Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 110/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody
Platný
Vyhláška
Účinnost od 03.06.1994
Obsah
ČÁST PRVNÍ
HLAVA PRVNÍ
§ 1
§ 2
HLAVA DRUHÁ
§ 3
§ 4
§ 5
§ 6
§ 7
§ 8
§ 9
§ 10
§ 11
§ 12
HLAVA TŘETÍ
§ 15
§ 16
§ 17
§ 18
§ 19
§ 20
§ 21
§ 22
HLAVA ČTVRTÁ
§ 23
§ 24
HLAVA PÁTÁ
§ 25
HLAVA ŠESTÁ
§ 26
§ 27
§ 28
§ 29
§ 30
§ 31
§ 32
§ 33
§ 34
§ 35
§ 36
§ 37
§ 38
§ 39
§ 40
§ 41
§ 42
§ 43
HLAVA SEDMÁ
§ 44
§ 45
§ 46
§ 47
§ 48
§ 49
§ 50
§ 51
§ 52
§ 53
§ 54
HLAVA OSMÁ
§ 55
§ 56
§ 57
§ 58
HLAVA DEVÁTÁ
§ 59
§ 60
§ 61
§ 62
§ 63
§ 64
ČÁST DRUHÁ
HLAVA PRVNÍ
§ 65
HLAVA DRUHÁ
§ 66
§ 67
§ 68
§ 69
HLAVA TŘETÍ
§ 70
§ 71
§ 72
HLAVA ČTVRTÁ
§ 73
§ 74
§ 75
HLAVA PÁTÁ
§ 76
§ 77
§ 78
HLAVA ŠESTÁ
§ 79
§ 80
§ 81
§ 82
§ 83
§ 84
§ 85
§ 86
§ 87
HLAVA SEDMÁ
§ 88
§ 89
HLAVA OSMÁ
§ 90
HLAVA DEVÁTÁ
§ 91
§ 92
HLAVA DESÁTÁ
§ 93
§ 94
§ 95
ČÁST TŘETÍ
§ 96
§ 97
Zobrazeno prvních 200 z celkem 481 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
110
VYHLÁŠKA
Ministerstva spravedlnosti
ze dne 21. dubna 1994,
kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody
Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 72 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“):
OBECNÁ ČÁST
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
(1) Pokud tato vyhláška upravuje působnost a úkoly pracovníka Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba“), rozumí se jím příslušník a občanský pracovník Vězeňské služby, jestliže z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že se jedná o příslušníka Vězeňské služby.
(2) Pokud se v této vyhlášce hovoří o věznici, rozumí se jí též samostatné oddělení vazební věznice (§ 3 zákona).
Pro účely této vyhlášky se pověřenou osobou vykonávající duchovenskou činnost (dále jen „pověřená osoba“), rozumí kvalifikovaný a schválený duchovní, který je oprávněn poskytovat duchovní službu odsouzeným, a je k vykonávání této činnosti pověřen vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti, a s jeho pověřením vyslovil ředitel věznice souhlas.
PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ ODSOUZENÝCH VE VÝKONU TRESTU
Přijímání do výkonu trestu
(1) Odsouzený může být přijat do výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „výkon trestu“) na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu, popřípadě na jejich základě vydané výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.
(2) Při přijetí do věznice je nutno ověřit totožnost odsouzeného, aby byla s ohledem na všechny dostupné doklady vyloučena jeho záměna s jinou osobou. Nemá-li odsouzený dodaný do výkonu trestu orgánem Policie České republiky (dále jen „policejní orgán“) u sebe žádný osobní doklad, správa věznice požádá policejní orgán, který jej do věznice dodal, aby neprodleně zjistil totožnost odsouzeného a výsledek zjištění sdělil správě věznice.
(3) Pokud je totožnost odsouzeného na dokladech vyznačena příslušnými orgány soudu nebo policejním orgánem, lze odsouzeného do věznice přijmout i bez dokladů totožnosti.
(1) Při přijetí do věznice se u odsouzeného provede osobní prohlídka, a to osobou stejného pohlaví; též se provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření.
(2) Odsouzený si může u sebe ponechat v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním řízením , které bylo proti němu vedeno, právní předpisy, vlastní knihy, časopisy a noviny. Odsouzený může mít u sebe též vlastní bateriový radiopřijímač, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický holicí strojek, smaltovaný nebo porcelánový hrneček na nápoje a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby. Ostatní věci, které má odsouzený u sebe, mu správa věznice na jeho žádost uloží. Není-li uložení některých věcí možné, správa věznice na náklady odsouzeného zabezpečí jejich odeslání osobě, kterou odsouzený určí.
(1) Při přijetí do výkonu trestu správa věznice odsouzeného poučí o jeho právech a povinnostech, které má během výkonu trestu. O poučení se vyhotoví záznam, který odsouzený podepíše.
(2) O nástupu odsouzeného do výkonu trestu správa věznice odešle hlášení soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, okresnímu (městskému) policejnímu orgánu příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, kurátorovi pro mládež, popřípadě sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby, vojenské správě u vojáků (i v záloze) a u mužů starších 17 let a u důchodců příslušnému plátci důchodu.
Přijímací oddělení
(1) Po nástupu do výkonu trestu se nově přijatí odsouzení ubytují v přijímacím oddělení věznice, a to odděleně:
a) muži od žen,
b) mladiství1) od dospělých,
c) odsouzení zařazení soudem do odlišných typů věznic,
d) odsouzení k doživotnímu trestu, přičemž odsouzený nekuřák se na vlastní žádost umístí odděleně od odsouzených kuřáků.
(2) Během pobytu v přijímacím oddělení, který zpravidla nepřevýší jeden týden, se odsouzený podrobí preventivní vstupní lékařské prohlídce, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření.
Umísťování do věznic
(1) O tom, do které z věznic příslušného typu stanoveného soudem bude odsouzený umístěn, rozhoduje Generální ředitelství Vězeňské služby; přitom se řídí zejména druhem resocializačních programů realizovaných v jednotlivých věznicích a podle možností též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu svého pobytu.
(2) Rozhodnutí o umístění do konkrétní věznice se bez odkladu sdělí odsouzenému, aby o něm mohl informovat blízké osoby.
(1) Odsouzené přijímá v příslušné věznici odborná komise (dále jen „komise“), jejímž předsedou je zpravidla vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu); členy této komise jsou psycholog, pedagog, sociální pracovník a popřípadě další pracovníci Vězeňské služby určení ředitelem věznice.
(2) Po přijetí do věznice se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených v nástupním oddělení věznice. Během pobytu v nástupním oddělení, jehož délka se určuje individuálně a zpravidla nepřevýší tři týdny,
a) zpracují určení členové komise komplexní zprávu o odsouzeném, včetně návrhu resocializačního programu,
b) se odsouzený podrobně seznamuje s obsahem vnitřního řádu a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat.
(3) Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do tří dnů předvolá před komisi, která s ním projedná obsah resocializačního programu a určí vychovatele, jemuž je svěřen do péče. Komise přitom postupuje podle zásad stanovených v § 5 odst. 4 zákona a též dbá na to, aby vzájemně i od ostatních odsouzených byli odděleni
a) více narušení odsouzení se sklony k násilnému jednání,
b) odsouzení s výraznými psychopatickými rysy,
c) mentálně postižení, tělesně oslabení, popřípadě snadno ovladatelní odsouzení,
d) odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.
(4) Odsouzení v akutní duševní tísni se umístí do krizového oddělení věznice.
(5) Odsouzeného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze umístit na nezbytně nutnou dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddělení.
Resocializační programy
(1) Na základě komplexní zprávy umožní správa věznice odsouzenému zvolit si resocializační program z alternativ programů, které pro něj považuje za vhodné. Volbu programu potvrdí odsouzený podpisem.
(2) Pracovní činnost minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice tvoří zaměstnávání, práce pro věznici a pracovní terapie odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.
(3) Naplnění cíle resocializačního programu každého odsouzeného se hodnotí pravidelně v termínech stanovených v odstavci 4 a dále v rámci řízení o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice a v řízení o přerušení výkonu trestu. Při hodnocení se resocializační program aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednání. Hodnocení úspěšnosti resocializačního programu projednají pracovníci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) s odsouzeným; odsouzený se podílí na jeho na aktualizaci.
(4) Resocializační programy jsou zpravidla vyhodnocovány jednou
a) za měsíc ve věznici s dohledem a dozorem,
b) za tři měsíce ve věznici s ostrahou,
c) za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Přemísťování odsouzených
(1) Odsouzený se přemístí na přechodnou dobu do jiné věznice:
a) na dožádání vyšetřovatele schválené ředitelem úřadu pro vyšetřování, u kterého je vyšetřovatel činný,
b) na příkaz státního zástupce nebo předsedy senátu, který v trestní věci potřebuje odsouzeného vyslechnout,
c) není-li možné ve věznici, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 10 odst. 2 zákona,
d) na návrh lékaře za účelem poskytnutí zdravotní péče,
e) na návrh ředitele věznice z důvodů hodných zvláštního zřetele,
f) za účelem účasti na občanskoprávním řízení před soudem.
(2) Odsouzený smí být přemístěn pouze do věznice, ve které je zřízeno oddělení stejného základního typu, v němž vykonává trest, nebo do věznice, ve které je zřízeno přijímací oddělení. Při ubytování odsouzených během přemístění se přiměřeně užijí ustanovení § 6 odst. 1.
Odsouzený se přemístí do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou:
b) rozhodnutím Generálního ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby,
c) po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu uplatňujících obdobné resocializační programy v rámci vnitřní diferenciace za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jeho blízkých osob.
O přemístění odsouzeného na dobu delší než sedm dní správa věznice bezodkladně informuje jemu blízké osoby, pokud tak nemůže učinit odsouzený.
Přeřazování odsouzených
REALIZACE PRÁV A POVINNOSTÍ ODSOUZENÝCH
Korespondence
(1) Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do kterých ji odsouzení mohou vhodit, pokud ji neodevzdají vychovateli. V zalepené obálce se vhazuje (odevzdává) pouze korespondence uvedená v § 12 odst. 1 větě druhé zákona. Schránky se vybírají denně v pracovních dnech. Dopisy musí být neodkladně odeslány.
(2) Korespondence s nezávadným obsahem došlá odsouzenému se mu neprodleně předá.
(3) Korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů, opatří pověřený pracovník Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno.
(4) Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 14 odst. 2 zákona.
Návštěvy odsouzených
(1) Odsouzený může přijímat návštěvy blízkých osob v termínech stanovených ředitelem věznice na dobu nejméně dvou hodin. Z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může vychovatel povolit návštěvu častěji i mimo stanovený termín. Pokud ředitel věznice odsouzenému povolí přijmout návštěvu jiné osoby (§ 12 odst. 2 zákona), nezapočítává se tato návštěva mezi návštěvy blízkých osob.
(2) Nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let.
(3) Ředitelé věznic mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady předvedení hradí v takovém případě odsouzení rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.
(1) Návštěva se uskuteční v určených dnech, zpravidla ve dnech pracovního klidu v denní době.
(2) V odůvodněných případech lze provést návštěvu tak, že za přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby budou návštěvníci od odsouzeného odděleni průhlednou přepážkou.
(3) Pracovník Vězeňské služby před návštěvou poučí odsouzené a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě. Má právo rozhodovat o předčasném ukončení návštěvy v případě porušení stanovených pravidel chování.
(4) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv odsouzených se návštěvníku umožní po předložení platného občanského průkazu nebo pasu, vojáku základní služby po předložení vojenské knížky. Vstup na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní.
(5) Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení Vězeňské služby jsou možné jen se souhlasem příslušného lékaře.
(6) Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka osobou stejného pohlaví.
Přijímání balíčků
(1) Odsouzený má právo přijímat balíčky do hmotnosti 5 kg. Balíček je možno předat při návštěvě nebo zaslat poštou.
(2) Balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby odevzdaný při návštěvě se odsouzenému vydá zpravidla ihned při návštěvě, přičemž se obsah balíčku prohlédne a zkontroluje. Nepřevezmou se věci nepovolené nebo takové, které by mohly ohrozit zdraví odsouzeného.
(3) V případě, že balíček obsahuje cennosti, peníze, zbraně, léky, léčiva, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, potraviny podléhající rychlé zkáze, konzervy, nápoje a potraviny ve skleněném obalu, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašizmus a podobná hnutí, násilí a krutost, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin, nebo v případě, že odsouzený balíček odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesílateli jako nová zásilka, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě.
Nákup potravin a věcí osobní potřeby
(1) Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví vnitřní řád věznice. Nákup se zpravidla uskutečňuje formou bezhotovostní platby.
(2) Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.
(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může odsouzený jednorázově nakoupit.
(1) K nákupu může odsouzený, pokud nevykonává kázeňský trest, použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu trestu zaslány nebo které předal věznici k úschově.
(2) Ředitel věznice může stanovit nejvyšší peněžní částku, kterou může mít odsouzený u sebe. Peněžní hotovost nad stanovenou částku se předá příslušnému pracovníkovi věznice do úschovy.
(3) Má-li odsouzený v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den,2) nákup potravin a dalších věcí se mu neumožní.
Ochrana práv odsouzených
(1) O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici musí být orgán, který provádí kontrolu věznice (§ 44 zákona), bez odkladu vyrozuměn o žádosti odsouzeného o rozmluvu.
(2) Požádá-li odsouzený o rozhovor ředitele věznice, umožní se mu takový rozhovor zpravidla do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel věznice podle důvodů žádosti o rozhovor.
(3) K rozhovoru odsouzeného s advokátem ve věznici slouží k tomu účelu určená místnost. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného nejméně 24 hodiny předem, uskuteční se zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.
(4) Odsouzený se k advokátovi předvede, pokud advokát prokáže, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.
Samospráva odsouzených
K dodržování stanoveného pořádku a kázně (§ 16 odst. 3 zákona) přispívá samospráva odsouzených zejména tím, že spolupracuje se správou věznice při provádění nápravně výchovné činnosti, předává jí podněty odsouzených a informuje o své činnosti ostatní odsouzené. Úkoly přijímá a ukládá oddílová samospráva odsouzených na společných setkáních s vychovatelem konaných nejméně jednou za dva týdny a celoústavní samospráva na shromáždění zástupců všech samospráv odsouzených konaných nejméně jednou za dva měsíce.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH
Ředitel věznice je oprávněn podle pracovněprávních předpisů rozvrhnout pracovní dobu odsouzených, popřípadě jim nařídit práci ve dnech pracovního klidu nebo práci přesčas; je zejména oprávněn upravit pracovní dobu odsouzených tak, aby byla shodná s dobou pracovní činnosti pracovníků zaměstnavatele.
(1) Odsouzení, kteří byli rozhodnutím komise zařazeni do práce, se zpravidla rozdělují do pracovních skupin; vedoucí těchto skupin určuje ředitel věznice nebo pověřený pracovník oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).
(2) Odsouzení se zařazují do pracovních skupin a přeřazují v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny rozhoduje komise.
VNITŘNÍ DIFERENCIACE
(1) Vnitřní diferenciace spočívá v rozdělení odsouzených do skupin v závislosti na jejich osobnostních vlastnostech, chování a postoji k cíli výkonu trestu.
(2) Odsouzení se stejným nebo podobným resocializačním programem se zpravidla zařazují do téže skupiny vnitřní diferenciace.
(3) Vnitřní diferenciace se uplatňuje ve všech základních typech věznic. Odsouzení, zařazení do stejné skupiny vnitřní diferenciace, zpravidla společně pracují a jsou zpravidla společně ubytováni.
(4) O změně v zařazení odsouzeného do skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje komise, a to zpravidla na návrh pedagoga zpracovaný při vyhodnocení plnění a aktualizaci resocializačního programu odsouzeného.
KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A ZABAVENÍ VĚCI
Kázeňské odměny
Při udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů je třeba uplatňovat zásady individualizace, přiměřenosti, stupňování, důslednosti a spravedlivosti, aby byl posílen výchovný účinek udělené kázeňské odměny nebo uloženého kázeňského trestu.
(1) Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat vychovatel, vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby.
(2) Vychovatel má právo udělovat tyto kázeňské odměny:
a) pochvalu,
b) mimořádné povolení návštěvy,
c) mimořádné povolení balíčku,
d) zvýšení kapesného,
e) peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 200 Kč.
(3) Vedoucí školského vzdělávacího střediska a vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) mají právo udělovat kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu mohou udělit až do výše 500 Kč.
(4) Ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo udělovat kázeňské odměny podle zákona v plném rozsahu, přičemž ředitel věznice může udělit peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 1000 Kč.
(5) Má-li pracovník Vězeňské služby za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc tomu pracovníkovi Vězeňské služby, který je oprávněn takovou kázeňskou odměnu udělit.
(1) Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně, nebo před skupinou odsouzených.
(2) Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.
(3) Mimořádné povolení balíčku se týká jen jednoho balíčku do stanovené hmotnosti.
(4) Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného, pokud jeho výše přesahuje částku 2000 Kč.3)
(5) Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení ve věznici nebo ji odeslat osobě, kterou určí.
Kázeňské tresty
(1) Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat vychovatel, vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby.
(2) Vychovatel má právo ukládat tyto kázeňské tresty:
a) důtku,
b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu jednoho měsíce,
c) zákaz přijetí balíčku až na dobu šesti týdnů,
d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do deseti dnů.
(3) Vedoucí školského vzdělávacího střediska a vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) mají právo ukládat kázeňské tresty podle zákona v plném rozsahu, přičemž umístění do samovazby smí uložit na dobu nepřesahující sedm dnů.
(4) Ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo ukládat kázeňské tresty podle zákona v plném rozsahu.
(5) Má-li pracovník Vězeňské služby za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc tomu pracovníkovi Vězeňské služby, který je oprávněn takový trest uložit.
(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout bezprostředně po vyšetření kázeňského přestupku .
(2) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam obsahující konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek , včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání.
(3) V řízení o kázeňském přestupku je důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění pracovníka Vězeňské služby, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených, věci, listiny a ohledání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného pracovníka Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku.
(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se uvede na předepsaném tiskopise a předloží odsouzenému k podpisu. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný pracovník Vězeňské služby tuto skutečnost včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.
(5) Kázeňský trest lze uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je pracovník Vězeňské služby povinen přihlédnout též k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku . Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.
(1) Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (§ 22 odst. 1 zákona) lze podat písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní na předepsaném tiskopise záznam, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání.
(2) O stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu rozhoduje nejbližší nadřízený pracovníka Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.
(1) Je-li stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podána ve stanovené lhůtě, je příslušný pracovník Vězeňské služby povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek , stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem , jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc pracovníka Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.
(2) Pracovník Vězeňské služby, který má právo rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu:
a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,
b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti,
c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného přestupku nebo není v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti; změní-li příslušný pracovník Vězeňské služby druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,
d) zruší uložený kázeňský trest, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné, a vrátí věc k novému kázeňskému řízení pracovníku Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně; proti novému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost,
e) zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil.
(3) Rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu pracovník Vězeňské služby stručně písemně odůvodní.
Při změně nebo zrušení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podle § 32 odst. 2 písm. c) a d) se původně uložený kázeňský trest, jestliže byl již částečně vykonán, započítá do nově uloženého kázeňského trestu. Není-li započtení možné, přihlédne se k této skutečnosti při stanovení druhu a výměry nově ukládaného kázeňského trestu.
Výkon kázeňských trestů
(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně, nebo před skupinou odsouzených.
(2) Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.
(3) Zákaz přijetí balíčků se týká takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo obdržet v období, na které se kázeňský trest vymezuje.
(4) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o propadnutí věci předá k realizaci finančnímu úřadu, v jehož obvodu má věznice sídlo.
(1) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, nastupuje výkon tohoto kázeňského trestu v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby a setrvá v něm i ve dnech pracovního klidu. Při nástupu do uzavřeného oddělení se u odsouzeného provede osobní prohlídka.
(2) Během výkonu kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době má odsouzený právo se účastnit vycházek v rozsahu jedné hodiny denně, pokud jinak pracuje v uzavřené místnosti. Odsouzenému se umožní účast na vzdělávacích aktivitách vyplývajících z jeho resocializačního programu.
Obsah
ČÁST PRVNÍ
HLAVA PRVNÍ
§ 1
§ 2
HLAVA DRUHÁ
§ 3
§ 4
§ 5
§ 6
§ 7
§ 8
§ 9
§ 10
§ 11
§ 12
HLAVA TŘETÍ
§ 15
§ 16
§ 17
§ 18
§ 19
§ 20
§ 21
§ 22
HLAVA ČTVRTÁ
§ 23
§ 24
HLAVA PÁTÁ
§ 25
HLAVA ŠESTÁ
§ 26
§ 27
§ 28
§ 29
§ 30
§ 31
§ 32
§ 33
§ 34
§ 35
§ 36
§ 37
§ 38
§ 39
§ 40
§ 41
§ 42
§ 43
HLAVA SEDMÁ
§ 44
§ 45
§ 46
§ 47
§ 48
§ 49
§ 50
§ 51
§ 52
§ 53
§ 54
HLAVA OSMÁ
§ 55
§ 56
§ 57
§ 58
HLAVA DEVÁTÁ
§ 59
§ 60
§ 61
§ 62
§ 63
§ 64
ČÁST DRUHÁ
HLAVA PRVNÍ
§ 65
HLAVA DRUHÁ
§ 66
§ 67
§ 68
§ 69
HLAVA TŘETÍ
§ 70
§ 71
§ 72
HLAVA ČTVRTÁ
§ 73
§ 74
§ 75
HLAVA PÁTÁ
§ 76
§ 77
§ 78
HLAVA ŠESTÁ
§ 79
§ 80
§ 81
§ 82
§ 83
§ 84
§ 85
§ 86
§ 87
HLAVA SEDMÁ
§ 88
§ 89
HLAVA OSMÁ
§ 90
HLAVA DEVÁTÁ
§ 91
§ 92
HLAVA DESÁTÁ
§ 93
§ 94
§ 95
ČÁST TŘETÍ
§ 96
§ 97
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody |
|---|---|
| Typ předpisu | Vyhláška |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 03.06.1994 |
|---|---|
| Účinnost od | 03.06.1994 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0