47 C 263/2024-24

платіж 28 113 CZK з аксесуарами - кредит

Міський суд в Брно Дата рішення: 03.12.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:47.C.263.2024.1

Поділитися:

I.Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 5 623 Kč z titulu smluvního poplatku, smluvních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 190 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 293 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení.

III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobce požadoval po žalované zaplacení jistiny úvěru ve výši 17 300 Kč, smluvního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 623 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 190 Kč, smluvních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 293 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení; to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 12. 6. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2.Soud při soudním jednání (v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobce) provedl písemné důkazy a na základě jejich hodnocení nich přijal následující závěr o skutkovém stavu.

3.Účastníci spolu dne 12. 6. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelské zápůjčce, na základě které žalobce žalované jakožto spotřebitelce poskytl dne 12. 6. 2023 na účet žalované č. 2481738143/0800 částku ve 17 300 Kč, přičemž žalovaná měla žalobci zaplatit podle této smlouvy do 4. 7. 2023 celkem jistinu úvěru ve výši 17 300 Kč a smluvní poplatek ve výši 5 623 Kč (důkaz: smlouva s datem 12. 6. 2023, výpis z běžného účtu žalobce č. 213133800/0800 ze dne 30. 6. 2023 a 29. 2. 2024, výpis z účtu žalované č. 24811738143/0800 za září 2019). Žalovaná žalobci z titulu předmětné smlouvy nic nevrátila. Žalobce dne 16. 4. 2024 odeslal žalované předžalobní výzvu (důkaz touto výzvou a podacím lístkem).

4.Žalobce netvrdil - tedy neunesl břemeno tvrzení - zda a jak konkrétně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s žalovanou a v tomto ohledu též neunesl břemeno důkazní.

5.Žalobce jen tvrdil, že „Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“. Avšak tato tvrzení jsou jednak nedostatečně určitá ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 118a odst. 1 o. s. ř. (žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace od žalovaného získal a jaké a jakým způsobem ověřil) a jednak tato tvrzení žalobce neprokázal (viz § 101 odst. 1 písm. b) a § 118a odst. 3 o. s. ř.).

6.Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

7.Účastníci spolu uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“) [dle § 2 odst. 1 zákona je spotřebitelským úvěrem „peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli“].

8.Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona. Podle § 86 odst. 1 věta poslední zákona „Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.

9.Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona, dle kterého „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“).

10.Z těchto důvodů je žalovaná povinna vrátit žalobci jen poskytnutou jistinu úvěru podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona. Žalobce žalované poskytl jistinu úvěru ve výši 17 300 Kč a žalovaná mu dosud nic nevrátila, pročež z její strany zbývá povinnost k úhradě částky ve výši 17 300 Kč (výrok I.).

11.Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to v rozsahu smluvního poplatku ve výši 5 623 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 190 Kč a smluvních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, jelikož smlouva je absolutně neplatná, pročež nevzniklo právo žalobce na výlučně smluvní nároky (výrok II.).

12.Nedůvodný je i nárok žalobce na úrok z prodlení (viz výrok II.). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení jistiny úvěru v podobě „v době přiměřené jeho možnostem“ (která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy). S ohledem na mj. judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 15. až 17., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 23 Cdo 101/2023, bod 56.; obdobně i např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. 8 Co 145/2024-119, bod 10. až 11., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 25 Co 140/2023, bod 34. či rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. 34 Co 128/2024, bod 12. a 13.) dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

13.Výklad § 87 odst. 1 věta poslední zákona, tj. „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“, přijatý v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přitom odpovídá i ustálené judikatuře týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka, tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – přitom obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník i za účinnosti o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 28 Cdo 903/2021 a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. 20 Cdo 199/2024, bod 15.). „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. 33 Cdo 3315/2023-62).

14.Žalovaná k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom v této otázce žalovanou tížilo břemeno tvrzení a důkazní, jelikož stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v její prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Z těchto důvodů soud určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku, ostatně i v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. 8 Co 145/2024-119, bod 10. až 11. ve spojení s § 13 o. z.).

15.Žalobce měl úspěch co do částky 17 300 Kč. Žalovaná měla v řízení následující úspěch: poplatek ve výši 5 623 Kč, smluvní náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 190 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 293 Kč od 5. 7. 2023 do 3. 12. 2024, tj. 4 871,07 Kč – celkem 17 684,07 Kč. Poměr úspěchu žalobce a žalované tak je téměř shodný, a proto soud rozhodl dle § 142 ods.t 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Посилання на нормативні акти

Пов'язані рішення

21 C 246/2025-17 15.04.2026

розлучення шлюбу

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 КЗК з фурнітурою - припуск на безстрахований автомобіль

41 C 127/2025-32 10.04.2026

платіж 17 665 CZK - зворотний платіж за електроенергію

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993.18 CZK з аксесуарами - кредит

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 CZK з аксесуарами - незрівняне збагачення

Коментарі 0

Для написання коментарів, будь ласка, увійдіть.

Інформація

Номер справи	47 C 263/2024-24
Суд	Міський суд в Брно
Суддя	JUDr. Radek Malenovský
Дата рішення	03.12.2024
Дата публікації	28.01.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:47.C.263.2024.1