Регламент (ЄС) No 2026 / 261 Європейського Парламенту та Ради 26 січня 2026 р. про поступове припинення імпорту російського природного газу та підготовку поступового припинення імпорту російської нафти, підвищення моніторингу потенційних енергетичних залежностей та внесення змін до Регламенту (ЄС) 2017 / 1938

(1)

Protiprávní plošná invaze Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022 odhalila dramatické důsledky stávající závislosti na ruském zemním plynu pro trhy a bezpečnost. Ve Versailleském prohlášení ze dne 11. března 2022 se proto hlavy států a předsedové vlád dohodli na postupném snižování a posléze na úplném ukončení závislosti na ruské energii. Komise ve svém sdělení REPowerEU ze dne 8. března 2022 nazvaném „REPowerEU: společná evropská akce pro cenově dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii“ a ve sdělení ze dne 18. května 2022 o plánu REPowerEU navrhla konkrétní opatření s cílem umožnit úplnou diverzifikaci spočívající v odklonu od dovozu energie z Ruska bezpečným, cenově dostupným a udržitelným způsobem. Od té doby bylo v procesu diverzifikace spočívající v odklonu od dodávek plynu z Ruské federace dosaženo významného pokroku. Vzhledem k tomu, že zbývající objemy ruského zemního plynu vstupující do Unie jsou stále značné, Komise ve svém sdělení ze dne 6. května 2025 o plánu ukončení dovozu ruské energie REPowerEU (dále jen „plán postupu REPowerEU“) oznámila legislativní návrh na úplné postupné ukončení dovozu ruského plynu a zlepšení stávajícího rámce pro řešení energetické závislosti. Za účelem zajištění energetické bezpečnosti a odolnosti Unie je naléhavě a strategicky nutné řešit všechny zbývající energetické závislosti uvedené v plánu postupu REPowerEU.

(2)

Řada příkladů neohlášených a nedůvodných snížení a přerušení dodávek již před plošnou invazí na Ukrajinu, jakož i následné využívání energie jako zbraně ze strany Ruské federace prokazují, že Ruská federace systematicky využívá stávající závislosti na dodávkách ruského plynu jako politickou zbraň k poškození hospodářství Unie. To vede k závažným negativním dopadům na hospodářskou bezpečnost členských států a Unie, na stabilitu jednotného trhu, na spotřebitele v Unii a na konkurenceschopnost obecně. Unie již proto pro obchodování s energií nemůže Ruskou federaci a její energetické společnosti považovat za spolehlivé partnery.

(3)

V lednu 2006 uprostřed chladného období Ruská federace zastavila dodávky zemního plynu do některých zemí v jihovýchodní a střední Evropě, což vedlo ke zvýšení cen a způsobilo nebo hrozilo způsobit újmu občanům. Dne 6. ledna 2009 Ruská federace znovu zcela přerušila přepravu plynu přes Ukrajinu, což postihlo osmnáct členských států, zejména ve střední a východní Evropě. Toto přerušení dodávek vedlo k vážnému narušení trhů se zemním plynem v regionu a v celé Unii. Některé členské státy měly téměř čtrnáct dnů nulové toky zemního plynu, což si vynutilo dlouhodobé odstavení vytápění ve školách a továrnách a vyžádalo si vyhlášení nouzového stavu. V roce 2014 provedla Ruská federace invazi na Krym, který protiprávně anektovala, zkonfiskovala ukrajinská zařízení pro těžbu plynu na Krymu a snížila dodávky plynu do několika členských států, které oznámily, že budou Ukrajině dodávat zemní plyn, což vedlo k narušení trhu a zvýšení cen a poškodilo hospodářskou bezpečnost. Ruskou federací ovládaný monopolní vývozce Gazprom byl předmětem několika šetření Komise pro možné porušení pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže a následně změnil své chování na trhu tak, aby reagoval na obavy Komise v oblasti hospodářské soutěže. V několika případech se dotčené problémy v oblasti hospodářské soutěže týkaly tzv. „územních omezení“ ve smlouvách Gazpromu na dodávky plynu, která zakazují další prodej plynu mimo cílovou zemi , jakož i důkazů o tom, že Gazprom se dopouštěl nekalých cenových praktik a podmiňoval dodávky energie politickými ústupky, jako je účast na ruských projektech plynovodů nebo získání kontroly nad energetickými aktivy Unie.

(4)

Nevyprovokovaná a neodůvodněná útočná válka Ruské federace proti Ukrajině od února 2022 a následná snížení dodávek plynu využívaná Ruskou federací jako zbraň ve spojení s manipulací s trhy prostřednictvím úmyslného narušování toků plynu odhalily v Unii a jejích členských státech zranitelnosti a závislosti s jasným potenciálem přímého a závažného dopadu na fungování trhu Unie s plynem, hospodářství Unie a její základní bezpečnostní zájmy, jakož i potenciálem přímé újmy občanům Unie, protože narušení dodávek energie může způsobit újmu na jejich zdraví nebo životě. Z důkazů vyplývá, že státem ovládaná společnost Gazprom záměrně manipulovala s energetickými trhy v Unii s cílem zvýšit ceny energie. Velké podzemní zásobníky v Unii ovládané Gazpromem zůstaly na nebývale nízkých úrovních a ruské společnosti snížily prodej v plynárenských uzlech Unie a před invazí zcela přestaly používat svou vlastní prodejní platformu, což mělo dopad na krátkodobé trhy a zhoršilo již tak napjatou situaci v oblasti dodávek, která nastala po protiprávní invazi Ruské federace na Ukrajinu. Od března 2022 Ruská federace systematicky zastavovala nebo snižovala dodávky zemního plynu do členských států, což vedlo k významným narušením trhu Unie s plynem. To mělo dopad zejména na dodávky do Unie prostřednictvím plynovodu Jamal, dodávky do Finska a plynovod Nord Stream 1, v jehož případě Gazprom nejprve snížil toky a nakonec dodávky prostřednictvím tohoto plynovodu zcela zastavil.

(5)

Využívání dodávek plynu jako zbraně a manipulace s trhem prostřednictvím úmyslného narušování toků plynu ze strany Ruské federace vedly v Unii k náhlému a prudkému nárůstu cen energie, které v roce 2022 dosáhly nebývalé úrovně až osminásobku průměru předchozích let. Výsledná potřeba nalézt alternativní zdroje dodávek plynu, změnit trasy dodávek, naplnit zásobníky na zimu a nalézt řešení problémů s přetížením plynárenské infrastruktury Unie dále přispěla k vysoké volatilitě cen a bezprecedentnímu nárůstu cen v roce 2022.

(6)

Mimořádně vysoké ceny plynu vedly k vysokým cenám elektřiny a ke zvýšení cen jiných energetických produktů, což vedlo k trvale vysoké inflaci. Hluboká hospodářská krize s negativní mírou růstu v mnoha členských státech způsobená vysokými cenami energií a volatilitou ohrozila hospodářství Unie, oslabila kupní sílu spotřebitelů a zvýšila výrobní náklady, což vedlo k rizikům pro sociální soudržnost a stabilitu, a dokonce i pro lidské= životy a zdraví. Přerušení dodávek vedlo rovněž k velmi závažným problémům týkajícím se bezpečnosti dodávek energie v Unii a donutilo jedenáct členských států, aby vyhlásily úroveň energetické krize podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 (3). Závislost Unie během této krize umožnila Ruské federaci manipulovat s trhem, a dosáhnout tak rekordně vysokých zisků ze zbývajícího obchodu s energií s Evropou, což znamenalo, že příjmy z dovozu plynu v roce 2024 stále ještě dosahovaly 15 miliard EUR. Tyto příjmy mohly být použity k financování dalších hospodářských útoků proti Unii a oslabení její hospodářské bezpečnosti. Mohly být rovněž použity k financování útočné války proti Ukrajině, která představuje závažnou hrozbu pro politickou a hospodářskou stabilitu v Evropě.

(7)

Nedávná krize ukázala, že důvěryhodné obchodní vztahy s partnery dodávajícími energetické produkty mají zásadní význam pro zachování stability trhu a ochranu lidského života a zdraví, jakož i základních bezpečnostních zájmů Unie, zejména proto, že Unie je do značné míry závislá na dovozu energie ze třetích zemí. Zachování dodávek energie z Ruské federace by Unii vystavilo trvalým hospodářským a bezpečnostním rizikům, a bezpečnost dodávek energie by se tak snížila, a nikoliv zvýšila. Dokonce i závislost na nižších objemech dovozu ruského plynu, pokud ji Ruská federace zneužívá, může významně narušit cenovou dynamiku, i když jen dočasně, a narušit trhy s energií, zejména v těch regionech, které jsou stále výrazně závislé na dovozu z Ruské federace. S ohledem na dlouhodobý a konzistentní vzorec manipulace s trhem a narušování dodávek, jakož i na skutečnost, že vláda Ruské federace soustavně používá obchod se zemním plynem jako zbraň k dosažení politických spíše než obchodních cílů, je proto vhodné přijmout právně závazná opatření k odstranění všech zbývajících zranitelností Unie vyplývajících ze závislosti na dovozu zemního plynu z Ruské federace, a to jak prostřednictvím plynovodů (dále jen „potrubní plyn“), tak i zkapalněného zemního plynu (LNG) .

(8)

Omezení mezinárodních transakcí stanovená v tomto nařízení jsou v souladu s vnější činností Unie v jiných oblastech, jak vyžaduje čl. 21 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. Vztahy mezi Unií a Ruskou federací se v posledních letech, zejména od roku 2022, výrazně zhoršily. Toto zhoršení vztahů je způsobeno zjevným nedodržováním mezinárodního práva ze strany Ruské federace, a zejména její nevyprovokovanou a neodůvodněnou útočnou válkou proti Ukrajině. Od července 2014 Unie v reakci na kroky Ruské federace vůči Ukrajině postupně zavedla omezující opatření týkající se obchodu s Ruskou federací. Unie může na základě výjimek, které platí podle Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, a zejména článku XXI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (bezpečnostní výjimky) a obdobných výjimek podle Dohody o partnerství a spolupráci s Ruskou federací, neposkytovat zboží dováženému z Ruské federace výhody poskytované obdobným produktům dováženým z jiných zemí (doložka nejvyšších výhod). Unii proto nic nebrání v ukládání zákazů nebo omezení dovozu zboží z Ruské federace, pokud se Unie domnívá, že tato opatření přijatá v době stávající mimořádné situace v mezinárodních vztazích mezi Unií a Ruskou federací jsou nezbytná pro ochranu základních bezpečnostních zájmů Unie.

(9)

Zásadní význam pro posílení a zachování energetické bezpečnosti v rámci Unie má diverzifikace dovozů LNG. Aby se zamezilo riziku využívání dlouhodobých rezervací kapacity terminálů LNG v držení ruských společností k bránění dovozu z alternativních zdrojů prostřednictvím praktik nadměrné rezervace kapacity, jako jsou praktiky rezervování kapacit pro zkapalnění nebo ukládání, aniž by tyto kapacity byly skutečně využívány nebo za účelem, aby se konkurentům bránilo ve využívání této infrastruktury, regulační orgány a orgány pro hospodářskou soutěž mají v případě potřeby plně využít spolehlivé právní nástroje, které jsou v příslušných případech k dispozici podle unijních a vnitrostátních právních předpisů v oblasti energetiky a hospodářské soutěže. V případě, že celní orgány identifikují rizika pro bezpečnost nebo ochranu vyplývající z ruského plynu před vstupem na celní území Unie, měly by využít ustanovení o řízení rizik uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (dále jen „celní kodex Unie“) (4), aby se takovým rizikům předešlo.

(10)

Komise pečlivě posoudila dopady možného zákazu dovozu zemního plynu z Ruské federace na Unii a její členské státy. Od roku 2022 byly realizovány přípravné práce a bylo provedeno a zveřejněno několik podrobných analýz důsledků úplného postupného ukončení dovozu ruského plynu a Komise mohla rovněž využít výsledků řady konzultací se zúčastněnými stranami, externími odborníky a agenturami a studií o dopadech postupného ukončení dodávek ruského plynu. Analýza Komise ukázala, že postupné ukončení dovozu ruského zemního plynu, pokud bude probíhat po krocích, koordinovaně a dobře připraveným způsobem a v duchu solidarity, bude mít pravděpodobně omezený dopad na ceny energie v Unii, přičemž důsledkem odchodu nespolehlivého obchodního partnera z trhů Unie bude posílení, a nikoliv ohrožení bezpečnosti dodávek energií v Unii. Jak se uvádí v plánu postupu REPowerEU, provádění plánu REPowerEU již snížilo závislost Unie na dodávkách z Ruské federace, například díky zavedení opatření ke snížení poptávky po plynu nebo k urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie, jakož i aktivní podporou diverzifikace dodávek energie a zvýšením vyjednávací síly Unie prostřednictvím společných nákupů plynu. Posouzení dopadů rovněž ukázalo, že počáteční koordinace diverzifikačních politik může zabránit škodlivým dopadům na ceny nebo dodávky.

(11)

Toto nařízení je plně slučitelné se strategií Unie ke snížení její závislosti na dovozu fosilních paliv posílením dekarbonizace a rychlým rozšířením objemu čisté energie vyrobené na domácím trhu. Provádění plánu postupu REPowerEU již vedlo v letech 2022 až 2024 vedlo ke značným úsporám plynu ve výši více než 60 miliard metrů krychlových dovezeného plynu ročně, což Unii umožnilo snížit závislost na dodávkách z Ruské federace. Dalšího omezení závislosti by mohlo být dosaženo opatřeními ke snížení poptávky po plynu, ke zvýšení energetické účinnosti nebo k urychlení ekologické transformace rychlejším zaváděním kapacit pro výrobu větrné a solární energie, které by výrazně zvýšily podíl obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie, jakož i díky aktivní podpoře diverzifikace dodávek energie a zvýšení vyjednávací síly Unie prostřednictvím společných nákupů plynu. Kromě toho se očekává, že úplné provedení transformace energetiky, nedávného akčního plánu pro cenově dostupnou energii a dalších opatření, zejména investic do výroby nízkouhlíkových alternativ energeticky náročných výrobků, jako jsou hnojiva, nahradí do roku 2030 až 100 miliard metrů krychlových zemního plynu. Toto společné úsilí posílí odolnost, konkurenceschopnost a otevřenou strategickou autonomii Unie, podpoří evropský průmysl, malé a střední podniky a občany a usnadní postupné ukončení dovozu plynu z Ruské federace.

(12)

V souladu s Versailleským prohlášením a sdělením REPowerEU již velký počet dovozců plynu ukončil nebo výrazně snížil své dodávky plynu z Ruské federace. Jak je uvedeno v posouzení dopadů, zbývající objemy plynu v rámci stávajících smluv na jeho dodávky mohou být postupně ukončeny bez významného hospodářského dopadu nebo rizik pro bezpečnost dodávek, a to z důvodu dostupnosti dostatečného počtu alternativních dodavatelů na světovém trhu s plynem, dobře propojeného trhu s plynem v Unii a dostupnosti dostatečné dovozní infrastruktury. Související opatření musí být v souladu se stávajícím energetickým rámcem Unie.

(13)

V některých případech se v nákladech LNG přepravuje plyn vyprodukovaný v různých zemích a následně smíchaný. Zákaz dovozu zemního plynu z Ruské federace by se měl tedy vztahovat i na množství plynu obsaženého v těchto nákladech, které bylo vyprodukováno v Ruské federaci. Pokud dovozci mohou jednoznačně dokumentovat příslušné podíly LNG vyprodukované mimo Ruskou federaci, mělo by být možné dovézt množství jiného než ruského LNG obsaženého v nákladu LNG.

(14)

Krátkodobé smlouvy na dodávky se týkají menších objemů než velké dlouhodobé smlouvy na dodávky, které mají dovozci uzavřeny s ruskými společnostmi, a stávající krátkodobé smlouvy na dodávky budou v každém případě v době vstupu tohoto nařízení v platnost téměř končit. Riziko pro hospodářskou bezpečnost vyplývající ze stávajících krátkodobých smluv na dodávky se proto jeví jako nízké. Je tudíž vhodné vyjmout stávající krátkodobé smlouvy na dodávky z okamžitého uplatňování zákazu dovozu a umožnit přechodné období do 25. dubna 2026 pro dovoz LNG, a to s ohledem na článek 3ra nařízení Rady (EU) č. 833/2014 (5), a do 17. června 2026 pro potrubní plyn.

(15)

Dovozci, kteří mají dlouhodobé smlouvy na dodávky, budou pravděpodobně potřebovat více času na nalezení alternativních tras dodávek a zdrojů než držitelé krátkodobých smluv, protože dlouhodobé smlouvy na dodávky se obvykle týkají podstatně větších objemů než krátkodobé smlouvy na dodávky. Ve vztahu ke stávajícím dlouhodobým smlouvám na dodávky by proto by mělo být zavedeno přechodné období vztahující se k zákazu dovozu plynu, aby se držitelům dlouhodobých smluv na dodávky poskytlo dostatek času na řádnou diverzifikaci jejich dodávek. Zatímco LNG lze získávat po celém světě a odběratelé LNG obvykle nečelí žádným fyzickým překážkám při přechodu k alternativním dodavatelům na světovém trhu s LNG, diverzifikace pro odběratele potrubního plynu, zejména v zemích bez infrastruktury LNG, může být složitější. Pro dodávky plynu v rámci stávajících dlouhodobých smluv na dodávky potrubního plynu by proto mělo být poskytnuto delší přechodné období.

(16)

Specifické situace nastaly v případech, kdy země, která je v současné době stále zásobována na základě stávajících dlouhodobých smluv na dodávky ruského potrubního plynu, je konkrétně dotčena nedávnými změnami tras dodávek z Ruské federace, čímž je znemožněn dovoz plynu prostřednictvím těchto předchozích tras dodávek vzhledem k tomu, že existují pouze omezené alternativní trasy pro přepravu smluvně dohodnutého plynu nebo neexistují alternativní trasy žádné. Aby se situace napravila, dodavatelé z jiných členských států v současné době zajišťují dodávky potrubního plynu na základě krátkodobých smluv na dodávky s dodavateli z Ruské federace prostřednictvím volných propojovacích bodů. Vzhledem k této velmi specifické situaci a s cílem umožnit nalezení nových dodavatelů, by se delší přechodné období mělo vztahovat i na tyto krátkodobé smlouvy na dodávky s dodavateli z Ruské federace, jež slouží k zásobování vnitrozemských zemí, které jsou dotčeny změnami tras dodávek pro ruský plyn.

(17)

Ačkoli se zdá být opodstatněné vyjmout z okamžitého uplatňování zákazu dovozu ruského plynu stávající „starší“ smlouvy na dodávky, neměla by se taková dočasná výjimka uplatňovat ve prospěch všech smluv uzavřených před vstupem tohoto nařízení v platnost. Dočasná výjimka ze zákazu pro všechny stávající smlouvy na dodávky by totiž mohla ruské dodavatele motivovat k tomu, aby čas mezi zveřejněním návrhu tohoto nařízení Komisí a vstupem zákazu v platnost využili ke zvýšení stávajících dodávek uzavřením nových smluv na dodávky nebo zvýšením objemů prostřednictvím změny těchto smluv nebo využitím flexibility dle stávajících smluv. Aby se zajistilo, že se dovoz z Ruské federace v důsledku tohoto zákazu sníží, a nikoliv zvýší, nemělo by toto nařízení motivovat společnosti, tím, že jim rovněž poskytne přechodné období, k to mu, aby v době mezi zveřejněním návrhu tohoto nařízení vypracovaného Komisí a vstupem zákazu v platnost uzavíraly nové smlouvy o dovozu ruského plynu. Hlavy států a předsedové vlád se fakticky zavázali k postupnému ukončení dodávek ruského plynu již v březnu 2022 a Komise na základě tohoto závazku navrhla strategii REPowerEU, plán REPowerEU a plán postupu REPowerEU. Nejpozději k datu zveřejnění návrhu tohoto nařízení již není vhodné považovat smlouvy uzavřené po uvedeném datu za smlouvy „starší“. Na smlouvy uzavřené po 17. červnu 2025 by se proto neměla vztahovat výjimečná přechodná ustanovení pro stávající krátkodobé a dlouhodobé smlouvy na dodávky.

(18)

Aby se zabránilo tomu, že se objemy dovozu stanovené ve stávajících smlouvách na dodávky zvýší, měly by být změny stávajících smluv na dodávky pro účely tohoto nařízení považovány za nové smlouvy a na zvýšení objemu dovozu využitím smluvní flexibility by se nemělo uplatnit přechodné období. Výjimky by měly být stanoveny pro některé případy nezbytných změn stávajících smluv za předpokladu, že se tím nezvýší smluvně dohodnutá množství ani načasování dodávek. Kolísání cen vyplývající z indexace cen, která je již stanovena ve stávajících smlouvách na dodávky, nepředstavuje změnu stávajících smluv na dodávky.

(19)

Toto nařízení zavádí jasný právní zákaz dovozu ruského zemního plynu, který představuje svrchovaný akt Unie mimo kontrolu dovozců plynu a činí dovozy zemního plynu z Ruské federace protiprávním, a to s přímými právními účinky a bez jakéhokoli prostoru pro uvážení členských států, pokud jde o jeho uplatňování.

(20)

Na rozdíl od jiného zboží je zemní plyn homogenní komoditou, s níž se obchoduje ve velkých objemech a která se často mezi obchodníky opakovaně přeprodává na velkoobchodní úrovni. S ohledem na zvláštní složitost sledování původu zemního plynu a s ohledem na to, že ruští dodavatelé by se mohli snažit toto nařízení obejít, například prodejem prostřednictvím zprostředkovatelů, překládkou nebo přepravou přes jiné země, mělo by toto nařízení stanovit účinný rámec, který zamezí obcházení zákazu. Příslušné orgány by proto měly mít možnost přijmout nezbytná opatření ke zjištění toho, zda jsou dodávky zemního plynu z Ruské federace dováženy na celní území Unie prostřednictvím režimů vytvořených za účelem obcházení tohoto nařízení. Při zjišťování toho, zda je zemní plyn propuštěn do volného oběhu v Unii, by celní orgány neměly záviset pouze na informacích uvedených v celním prohlášení, ale měly by mít možnost na základě dalších relevantních informací, pokud to považují za relevantní, posoudit, zda je zboží dovážené do Unie skutečně určeno k propuštění do volného oběhu. Toto nařízení by mělo rovněž vyžadovat určení země produkce a dodavatelského řetězce zemního plynu dováženého do Unie.

(21)

Dovozci zemního plynu by měli mít povinnost poskytnout orgánům veškeré informace nezbytné k určení země produkce zemního plynu dováženého do Unie a k určení toho, zda se na dovážený plyn vztahuje obecný zákaz nebo některá z výjimek z tohoto zákazu. Pojem „původ“ podle celních předpisů Unie nemusí vždy umožňovat identifikaci země produkce dováženého plynu, například pokud byl plyn po opuštění Ruské federace dále zpracován (např. zkapalněn nebo znovuzplyňován). Toto nařízení by se proto mělo vztahovat i na případy, kdy se země „původu“ podle celních předpisů Unie liší od země produkce plynu, a mělo by stanovit mechanismus pro ověření, zda byl zemní plyn vytěžen nebo zkapalněn v Ruské federaci. Zákaz by se měl vztahovat na jakýkoli plyn, který byl před dovozem do Unie vyvezen z Ruské federace, ať už přímým vývozem z Ruska do Unie, nebo nepřímým vývozem přes třetí zemi, s výjimkou případů tranzitu.

(22)

Vzhledem ke specifickým vlastnostem potrubního plynu a LNG a s cílem umožnit hladký proces ověřování země produkce a podmínek pro možné dočasné výjimky před vstupem plynu na celní území Unie by měl být zaveden postup předchozího povolení. Dovoz bez povolení by měl být zamítnut. Povolující orgány, a v příslušných případech celní orgány, pokud nejsou tyto orgány totožné, by měly být předem informovány o zamýšleném dovozu do Unie a měly by jim být předloženy informace, které jsou nezbytné k ověření země produkce nebo toho, zda jsou splněny podmínky pro udělení dočasné výjimky podle tohoto nařízení. Povolující orgány by měly usilovat o vydání povolení ve lhůtě mezi předložením informací dovozcem a plánovaným vstupem na celní území Unie s cílem usnadnit dovoz plynu do Unie, měly by však mít rovněž možnost o něm rozhodnout i v pozdější fázi, zejména v případě pochybností o poskytnutých informacích. Předchozím povolením by neměly být dotčeny stávající pravomoci celních orgánů k prosazování práva. Dovoz zemního plynu ze zemí produkujících zemní plyn by měl být od této povinnosti osvobozen, pokud Unie v minulosti z těchto zemí dovezla značné objemy a pokud tyto země buď prokázaly, že nechtějí podporovat ruské plynárenské odvětví, a to zákazem dovozu ruského plynu či omezujícími opatřeními zaměřenými na ruskou plynárenskou infrastrukturu, ruské plynárenské společnosti nebo osoby, jež tyto společnosti řídí, nebo pokud tyto země nedisponují nezbytnou infrastrukturou pro dovoz zemního plynu plynovody nebo pro dovoz LNG. Komise by měla sestavit seznam těchto zemí a odpovídajícím způsobem jej aktualizovat.

(23)

Povolující orgány, a v příslušných případech celní orgány, pokud nejsou tyto orgány totožné, by měly mít možnost vyžádat si veškeré informace nezbytné k posouzení zákonnosti dovozu. Měly by mít rovněž možnost využívat informace z jiných zdrojů. Vzhledem k tomu, že smluvní podmínky určující prvky relevantní pro posouzení jsou často složité, měly by mít orgány pravomoc požádat dovozce o podrobné informace o smlouvě, včetně kompletních smluv na dodávky, je-li to nezbytné pro pochopení kontextu určitých ustanovení nebo odkazů na jiná smluvní ustanovení. Toto nařízení by mělo obsahovat pravidla k zajištění účinné ochrany obchodního tajemství dotčených podniků.

(24)

Při výkonu svých pravomocí by se povolující orgány a celní orgány měly zaměřit na prosazování práva v souvislosti s propojovacími body, zařízeními LNG nebo tranzitními plynovody, u nichž je riziko obcházení vysoké. Při přepravě ropy k obcházení omezujících opatření zaznamenány praktiky využívání tzv. „stínových flotil“, které by mohly představovat riziko rovněž pro dovoz LNG, a ohrožovat tak cíle tohoto nařízení. V úzké vzájemné spolupráci by orgány měly v případě potřeby upravit své priority v oblasti prosazování práva s cílem řešit možné praktiky obcházení zjištěné během provádění tohoto nařízení. Komise by rovněž měla neustále monitorovat toky ruského zemního plynu přepravovaného přes třetí země.

(25)

Některé části ruské infrastruktury pro přepravu plynu jsou přímo napojeny na Unii a některé tranzitní plynovody spojující Ruskou federaci s Unií jsou provozovány přes třetí země, aniž by v současné době měly na trase mezi Ruskou federací a Unií jakékoliv vstupní body. Je proto třeba předpokládat, že zemní plyn dovážený do Unie přes hranice či prostřednictvím propojovacích vedení nebo propojovacích bodů mezi Ruskou federací a Unií, Běloruskem a Unií, stejně jako zemní plyn přicházející přes plynovody jako je TurkStream v propojovacím bodě Strandža 2/Malkoclar, pochází nebo je přímo či nepřímo vyvážen z Ruské federace. V případě tvrzení, že se na zemní plyn přicházející na tyto hranice či do těchto propojovacích vedení nebo propojovacích bodů vztahuje režim „tranzitu“ přes Ruskou federaci, měly by se uplatnit přísné kontroly. Ruská federace je významným vývozcem plynu a v minulosti nehrála nijak významnou úlohu jako tranzitní země pro plyn, a to vzhledem k několika faktorům, jako je nedostatečná infrastruktura pro znovuzplyňování, organizace obchodu s plynem v Ruské federaci prostřednictvím monopolu na vývoz prostřednictvím plynovodů, obchodní modely ruských plynárenských společností, které nejsou založeny na organizaci tranzitů, a zeměpisná poloha Ruské federace. Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k motivaci ruských dodavatelů obcházet zákaz dovozu by celní orgány měly zamítat dovoz objemů zemního plynu, který je údajně v tranzitu, pokud nelze předložit jednoznačné důkazy prokazující, že daný plyn byl v tranzitu přes Ruskou federaci a zemí jeho produkce není Ruská federace. Povolujícím orgánům by měly takové důkazy předloženy v dostatečném předstihu, a to nejpozději jeden měsíc před vstupem na celní území Unie, aby bylo možné dovážený plyn zpětně vysledovat až do místa produkce.

(26)

Propojovací bod Strandža 1 propojuje Unii s plynovodní soustavou, která přepravuje nejen plyn z Ázerbájdžánské republiky nebo Turecké republiky, ale také významné objemy plynu z Ruské federace. Proto by měly být vyžadovány jednoznačné důkazy k prokázání toho, že zemí produkce není Ruská federace, a orgánům by měla být poskytnuta dostatečná doba na ověření, aby se zajistilo, že plyn dovážený prostřednictvím propojovacího bodu Strandža 1 nepochází z Ruské federace ani z ní není přímo či nepřímo vyvážen. Pokud budou v budoucnu s plynovodními systémy přepravujícími významné objemy ruského plynu propojeny další propojovací body, měl by být uplatněn stejný standard kontroly.

(27)

Kromě toho by významné objemy zemního plynu mohly vstupovat do Unie rovněž v „tranzitním“ režimu. Vzhledem k tomu, že přísná pravidla monitorování dovozu plynu, jako je předchozí povolení, se nevztahují na plyn procházející přes území Unie v „tranzitním“ režimu nebo uskladněný podle pravidel pro uskladnění v celním skladu, je vhodné stanovit zvláštní záruky v podobě režimu monitorování tranzitu, který celním orgánům umožní monitorovat toky plynu v „tranzitním“ režimu, aby se zajistilo, že zemní plyn, který prochází Unií v „tranzitním“ režimu, nakonec nevstoupí do volného oběhu v Unii. V případě, že provozovatelé skladují plyn v režimu dočasného uskladnění nebo v „tranzitním“ režimu nebo v režimu uskladnění v celním skladu podle celního kodexu Unie, měly by mít členské státy zavedeny vhodné mechanismy monitorování a prosazování práva, aby se zajistilo, že využívání uskladnění v Unii třetími zeměmi nepředstavuje žádné riziko pro vnitrostátní nebo regionální bezpečnost dodávek a plnění povinností uskladnění, a měly by Komisi poskytovat relevantní informace.

(28)

V souladu se zásadou loajální spolupráce by povolující orgány, celní orgány, regulační orgány, příslušné orgány, Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a Komise měly spolupracovat na provádění ustanovení tohoto nařízení a vyměňovat si relevantní informace, zejména pokud jde o posuzování dočasných výjimek umožňujících dovoz ruského zemního plynu po vstupu tohoto nařízení v platnost. Celní orgány, regulační orgány, příslušné orgány a agentura ACER by měly mít k dispozici nezbytné nástroje a databáze, které zajistí, aby si vnitrostátní orgány a orgány v různých členských státech mohly v případě potřeby vyměňovat relevantní informace. Agentura ACER by měla svými odbornými znalostmi přispívat k procesu monitorování provádění. Aby se usnadnilo vytváření nezbytných interoperabilních společných informačních systémů, Komise a členské státy by měly mít možnost prozkoumat možnosti využití rozpočtu dostupného v rámci Fondu pro vnitřní bezpečnost zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/149 (6). Celní orgány by měly každý měsíc informovat regulační orgány, příslušné orgány a Komisi o klíčových prvcích týkajících se vývoje dovozu ruského plynu, jako jsou množství dovezená na základě dlouhodobých nebo krátkodobých smluv na dodávky, vstupní body nebo smluvní partneři. Komise by měla tyto informace případně zahrnout do zprávy o provádění tohoto nařízení. Komise by měla rovněž posoudit účinnost výměny informací a spolupráce mezi příslušnými orgány a případně zahrnout do uvedené zprávy doporučení pro zlepšení této výměny informací a spolupráce.

(29)

Zkušenosti s postupným ukončením dodávek ruského plynu přes Ukrajinu ukázaly, že dobrá příprava a koordinace v duchu solidarity mohou zabránit narušení trhu nebo problémům s bezpečností dodávek, které by mohly vzniknout v důsledku změny dodavatelů plynu. S cílem připravit se koordinovaným způsobem na úplné postupné ukončení dodávek ruského plynu a poskytnout trhu dostatek času na přípravu na související změny bez rizika pro bezpečnost dodávek plynu nebo významného dopadu na ceny energie by členské státy měly vypracovat vnitrostátní plány diverzifikace v oblasti zemního plynu a předložit je Komisi do 1. března 2026. Tyto plány by měly podléhat pravidlům služebního tajemství a neměly by být zveřejněny bez souhlasu příslušného členského státu. Měly by popisovat plánovaná opatření na vnitrostátní nebo regionální úrovni s cílem snížit poptávku, podpořit výrobu energie z obnovitelných zdrojů a zajistit alternativní dodávky, jakož i identifikovat možné technické, smluvní nebo regulační překážky, které mohou proces diverzifikace zkomplikovat. Vzhledem k tomu, že proces diverzifikace může vyžadovat koordinaci opatření na vnitrostátní, regionální nebo unijní úrovni, měla by Komise vnitrostátní plány diverzifikace v oblasti zemního plynu posoudit a v případě potřeby vydat doporučení navrhující úpravy.

(30)

Při přípravě vnitrostátních plánů diverzifikace by Komise měla koordinovaně a v duchu solidarity spolupracovat s členskými státy, zejména ve střední a jihovýchodní Evropě, na nalezení alternativních dodávek zemního plynu. Kromě zlepšení bezpečnosti dodávek by nové dodávky mohly rovněž kompenzovat ušlé příjmy využitím stávající infrastruktury, která byla dříve využívána k přepravě ruského plynu.

(31)

Ve Versailleském prohlášení se hlavy států nebo předsedové vlád zavázali nejen k postupnému ukončení dodávek zemního plynu z Ruské federace, ale také dalších dodávek energie, zejména ropy. Ruská federace uplatňuje podobné praktiky jako v oblasti plynu, v jejichž rámci Ruská federace v minulosti využívala plyn jako prostředek nátlaku a manipulace, i při obchodování ropou s Unií, což dokládají například předchozí přerušení dodávek ropy. Stávající vztahy s Ruskou federací v oblasti dodávek ropy vytvářejí závislosti a rizika pro bezpečnost v Unii. Aby Ruská federace nemohla využívat dovoz ropy do Unie jako nástroj nátlaku, je tudíž nezbytné připravit včasné postupné ukončení dovozu ropy z Ruské federace. Zatímco omezující opatření k zajištění postupného ukončení dovozu ropy z Ruské federace již existují a dovoz ropy se výrazně snížil, další postupné dovozu používání ruské ropy může vyžadovat zvláštní přípravné kroky a koordinaci se sousedními zeměmi.

(32)

Členské státy by proto měly rovněž vypracovat vnitrostátní plány diverzifikace pro surovou ropu a ropné produkty, které by měly zahrnovat opatření zavedená a plánovaná na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit transparentnost a sledovatelnost dovozu ropy z Ruské federace. Komise by měla k těmto plánům poskytnout doporučení. Tyto plány by měly podléhat pravidlům služebního tajemství a neměly by být zveřejněny bez souhlasu příslušného členského státu. Komise by měla pokračovat v řešení problému obcházení omezujících opatření Unie týkajících se ropy využíváním tzv. „stínových flotil“, zejména prováděním opatření stanovených v plánu postupu REPowerEU.

(33)

Zkušenosti z plynové krize v letech 2022 a 2023 ukázaly, že komplexní informace o situaci v oblasti dodávek a možných závislostech na dodávkách mají zásadní význam pro monitorování dodávek plynu v Unii. Dovozci ruského plynu, kteří využívají přechodných období stanovených v tomto nařízení, by proto měli Komisi předložit veškeré informace nezbytné k vyhodnocení možných rizik pro obchod s plynem. Tyto informace by měly zahrnovat klíčové parametry, nebo i úplné znění příslušných smluv na dodávky plynu, s výjimkou informací o cenách, je-li to nezbytné pro pochopení kontextu určitých ustanovení nebo odkazů na jiná ustanovení smlouvy. Při monitorování dodávek plynu v Unii by Komise měla rovněž zohlednit informace o dovozu poskytnuté celními orgány a informace obsažené ve vnitrostátních plánech diverzifikace. Komise by měla pravidelně informovat Koordinační skupinu pro otázky plynu zřízenou nařízením (EU) 2017/1938 o procesu postupného ukončování na úrovni Unie a předkládat výroční zprávu o postupném ukončování dodávek ruského plynu, k níž mohou být připojena konkrétní doporučení a opatření Unie k urychlení procesu postupného ukončování.

(34)

Členské státy a Unie by měly při provádění tohoto nařízení úzce spolupracovat, a to i pokud jde o postupy pro řešení případných sporů. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1219/2012 (7) a (EU) č. 912/2014 (8) v relevantních případech stanoví další podrobnosti o spolupráci a rozdělení finanční odpovědnosti mezi členské státy a Unii, pokud jde o možné případy řešení sporů mezi investorem a státem v souvislosti s tímto nařízením.

(35)

S ohledem na nedávnou praxi Ruské federace jednostranně měnit dohodnutá soudní a rozhodčí řízení a bránit jim nemohou být ani dotčené osoby, ani Unie a členské státy činěny odpovědnými za rozsudky, rozhodčí nálezy nebo jiná soudní rozhodnutí přijatá v rámci protiprávních řízení, proti nimž není v rámci příslušné jurisdikce přístup k opravným prostředkům.

(36)

Unie vytvořila pevný právní rámec pro zajištění nepřetržité bezpečnosti dodávek plynu a pro koordinované řešení možných krizí v oblasti dodávek, včetně povinnosti členských států zajistit účinnou a operativní solidaritu se sousedními zeměmi, které plyn potřebují. Komise by měla neustále monitorovat vývoj tržních rizik pro dodávky plynu vyplývajících z obchodu s plynem s Ruskou federací na úrovni Unie, regionů a členských států. V případě náhlého a významného vývoje, který vážně ohrožuje bezpečnost dodávek do jednoho nebo více členských států, a po vyhlášení stavu nouze v souladu s článkem 11 nebo 12 nařízení (EU) 2017/1938 je vhodné zmocnit Komisi k přijetí nezbytných mimořádných opatření přijetím rozhodnutí týkajícího se zákazů dovozu zemního plynu nebo LNG stanovených v tomto nařízení v jednom nebo více členských státech. Komise by v takové situaci měla mít rovněž možnost pozastavit požadavek na předchozí povolení pro vstup dovozu plynu na celní území Unie cílem usnadnit dodatečný dovoz v krátké lhůtě. Takové pozastavení požadavku Komisí by mělo být časově omezené a nemělo by být uděleno na dobu delší než čtyři týdny a mělo by být obnoveno pouze v případě, že budou nadále platit podmínky pro stav nouze podle článku 11 nařízení (EU) 2017/1938. Prováděcí rozhodnutí Komise by mělo uložit dodatečné podmínky, nezbytné k zajištění toho, že každé takové pozastavení bude přísně omezeno na řešení dané hrozby, a mělo by umožnit pouze krátkodobé smlouvy. Komise by měla informovat Koordinační skupinu pro otázky plynu a předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu odůvodňující pozastavení a jakékoli prodloužení pozastavení a měla by uplatňování takového dočasného pozastavení pečlivě monitorovat.

(37)

Aby se zabránilo spekulativnímu výběru nejvhodnějšího sudiště z hlediska uplatnitelných sankcí a zajistilo se jednotné uplatňování tohoto nařízení, měly by členské státy stanovit harmonizovaná pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení. Jelikož by však porušení tohoto nařízení mohlo rovněž porušovat jiné právní předpisy Unie úzce související se zákazy a povinnostmi stanovenými v tomto nařízení, jako jsou celní předpisy, omezující opatření nebo nařízení (EU) 2017/1938, nemělo by, v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie, ukládání sankcí vést k porušování zásady ne bis in idem. Tímto nařízením není dotčeno ukládání trestních sankcí podle vnitrostátního práva.

(38)

Opatření zavedená tímto nařízením plně odrážejí zásadu energetické solidarity. Míra expozice vůči dovozům ruského plynu se totiž v jednotlivých členských státech liší a mnoho členských států již přijalo opatření k postupnému ukončení dodávek ruského plynu. Toto nařízení zajistí celounijní harmonizovaný přístup k postupnému ukončení dodávek ruského plynu a zachová solidaritu mezi členskými státy.

(39)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být koordinovaným způsobem a bez rizika fragmentace trhu dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může z důvodu jejich rozsahu a účinků být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(40)

Vzhledem k tomu, že je důležité, aby Unie neprodleně přikročila k postupnému ukončení další hospodářské závislosti Unie na dovozu plynu z Ruské federace, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Účastníci trhu měli po Versailleském prohlášení z března 2022 a přijetí návrhu tohoto nařízení dne 17. června 2025 značný čas na přizpůsobení svého portfolia dodávek. Zdá se však vhodné stanovit přechodné období, které by dodavatelům plynu, kteří své strategie dodávek dosud neupravili, umožnilo přijmout opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto nařízením. Zákaz dovozu plynu z Ruské federace by se proto měl použít až od 18. března 2026. Aby dovozci se stávajícími smlouvami na dodávky a dovozci uzavírající nové smlouvy mohli nezbytné předchozí povolení získat včas a bez přerušení plánovaného dovozu plynu, měly by se jednotlivé povolovací postupy stanovené v tomto nařízení použít před tím, než se zákaz dovozu plynu z Ruské federace stane použitelným,