Указ No 293 / 2003 Кол.
Ординанс на умовах Closer і характеристики вибухових речовин, призначених для використання в умовах Hazard і для перевірки виконання таких вибухових речовин
Чинний
Замовити
Чинний від 01.10.2003
Zobrazeno prvních 200 z celkem 367 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
293
VYHLÁŠKA
ze dne 28. srpna 2003
o bližších podmínkách a vlastnostech výbušnin určených pro použití v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí a o přezkušování vlastností těchto výbušnin
Český báňský úřad stanoví podle § 28a odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 315/2001 Sb.:
Předmět úpravy
Vyhláška stanoví bližší podmínky pro použití výbušnin v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí, jejich vlastnosti a přezkušování vlastností těchto výbušnin.
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) důlně bezpečnou výbušninou – trhaviny, bleskovice a rozbušky, které na základě přezkoušení vlastností splňují podmínky uvedené v příloze k této vyhlášce,
b) rizikovými podmínkami – takové teplotní podmínky, kdy je teplota v místě použití výbušnin vyšší nebo srovnatelná s teplotou vzbuchu nejcitlivější výbušniny použité v těchto podmínkách,1)
c) rizikovým prostředím – prostředí s výskytem výbušných plynů nebo prachů, popřípadě směsí těchto látek [například uhelné doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu2) nebo plynující doly3) s nařízeným použitím důlně bezpečných výbušnin.4)]
Bližší podmínky pro použití výbušnin v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí, jejich vlastnosti a přezkušování těchto vlastností jsou uvedeny v příloze k této vyhlášce.
Povolení k použití důlně bezpečné výbušniny
(1) Povolení k prvnímu použití jednotlivého druhu důlně bezpečné výbušniny v rizikovém prostředí nebo v rizikových podmínkách5) lze vydat poté, kdy výrobce nebo dovozce (dále jen „žadatel“) předloží Českému báňskému úřadu:
a) posouzení shody se základními požadavky na bezpečnost6) vypracované autorizovanou osobou zajišťující činnost v rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci pro posuzování shody u výbušnin podle zvláštního právního předpisu,7)
b) technickou dokumentaci obsahující návod k používání důlně bezpečné výbušniny, základní technické parametry identifikující důlně bezpečnou výbušninu a její kvalitativní znaky a nález vypracovaný autorizovanou osobou,7) že důlně bezpečná výbušnina splňuje požadavky uvedené v příloze k této vyhlášce,
c) druh rizikového prostředí, případně rizikových podmínek, ve kterém má být důlně bezpečná výbušnina použita.
(2) Český báňský úřad posoudí dokumentaci uvedenou v odstavci 1 a v případě pochybností určí rozsah doplňujícího přezkušování vlastností podle druhu rizikového prostředí, případně rizikových podmínek, ve kterých má být důlně bezpečná výbušnina použita. Toto přezkušování požadavků na důlně bezpečné výbušniny uvedené v příloze této vyhlášky provádí autorizovaná osoba podle zvláštního zákona.7)
(3) O průběhu a výsledcích případného přezkušování předloží žadatel Českému báňskému úřadu doklad (nález), ve kterém musí být uvedeno, zda druh důlně bezpečné výbušniny splňuje požadavky uvedené v příloze této vyhlášky.
(4) Zvláštní parametry důlně bezpečných výbušnin určených k použití v rizikových podmínkách a v rizikovém prostředí musí být též obsaženy v návodu k používání. Tyto parametry musí být plněny po celou dobu používání.
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se
1. Vyhláška č. 246/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování.
2. Vyhláška č. 60/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 246/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování.
3. Výnos ČBÚ č. 14/1969 ze dne 20. 1. 1969 čj. 112/14/69, kterým se schvaluje používat laminátové nabíjecí tyče TOKOZ (reg. v částce 25/1969 Sb.).
4. Výnos ČBÚ č. 20/1969 ze dne 8. 4. 1969 čj. 1313/20/69, kterým se povoluje používat důlní ohmetr typ KN-66 (reg. v částce 25/1969 Sb.).
5. Výnos ČBÚ č. 40/1969 ze dne 16. 6. 1969 čj. 2800/40/69, kterým se povoluje používat ohmetr typ MX-10 (reg. v částce 7/1970 Sb.).
6. Výnos ČBÚ č. 2/1970 ze dne 26. 1. 1970 čj. 5087/69/2/70, kterým se schvaluje typový sklad výbušnin M 200 (reg. v částce 7/1970 Sb.).
7. Výnos ČBÚ č. 13/1970 ze dne 13. 7. 1970 čj. 3777/5/70, kterým se povoluje používat k trhacím pracím v ČSR pneumatické nabíjecí zařízení označené BUNZA 1 C (reg. v částce 7/1971 Sb.).
8. Výnos ČBÚ č. 9/1971 ze dne 10. 5. 1971 čj. 2384/9/71, kterým se povoluje používat bezpečnostní rozbuškové kleště BRK-7 (reg. v částce 27/1971 Sb.).
9. Výnos ČBÚ č. 14/1976, č. 26/1976 Ú. v. ČSR ze dne 19. 7. 1976 čj. 4388/15/76, kterým se povoluje používat při trhacích pracích důlní skalní trhavinu DANUBAL 1 (reg. v částce 25/1976 Sb., publ. v částce 7/1976 Ú. v. ČSR).
10. Výnos ČBÚ č. 17/1979, č. 1/1980 Ú. v. ČSR ze dne 27. 12. 1979 čj. 1565/17/79 o povolení používat zkoušečku roznětnic ZRKA-1 (reg. v částce 13/1980 Sb., publ. v částce 1/1980 Ú. v. ČSR).
11. Výnos ČBÚ č. 22/1980, č. 7/1981 Ú. v. ČSR ze dne 26. 11. 1980 čj. 811/22/1980 o povolení používat pyrozapalovač (reg. v částce 13/1981 Sb., publ. v částce 2/1981 Ú. v. ČSR).
12. Výnos ČBÚ č. 19/1980, č. 9/1981 Ú. v. ČSR ze dne 28. 11. 1980 čj. 4448/19/1980 o povolení používat elektrické mžikové palníky SO-anti (reg. v částce 13/1981 Sb., publ. v částce 2/1981 Ú. v. ČSR).
13. Výnos ČBÚ č. 15/1982, č. 7/1982 Ú. v. ČSR ze dne 1. 7. 1982 čj. 540/15/1982 o povolení používat typový sklad výbušnin M 100 (reg. v částce 21/1982 Sb., publ. v částce 2/1982 Ú. v. ČSR).
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2003 s výjimkou ustanovení § 5 bodů 1 a 2, které nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
Předseda:
prof. JUDr. Ing. Makarius, CSc. v. r.
Příloha k vyhlášce č. 293/2003 Sb.
Základní požadavky na vlastnosti důlně bezpečných výbušnin určených k použití v rizikových podmínkách a rizikovém prostředí a jejich přezkušování
Důlně bezpečné trhaviny
I. Důlně bezpečné trhaviny se dělí na:
1. protiprachové, které vyhovují zkouškám výbuchem a jejich mezná nálož nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m-3,
2. protiplynové, jejichž mezná nálož nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5 % obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m-3 a dělí se podle stupně bezpečnosti na tři kategorie8).
a) I. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem ve vývrtovém moždíři ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem,
b) II. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhel 45°); trhavina dále nesmí vykázat deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm, nebo kritická hmotnost iniciační náložky prachu M50 pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny musí být větší než 18,0 g,
c) III. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhly 0° a 90°); trhavina dále nesmí vykázat deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 2 mm, nebo kritická hmotnost iniciační náložky prachu M50 pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny musí být větší než 21,0 g.
II. Přezkušování a klasifikace důlně bezpečných trhavin ve výbušných směsích
1. Zkušební komora (obr. 1 až 4) je ocelový válec o průměru 1 700 až 2 000 mm a délky nejméně 5 000 mm. Na jedné straně je pevně uzavřena plochou ocelovou stěnou (čelo komory) s uzavíratelným otvorem o průměru 300 až 400 mm a na druhé otevřena (při zkouškách v metanovzdušné směsi se uzavírá clonou). Střed otvoru je v ose komory.
Komora je opatřena zařízením pro napouštění a promíchání směsi metanu se vzduchem, pro účinné vyvětrání po jednotlivých zkouškách, pro odběr vzorků výbušné směsi z komory, pro zavěšování sáčků s uhelným prachem a přístrojů pro registraci výbuchu výbušné směsi (k registraci výbuchu výbušné směsi lze použít speciální přístroje nebo zavěšovat v komoře elektrický vodič s PVC izolací) a měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu v komoře.
2. Vývrtový moždíř je válec z oceli 12.040.1 nebo sklolaminátu, ve kterém je uloženo jádro moždíře z oceli 16.540.7, v jehož ose je vývrt o průměru nejméně 42 mm. Poměr průměru vývrtu k průměru náložek trhaviny nesmí být větší než 1,5. Délka vývrtu je určena délkou zkušební nálože tak, aby mezi ústím vývrtu a čelem první náložky od ústí byl volný nenabitý prostor o délce nejméně 100 mm.
rozměry v mm
1 - zkušení komora, 2 - vývrtový moždíř, 3 - podvozek, 4 - clona, 5 - čelo komory
Obr. 1. Schéma zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie
rozměry v mm
1 - zkušení komora, 2 - uzavírací poklop, 3 - podvozek, 4 - hranový moždíř, 5 - odrazová stěna, 6 - clona
Obr. 2. Schéma zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
3. Hranový moždíř je válec z oceli 12.060.4 o průměru 230 mm a délce 1 000 až 2 000 mm opatřený po celé délce pravoúhlým vybráním o šířce stěny nejméně 90 mm. Je nutno, aby délka moždíře byla větší než je délka zkušební nálože.
4. Odrazová stěna je ocelová deska o rozměrech nejméně 2 000 x 1 000 x 20 mm.
5. Podvozek pro umístění vývrtového nebo hranového moždíře s odrazovou stěnou v poloze podle obr. 1 až 4.
rozměry v mm
Obr. 3. Schéma umístění zkušebního zařízení při zkouškách trhavin II. kategorie
Obr. 4. Schéma umístění zkušebního zařízení při zkouškách trhavin III.kategorie
rozměry v mm
1 - zkušební komora, 2 - odrazová stěna, 3 - zkušební nálož, 4 - hranový moždíř, 5 - podvozek
6. Plyn pro přípravu metanovzdušné směsi obsahuje v % obj.:
| metan | - nejméně 85 |
| homology metanu (jiné uhlovodíky) | - nejvíce 2 |
| nenasycené uhlovodíky a vodík | - nejvíce 0,2 |
| vzduch (dusík, kyslík a CO2) | - zbytek do 100 |
| oxid uhličitý | - nejvíce 2. |
7. Uhelný prach o fyzikálně chemickém složení:
| prchavá hořlavina | - nejméně 28 % |
| popel (A) | - nejvýše 7 % |
| voda (W) | - nejvýše 2,5 % |
o granulometrickém složení:
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,071 mm - nejvýše 25 %.
8. Clona pro uzavření prostoru komory s metanovzdušnou směsí je z papíru, polyethylenové fólie apod.
9. Důlní interferometr nebo jiný přístroj pro měření koncentrace metanu s přesností nejméně ± 0,5 %.
10. Kyslíkoměr pro měření koncentrace kyslíku ve vzduchu, určený pro použití ve výbušném prostředí a s přesností měření nejméně ± 0,5 %.
11. Elektrické mžikové rozbušky určené k použití ve výbušném prostředí.
12. Důlní roznětnice nebo jiný zdroj stejnosměrného proudu určený k použití ve výbušném prostředí.
13. Aspirační psychrometr nebo jiný přístroj pro měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Je nutno, aby přesnost měření teploty byla nejméně ± 1° C a relativní vlhkosti nejméně ± 2 %.
Příprava zkoušek
14. Je nutno, aby zkušební nálož byla z náložek stejné výrobní série. Hmotnost zkušební nálože činí nejméně:
500 g pro protiprachové trhaviny,
600 g pro protiplynové trhaviny I. kategorie,
400 g pro protiplynové trhaviny II. a III. kategorie.
Hmotnost nálože se určuje podle jmenovité hmotnosti náložek. Dělení náložek ke zkoušce je přípustné.
15. Zkušební nálož protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se umisťuje do vývrtového moždíře až ke dnu vývrtu tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly a roznětná náložka byla první od ústí vývrtu (dno rozbušky směřuje ke dnu vývrtu). Požaduje se, aby mezi ústím vývrtu a zkušební náloží trhaviny byl volný prostor bez ucpávky o délce nejméně 100 mm.
16. Zkušební nálož protiplynových trhavin II. a III. kategorie se umísťuje do žlábku hranového moždíře tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly, střed nálože byl v polovině délky moždíře, roznětná náložka byla první od čela komory a dno rozbušky směřovalo ke cloně.
17. Zkoušky se provádějí při teplotě od 5 do 30° C a relativní vlhkosti vzduchu od 60 do 90 %. Tyto hodnoty se ověřují měřením v komoře před roznětem nálože.
18. Opotřebení vývrtového moždíře (zvětšení původního objemu vývrtu) nesmí být větší než:
25 % - při zkouškách pro uvedení trhaviny na trh
50 % - při kontrolních zkouškách.
Při zkouškách je nutno vývrtový moždíř pootočit o 120° po 1/3 stanoveného mezního opotřebení vývrtu. Objem vývrtu se měří pomocí vody a měrných nádob.
19. Výbušná směs uhelného prachu se vzduchem se vytváří roznětem pomocné náložky trhaviny o hmotnosti 50 g, umístěné uvnitř papírového sáčku s uhelným prachem. Sáček s prachem se zavěšuje v podélné ose komory tak, aby jeho dno bylo vzdáleno od stropu komory 500 ± 50 mm a jeho boční plocha byla vzdálena od čela komory 1 000 ± 50 mm.
Hmotnost uhelného prachu (mp) v gramech se určuje podle vztahu:
mp = 300.V,
kde V objem komory (m3),
300 koeficient (g.m-3).
Pomocná náložka je ze stejné trhaviny a stejné výrobní série jako hlavní zkušební nálož. Zpoždění mezi roznětem pomocné a hlavní nálože činí 1 000 až 1 100 ms.
20. Výbušná směs metanu se vzduchem se vytváří napuštěním plynu do části komory uzavřené clonou a jeho promícháním se vzduchem tak, aby koncentrace metanu byla 9 ± 0,5 % objemových a byla stejná v celém prostoru komory. Je nutno, aby koncentrace kyslíku ve výbušné směsi byla nejméně 18 %. Koncentrace metanu a kyslíku se ověřuje měřením před roznětem nálože.
Zkoušení a vyhodnocení
21. Zkoušky důlně bezpečných trhavin se vyhodnocují Matematicko-statistickou metodou vyhodnocování výsledků zkoušek, a to pro každou výbušnou směs samostatně.
22. Při zkouškách protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se vývrtový moždíř s náloží umisťuje těsně k otvoru z vnější strany komory, obr. 1.
23. Při zkouškách protiplynových trhavin II. a III. kategorie se hranový moždíř s náloží umísťuje uvnitř komory tak, aby mezi čelními plochami moždíře a čelem komory nebo clonou byla vzdálenost nejméně 1 000 mm, obr. 2.
24. Při zkouškách protiplynových trhavin II. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 45° k odrazové stěně, obr. 3. Vzdálenost odrazové stěny od vrcholu pravého úhlu moždíře činí 460 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vrcholem pravého úhlu moždíře a stropem komory je 1 050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory je 110 ± 10 mm.
25. Při zkouškách protiplynových trhavin III. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 0° a 90° k odrazové stěně, obr. 4. Vzdálenost odrazové stěny od svislé hrany moždíře činí 200 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vodorovnou hranou moždíře a stropem komory je 1 050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory je 110 ± 10 mm.
26. Trhavina se považuje za vyhovující, pokud počet zapálení výbušné směsi není větší než nejvýše dovolený počet zapálení podle tabulek 1 a 2 uvedených v Matematicko-statistické metodě vyhodnocování výsledků zkoušek. Požaduje se, aby vzorky vyhověly zkoušce s pravděpodobností nejméně P = 97,5 % a p = 5 %, a to u trhaviny uváděné na trh podle tabulky č. 1 a u výstupních zkoušek trhaviny podle tabulky č. 2. Při periodickém přezkoušení trhaviny je požadována pravděpodobnost nejméně P = 97,5 % a p ≤ 20 % podle tabulky č. 1.
Záznam o zkoušce
27. Záznam o zkoušce obsahuje:
a) jmenovitý průměr a hmotnost náložek,
b) použitou metodu zkoušení,
c) hmotnost zkušební nálože,
d) opotřebení vývrtového moždíře v %,
e) počet zkoušek a počet zapálení výbušné směsi,
f) jmenovitý průměr zkušební komory,
g) teplotu a relativní vlhkost prostředí v komoře,
h) fyzikálně chemické a granulometrické složení uhelného prachu,
i) koncentrace metanu ve výbuchové komoře v obj. %.
III. Přezkušování odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci
Všeobecně
Deflagrace důlně bezpečných trhavin (explosivní hoření trhavin) je výbuchová přeměna, jejíž rychlost je menší než rychlost zvuku ve zplodinách výbuchu. Deflagrace důlně bezpečných trhavin je nežádoucí jev a v prostředí s možností výskytu výbušných směsí plynů nebo prachů podstatně zvyšuje nebezpečí jeho zážehu.
Odolností k deflagraci se rozumí schopnost trhaviny odolávat podmínkám příznivým pro vznik deflagrace.
METODA A
Podstata zkoušky
1. Nálož zkoušené trhaviny, obklopená uhelným prachem a uzavřená v ocelové trubce s tryskou pro únik plynných zplodin, se předepsaným způsobem zažehne. Po vyhoření zážehové slože a uhasnutí zažehnuté nálože se zjistí měřením délka neodhořelé části nálože trhaviny.
Účel a význam zkoušky
2. Zkouškou se zjišťuje, zda zkoušená trhavina je odolná k deflagraci a vyhovuje podmínkám pro posouzení její použitelnosti při trhacích pracích v prostředí s výskytem uhelného prachu a metanu.
Zkušební zařízení a pomůcky
3. Na zkoušku je třeba:
Ocelová trubka (obr. 1) délky 400 mm, vnějšího průměru 57 mm, tloušťky stěny 3 mm. Na čelní straně má trubka ocelový uzávěr s otvory pro přívody žhavící spirály a pro únikovou trysku, který se k trubce připevní převlečnou maticí, na druhé straně se trubka uzavře ocelovou zátkou se závitem.
Úniková tryska s otvorem
a) průměru 3,5 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (II. kategorie) - obr. 2a),
b) průměru 2,0 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (III. kategorie) - obr. 2b).
Uhelný prach, o fyzikálně chemickém složení:
prchavá hořlavina - nejméně 28 %
popel (A) - nejvýše 7 %
voda (W) - nejvýše 2,5 %
o granulometrickém složení:
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,071 mm - nejvýše 25 %.
Zážehová slož, připraví se z 1 g uhelného prachu a 19 g modelové protiplynové trhaviny se zvýšenou bezpečností (III. kategorie) tohoto složení:
| nitroglyceroglykol (tj. směs nitroglycerinu a nitroglykolu 3 + 2) | 9,0 ± 0,1 % |
| dusičnan draselný | 58,6 ± 0,2 % |
| chlorid amonný | 31,0 ± 0,2 % |
| dřevěná moučka | 1,0 ± 0,1 % |
| silioxid | 0,4 ± 0,1 % |
Velikost částic dusičnanu draselného a chloridu amonného, použitých k přípravě modelové trhaviny, nesmí být větší než 0,2 mm. Zážehová slož se smí použít do 3 měsíců od data přípravy.
Žhavící spirála zhotovená z 250 mm odporového drátu průměru 0,8 mm, např. Ni/NiCr. Odporový drát je stočen do 7 závitů o vnitřním průměru 4 mm. Celkový odpor žhavící spirály činí 0,9 až 1,0 Ω. Konce žhavící spirály jsou čelním uzávěrem vyvedeny v keramických průchodkách, které se utěsní sádrou.
Křemenný písek o velikosti částic 0,25 až 0,50 mm.
Zdroj střídavého proudu s proudem nejméně 12 A, např. převodní transformátor 24/220 V.
Ampérmetr s rozsahem do 15 A.
Ohmmetr s rozsahem 0 až 5 Ω.
Stopky.
1 - ocelová trubka, 2 - ocelový uzávěr čelní strany, 3 - ocelová zátka, 4 - převlečná matice, 5 - utěsnění, 6 - úniková tryska, 7 - zážehová slož, 8 - žhavící spirála, 9 - nálož zkoušené trhaviny, 10 - uhelný prach, 11 - křemenný písek
Obr. 1. Schéma sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci
Obr. 2. Provedení únikových trysek
Příprava zkušební nálože
4. Nálož zkoušené trhaviny délky 200 až 300 mm tvoří 1 až 2 náložky.
5. Z čela jedné náložky se odebere masa trhaviny v délce 20 mm. Délka náložky takto připravené ke zkoušce se změří na 3 různých místech ocelovým délkovým měřidlem s milimetrovým dělením s přesností ± 0,5 mm, vypočítá se aritmetický průměr a výsledek se uvede v mm.
6. Odebraná část trhaviny se nahradí 20 g zážehové slože.
Postup zkoušky
7. Do ocelové trubky uzavřené ocelovou zátkou se nasype potřebné množství suchého křemenného písku a na něj se umístí nálož zkoušené trhaviny připravené podle bodu 5 až 7, zážehovou složí směrem nahoru. Nálož se obsype uhelným prachem.
8. Do čelního uzávěru s připevněnou žhavící spirálou se vloží úniková tryska s otvorem odpovídajícím příslušné kategorii zkoušené trhaviny. Čelní uzávěr se přiloží k trubce tak, aby žhavící spirála byla zcela ponořena do zážehové slože. Zašroubováním převlečné matice se sestava uzavře.
9. Trubka s náloží se umístí na chráněném místě do svislé polohy tak, aby čelní uzávěr směřoval nahoru a k vývodům žhavící spirály se přes ampérmetr připojí přívodní izolované vodiče od zdroje proudu. Z úkrytu se zapne elektrický proud o hodnotě 12 A, který se ponechá 180 sekund protékat žhavící spirálou a pozoruje se průběh zkoušky. Když ustane vývoj plynných zplodin a sestava vychladne, trubka se rozebere, po očištění se změří délka neprohořelé náložky a zjistí se, zda došlo v kterémkoliv místě zkoušené náložky k jejímu prohoření o více než 20 mm.
Zhodnocení zkoušky
10. K vyhodnocení zkoušky se použije pravidel matematické statistiky aplikované v Matematicko-statistické metodě vyhodnocování výsledků.
Trhavina je odolná k deflagraci, jestliže z celkového počtu zkušebních náloží (n), je počet náloží u nichž došlo k odhoření nálože nad 20 mm (x) nižší nebo stejný, jak je pro parametry P = 90 % a p = 20 % uvedeno v tabulce č. 1. Požaduje se, aby trhavina nevykázala deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm pro trhaviny II. kategorie a s únikovou tryskou o průměru 2 mm pro trhaviny III. kategorie.
Záznam o zkoušce
11. Záznam o zkoušce obsahuje:
a) průměr a hmotnost náložek zkoušené trhaviny,
b) výsledky jednotlivých stanovení,
c) zhodnocení zkoušky,
d) případné odchylky zkušební metody.
METODA B
Podstata zkoušky
1. Nálož zkoušené trhaviny, umístěná v uzavřeném vývrtu ocelového moždíře, se vystaví tepelné a tlakové expozici plynných zplodin, které se uvolní vyhořením náložky bezdýmného prachu umístěné ve vývrtu v určité vzdálenosti od nálože zkoušené trhaviny. Intenzita tepelné a tlakové expozice se mění hmotností bezdýmného prachu. Zážeh prachu je realizován el. palníkem. Po expozici se vývrt otevře a vizuálně vyhodnotí, zda došlo k zažehnutí a vyhoření nálože trhaviny.
Účel a význam zkoušky
2. Zkouškou se zjišťuje, zda zkoušena trhavina je odolná k deflagraci a vyhovuje podmínkám pro posouzení její použitelnosti při trhacích pracích v prostředí s výskytem uhelného prachu a metanu.
3. Zkouškou se dá určit skutečná úroveň antideflagračních vlastností trhaviny.
Zkušební zařízení a pomůcky
4. Na zkoušku je třeba:
a) Zkušební zařízení - deflagrační moždíř, obr. 3, je tvořen ocelovým výkovkem válcového tvaru z oceli 12.060.4 o průměru minimálně 220 mm a délce 1 450 ± 25 mm, opatřeným po celé délce vývrtem v ose válce. Průměr vývrtu je 42 mm. Vývrt se z obou stran utěsňuje specielními uzávěrami. Tvoří je ocelová příruba a těsnící kuželová vložka. Příruba je dotažena k čelu moždíře 6 šrouby. Pro dokonalé utěsnění vývrtu je mezi čelo moždíře a těsnící kuželovou vložku vkládáno těsnění (např. klingerit, teflon). Použité těsnění musí odolat působení vysoké teploty a tlaku zplodin deflagrace. Z jedné strany vývrtu je těsnící kuželová vložka vybavena průchodky pro připojení el. palníku. Z druhé strany vývrtu je těsnící kuželová vložka opatřena pojistnou membránou sloužící k uvolnění tlaku v případě přechodu deflagrace v detonaci. Vývrt je opatřen dvěma otvory, jedním ve vzdálenosti 200 mm od čela moždíře, sloužícím k namontování snímače pro měření tlaku a druhým ve vzdálenosti 300 mm od téhož čela, ukončeným vysokotlakým jehlovým ventilem, který slouží k uvolňování tlaku po ukončení pokusu.
Увійдіть для нотаток, обраного та сповіщень
Інформація про нормативний акт
| Цитування | Указ No 293 / 2003 Кол., на більш наближених умовах та характеристик вибухових речовин, призначених для використання в умовах ризику та перевірки властивостей таких вибухових речовин |
|---|---|
| Тип нормативного акту | Замовити |
| Автор | - |
| Збірка | Збірка законів |
| Дата оприлюднення | 08.09.2003 |
|---|---|
| Чинний від | 01.10.2003 |
| Чинний до | - |
| Стан | Чинний |
Текст нормативного акту має інформаційний характер.
Коментарі 0