Що таке Акт No 69 / 1958 Кол.?

Акт No 69 / 1958 Кол., про економічні зв’язки між суспільствознавцями — Закон про економічні відносини між суспільствознавцями.

Коли набув Акт No 69 / 1958 Кол. чинності?

Акт No 69 / 1958 Кол. набув чинності 01.01.1959.

Є Акт No 69 / 1958 Кол. все ще чинний?

Так, Акт No 69 / 1958 Кол. все ще чинний та діючий.

Акт No 69 / 1958 Кол.

Закон про економічні відносини між суспільствознавцями

Чинний Чинний від 01.01.1959

Зміст

ČÁST PRVNÍ Oddíl I § 1 § 2 Oddíl II § 3 § 4 § 5 § 6 § 7 § 8 § 9 § 10 § 11 § 12 § 13 § 14 Oddíl III Hlava 1 § 15 § 16 § 17 § 18 § 19 § 20 § 21 § 22 § 23 § 24 Hlava 2 § 25 § 26 Hlava 3 § 27 § 28 § 29 § 30 § 31 § 32 § 33 § 34 Hlava 4 § 35 § 36 § 37 § 38 § 39 Hlava 5 § 40 § 41 § 42 § 43 § 44 § 45 Oddíl IV § 46 § 47 § 48 § 49 § 50 Oddíl V Hlava 1 § 51 § 52 § 53 § 54 § 55 § 56 § 57 § 58 Hlava 2 § 59 § 60 § 61 § 62 § 63 § 64 § 65 Hlava 3 § 66 § 67 § 68 § 69 § 70 § 71 § 72 Oddíl VI Hlava 1 § 73 § 74 § 75 § 76 § 77 § 78 § 79 § 80 § 81 Hlava 2 § 82 § 83 § 84 § 85 § 86 § 87 ČÁST DRUHÁ Oddíl I Hlava 1 § 88 Hlava 2 § 89 § 90 § 91 § 92 Hlava 3 § 93 § 94 § 95 § 96 Hlava 4 § 97 § 98 § 99 § 100 § 101 § 102 § 103 § 104 § 105 § 106 § 107 § 108 § 109 § 110 § 111 § 112 § 113 § 114 § 115 § 116 Hlava 5 § 117 § 118 Hlava 6 § 119 § 120 § 121 § 122 § 123 § 124 § 125 § 126 § 127 § 128 § 129 § 130 § 131 § 132 § 133 § 134 § 135 § 136 § 137 Hlava 7 § 138 § 139 § 140 § 141 § 142 § 143 § 144 § 145 Oddíl II Hlava 1 § 146 § 147 § 148 § 149 § 150 § 151 Hlava 2 § 152 § 153 § 154 § 155 § 156 § 157 § 158 § 159 Hlava 3 § 160 § 161 Hlava 4 § 162 § 163 § 164 § 165 § 166 § 167 § 168 § 169 § 170 § 171 § 172 § 173 § 174 § 175 § 176 Hlava 5 § 177 § 178 § 179 Hlava 6 § 180 § 181 § 182 § 183 § 184 § 185 Hlava 7 § 186 § 187 § 188 § 189 ČÁST TŘETÍ § 190 § 191 § 192 § 193 § 194 § 195 § 196 § 197 § 198 § 199 § 200

Zobrazeno prvních 200 z celkem 824 ustanovení tohoto předpisu. Zobrazit celý předpis →

Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.

Zákon

ze dne 17. října 1958

o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Oddíl I

Úvodní ustanovení

§ 1

Hospodářské vztahy mezi socialistickými organizacemi, vznikající při provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství, upravují se a zajišťují závazkovými právními poměry podle tohoto zákona.

§ 2

(1) Tento zákon upravuje závazkové poměry mezi socialistickými organizacemi vznikající z hospodářských smluv, z úředních opatření, z rozhodnutí arbitrážních orgánů, ze způsobení škody, z bezdůvodného obohacení, z odpovědnosti za vady plnění nebo z jiných skutečností, jež jsou uvedeny v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech. Ustanovení §§ 82 až 87 se však vztahují i na ostatní závazkové poměry mezi socialistickými organizacemi.

(2) Zákon se nevztahuje na závazkové poměry vznikající při provádění přepravy, které jsou upraveny přepravními řády (podmínkami) a na závazkové poměry, v nichž aspoň jednou ze stran je jednotné zemědělské družstvo. Vláda však může jeho účinnost na tyto závazkové poměry zcela nebo zčásti rozšířit.

Oddíl II

Základní ustanovení

§ 3

Socialistické organizace jsou při provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství povinny spolupracovat a pomáhat si. Je-li třeba, jsou povinny podle svých poměrů a hospodářských možností chránit předměty socialistického vlastnictví, i když nejsou v jejich správě (vlastnictví), a přispívat k zajištění provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství, i když nejde o úkoly, které jsou povinny samy plnit.

§ 4

Závazky mezi socialistickými organizacemi musí být v souladu s právními předpisy a se zásadami hospodářské politiky Československé republiky, zejména s potřebami plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství a se zásadou hospodárnosti.

Právní úkony socialistických organizací

§ 5

(1) Organizace jednají svými orgány nebo svými zástupci. Zástupce si může sám ustanovit dalšího zástupce, jen jestliže zastoupená organizace k tomu dala výslovný souhlas.

(2) Kdo je v rámci činnosti organizace pověřen provádět určité úkoly, je oprávněn ke všem úkonům, k nimž při tom obvykle dochází.

§ 6

(1) Překročí-li orgán při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, jen jestliže druhá organizace o tomto překročení věděla nebo musela vědět.

(2) Překročí-li zástupce při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, pokud nebude překročení dodatečně schváleno orgánem zastoupené organizace. Překročení platí za schválené, jestliže zastoupená organizace na základě takového právního úkonu započala s plněním nebo přijala plnění druhé organizace. Překročení zvláštních pokynů daných zástupci organizace nemá vliv na platnost právního úkonu učiněného zástupcem, jestliže tyto pokyny nebyly známy druhé organizaci.

(3) Organizace neodpovídá za škodu, která vznikla jiné organizaci následkem neplatnosti právního úkonu podle předcházejících odstavců.

§ 7

(1) Právní úkony, na něž se vztahuje tento zákon, jsou neplatné, jestliže jsou v rozporu s právními předpisy, se zásadami hospodářské politiky Československé republiky nebo nejsou v souladu s plněním úkolů organizace.

(2) Jestliže bylo započato s plněním na základě právního úkonu neplatného podle odstavce 1, musí být vše to, co bylo nebo má být plněno organizací, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu. Místo nepeněžitého plnění odvádí se do rozpočtu jeho peněžitá hodnota.

§ 8

Týká-li se důvod neplatnosti jen části právního úkonu, není tím dotčena platnost části zbývající; jestliže však se zřetelem na potřeby plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství nelze jednu část oddělit od druhé, je neplatný celý právní úkon.

§ 9

Projev vůle je třeba vyložit v souladu s potřebami plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství.

§ 10

Pro hospodářské smlouvy a jiné dohody organizací platí písemná forma, pokud není v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného. Požadavek písemné formy je splněn i tehdy, byly-li projevy vůle učiněny v různých listinách, zejména v dopisech.

Počítání času

§ 11

(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.

§ 12

(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů, středem měsíce jeho patnáctý den.

(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dní naposled.

§ 13

Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.

§ 14

(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.

(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví něco jiného.

Oddíl III

Hlava 1

Závazky z hospodářských smluv

§ 15

(1) Hospodářské smlouvy, upravené v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, uzavírají mezi sebou organizace o dodávkách výrobků, o pracích a výkonech, popřípadě o jiných způsobech spolupráce, jichž je třeba k plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství.

(2) Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, platí o uzavírání hospodářských smluv ustanovení této hlavy.

§ 16

Vznik hospodářské smlouvy

Hospodářská smlouva vzniká přijetím návrhu smlouvy, popřípadě – za podmínek dále stanovených – rozhodnutím arbitráže.

Přijetí návrhu smlouvy

§ 17

Návrh smlouvy je přijat, obsahuje-li přijetí souhlas se všemi podstatnými náležitostmi smlouvy. Podstatnými náležitostmi jsou určení předmětu a času plnění; údaj o ceně je podstatnou náležitostí, jen jestliže jej některá z organizací za takovou náležitost prohlásí. Obsahuje-li odpověď na návrh smlouvy změnu nebo doplněk podstatné náležitosti, považuje se za odmítnutí a za návrh nový.

§ 18

Pokud to návrh smlouvy výslovně dovoluje, může jej organizace, jíž je určen, místo písemného projevu přijmout i tím, že podle něho ve lhůtě pro přijetí jedná.

Lhůta pro přijetí

§ 19

Organizace, která v návrhu smlouvy určila lhůtu pro přijetí, je do uplynutí lhůty návrhem vázána.

§ 20

Není-li v návrhu určena lhůta pro přijetí, je navrhující organizace vázána po dobu jednoho měsíce ode dne odeslání návrhu, nejdéle však do konce lhůty, v níž má být podle návrhu plněno.

§ 21

Dojde-li projev o přijetí až po době, po kterou je navrhující organizace vázána, je smlouva uzavřena, jestliže navrhující organizace bez zbytečného odkladu nevyrozumí organizaci, které byl návrh určen, že přijetí návrhu odmítá jako opožděné.

§ 22

Odvolání návrhu a odvolání přijetí

(1) Návrh smlouvy zanikne odvoláním, jen dojde-li odvolání nejpozději současně s návrhem. Odvolání učiněné ústně, telefonicky nebo telegraficky musí být bez zbytečného odkladu potvrzeno též písemně.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i o odvolání přijetí.

§ 23

Povinnost uzavírat hospodářské smlouvy

(1) Organizace (dodavatel, odběratel) je povinna uzavřít hospodářskou smlouvu v případech, kdy tak výslovně stanoví tento zákon nebo prováděcí předpisy.

(2) Dodavatel je povinen na žádost odběratele uzavřít hospodářskou smlouvu,

a) jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané na základě kapacitní smlouvy nebo příslušných plánovacích dokladů,

b) jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané a určené pro centralizovanou investiční výstavbu, pro úkol stanovený jmenovitě vládou anebo pro zabezpečení obranyschopnosti státu,

c) jde-li o výrobky, práce nebo výkony určené pro vývoz,

d) jde-li o včas objednané poddodávky potřebné pro výrobky, práce nebo výkony uvedené v bodech b) a c).

§ 24

Rozhodnutí arbitráže o obsahu smlouvy

(1) Neshodnou-li se organizace o jiném obsahu smlouvy, než jsou podstatné náležitosti (§ 17), může organizace, jejíž návrh byl přijat, do měsíce ode dne, kdy obdržela přijetí, požádat arbitráž o rozhodnutí. Neučiní-li tak, platí smlouva se změnami nebo doplňky, se kterými byl její návrh přijat.

(2) V případech, kdy je povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu, může se organizace, která je oprávněna požadovat uzavření hospodářské smlouvy, domáhat, aby i celý obsah hospodářské smlouvy byl určen rozhodnutím arbitráže. Arbitráž přitom zvláště přihlédne též k vyjádření příslušných nadřízených orgánů.

(3) Byla-li část obsahu smlouvy určena rozhodnutím arbitráže, počíná účinnost této části stejným okamžikem jako účinnost části dohodnuté, pokud není v rozhodnutí arbitráže stanoveno něco jiného.

Hlava 2

Závazky z úředního opatření, z arbitrážního rozhodnutí a z jiných právních skutečností

§ 25

Vyžadují-li to potřeby plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství, státní disciplíny, nebo jsou-li jiné důležité důvody, mohou ústřední úřady a orgány nebo orgány jimi zmocněné uložit podřízeným organizacím, aby uzavřely smlouvu, nebo jim přímo uložit závazky. Jde-li o organizace podřízené různým ústředním úřadům nebo orgánům, je k tomu třeba předchozí dohody oprávněných orgánů. Ze stejných důvodů může arbitráž uložit závazek stranám arbitrážního řízení. Přípustnost odchylné úpravy, stanovená v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, platí i pro tato úřední opatření a arbitrážní rozhodnutí.

§ 26

Prováděcí předpisy mohou stanovit další právní skutečnosti, z nichž vznikají závazky mezi organizacemi.

Hlava 3

Závazky ze způsobení škody

§ 27

(1) Organizace, která jiné organizaci způsobila škodu porušením závazku upraveného tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo porušením jiné právní povinnosti směřující k stanovení státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo zajištění jeho plnění, je povinna škodu nahradit, pokud nedokáže, že ji nezavinila.

(2) Za škodu způsobenou bez zavinění organizace odpovídá, jen pokud je tak výslovně stanoveno v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech.

§ 28

(1) Za zavinění organizace se považuje, s výjimkou uvedenou v ustanovení § 6 odst. 3, nejen zavinění jejích orgánů, nýbrž i zavinění jejích zaměstnanců (členů) při plnění povinností vyplývajících z úkolů organizace.

(2) Osoby, jejichž zavinění se přičítá organizaci, odpovídají jen této organizaci, a to podle zvláštních předpisů.

§ 29

Způsobilo-li škodu několik organizací, odpovídá každá podle míry svého zavinění. Nedá-li se míra zavinění zjistit nebo jde-li o odpovědnost bez zavinění, odpovídají stejným dílem. Prováděcí předpisy mohou stanovit něco jiného.

§ 30

Způsobila-li škodu také organizace poškozená, zejména tím, že se nepřičinila o zmenšení nebo odvrácení škody, nese škodu poměrně.

§ 31

Organizace, jež užije jiných organizací nebo osob ke splnění svých úkolů, odpovídá za škodu, kterou tyto organizace nebo osoby při tom způsobily (§ 27 odst. 1) třetí organizaci, pokud nedokáže, že škodu nezavinily. Proti jiným organizacím a osobám, za něž takto odpovídá, má právo na náhradu.

§ 32

Škoda se nahrazuje uvedením v předešlý stav, a pokud to není dobře možné, v penězích.

§ 33

Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil. To, čeho by byla poškozená organizace při pravidelném běhu věcí dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost, se nahrazuje, jen byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, a mimoto v případech, kde je tak stanoveno právním předpisem.

§ 34

(1) Nelze-li přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit výši škody, stanoví ji arbitráž volnou úvahou.

(2) Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, úroky z prodlení, popřípadě poplatky z prodlení, na něž vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinnosti, jejímž porušením byla způsobena škoda.

(3) Odůvodňuje-li to povaha nebo míra zavinění, význam škody a její náhrady nebo jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele, může arbitráž náhradu škody přiměřeně snížit.

Hlava 4

Závazky z bezdůvodného obohacení

Bezdůvodné plnění

§ 35

(1) Organizace, která přijala plnění, pro něž není právem uznaný důvod, je povinna vydat je organizaci, která plnění poskytla. Zejména je povinna vydat plnění, které jí jiná organizace poskytla jen v omylu, že je k němu povinna, nebo jen za předpokladu, že jí v budoucnu taková povinnost vznikne, což se však nestalo, anebo plnění, pro které po jeho poskytnutí odpadl právem uznaný důvod.

(2) Bylo-li plněno na základě hospodářské smlouvy, která byla neplatná, nebo zanikl-li právní poměr jí založený, zejména proto, že jedna z organizací použila práva od smlouvy odstoupit, je každá z organizací povinna vydat vše, co jí bylo plněno na základě takové smlouvy tak, aby žádná z organizací nezískávala nic na újmu druhé.

§ 36

(1) Organizace zavázaná vydat plnění je povinna vrátit předmět plnění s příslušenstvím a přírůstkem a poskytnout přiměřenou náhradu za opotřebení. Není-li vrácení předmětu plnění dobře možné, zvláště byly-li provedeny práce nebo výkony, je organizace povinna nahradit cenu podle doby přijetí plnění. Organizace je dále povinna vydat, popřípadě nahradit užitky, které vytěžila nebo opomenula vytěžit, a to od doby, kdy mohla poznat bezdůvodnost plnění. Bylo-li předmětu plnění užíváno po době, kdy organizace mohla poznat bezdůvodnost plnění, je povinna poskytnout i přiměřenou náhradu za užívání. Peněžité plnění se vrací se zákonnými úroky z prodlení ode dne přijetí.

(2) Organizace povinná vydat plnění může požadovat náhradu nutných nákladů, které vynaložila, a to i tehdy, nahrazuje-li jen cenu. Právo na náhradu nákladů užitečných má, jen pokud je vynaložila předtím, než mohla poznat bezdůvodnost plnění. Nahrazuje-li organizace jen cenu, může si na ní započítat vynaložené náklady.

Upotřebení věci a náklady učiněné ve prospěch jiné organizace

§ 37

Organizace, které plněním povinností podle § 3 vznikly náklady, může požadovat jejich náhradu na organizaci, v jejíž prospěch jednala, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Použila-li při tom své věci, může žádat též náhradu ceny, jakou měla věc v době použití, není-li možné vrácení věci.

§ 38

Každá z organizací, kterým prospělo, že ve společné nouzi byla obětována věc, aby byla odvrácena větší škoda, je zavázána dát poměrnou náhradu organizaci, jíž věc patřila.

§ 39

Organizace, jež měla po právu učinit náklad, který za ni učinila jiná organizace, je zavázána k náhradě.

Hlava 5

Závazky z odpovědnosti za vady plnění

Vady plnění

§ 40

Odpovědnost za vady

Organizace, která plnila, odpovídá za to, že výrobky, práce nebo výkony byly splněny v množství, které uvedla, že v době plnění měly vlastnosti stanovené právními předpisy, smlouvou, rozhodnutím arbitráže, úředním opatřením, popřípadě vlastnosti, jaké obyčejně mívají, a že jsou bez právních vad.

§ 41

Pokud z právního předpisu nebo z povahy věci neplyne něco jiného, je organizace, které se plní, povinna prověřit plnění, a zjistí-li vady, pořídit důkaz o stavu výrobků, prací nebo výkonů.

§ 42

Vady, které je možno zjistit při stanoveném, popřípadě obvyklém způsobu prověřování, jsou vady zjevné. Ostatní vady jsou vady skryté.

§ 43

(1) Organizace, které byly dodány vadné výrobky, práce nebo výkony, má právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou. Kromě toho má právo, pokud není v dalších ustanoveních stanoveno něco jiného, z důvodu odpovědnosti za vady,

a) je-li vada neodstranitelná, požadovat přiměřenou slevu nebo plnění dodatečně odmítnout a buď žádat nové bezvadné plnění, anebo v rozsahu odmítnutého plnění od smlouvy odstoupit s následky uvedenými v § 35 odst. 2,

b) je-li vada odstranitelná, požadovat bezplatné odstranění vady nebo náhradu nákladů na odstranění vady anebo přiměřenou slevu.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí přiměřeně i o vadách oprav provedených dodavatelem.

(3) Bylo-li plněno menší množství, než udala organizace, která plnila, má organizace, které bylo plněno, právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou; pokud jde o ostatní následky, posuzuje se tato nesrovnalost co do množství jako částečné nesplnění smlouvy.

(4) Práva z odpovědnosti za vady mohou být v prováděcích předpisech upravena odchylně od ustanovení tohoto zákona.

§ 44

Záruka

Organizace, která je povinna plnit, může dohodou o záruce převzít odpovědnost za to, že výrobky, práce nebo výkony budou mít určité vlastnosti i po stanovenou dobu od splnění. Prováděcí předpisy mohou stanovit, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je organizace povinna poskytnout záruku.

§ 45

Právo na náhradu škody, která vzešla z vady, má organizace, které bylo plněno, proti organizaci, která splnila, i když již zaniklo právo z odpovědnosti za vady. Plnění, na které měla organizace právo z důvodu odpovědnosti za vady, nemůže však požadovat jako náhradu škody ani z jiného právního důvodu; dohoda o záruce není tím však dotčena.

Oddíl IV

Změna závazků

§ 46

Organizace mohou měnit závazky smlouvou, pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazkového poměru; nedohodnou-li se, rozhoduje arbitráž. Jestliže se jedna z organizací domáhá změny závazku na podkladě plánovacího dokladu, je druhá organizace povinna na změnu přistoupit.

§ 47

(1) Za podmínek uvedených v § 46 může oprávněná organizace smlouvou postoupit právo na plnění jiné organizaci. Odpovídá jí za to, že v době postupu právo trvalo.

(2) Dokud organizace, která má povinnost plnit, neví o postupu, může plnit organizaci původně oprávněné.

§ 48

Organizace, která se dohodne s povinnou organizací, že přejímá její závazek, nastoupí na její místo, přivolí-li k tomu organizace oprávněná. Toto přivolení může být dáno buď povinné organizaci, nebo organizaci, která přejímá závazek.

§ 49

Organizace, která se dohodne s povinnou organizací, že za ni opatří plnění, odpovídá jí za to, že nebude musit plnit. Oprávněné organizaci z toho přímé právo nevznikne.

§ 50

Ustanovení §§ 25 a 26 platí obdobně i při změně závazku.

Oddíl V

Práva a povinnosti ze závazků

Hlava 1

Náležitosti plnění

Způsob plnění

§ 51

Nevyplývá-li z právního předpisu, z hospodářské smlouvy nebo z povahy plnění, že povinná organizace musí plnit sama, může k plnění užít i organizací jiných.

§ 52

Je-li několik organizací společně zavázáno nebo oprávněno, vztahuje se závazek nebo právo každé z nich jen na tu část plnění, která na ni připadá podle právní skutečnosti, kterou byl právní poměr založen. Nejsou-li části plnění jednotlivých organizací určeny, jsou organizace zavázány nebo oprávněny k částem stejným. U společných závazků založených smlouvou musí však být ve smlouvě určeny podíly, anebo stanoveno, která z organizací a do jaké doby podíly určí; jinak je smlouva neplatná. Jestliže organizace, která je povinna podíly určit, tak neučiní, je zavázána nebo oprávněna sama.

§ 53

Je-li možné závazek plnit několika způsoby, má právo volby organizace povinná, nebylo-li ujednáno něco jiného. Od vykonané volby nelze však ustoupit.

§ 54

(1) Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, není oprávněná organizace povinna na plnění přijmout ani organizace, která má plnit, povinna poskytnout něco jiného, než na co zní závazek. Totéž platí obdobně o místě plnění.

(2) Oprávněná organizace nesmí odmítnout nabídnuté částečné plnění závazku, pokud to neodporuje dohodě nebo povaze závazku.

§ 55

Místo plnění

(1) Místem plnění je

a) u dodávky výrobků místo, kde se výrobky podávají k přepravě do místa určení prvému tuzemskému veřejnému dopravci, poště nebo k přepravě neveřejným dopravním prostředkem vyslaným odběratelem, anebo závod odběratele, přepravují-li se výrobky neveřejným dopravním prostředkem vyslaným dodavatelem,

b) u prací a výkonů ve mzdě, prováděných v závodě dodavatele, místa určená pod písm. a); u ostatních prací a výkonů místo, kde se práce nebo výkony provádějí.

(2) Jsou-li pro to důležité důvody, může výjimečně prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva, stanovit místo plnění jinak.

Čas plnění

§ 56

Čas, kdy musí být závazek splněn, určuje prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva. Není-li čas plnění takto určen, může oprávněná organizace požadovat splnění a povinná organizace plnit ihned.

§ 57

Není-li v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, může povinná organizace splnit závazek před jeho dospělostí jen se souhlasem organizace oprávněné.

§ 58

Zjistí-li povinná organizace, že nebude moci včas splnit závazek, musí to ihned oznámit organizaci oprávněné s odůvodněním a zároveň uvést, kdy závazek splní; tím však není dotčena odpovědnost za nesplnění závazku. To platí obdobně, zjistí-li oprávněná organizace, že nebude moci včas přijmout plnění.

Hlava 2

Prodlení

Prodlení povinné organizace

§ 59

Zobrazit všechna ustanovení (824)

Увійдіть для нотаток, обраного та сповіщень

Безкоштовна реєстрація Увійти

Коментарі 0

Для написання коментарів, будь ласка, увійдіть.

Інформація про нормативний акт

Цитування	Акт No 69 / 1958 Кол., про економічні зв’язки між суспільствознавцями
Тип нормативного акту	-
Автор	-
Збірка	Збірка законів

Дата оприлюднення	08.11.1958
Чинний від	01.01.1959
Чинний до	-
Стан	Чинний

Текст нормативного акту має інформаційний характер.

Акт No 69 / 1958 Кол.

Закон про економічні відносини між суспільствознавцями

Зміст

ČÁST PRVNÍ

Oddíl I

§ 1

§ 2

Oddíl II

§ 3

§ 4

§ 5

§ 6

§ 7

§ 8

§ 9

§ 10

§ 11

§ 12

§ 13

§ 14

Oddíl III

Hlava 1

§ 15

§ 16

§ 17

§ 18

§ 19

§ 20

§ 21

§ 22

§ 23

§ 24

Hlava 2

§ 25

§ 26

Hlava 3

§ 27

§ 28

§ 29

§ 30

§ 31

§ 32

§ 33

§ 34

Hlava 4

§ 35

§ 36

§ 37

§ 38

§ 39

Hlava 5

§ 40

§ 41

§ 42

§ 43

§ 44

§ 45

Oddíl IV

§ 46

§ 47

§ 48

§ 49

§ 50

Oddíl V

Hlava 1

§ 51

§ 52

§ 53

§ 54

§ 55

§ 56

§ 57

§ 58

Hlava 2

§ 59

Зміст

Коментарі 0

Інформація про нормативний акт

Партнерські сайти

Обране