Указ Міністра закордонних справ No 96 / 1983 Coll.
Указ Міністра закордонних справ про договір між Чехословацькою соціологічною Республікою та Республікою Кіпру про правову допомогу в цивільних та кримінальних справах
Чинний
Чинний від 18.05.1983
Zobrazeno prvních 200 z celkem 274 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
96
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 19. května 1983
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních
Dne 23. dubna 1982 byla v Nikósii podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Nikósii dne 18. dubna 1983.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 48 odstavce 2 dnem 18. května 1983.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.
První náměstek:
Řehořek v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních
Prezident Československé socialistické republiky a prezident Kyperské republiky,
vedeni snahou dále rozvíjet přátelské vztahy a spolupráci mezi oběma státy v souladu se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a vedeni přáním upravit na základě vzájemnosti právní pomoc v oblasti práva občanského a trestního,
rozhodli se uzavřít tuto smlouvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí,
prezident Kyperské republiky
Nicose A. Rolandise,
ministra zahraničních věcí,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
PRÁVNÍ OCHRANA A PRÁVNÍ POMOC V OBČANSKÝCH A TRESTNÍCH VĚCECH
Právní ochrana
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako občané druhé smluvní strany.
(2) Občané jedné smluvní strany mohou před justičními orgány druhé smluvní strany vystupovat a uplatňovat své zájmy za stejných podmínek, jako občané druhé smluvní strany.
(3) Ustanovení této smlouvy se vztahují přiměřeně také na právnické osoby zřízené podle právního řádu jedné ze smluvních stran, které mají sídlo na území této smluvní strany.
Právní pomoc
(1) Justiční orgány smluvních stran si poskytují ve věcech upravených touto smlouvou navzájem právní pomoc.
(2) Pro účely této smlouvy výraz „justiční orgány“ označuje soudy a jiné orgány příslušné k projednání věcí upravených touto smlouvou podle právního řádu svého státu.
(3) Pro účely této smlouvy výraz „věci občanské“ zahrnuje rovněž věci obchodní, rodinné a pracovní.
Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých úkonů, zejména zasíláním a doručováním písemností a prováděním důkazů.
Způsob styku
(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy stýkají prostřednictvím příslušných ústředních orgánů, pokud tato smlouva nestanoví něco jiného.
(2) Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí:
a) na straně Československé socialistické republiky
- Generální prokuratura Československé socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky;
b) na straně Kyperské republiky
- ministerstvo spravedlnosti Kyperské republiky.
(3) Ústřední orgány smluvních stran používají při vzájemném styku při provádění této smlouvy svých úředních jazyků a vždy též jazyk anglický.
Dožádání
(1) Dožádání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) označení dožádaného orgánu,
c) označení věci, v které se o právní pomoc žádá,
d) jméno a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných nebo odsouzených, místo jejich bydliště nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství a povolání, v trestních věcech podle možnosti místo a datum jejich narození, jména a příjmení rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,
e) jména, příjmení a adresy jejich právních zástupců, byli-li ustanoveni,
f) předmět dožádání a údaje, které jsou potřebné pro vyřízení dožádání,
g) v trestních věcech také popis a označení soudně trestného činu.
(2) Dožádání a k němu připojené písemnosti musí být vyhotoveny v jazyku dožádané smluvní strany nebo musí být připojen překlad do tohoto jazyka, nebo do jazyka anglického. Každý překlad spojený s dožádáním musí být ověřen k tomu oprávněným tlumočníkem nebo diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.
(3) Dožádání bude opatřeno vlastnoručním podpisem a otiskem úředního razítka příslušného orgánu.
Vyřízení dožádání
(1) Při vyřizování dožádání dožádaný orgán postupuje podle právního řádu svého státu. Může však na žádost dožadujícího orgánu provést dožádání způsobem v něm uvedeným, pokud to není v rozporu s právním řádem jeho státu.
(2) Jestliže dožádaný orgán není příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je bezodkladně příslušnému orgánu a uvědomí o tom dožadující orgán.
(3) Jestliže adresa uvedená v dožádání není přesná nebo jestliže osoba, které se dožádání týká, na uvedené adrese nebydlí, učiní dožádaný orgán nezbytná opatření ke zjištění správné adresy.
(4) Dožádaný orgán oznámí včas přímo dožadujícímu orgánu, na jeho žádost, místo a čas vyřizování dožádání.
(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán na žádost spisy dožadujícímu orgánu. V případě, že není možno dožádání vyhovět, vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu a současně oznámí důvody, pro které není možno dožádání vyřídit.
Doručování
Dožádaný orgán provede doručení písemností podle právního řádu svého státu, jestliže doručovaná písemnost je sepsána v jazyku dožádané smluvní strany nebo je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak dožádaný orgán doručí písemnost adresátovi, jestliže je ochoten ji dobrovolně přijmout.
Doklad o doručení
(1) Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným otiskem úředního razítka, datem a podpisem doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným tímto orgánem s uvedením způsobu, místa a času doručení. Je-li doručovaná písemnost zaslána ve dvou vyhotoveních, může se její přijetí a doručení potvrdit na druhém stejnopise.
(2) Doklad o doručení se zasílá bezodkladně dožadující straně. V případě, že není možno doručení provést, dožádaná strana oznámí bezodkladně dožadující straně důvody, které brání doručení.
Doručování vlastním občanům
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti vlastním občanům také prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů. V tomto případě nesmí být použito donucovacích prostředků.
Ochrana svědků a znalců
(1) Občan, který má pobyt na území jedné ze smluvních stran a který má být vyslechnut před orgánem druhé smluvní strany jako svědek nebo znalec, není povinen se na předvolání tohoto orgánu dostavit; předvolání proto nesmí obsahovat pohrůžku donucení pro případ nedostavení se. Považuje-li dožadující strana osobní účast svědka nebo znalce před svými justičními orgány za nezbytnou, uvede to v předvolání, a dožádaná strana svědka nebo znalce o tom vyrozumí.
(2) Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání orgánu druhé smluvní strany, nesmí být na jejím území bez ohledu na své státní občanství trestně stíhán ani vzat do vazby ani na něm nesmí být vykonán trest uložený dříve soudem za soudně trestný čin, který spáchal před překročením státních hranic dožadující smluvní strany. Stejně tak nemůže být trestně stíhán ani v souvislosti s podáním svědectví nebo znaleckého posudku.
(3) Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do sedmi dní ode dne, kdy mu orgán, který ho předvolal, oznámil, že jeho přítomnost není dále potřebná. Do této lhůty se nepočítá doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území této smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
(4) Předvolaný občan má právo na náhradu nákladů cesty a pobytu, jakož i ušlého výdělku, a znalec kromě toho i na znalečné. V předvolání se uvede, jaké náhrady předvolanému patří, a na žádost se mu poskytne záloha na náhradu výdajů.
Náklady právní pomoci
(1) Smluvní strany nebudou požadovat náhradu nákladů provedení žádaných úkonů právní pomoci kromě znalečného a jiných výdajů vzniklých v souvislosti s provedením znaleckých důkazů.
(2) Provedení znaleckého důkazu možno vázat na podmínku složení zálohy.
(3) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu na jeho žádost výši nákladů vzniklých vyřízením dožádání.
Odmítnutí právní pomoci
Poskytnutí právní pomoci může být odmítnuto, jestliže dožádaná smluvní strana má za to, že vyřízení dožádání by bylo v rozporu s jejím právním řádem nebo veřejným pořádkem nebo by byla ohrožena nebo narušena její svrchovanost nebo bezpečnost.
Právní informace
(1) Smluvní strany si budou na žádost poskytovat informace o právu, které platí nebo platilo na jejich území, jakož i texty právních předpisů.
(2) Žádost o informaci bude obsahovat označení orgánu, pro který je vyžadována, jakož i podstatu věci, v jejíž souvislosti se informace žádá. Je-li to nezbytné pro objasnění obsahu žádosti, mohou být přiloženy opisy písemností.
Platnost listin
(1) Listiny vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené otiskem úředního razítka příslušného státního orgánu nebo úřední osoby (tlumočníka, znalce) jedné smluvní strany nevyžadují na území druhé smluvní strany ověření. To platí i pro podpisy na listinách a pro podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.
(2) Listiny, které jsou na území jedné ze smluvních stran považovány za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také na území druhé smluvní strany.
Zjišťování adres a jiných údajů
(1) Ústřední orgány smluvních stran si na žádost poskytnou pomoc při zjišťování adres osob, které se zdržují na jejich území, je-li to třeba k uplatnění práv jejich občanů.
(2) Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany, poskytne tato smluvní strana na žádost pomoc při zjištění zdroje a výše příjmů této osoby.
(3) Vniknou-li při provádění této smlouvy pochybnosti o státním občanství určité osoby, jedna smluvní strana sdělí druhé smluvní straně, na její žádost, zda tato osoba je jejím občanem.
ZASÍLÁNÍ DOKLADŮ O OSOBNÍM STAVU A JINÝCH LISTIN
(1) Smluvní strany si navzájem zasílají výpisy z úředních matrik o narození, o uzavření manželství a o úmrtí občanů druhé smluvní strany, jakož i sdělení o všech změnách v těchto matrikách.
(2) Příslušné orgány jedné smluvní strany zasílají tyto výpisy druhé smluvní straně z úřední povinnosti, bezplatně, diplomatickou cestou.
Příslušné orgány smluvních stran si budou navzájem zasílat opisy rozhodnutí týkajících se osobního stavu občanů druhé smluvní strany, která nabyla právní moci.
NÁKLADY ŘÍZENÍ
Osvobození od poplatků a záloh
Občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před orgány druhé smluvní strany, pokud mají pobyt na území jedné ze smluvních stran, není možno uložit složení žalobní jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že na území druhé smluvní strany nemají pobyt.
Osvobození od poplatků a záloh
Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na přiznání osvobození od soudních, notářských a správních poplatků a záloh, jiných nákladů řízení a na přiznání dalších výhod týkajících se poplatků za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany. Totéž platí i pro ustanovení bezplatného právního zástupce.
(1) Osvobození podle ustanovení článku 19 této smlouvy se poskytne na základě osvědčení o osobních a majetkových poměrech žadatele. Toto potvrzení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel pobyt.
(2) Orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebná objasnění.
Jestliže příslušný orgán přiznal osvobození podle článku 19 této smlouvy občanovi druhé smluvní strany, vztahuje se toto osvobození na celé řízení a také na řízení o výkonu rozhodnutí.
Jestliže občan jedné ze smluvních stran podává žádost o osvobození podle článku 19 této smlouvy před příslušným orgánem druhé smluvní strany, může tak učinit před orgánem příslušným podle místa svého pobytu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčením vydaným podle článku 20 této smlouvy příslušnému orgánu druhé smluvní strany.
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ
(1) Smluvní strany uznají a vykonají na svém území tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:
a) rozhodnutí soudů v občanských věcech, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech,
b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody a jiných občanskoprávních nároků,
c) rozhodnutí rozhodčích orgánů, jakož i smíry před nimi uzavřené.
(2) Za rozhodnutí soudů v uvedeném smyslu se považují také rozhodnutí v dědických věcech vydaná orgány smluvní strany, které podle právního řádu této smluvní strany jsou příslušné k řízení v dědických věcech.
Rozhodnutí uvedená v článku 23 této smlouvy se uznají a vykonají za podmínek, že:
a) rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno;
b) uznání a výkonu nebrání výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání a výkon žádá;
c) účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, předvolán řádně a včas, aby se mohl dostavit a v řízení uplatňovat své zájmy, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen;
d) rozhodnutí není v rozporu s rozhodnutím, které nabylo právní moci, vydaným dříve mezi týmiž účastníky, o téže věci soudem smluvní strany, na jejímž území má být výkon rozhodnutí povolen;
e) před orgánem dožádané smluvní strany neprobíhá řízení mezi týmiž účastníky o téže věci, které bylo zahájeno jako prvé;
f) smluvní strana, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, má za to, že uznáním nebo výkonem nebude ohrožena její svrchovanost nebo bezpečnost;
g) uznání rozhodnutí není v rozporu s veřejným pořádkem státu, ve kterém je sídlo dožádaného soudu;
h) rozhodnutí nebylo dosaženo podvodem.
Rozhodnutí rozhodčích orgánů budou uznána a vykonána za podmínek uvedených v článku 24 této smlouvy, jestliže:
a) rozhodnutí se zakládá na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího orgánu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého oprávnění stanoveného dohodou,
b) dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
(1) Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí může oprávněný podat příslušnému justičnímu orgánu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat, buď přímo, nebo způsobem stanoveným v článku 4 této smlouvy.
(2) Návrh na uznání a výkon rozhodnutí musí být podán ve lhůtě k tomu stanovené právním řádem státu, ve kterém se o uznání a výkon žádá.
(3) K návrhu se připojí:
a) soudní rozhodnutí nebo ověřený opis tohoto rozhodnutí s potvrzením o právní moci a o vykonatelnosti, pokud tyto skutečnosti nevyplývají ze samotného znění rozhodnutí;
b) doklad o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, předvolán řádně a včas, aby se mohl dostavit a v řízení uplatňovat své zájmy, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen;
c) ověřený překlad návrhu i listin uvedených pod písmeny a) a b) tohoto odstavce do jazyka dožádané smluvní strany nebo do angličtiny.
(1) Justiční orgán, který rozhoduje o návrhu na uznání a výkon rozhodnutí, zkoumá, zda jsou splněny podmínky uvedené v článcích 24, 25 a 26 této smlouvy. K rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat.
(2) Justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se rozhodnutí uznává nebo vykonává, postupuje podle právního řádu svého státu.
(1) Jestliže bylo účastníku osvobozenému od složení žalobní jistoty za náklady řízení podle článku 18 této smlouvy uloženo rozhodnutím justičního orgánu jedné smluvní strany, které nabylo právní moci, uhradit náklady řízení, toto rozhodnutí se na návrh oprávněné osoby vykoná na území druhé smluvní strany bezplatně.
(2) Návrh a jeho přílohy budou vyhotoveny podle článku 26 této smlouvy.
(3) Justiční orgán, který rozhoduje o výkonu rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí o nákladech řízení nabylo právní moci a je vykonatelné.
Orgán smluvní strany, na jejímž území ve věcech, které skončily vykonatelným rozhodnutím, náklady řízení zálohoval stát, požádá příslušný justiční orgán druhé smluvní strany, aby náklady a poplatky vybral. Justiční orgán vybranou částku odevzdá smluvní straně, jejíž orgán o vybrání požádal.
TRESTNÍ VĚCI
Převzetí trestního stíhání
(1) Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé smluvní strany zahájí v souladu se svým právním řádem trestní stíhání proti svému občanovi, který se na území druhé smluvní strany dopustil soudně trestného činu.
(2) K žádosti se přiloží všechny nezbytné doklady; v případě, že tyto doklady nejsou dostačující, budou na žádost smluvní strany, která zahájila trestní stíhání, zaslány doplňující údaje.
(3) Smluvní strana, která zahájila trestní stíhání, oznámí druhé smluvní straně výsledek řízení co nejdříve to bude možné. Bude-li vydán pravomocný rozsudek, zašle se na žádost jeho opis.
VYDÁVÁNÍ
Povinnost k vydání
(1) Smluvní strany se zavazují, že za podmínek stanovených v této smlouvě si na žádost vydají k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu osoby, které se zdržují na jejich území.
(2) Vydání k provedení trestního řízení je přípustné pouze pro činy, za které může být uložen podle zákonů obou smluvních stran trest odnětí svobody na dobu přesahující dvanáct měsíců.
(3) Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy trestné podle zákonů obou smluvních stran, pro které byla vyžádaná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody nejméně na dvanáct měsíců.
(4) S výjimkou ustanovení článku 32 písm. a) a c) nelze odmítnout vydání osob, které se dopustily protiprávních činů proti bezpečnosti civilního letectví ve smyslu ustanovení Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsané 16. 12. 1970 v Haagu a Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsané 23. 9. 1971 v Montrealu, jakož i osob, které se dopustily protiprávních činů ve smyslu ustanovení ostatních mezinárodních úmluv proti terorismu, jejichž smluvními stranami jsou nebo budou Československá socialistická republika i Kyperská republika.
Odmítnutí vydání
K vydání nedojde, jestliže:
a) vyžadovaná osoba je občanem dožádané smluvní strany k datu doručení žádosti o vydání;
b) soudně trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany;
c) podle právního řádu dožádané smluvní strany trestní řízení nemůže být zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán z důvodu promlčení nebo z jiných zákonných důvodů;
d) není přípustné podle právního řádu jedné ze smluvních stran;
e) proti osobě, jejíž vydání se žádá, byl pro týž soudně trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo trestní řízení bylo zastaveno rozhodnutím, které nabylo právní moci;
f) podle právního řádu jedné ze smluvních stran se trestní stíhání zahajuje na návrh poškozeného.
Увійдіть для нотаток, обраного та сповіщень
Інформація про нормативний акт
| Цитування | Указ No 96 / 1983 Кол., про Договір між Чехословацькою Республікою та Республікою Кіпру про правову допомогу в цивільних та кримінальних матрицях |
|---|---|
| Тип нормативного акту | - |
| Автор | - |
| Збірка | Збірка законів |
| Дата оприлюднення | 13.09.1983 |
|---|---|
| Чинний від | 18.05.1983 |
| Чинний до | - |
| Стан | Чинний |
Текст нормативного акту має інформаційний характер.
Коментарі 0