomí o tom písemným prohlášením generálního ředitele, který je ihned sdělí všem ostatním státům Unie.
(1) Autor nebo – po jeho smrti – osoby nebo instituce oprávněné podle vnitrostátního zákonodárství mají, pokud jde o originály uměleckých děl a o původní rukopisy spisovatelů a skladatelů, nezcizitelné právo na podíl z výtěžku prodejů díla následujících po prvním převodu vlastnictví uskutečněném autorem díla.
(2) Ochranu podle předchozího odstavce lze požadovat ve státě Unie jen tehdy, jestliže ji připouští právní řád toho státu, k němuž autor přísluší, a v rozsahu, v jakém to dovoluje právní řád státu, kde se tato ochrana uplatňuje.
(3) Způsob výběru a výši podílu určuje vnitrostátní zákonodárství.
(1) Aby autor literárního nebo uměleckého díla chráněného touto úmluvou byl, není-li prokázán opak, za takového považován a aby byl proto oprávněn soudně stíhat porušení svých práv ve státech Unie, postačí, aby jeho jméno bylo uvedeno na díle obvyklým způsobem. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o jeho totožnosti.
(2) Osoba fyzická nebo právnická, jejíž jméno je uvedeno obvyklým způsobem na filmovém díle, se považuje za výrobce uvedeného díla, není-li prokázán opak.
(3) U děl anonymních a u jiných děl pseudonymních, než jsou uvedena shora v odstavci 1, má se za to, že autora zastupuje nakladatel, jehož jméno je uvedeno na díle, není-li prokázán opak; v této funkci je oprávněn hájit a uplatňovat autorova práva. Ustanovení tohoto odstavce nelze použít, jakmile autor prohlásil svoji totožnost a prokázal své oprávnění.
(4) a) Není-li u neuveřejněných děl známa autorova totožnost, avšak ze všech okolností lze mít za to, že autor je občanem státu Unie, vyhrazuje se zákonodárství tohoto státu možnost, aby určil příslušný orgán, který autora zastupuje a je oprávněn hájit a uplatňovat jeho práva ve státech Unie.
b) Státy Unie, které podle tohoto ustanovení přistoupí k takovému určení, uvědomí o tom generálního ředitele písemným prohlášením obsahujícím úplnou informaci o takto určeném orgánu. Generální ředitel sdělí toto prohlášení ihned všem ostatním státům Unie.
(1) Každá neoprávněně pořízená rozmnoženina díla může být ve státě Unie, kde dílo požívá právní ochrany, zabavena.
(2) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje i na rozmnoženiny pocházející ze státu, kde dílo není chráněno nebo kde ochrany pozbylo.
(3) Zabavení se uskuteční podle právního řádu příslušného státu.
Ustanovení této úmluvy se nedotýkají práva příslušejícího vládě každého státu Unie, aby zákonodárstvím či správními předpisy povolovala, kontrolovala nebo zakázala rozšiřování, provozování a vystavování jakéhokoliv díla nebo výrobku, ve vztahu k němuž má příslušný státní orgán toto právo vykonávat.
(1) Tato úmluva se vztahuje na všechna díla, která se v době nabytí její platnosti ještě nestala ve státě svého původu uplynutím doby ochrany volnými.
(2) Stalo-li se však dílo ve smluvním státě, kde se uplatňuje nárok na ochranu, volným uplynutím doby ochrany, jež mu byla dříve přiznána, ochrana takového díla se neobnoví.
(3) Této zásady se použije v souladu s ustanoveními obsaženými ve zvláštních úmluvách, které k tomu cíli státy Unie sjednaly nebo sjednají. Není-li takových ustanovení, upraví příslušné státy, každý pokud se ho týká, podmínky použití této zásady.
(4) Předchozí ustanovení se použijí rovněž u nových přístupů k Unii, jakož i při prodloužení ochrany buď podle článku 7 nebo vzdáním se výhrad.
Ustanovení této úmluvy nevylučují uplatňování nároku na použití širší ochrany, která může být zákonodárstvím státu Unie přiznána.
Vlády států Unie si vyhrazují právo sjednat mezi sebou zvláštní dohody, pokud by takové dohody přiznávaly autorům širší práva, než se jim přiznávají Úmluvou, nebo pokud by obsahovaly jiná ustanovení, která neodporují této úmluvě. Ustanovení dosavadních dohod, která jsou v souladu s těmito podmínkami, zůstávají v platnosti.
(1) Zvláštní ustanovení o rozvojových zemích jsou obsažena v Příloze.
(2) S výjimkou podle článku 28 odst. 1 b) tvoří Příloha nedílnou součást tohoto aktu.
(1) a) Unie má Shromáždění složené z těch států Unie, které jsou vázány články 22 až 26.
b) Vládu každého státu zastupuje jeden delegát, kterého mohou doprovázet náhradníci, poradci a znalci.
c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která je jmenovala.
(2) a) Shromáždění
(i) projednává všechny otázky, jež se týkají chodu a rozvoje Unie a uplatňování této úmluvy;
(ii) dává Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví (dále jen „Mezinárodní úřad“) uvedenému v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen „Organizace“)1) pokyny pro přípravu revizních konferencí, přičemž bere náležitý zřetel k připomínkám těch států Unie, které nejsou vázány články 22 až 26;
(iii) zkoumá a schvaluje zprávy a činnost generálního ředitele Organizace ve vztahu k Unii a dává mu všechny potřebné instrukce v otázkách, jež jsou v působnosti Unie;
(iv) volí ze Shromaždění členy Výkonného výboru;
(v) zkoumá a schvaluje zprávy a činnost svého Výkonného výboru a dává tomuto výboru instrukce;
(vi) určuje program, přijímá tříletý2) rozpočet Unie a schvaluje její závěrečné účty;
(vii) usnáší se o finančním řádu Unie;
(viii) zřizuje výbory znalců a pracovní skupiny, které považuje za potřebné pro uskutečňování cílů Unie;
(ix) určuje, které státy, jež nejsou členy Unie, a které mezivládní a mezinárodní nevládní organizace se mohou účastnit jeho zasedání jako pozorovatelé;
(x) usnáší se o změnách článků 22 až 26;
(xi) činí jiná vhodná opatření zaměřená na podporu cílů Unie;
(xii) plní jakékoliv jiné úkoly, jež jsou v souladu s touto úmluvou;
(xiii) vykonává, s výhradou jejich přijetí, práva, která jsou mu přiznána Úmluvou o vytvoření Organizace.
b) V otázkách, které se dotýkají také jiných unií spravovaných Organizací, rozhoduje Shromáždění s přihlédnutím ke stanovisku Koordinačního výboru Organizace.
(3) a) Každý členský stát Shromáždění má jeden hlas.
b) Polovina členských států Shromáždění tvoří kvórum.
c) Bez ohledu na ustanovení pododstavce b), je-li na zasedání počet zastoupených států menší než polovina, avšak činí alespoň jednu třetinu členských států Shromáždění, může Shromáždění přijímat rozhodnutí; s výjimkou těch, která se týkají jeho pořadu jednání, nabývají však rozhodnutí Shromáždění účinnosti jen po splnění následujících podmínek. Mezinárodní úřad sdělí uvedená rozhodnutí členským státům Shromáždění, které nebyly zastoupeny, a vyzve je, aby písemně vyjádřily svůj hlas nebo abstenci ve lhůtě tří měsíců ode dne tohoto sdělení. Pokud po uplynutí této lhůty dosáhne počet států, které takto vyjádřily svůj hlas nebo abstenci, počtu států chybějících pro dosažení kvóra na vlastním zasedání, nabývají takováto rozhodnutí účinnosti za předpokladu, že se současně dosáhne požadované většiny.
d) S výjimkou podle článku 26 odst. 2 vyžaduje se k rozhodnutí Shromáždění dvoutřetinové většiny hlasů.
e) Abstence se nepočítá jako hlas.
f) Každý delegát může zastupovat jen jeden stát a hlasovat jen jeho jménem.
g) Státy Unie, které nejsou členy Shromáždění, se mohou účastnit jeho zasedání jako pozorovatelé.
(4) a) Shromáždění se schází k řádnému zasedání, jež svolává generální ředitel jednou v každém třetím2) kalendářním roce, a to, nejde-li o výjimečné okolnosti, na tutéž dobu a na totéž místo jako Valné shromáždění Organizace.
b) Shromáždění se schází k mimořádnému zasedání, jež svolává generální ředitel na žádost Výkonného výboru nebo na žádost jedné čtvrtiny členských států Shromáždění.
(5) Shromáždění přijímá svůj jednací řád.
(1) Shromáždění má Výkonný výbor.
(2) a) Výkonný výbor se skládá ze států zvolených Shromážděním z jeho členských států. Mimo to stát, na jehož území má Organizace své sídlo, má s výhradou ustanovení článku 25 odst. 7 b) ve výboru místo ex officio.
b) Vládu každého členského státu Výkonného výboru zastupuje jeden delegát, kterého mohou doprovázet náhradníci, poradci a znalci.
c) Výdaje každé delegace hradí vláda, která ji jmenovala.
(3) Počet členských států Výkonného výboru odpovídá jedné čtvrtině počtu členských států Shromáždění. Při stanovení počtu míst, která lze obsadit, se nepřihlíží ke zbytku, který zůstane po dělení čtyřmi.
(4) Při volbě členů Výkonného výboru přihlíží Shromáždění náležitě k rovnoměrnému zeměpisnému rozdělení a k potřebě, aby mezi státy tvořícími Výkonný výbor byly zastoupeny členské státy zvláštních unií ve vztahu k Unii zřízených.
(5) a) Členové Výkonného výboru jsou ve funkci od konce zasedání Shromáždění, na kterém byli zvoleni, do konce příštího řádného zasedání Shromáždění.
b) Členové Výkonného výboru mohou být zvoleni znovu, nejvýše však dvě třetiny z nich.
c) Shromáždění upraví způsob volby a možného znovuzvolení členů Výkonného výboru.
(6) a) Výkonný výbor
(i) připravuje návrh pořadu jednání Shromáždění;
(ii) předkládá Shromáždění náměty k návrhu programu a tříletého2) rozpočtu Unie připravenému generálním ředitelem;
(iii) schvaluje v rámci programu a tříletého rozpočtu roční rozpočty a programy připravené generálním ředitelem;3)
(iv) předkládá Shromáždění s příslušným vyjádřením periodické zprávy generálního ředitele a revidované roční účetní zprávy;
(v) činí v souladu s rozhodnutími Shromáždění a se zřetelem k okolnostem, které se projeví mezi dvěma řádnými zasedáními Shromáždění, všechna opatření potřebná k plnění programu Unie generálním ředitelem;
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 133/1980 Sb., o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1889, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 08.10.1980 |
|---|---|
| Účinnost od | 11.04.1980 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0