Акт No 359 / 1999 Coll.

Закон про соціальний захист дітей

Чинний Законодавство Чинний від 01.04.2000
Версії тексту: 01.01.2028 01.01.2027 01.01.2026 01.10.2025 01.07.2025 Усі версії (50)
Зміст
ČÁST PRVNÍ § 1 § 2 § 2a § 3 § 4 § 4a ČÁST DRUHÁ § 5 § 6 § 6a § 7 § 8 § 9 § 9a ČÁST TŘETÍ HLAVA I § 10 § 10a § 11 § 11a HLAVA II § 12 § 13 § 13a § 14 § 15 § 16 § 16a § 16b § 17 § 18 § 18a HLAVA III § 19 HLAVA IV Díl 1 § 19a § 20 Díl 2 § 21 § 22 § 23 Díl 3 § 23a § 23b § 23c § 23d § 23e § 23f § 23g § 23h Díl 4 § 23i § 23j Díl 5 § 23k Díl 6 § 24 § 24a § 24b Díl 7 § 25 § 26 HLAVA V § 27a HLAVA VI § 28 § 29 § 30 HLAVA VII § 31 § 32 § 34 HLAVA VIII § 35 § 35a § 36 HLAVA IX § 37 HLAVA X § 38 § 38a § 38b ČÁST ČTVRTÁ § 40 § 41 § 42 § 42a § 42aa § 42ab § 42b § 42c § 42d § 42e § 42g § 42h § 42i § 42j § 42k § 42l § 42m § 42n § 44 § 45 ČÁST PÁTÁ HLAVA I § 47a § 47b § 47c § 47d HLAVA II § 47e § 47f § 47g § 47i § 47j § 47ja § 47k § 47l § 47m § 47n HLAVA III § 47o § 47p § 47q § 47r § 47s § 47t § 47u § 47v § 47w § 47x § 47y § 47z § 47za ČÁST ŠESTÁ § 48 § 48a § 49 § 49a § 49b § 49c § 50 ČÁST SEDMÁ § 50a ČÁST OSMÁ § 50b § 50c § 50d § 50e § 50f § 50g § 50h § 50i § 50j § 50k § 50l § 50m § 50n § 50o § 50p § 50q § 50r § 50s § 50t § 50u ČÁST DEVÁTÁ § 51 § 52 § 52a § 53 § 53a § 54 § 55 § 56 § 57 § 58 § 58a § 58b ČÁST DESÁTÁ § 59 § 59a § 59b § 59c § 59d § 59e § 59f § 59g § 59h ČÁST JEDENÁCTÁ § 60 § 61 § 62 § 63 § 64 ČÁST DVANÁCTÁ § 65 § 66 § 67
359
ZÁKON
ze dne 9. prosince 1999
o sociálně-právní ochraně dětí
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon upravuje sociálně-právní ochranu dětí a zaopatření zletilých nebo plně svéprávných fyzických osob po zániku pěstounské péče nebo ústavní výchovy.
(2) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen „sociálně-právní ochrana“) se rozumí zejména
a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,
b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,
c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,
d) zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.
(3) Nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které upravují též ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte.
(4) Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti dávek pěstounské péče nebo zaopatřovacího příspěvku55).
§ 2
(1) Pro účely tohoto zákona se dítětem rozumí nezletilá osoba.1) V případě nezletilých dětí, které nabyly plné svéprávnosti, se sociálně-právní ochrana poskytuje pouze v rozsahu stanoveném v § 8 odst. 1, § 10 odst. 3 písm. a), b), § 29, § 32 a 34. Při poskytování sociálně-právní ochrany v těchto případech je příslušný orgán sociálně-právní ochrany povinen plně respektovat vůli dítěte, které nabylo plné svéprávnosti.
(2) Sociálně-právní ochrana se poskytuje dítěti, které na území České republiky
a) má trvalý pobyt,
b) má podle zvláštního právního předpisu1a) upravujícího pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo je hlášeno k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů,
c) podalo žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky,
d) je oprávněno trvale pobývat,2)
e) pobývá s rodičem, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany nebo oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky nebo které pobývá na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu,2a)
f) pobývá s rodičem, který na území České republiky pobývá na základě potvrzení o strpění pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu63) nebo který je azylantem anebo osobou požívající doplňkové ochrany, nebo
g) je azylantem nebo osobou požívající doplňkové ochrany.
(3) V rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 37 a 42) se sociálně-právní ochrana poskytuje také dítěti, které nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo není hlášeno k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů podle zvláštního právního předpisu1a) upravujícího pobyt cizinců na území České republiky ani není oprávněno podle zvláštního právního předpisu2) trvale pobývat na území České republiky.
§ 2a
Vymezení některých pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do osobní péče rozhodnutím soudu, a to ode dne vykonatelnosti takového rozhodnutí,
b) osobou v evidenci fyzická osoba, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči po přechodnou dobu,
c) osobou pečující fyzická osoba,
1. které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, pěstounské péče po přechodnou dobu, předpěstounské péče nebo do péče podle § 953 občanského zákoníku,
2. která osobně pečuje o dítě v průběhu řízení o svěření dítěte do její péče, pěstounské péče nebo předpěstounské péče nebo o jejím jmenování poručníkem dítěte, pokud bylo zahájeno z moci úřední,
3. která osobně pečuje o dítě, podala-li návrh na svěření dítěte do její péče, pěstounské péče nebo předpěstounské péče nebo návrh na její jmenování poručníkem dítěte a není-li tato osobní péče o toto dítě zjevně bezdůvodná,
4. která je poručníkem dítěte, jestliže o dítě osobně pečuje,
d) nezaopatřeným dítětem nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího státní sociální podporu,
e) ústavním zařízením zařízení pro péči o děti nebo mládež poskytující plné přímé zaopatření,
f) poskytováním plného přímého zaopatření je poskytování stravování, ubytování a ošacení.
§ 3
(1) Zřizuje se Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „Úřad“) se sídlem v Brně. Úřad je správním úřadem s celostátní působností; je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“).
(2) V čele Úřadu je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
§ 4
(1) Sociálně-právní ochranu zajišťují orgány sociálně-právní ochrany, jimiž jsou
a) krajské úřady,
b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
c) obecní úřady a újezdní úřady; ustanovení tohoto zákona o obecních úřadech se vztahují i na újezdní úřady,
d) ministerstvo,
e) Úřad,
f) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“).
(2) Sociálně-právní ochranu dále zajišťují
a) obce v samostatné působnosti,
b) kraje v samostatné působnosti,
c) komise pro sociálně-právní ochranu dětí,
d) další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny, (dále jen „pověřená osoba“).
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává působnost v oblasti sociálněprávní ochrany, není-li působnost svěřena jinému orgánu sociálně-právní ochrany.
§ 4a
(1) Držitel poštovní licence může vykonávat státní správu podle tohoto zákona, uzavře-li s ním ministerstvo veřejnoprávní smlouvu, která blíže určí podmínky výkonu státní správy držitelem poštovní licence; držitel poštovní licence může vykonávat státní správu nejvýše v rozsahu těchto činností:
a) přijímání podání podle tohoto zákona a přijímání podkladů pro vydání rozhodnutí podle tohoto zákona ve věci státního příspěvku na výkon pěstounské péče, dávek pěstounské péče a zaopatřovacích příspěvků, včetně jejich předávání příslušné krajské pobočce Úřadu práce,
b) poskytování základních informací o právní úpravě tohoto zákona ve věcech uvedených v písmenu a).
(2) K uzavření veřejnoprávní smlouvy není třeba souhlasu nadřízeného správního orgánu. Spory z veřejnoprávní smlouvy řeší ministr práce a sociálních věcí.
(3) Ministerstvo a Úřad práce České republiky zveřejní veřejnoprávní smlouvu na své úřední desce i na svých internetových stránkách.
(4) Veřejnoprávní smlouva může stanovit finanční plnění, které získá držitel poštovní licence jako kompenzaci za výkon státní správy podle tohoto zákona a které se stanoví podle cenových předpisů98).

ČÁST DRUHÁ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY
§ 5
Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte.
§ 6
Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti,
a) jejichž rodiče
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;
b) které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem,4) opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravujícího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;
d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;
e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;
f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;
g) které jsou ohrožovány domácím násilím81), popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;
h) které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.
§ 6a
(1) Poskytování sociálně-právní ochrany dětem podle § 6 spočívá v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování a poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením.
(2) Zaměstnanec zařazený k výkonu práce v orgánu sociálně-právní ochrany při výkonu sociálně-právní ochrany dětí podle § 6
a) je v osobním styku s dítětem, jeho rodiči nebo osobami odpovědnými za jeho výchovu,
b) volí prostředky působení na dítě tak, aby na dítě účinně působily v jeho nepříznivé sociální situaci,
c) řeší problémy dítěte v jeho přirozeném sociálním prostředí.
§ 7
(1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče.
(2) Každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, nebo na skutečnosti uvedené v § 6 písm. b) až h); tím není dotčena povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu.6)
§ 8
(1) Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany a zařízení sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů7) přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatele zdravotních služeb o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv; tyto orgány, právnické a fyzické osoby a pověřené osoby jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.
(2) Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se při projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Při své činnosti bere orgán sociálně-právní ochrany v úvahu přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje.
(3) Dítě, které je schopno s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost posoudit dosah a význam rozhodnutí vyplývajících ze soudního nebo správního řízení, kterého je účastníkem, nebo jde-li o jiné rozhodnutí vztahující se k jeho osobě, obdrží od orgánu sociálně-právní ochrany informace o všech závažných věcech jeho osoby se týkajících; o dítěti starším 12 let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit.
§ 9
Rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých práv a povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů7) přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc povinny poskytnout.
§ 9a
(1) Nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohou nebo nejsou schopni sami řešit, je nezbytné přijmout na ochranu dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte potřebné opatření sociálně-právní ochrany podle části třetí.
(2) Opatření sociálně-právní ochrany musí být zvolena tak, aby na sebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala. Při výkonu a realizaci opatření mají přednost ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí a není-li to možné v náhradním rodinném prostředí s cílem umožnit návrat dítěte do vlastní rodiny; při tom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům.
(3) Orgány sociálně-právní ochrany, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pověřené osoby jsou povinny se řídit při výkonu sociálně-právní ochrany standardy kvality sociálně-právní ochrany, které jsou kritérii určujícími úroveň kvality poskytování sociálně-právní ochrany. Plnění standardů kvality sociálně-právní ochrany se hodnotí systémem bodů.
(4) Standardy kvality sociálně-právní ochrany obsahují
a) principy a bodové hodnocení výkonu sociálně-právní ochrany,
b) standardy sociální práce s klientem,
c) standardy personálního a organizačního zajištění výkonu sociálně-právní ochrany,
d) technicko-provozní zajištění sociálně-právní ochrany.

ČÁST TŘETÍ

OPATŘENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY

HLAVA I

PREVENTIVNÍ A PORADENSKÁ ČINNOST
§ 10
(1) Obecní úřad je povinen
a) vyhledávat děti uvedené v § 6,
b) působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti,
c) projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte,
d) projednat s dítětem nedostatky v jeho chování,
e) poskytnout nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství při uplatňování nároků dítěte podle zvláštních právních předpisů,9)
f) oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6.
(2) Obecní úřad při výkonu sociálně-právní ochrany dětí podle § 6
a) zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálně-právní ochrany na svém území,
b) zprostředkuje na požádání dětí, rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu možnost poskytnutí sociální nebo jiné odborné služby anebo kontakt s poskytovatelem takových služeb, je-li těmto osobám nezbytné poskytnout pomoc a podporu při ochraně života a práv dítěte nebo při výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti,
c) spolupracuje s jinými obecními úřady, krajskými úřady a s poskytovateli odborných služeb při zprostředkování pomoci dětem, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu, popřípadě při zprostředkování kontaktu mezi těmito osobami a poskytovatelem odborných služeb.
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen
a) sledovat nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku,
b) činit opatření k omezování působení nepříznivých vlivů na děti,
c) pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny, a to zejména z hlediska posouzení, zda se jedná o dítě uvedené v § 6, podle druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte, a poskytovat pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte,
d) zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny podle písmene c) individuální plán ochrany dítěte, který vymezuje příčiny ohrožení dítěte, stanoví opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny a stanoví časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dítětem a odborníky, kteří se podílejí na řešení problému dítěte a jeho rodiny,
e) pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči a jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími přizvanými osobami, zejména zástupci škol, školských zařízení, zařízení poskytovatelů zdravotních služeb, orgánů činných v sociální oblasti, Policie České republiky, státních zástupců, odborných pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče, poskytovatelů sociálních služeb a pověřených osob; pro účast na případové konferenci platí § 38 odst. 7 obdobně,
f) srozumitelně informovat dítě uvedené v § 6 o jeho právech jakožto poškozeného v trestním řízení, zejména o právu na ustanovení zmocněnce a právu na náhradu škody a nemajetkové újmy.
(4) Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatelé zdravotních služeb nebo služby péče o dítě v dětské skupině, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou povinni oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozví. Pokud o to ten, kdo učinil oznámení podle věty první, požádá, obecní úřad obce s rozšířenou působností ho informuje ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel, zda na základě skutečností uvedených v oznámení shledal či neshledal, že jde o dítě uvedené v § 6. Osoba provozující ústavní zařízení má při přijetí dítěte do zařízení povinnost tuto skutečnost ohlásit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má dítě trvalý pobyt, a není-li tento pobyt znám, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází zařízení, do kterého bylo dítě přijato. Při plnění povinností podle věty první a třetí se nelze dovolávat povinnosti zachovat mlčenlivost podle zvláštního právního předpisu.
(5) Individuální plán ochrany dítěte se
a) zpracovává s důrazem na přijetí opatření, které umožní setrvání dítěte v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte,
b) vypracovává od počátku doby poskytování sociálně-právní ochrany, nejpozději do 1 měsíce od zařazení dítěte do evidence obecního úřadu obce s rozšířenou působností,
c) pravidelně aktualizuje, zejména v situacích, kdy je uloženo výchovné opatření, nařízena ústavní výchova, ochranná výchova nebo kdy je dítě svěřeno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do pěstounské péče nebo jiné náhradní výchovy.
§ 10a
(1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen neprodleně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, že matka po narození dítěte dítě opustila a zanechala je v jeho zdravotnickém zařízení nebo že žádný z rodičů, osob pečujících nebo jiných osob příbuzných či blízkých dítěti neudržoval osobní styk s dítětem hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení po dobu více než 14 dnů.
(2) Každý, kdo se souhlasem rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a bez rozhodnutí příslušného orgánu převezme dítě do své péče s úmyslem přijmout dítě do své trvalé péče, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
(3) Při plnění povinností podle odstavců 1 a 2 platí § 10 odst. 4 věta poslední obdobně.
(4) Orgánem sociálně-právní ochrany, který jsou rodiče osvojovaného dítěte povinni podle občanského zákoníku informovat o tom, že dítě bylo předáno do péče budoucímu osvojiteli, je obecní úřad obce s rozšířenou působností.
§ 11
Poradenská činnost
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností
a) pomáhá rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě,
b) pořádá v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou,
c) poskytuje zájemcům o osvojení nebo pěstounskou péči poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče,
d) poskytuje osvojitelům nebo osobám pečujícím poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do péče,
e) poskytuje poradenskou pomoc při uplatňování nároku dítěte na výživné a při vymáhání plnění vyživovací povinnosti k dítěti, včetně pomoci při podávání návrhu soudu; přitom spolupracuje zejména s krajskými pobočkami Úřadu práce, povinnými osobami, orgány činnými v trestním řízení a soudy,
f) poskytuje rodiči bez zbytečného odkladu po umístění dítěte do ústavního zařízení nebo po předání dítěte do péče jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte poradenskou pomoc spočívající zejména v pomoci uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny, při řešení životní a sociální situace, včetně hmotné úrovně rodiny, v pomoci při spolupráci s orgány sociálního zabezpečení, krajskými pobočkami Úřadu práce a dalšími orgány, a za tím účelem také rodiči zprostředkuje odbornou poradenskou pomoc,
g) může poskytovat poradenskou pomoc podle písmene f) v obdobném rozsahu též osobám blízkým dítěti.
(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při výkonu sociálně-právní ochrany dětí podle § 6, je-li jim nezbytné poskytnout pomoc a podporu při ochraně života a dalších práv dítěte, nebo při výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti
a) poskytuje odborné sociální poradenství dětem podle § 6, jejich rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, případně též jiným osobám blízkým dítěti,
b) vykonává činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace dětí podle § 6 nebo rodin s těmito dětmi; přitom spolupracuje s krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem.
(3) Krajský úřad poskytuje poradenskou pomoc
a) zájemcům o osvojení nebo pěstounskou péči související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče,
b) osvojitelům nebo osobám pečujícím související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do péče, zejména v otázkách výchovy.
(4) Krajský úřad alespoň jednou v roce zabezpečí konzultace o výkonu pěstounské péče. Konzultací se kromě odborníků na řešení výchovných a sociálních problémů zúčastňují také osoby pečující; konzultací se mohou zúčastnit též děti svěřené těmto osobám pečujícím do pěstounské péče a další fyzické osoby, které tvoří s osobou pečující domácnost.
§ 11a
Preventivní a poradenská činnost podle § 10 odst. 1 písm. b), c) a e) a poradenská činnost podle § 11 odst. 1 písm. a) se poskytuje i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

HLAVA II

Opatření na ochranu dětí
§ 12
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče
a) nezajistili dítěti odbornou poradenskou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje a obecní úřad obce s rozšířenou působností takovou pomoc předtím doporučil,
b) nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem,
c) nevyužili možnosti odborné poradenské pomoci potřebné k překonání problémů rodiny a k odvrácení umístění dítěte do náhradní péče nebo nedbali na doporučení spolupracovat s pověřenými osobami, poskytovateli odborných poradenských služeb nebo mediátorem.
(2) Nemá-li osoba pečující uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče, může obecní úřad obce s rozšířenou působností určit obsah a zaměření povinnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě podle § 47a odst. 2 písm. f). Povinnost podle § 47a odst. 2 písm. f), jejíž obsah blíže určí obecní úřad obce s rozšířenou působností podle věty první, je osoba pečující povinna splnit u pověřené osoby na základě smlouvy.
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může povinnosti uvedené v odstavci 1 uložit i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.
(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší uložení povinností podle odstavců 1 až 3, jestliže
a) splnilo svůj účel,
b) nesplnilo svůj účel; přitom může rozhodnout o uložení výchovného opatření podle § 13 nebo zvolit jiné vhodné opatření sociálně-právní ochrany, nebo
c) osoba pečující uzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče, jde-li o rozhodnutí podle odstavce 2.
Výchovná opatření
§ 13
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může obecní úřad obce s rozšířenou působností
a) napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě,
b) stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti školy, popřípadě dalších institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte,
c) uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte omezení bránící působení škodlivých vlivů na výchovu dítěte, zejména zákaz určitých činností, návštěv určitých míst, akcí nebo zařízení nevhodných vzhledem k osobě dítěte a jeho vývoji, nebo
d) uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo uložit povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin nebo terapie; ustanovení § 12 odst. 1 tím není dotčeno.
Neučinil-li tak obecní úřad obce s rozšířenou působností, může o těchto výchovných opatřeních za stejných podmínek rozhodnout soud.
(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při rozhodování o výchovných opatřeních podle odstavce 1 přihlédne k tomu, že projednávání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d) nebo uložení povinnosti podle § 12 odst. 1 a 3 nevedlo k nápravě.
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může požádat příslušný obecní úřad, aby sledoval, zda jsou dodržována výchovná opatření, o nichž rozhodl.
(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší jím uložené výchovné opatření,
a) jestliže splní svůj účel, nebo
b) jestliže nesplní svůj účel; přitom může rozhodnout o uložení jiného výchovného opatření nebo zvolit jiné vhodné opatření sociálně-právní ochrany,
c) změní-li se poměry; písmeno b) věta za středníkem platí obdobně.
§ 13a
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte a výchovná opatření podle § 13 odst. 1 nevedla k nápravě, může soud dočasně odejmout dítě po dovršení 4 let z péče rodičů nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte; přitom dítěti nařídí nejdéle na 3 měsíce pobyt ve
a) středisku výchovné péče nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, nebo
b) domově pro osoby se zdravotním postižením.
(2) Není-li možné zajistit dítěti potřebnou ochranu a pomoc jiným výchovným opatřením nebo opatřením sociálně-právní ochrany a zároveň není možné zajistit péči o dítě náhradní rodinnou péčí, zejména pěstounskou péčí na přechodnou dobu, může soud rozhodnout o svěření dítěte po dovršení 4 let do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle odstavce 1 písm. a), jde-li o dítě,
a) které se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče anebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo narušen,
b) které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku,
c) tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané, nebo
d) které se ocitlo v prostředí nebo situaci, které závažným způsobem ohrožují jeho základní práva.
(3) Soud v rozhodnutí označí zařízení, do kterého má být dítě podle odstavce 1 umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých.
(4) Soud může dobu trvání výchovného opatření podle odstavce 1 zcela výjimečně prodloužit, zejména v případě, že si rodiče nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte prokazatelně upravuje své poměry tak, aby mohla převzít dítě do osobní péče. Celková doba nepřetržitého trvání výchovného opatření podle odstavce 1 nesmí přesáhnout 6 měsíců.
Zobrazit všechna ustanovení (1793)

Увійдіть для нотаток, обраного та сповіщень

Безкоштовна реєстрація Увійти
Оцінка:

Коментарі 0

Для написання коментарів, будь ласка, увійдіть.

Інформація про нормативний акт

ЦитуванняАкт No 359 / 1999 Кол., з питань соціального захисту дітей
Тип нормативного актуЗаконодавство
Автор-
ЗбіркаЗбірка законів
Дата оприлюднення30.12.1999
Чинний від01.04.2000
Чинний до-
Стан Чинний
Правові галузі: Податки Фінанси Цивільне право цивільне право Закон про працю Освіта, Освіта, Освіта Адміністративні правопорушення Адміністративне право Адміністративна процедура Конституційне право Основи прав людини Відповідальність за дотримання певних професій (активності)
Текст нормативного акту має інформаційний характер.

Партнерські сайти

Založení s.r.o. Virtual offices and company formation
MojeDatovka.cz Data box database and search
ČeskéFirmy.online Czech company directory and reviews
Обране
Історія перегляду
Цей вебсайт використовує файли cookie для забезпечення належного функціонування, аналізу відвідуваності та відображення реклами. Більше інформації
Налаштування файлів cookie

Оберіть, які категорії файлів cookie Ви хочете дозволити.