Директива (ЄС) 2025 / 2360 Європейського Парламенту та Ради від 12 листопада 2025 року щодо моніторингу ґрунтів та стійкості (легальні рамки для моніторингу ґрунтів)

(1)

Půda je životně důležitý, omezený zdroj a je v lidském časovém měřítku považována za neobnovitelnou a nenahraditelnou. Má zásadní význam pro hospodářství, životní prostředí a společnost obecně.

(2)

Zdravá půda je půda, která je v dobrém chemickém, biologickém a fyzikálním stavu, a která tudíž může poskytovat ekosystémové služby životně důležité pro člověka a životní prostředí, jako jsou dostatečné množství bezpečných a výživných potravin, biomasa, čistá voda, koloběh živin, ukládání uhlíku a prostředí pro biologickou rozmanitost. Půda má rovněž zásadní význam pro zajištění potravinového zabezpečení. Odhaduje se nicméně, že 60 % až 70 % půdy v Unii je degradováno a její stav se nadále zhoršuje.

(3)

Půda rovněž poskytuje další služby, a to například tím, že funguje jako fyzická platforma pro infrastrukturu a pro lidské činnosti, je zdrojem surovin a představuje archiv geologického, geomorfologického a archeologického dědictví. Některé z těchto dalších služeb k tomu, aby byly poskytovány, nepotřebují funkční ekosystém. Tyto další služby jsou často nejrozšířenějšími způsoby využívání půdy, což způsobuje významnou ztrátu životně důležitých ekosystémových služeb. Je proto důležité nalézt rovnováhu mezi těmito dvěma typy služeb, jež půda poskytuje.

(4)

Degradace půdy ovlivňuje ekosystémové služby, jež půda poskytuje, což má negativní dopad na lidské zdraví a na životní prostředí. Degradace půdy může zahrnovat aspekty týkající se fyzické degradace, jako je zakrytí půdy a artificializace půdy obecně, eroze půdy, zhutňování půdy a snižování schopnosti půdy zadržovat a vsakovat vodu, a aspekty týkající se chemické či biologické degradace, například nadměrné množství a vyčerpání živin, acidifikace, zasolování a kontaminace půdy, jakož i úbytek organického uhlíku v půdě, biologické rozmanitosti a biologické aktivity půdy.

(5)

Degradace půdy stojí Unii každoročně desítky miliard EUR. Zdraví půdy ovlivňuje poskytování ekosystémových služeb, které mají významnou ekonomickou návratnost. Zlepšení zdraví půdy je proto ekonomicky smysluplné a mohlo by výrazně zvýšit cenu a hodnotu půdy v Unii. Navíc vytvoření pouhého 1 cm svrchní vrstvy půdy může trvat stovky let, zatímco proces degradace a úplného úbytku půdy může proběhnout rychle.

(6)

Ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ je stanoven ambiciózní plán transformace Unie na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, jejímž cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů. V rámci Zelené dohody pro Evropu přijala Komise Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, stanovenou v jejím sdělení ze dne 20. května 2020 nazvaném „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života“, strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“, stanovenou v jejím sdělení ze dne 20. května 2020 nazvaném „Strategie ‚od zemědělce ke spotřebiteli‘ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy“, akční plán pro nulové znečištění, stanovený v jejím sdělení ze dne 12. května 2021 nazvaném „Cesta ke zdravé planetě pro všechny – Akční plán EU: ‚Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy‘“, strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu, stanovenou v jejím sdělení ze dne 24. února 2021 nazvaném „Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“, a Strategii EU pro půdu do roku 2030, stanovenou v jejím sdělení Komise ze dne 17. listopadu 2021 nazvaném „Strategie EU pro půdu do roku 2030 – Využití přínosů zdravé půdy pro lidi, potraviny, přírodu a klima“.

(7)

Unie se zavázala provádět Agendu Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj 2030 a její cíle udržitelného rozvoje. Zdravá půda přímo přispívá k dosažení několika cílů udržitelného rozvoje, zejména cíle č. 2 (konec hladu), cíle č. 3 (zdraví a kvalitní život), cíle č. 6 (pitná voda a kanalizace), cíle č. 11 (udržitelná města a obce), cíle č. 12 (odpovědná spotřeba a výroba), cíle č. 13 (klimatická opatření) a cíle č. 15 (život na souši). Cíl 15.3 se zaměřuje na boj proti dezertifikaci, obnovu degradované půdy, včetně ploch postižených dezertifikací, suchem a povodněmi, a usiluje o zastavení degradace půdy, a to do roku 2030.

(8)

Unie a její členské státy se jako smluvní strany Úmluvy Organizace spojených národů o biologické rozmanitosti (4), schválené rozhodnutím Rady 93/626/EHS (5), na 15. zasedání konference smluvních stran této úmluvy dohodly na „celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu“, který obsahuje několik celosvětových cílů pro rok 2030 zaměřených na konkrétní kroky, jež mají význam pro zdraví půdy. V souladu s tímto rámcem musí být přínos přírody pro člověka, včetně zdraví půdy, obnoven, zachován a posílen.

(9)

Unie a její členské státy se jako smluvní strany Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem a/nebo desertifikací, zejména v Africe (UNCCD) (6), schválené rozhodnutím Rady 98/216/ES (7), zavázaly bojovat proti dezertifikaci a zmírňovat následky sucha v postižených zemích. Za země postižené dezertifikací podle UNCCD se prohlásilo čtrnáct členských států, konkrétně Bulharsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko.

(10)

V kontextu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), schválené rozhodnutím Rady 94/69/ES (8), jsou pevninská plocha a půda považovány současně za zdroj i propad uhlíku. Unie a její členské státy se jako smluvní strany UNFCCC zavázaly podporovat udržitelné řízení, zachování a zvyšování propadů a zásobníků uhlíku.

(11)

Ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 se uvádí, že je zásadní zvýšit úsilí o ochranu úrodnosti půdy, snížení eroze půdy a zvýšení obsahu organické složky v půdě zavedením postupů udržitelného hospodaření s půdou. Rovněž se v ní uvádí, že značný pokrok je potřeba při určení kontaminovaných půdních lokalit, obnově degradovaných půd, stanovení podmínek pro dobrý ekologický stav půdy, zavedení cílů v oblasti obnovy a zlepšení monitorování zdraví půdy.

(12)

Ve Strategii EU pro půdu do roku 2030 se stanoví dlouhodobá vize, podle níž budou do roku 2050 všechny půdní ekosystémy v Unii ve zdravém stavu, a budou tak odolnější. Klíčové je, že zdravá půda přispívá k řešení cílů Unie, kterými jsou dosažení klimatické neutrality a odolnosti ve vztahu ke změně klimatu, rozvoj čistého a oběhového hospodářství, včetně čisté a oběhové bioekonomiky, zvrácení úbytku biologické rozmanitosti, ochrana lidského zdraví, zastavení dezertifikace a zvrácení degradace půdy.

(13)

Pro umožnění přechodu ke zdravé půdě má zásadní význam financování. Víceletý finanční rámec na období 2021–2027, stanovený v nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 (9), nabízí několik možností financování, které jsou k dispozici pro účely ochrany půdy, udržitelného hospodaření s půdou a regenerace půdy. „Dohoda o půdě pro Evropu“ je jednou z pěti misí EU uvedených v rámcovém programu pro výzkum a inovace Horizont Evropa, zřízeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695 (10), a je specificky věnována podpoře zdraví půdy. Mise EU s názvem „Dohoda o půdě pro Evropu“ je klíčovým nástrojem pro provádění této směrnice a jejím cílem je vést přechod ke zdravé půdě prostřednictvím financování ambiciózního výzkumného a inovačního programu, vytvoření sítě 100 živých laboratoří a majákových projektů ve venkovských a městských oblastech, podpory rozvoje harmonizovaného rámce pro monitorování půdy a zvyšování povědomí o významu půdy. Dalšími politikami a programy Unie, které zahrnují cíle přispívající ke zdravé půdě, jsou společná zemědělská politika (SZP), fondy politiky soudržnosti, Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/783 (11), program Horizont Evropa, Nástroj pro technickou podporu, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/240 (12), Nástroj pro oživení a odolnost, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 (13), a program InvestEU, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/523 (14). Vzhledem k tomu, že cíl zajistit, aby veškerá půda v Unii byla ve zdravém stavu, je ve společném zájmu, je za účelem podpory zdraví půdy a odolnosti půdy třeba zvýšit mobilizaci zdrojů, včetně soukromého kapitálu, a posílit spolupráci s relevantními finančními institucemi, jako je Evropská investiční banka.

(14)

Ve Strategii EU pro půdu do roku 2030 Komise oznámila, že předloží legislativní návrh týkající se zdraví půdy, který umožní splnit cíle této strategie a dosáhnout dobrého zdraví půdy v celé Unii do roku 2050. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 28. dubna 2021 o ochraně půdy zdůraznil, že je důležité půdu chránit a podporovat zdravou půdu v Unii s vědomím, že degradace půdy pokračuje, a to navzdory omezeným a nerovnoměrným opatřením přijímaným v některých členských státech. Evropský parlament vyzval Komisi, aby při plném dodržení zásady subsidiarity navrhla společný právní rámec pro ochranu a udržitelné využívání půdy v celé Unii, který se bude zabývat všemi hlavními hrozbami pro půdu. Důležité je, že Evropský parlament upozornil na rizika pro fungování vnitřního trhu vyplývající z neexistence rovných podmínek a na silný potenciál společného právního rámce podnítit spravedlivou hospodářskou soutěž v soukromém sektoru, rozvíjet inovativní řešení a know-how a posílit vývoz technologií mimo Unii.

(15)

Rada ve svých závěrech ze dne 23. října 2020 podpořila Komisi ve zintenzivnění úsilí o lepší ochranu půdy a biologické rozmanitosti půdy jakožto neobnovitelného zdroje zásadního významu.

(16)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (15) se stanoví závazný cíl dosáhnout v Unii do roku 2050 klimatické neutrality a poté usilovat o dosažení negativních emisí, jehož má být dosaženo upřednostňováním rychlého a předvídatelného snižování emisí a zároveň podporou pohlcování pomocí přirozených propadů. Udržitelné hospodaření s půdou vede ke zvýšenému ukládání uhlíku a ve většině případů i k vedlejším přínosům pro ekosystémy a biologickou rozmanitost. Ve sdělení Komise ze dne 15. prosince 2021 nazvaném „Udržitelné uhlíkové cykly“ byla zdůrazněna potřeba jasného a transparentního určení činností, které jednoznačně pohlcují uhlík z atmosféry, jako je vytvoření rámce Unie pro certifikaci pohlcování uhlíku prostřednictvím přírodních ekosystémů, včetně půdy. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (16) navíc nejenže staví uhlík v půdě do centra pozornosti při dosahování cílů na cestě ke klimaticky neutrální Evropě, ale také vyzývá členské státy, aby připravily systém monitorování zásob uhlíku v půdě, mimo jiné s využitím souborů údajů z průzkumu využívání půdy / krajinného pokryvu (LUCAS).

(17)

Ve strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu bylo zdůrazněno, že využívání přírodě blízkých řešení ve vnitrozemí, včetně obnovy fungování půdy jako houby, zvýší zásobování čistou a sladkou vodou, sníží dopady povodní a zmírní dopady sucha. Je důležité co nejvíce zvýšit schopnost půd zadržovat a čistit vodu a snižovat znečištění.

(18)

Akční plán pro nulové znečištění stanoví vizi, podle níž bude do roku 2050 znečištění ovzduší, vod a půdy sníženo na úrovně, které již nejsou považovány za škodlivé pro zdraví a přírodní ekosystémy a které respektují hranice, s nimiž se naše planeta může vyrovnat, čímž se vytvoří prostředí bez toxických látek.

(19)

Ve sdělení Komise ze dne 23. března 2022 nazvaném „Zajištění potravinového zabezpečení a posílení odolnosti potravinových systémů“ se zdůrazňuje, že udržitelnost potravin je pro potravinové zabezpečení zásadní. Zdravá půda zvyšuje odolnost potravinového systému Unie tím, že je základem pro dostupnost dostatečného množství výživných potravin.

(20)

Aby bylo možné do roku 2050 dosáhnout zdravé půdy, udržet ji ve zdravém stavu a splnit cíle Unie v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti, předcházet suchu a přírodním katastrofám a reagovat na ně, chránit lidské zdraví a zajistit zabezpečení a bezpečnost potravin, je nutné stanovit opatření pro celounijní harmonizované monitorování, hodnocení a podporu zdraví půdy a odolnosti půdy a řešení problematiky kontaminovaných lokalit.

(21)

V půdě se nachází více než 25 % veškeré biologické rozmanitosti a půda je druhou největší zásobárnou uhlíku na planetě. Zdravá půda díky své schopnosti zachycovat a ukládat uhlík přispívá k dosažení cílů Unie v oblasti změny klimatu. Biologická rozmanitost půdy zahrnuje mikroorganismy, včetně bakterií, hub, protistů a hlístic, a také větší organismy, jako jsou žížaly a hmyz, a kořeny rostlin, které společně přispívají k ekologické a funkční rozmanitosti půdních ekosystémů. Zdravá půda je také příznivým prostředím pro rozvoj organismů a má zásadní význam pro zvýšení biologické rozmanitosti a stability souvisejících ekosystémů. Podzemní a nadzemní biologická rozmanitost jsou úzce propojeny a vzájemně se ovlivňují prostřednictvím vzájemně prospěšných vztahů mezi druhy, jako jsou například mykorhizní houby, které propojují kořeny rostlin. Proto by měl být uznán význam shromažďování a analýzy informací o přítomnosti půdních bakterií a hub a měl by sloužit jako základ pro případné budoucí rozšíření monitorování biologické rozmanitosti.

(22)

Zásadní význam pro poskytování ekosystémových služeb a funkcí půdy má půdní organická hmota, neboť snižuje degradaci půdy, ať už formou eroze či zhutňování, a zároveň zvyšuje odolnost půdy vůči změnám pH, retenční kapacitu půdy, její vsakovací kapacitu a její kationtovou výměnnou kapacitu. Půdní organická hmota může nejen zlepšit strukturální stabilitu půd, ale také rozvoj biomasy, včetně zvýšení výnosů plodin. Půdní organická hmota navíc pozitivně ovlivňuje biologickou rozmanitost půdy a může zvýšit množství uhlíku sekvestrovaného v půdě, a tím i zásoby organického uhlíku v půdě, čímž přispívá ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

(23)

Co se týče rizik přírodních katastrof, vyvolávají největší obavy v Evropě povodně, požáry a extrémní povětrnostní události. V celé Unii rychle rostou obavy ohledně sucha a nedostatku vody. V roce 2020 považovalo sucho a nedostatek vody za klíčová vznikající rizika nebo rizika katastrof související s klimatem 24 členských států, zatímco v roce 2015 to bylo pouze 11 členských států. Zásadní význam pro zajištění odolnosti ve vztahu k suchu a přírodním katastrofám má zdravá půda. Postupy, které zlepšují zadržování vody a dostupnost živin v půdě, půdní strukturu, biologickou rozmanitost půdy a ukládání uhlíku, zvyšují odolnost ekosystémů, rostlin a plodin vůči suchu, přírodním katastrofám, vlnám veder a extrémním povětrnostním událostem, které budou v budoucnu v důsledku změny klimatu stále častější, a umožňují jejich obnovu po těchto jevech. Bez řádného hospodaření s půdou sucho a přírodní katastrofy naopak způsobují její degradaci a znehodnocují ji. Zlepšení zdraví půdy pomáhá zmírnit ztráty životů a hospodářské ztráty související s klimatickými extrémy, které lze v letech 1980–2021 v Unii vyčíslit na více než 182 000 obětí a přibližně 560 miliard EUR.

(24)

Zdraví půdy přímo přispívá k lidskému zdraví a blahobytu. Zdravá půda poskytuje bezpečné a výživné potraviny a má schopnost filtrovat kontaminující látky, čímž zachovává kvalitu pitné vody. Kontaminace půdy může poškodit lidské zdraví požitím, vdechnutím nebo kontaktem s kůží. Když jsou lidé vystaveni zdravé populaci půdních mikroorganismů, je to prospěšné ve vztahu k rozvoji imunitního systému a odolnosti vůči některým nemocem a alergiím. Zdravá půda podporuje růst stromů, květin a travin a vytváří zelenou infrastrukturu, která nabízí estetickou hodnotu, pohodu a lepší kvalitu života.

(25)

Degradace půdy ovlivňuje úrodnost půdy, výnosy, odolnost škůdců vůči pesticidům a nutriční kvalitu potravin. Vzhledem k tomu, že 95 % našich potravin se přímo či nepřímo vyrábí na půdě a celosvětová populace se neustále zvyšuje, je pro zajištění dlouhodobého potravinového zabezpečení a zajištění produktivity a ziskovosti zemědělství Unie zásadní, aby tento omezený přírodní zdroj zůstal zdravý. Je důležité udržovat nebo zlepšovat zdraví půdy a přispívat k udržitelnosti a odolnosti potravinového systému.

(26)

Aspiračním dlouhodobým cílem této směrnice je dosáhnout zdravé půdy do roku 2050. Vzhledem k omezeným znalostem o stavu půdy a o účinnosti a nákladech opatření k regeneraci jejího zdraví se tato směrnice zaměřuje na vytvoření rámce pro monitorování půdy a hodnocení stavu půdy v celé Unii. Tato směrnice se zabývá rovněž podporou pro účely zajištění zdraví půdy a odolnosti půdy, jakož i pro účely posuzování a zvládání rizik kontaminovaných lokalit. Neukládá však členským státům povinnost dosáhnout do roku 2050 zdravé půdy ani nestanoví průběžné cíle. Jakmile budou k dispozici výsledky prvního hodnocení zdraví půdy a související analýzy trendů, měla by Komise zhodnotit pokrok dosažený při plnění cílů této směrnice a posoudit potřebu její případné změny.

(27)

Řešení tlaků na půdu a podpora zdraví půdy a odolnosti půdy vyžadují, aby byla zohledněny některé charakteristiky, totiž rozmanitost půdních typů, specifické místní a klimatické podmínky a využívání půdy nebo krajinný pokryv. Je proto vhodné, aby členské státy zřídily půdní okrsky a půdní jednotky. Půdní okrsky by měly odrážet správní území, za něž jsou odpovědné vhodné řídicí struktury, a pokrývají jednu nebo více celých půdních jednotek. Půdní jednotky by naopak pro účely monitorování a hodnocení zdraví půdy na celém území členských států měly odrážet určitý stupeň homogenity uvedených charakteristik. Za půdní jednotky by měly odpovídat zmíněné řídicí struktury, což členským státům umožní zajistit, aby bylo řádně prováděno monitorování a hodnocení zdraví půdy a aby podpora zdraví půdy a odolnosti půdy byla v souladu s požadavky podle této směrnice.

(28)

Při koncipování vzorkování za účelem monitorování půdy budou členské státy muset zohlednit své půdní okrsky a půdní jednotky. K zajištění dostatečné úrovně harmonizace mezi členskými státy by měl být na úrovni Unie stanoven soubor minimálních kritérií pro definování půdních jednotek, přičemž se zohlední alespoň půdní typ a způsob využívání půdy. Za tímto účelem by mohla být použita mapa půdních regionů Evropské unie a sousedních zemí v měřítku 1: 5 000 000, kterou ve spolupráci se Společným výzkumným střediskem (JRC) zveřejnil Spolkový institut pro geovědy a přírodní zdroje (BGR). Tato mapa vychází z půdních typů definovaných ve Světové referenční bázi pro půdní zdroje (World Reference Base for Soil Resources), koordinované Mezinárodní unií věd o půdě, jakož i z plně srovnatelných a harmonizovaných základních údajů na kontinentální úrovni, jako jsou údaje o klimatu, topografii, reliéfu, geologii a vegetaci. Pokud jde o využívání půdy, kategorie definované v nařízení (EU) 2018/841 a v pokynech Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) slouží jako harmonizovaný základ pro podávání zpráv o využívání půdy. Za účelem vymezení půdních jednotek by proto členské státy měly zohlednit alespoň půdní okrsky, jakož i půdní regiony a kategorie využití půdy. Vzhledem k územní variabilitě půdních vlastností a využívání půdy může půdní jednotka zahrnovat oblasti, které spolu nesousedí. Mimoto lze při vymezování půdních jednotek vzít v úvahu klimatické a environmentální podmínky. Mohly by být použity podrobnější nebo aktuálnější informace na unijní, celostátní nebo nižší úrovni, jsou-li k dispozici. Při zřizování svých půdních jednotek mohou členské státy vycházet z dalších dostupných údajů o klimatu, environmentálních zónách nebo povodích. V této souvislosti je obzvláště důležitá zpráva institutu Alterra č. 2281 nazvaná „Descriptions of the European Environmental Zones and Strata“ (Popisy evropských environmentálních zón a vrstev) z ledna 2012, neboť se v ní stanoví soubory údajů týkající se obecné klasifikace environmentální stratifikace Evropy, jež jsou agregovány do environmentálních zón, které mohou členské státy využít ke zřízení půdních jednotek.

(29)

V zájmu zajištění náležitého řízení ve vztahu k půdě by měly být členské státy povinny určit příslušné orgány, které jsou na odpovídající úrovni odpovědné za plnění povinností stanovených v této směrnici, a to včetně alespoň jednoho příslušného orgánu pro každý půdní okrsek. Členské státy by měly mít možnost určit jakýkoli další příslušný orgán na odpovídající úrovni, a to i na úrovni celostátní nebo nižší. Je nezbytné, aby členské státy o určených příslušných orgánech poskytovaly Komisi aktuální informace.

(30)

Členské státy by měly mít možnost určit vhodný příslušný orgán, který by plnil povinnosti stanovené v této směrnici ve vojenských lokalitách. Mimoto by neměly být zveřejňovány údaje a informace týkající se vojenských lokalit, pokud může mít jejich zveřejnění nepříznivý vliv na veřejnou bezpečnost nebo národní obranu. Členským státům by proto mělo být povoleno nezpřístupňovat veřejnosti údaje a informace, jejichž zveřejnění by mohlo mít nepříznivý vliv na veřejnou bezpečnost nebo národní obranu, a to ani prostřednictvím digitálního portálu s údaji o zdraví půdy, který má zřídit Komise a Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), nebo vnitrostátního registru potenciálně kontaminovaných lokalit a kontaminovaných lokalit, který mají členské státy zřídit, a mělo by jim být povoleno tyto údaje a informace Komisi a agentuře EEA neoznamovat.

(31)

V zájmu jednotného chápání zdravého stavu půdy je nezbytné stanovit minimální společný soubor měřitelných kritérií, jejichž nedodržení by vedlo ke kritické ztrátě schopnosti půdy fungovat jako vitální živý systém a poskytovat ekosystémové služby. Tato kritéria by měla odrážet stávající úroveň věd o půdě a vycházet z ní.

(32)

K popisu degradace půdy je nutné stanovit společné půdní deskriptory, které lze měřit nebo odhadovat. I když mezi půdními typy, klimatickými podmínkami a způsoby využití půdy existuje značná variabilita, současné vědecké poznatky umožňují stanovit pro některé z těchto půdních deskriptorů kritéria na úrovni Unie. Členské státy by však měly mít možnost upravit kritéria pro některé z těchto půdních deskriptorů na základě specifických celostátních nebo místních podmínek a definovat kritéria pro další půdní deskriptory, pro které zatím společná kritéria na úrovni Unie stanovit nelze. U těch půdních deskriptorů, u nichž zatím nelze stanovit jasná kritéria, která by rozlišovala mezi zdravým a nezdravým stavem půdy, usnadní možné vypracování těchto kritérií v budoucnu monitorování a hodnocení.

(33)

Kritéria zdravého stavu půdy u půdních deskriptorů by měla být rozdělena na nezávazné udržitelné cílové hodnoty a operativní spouštěcí hodnoty. Nezávazné udržitelné cílové hodnoty by měly odrážet aspirační dlouhodobý cíl této směrnice a neměla by zakládat povinnost jednat. Tyto nezávazné udržitelné cílové hodnoty by měly na základě současných vědeckých poznatků odrážet ideální situaci, kdy se schopnost půdy poskytovat ekosystémové služby nesníží a nebude způsobeno žádné významné poškození lidského zdraví ani životního prostředí. S ohledem na potřebu efektivity a na omezené dostupné zdroje a s cílem zohlednit místní podmínky jsou však zapotřebí operativní spouštěcí hodnoty stanovené členskými státy. Prostřednictvím těchto operativních spouštěcích hodnot by se měla aktivovat podpora zaměřená na dosažení zdraví půdy a odolnosti půdy. Pro každý aspekt degradace půdy by měla být stanovena jedna nebo několik přiměřených a proveditelných operativních spouštěcích hodnot. Stanovení spouštěcích hodnot na úrovni členských států zajistí, aby mohly být plně zohledněny místní podmínky a postupy, využívání půdy a stávající politiky. Členské státy by mohly rozhodnout, že stanoví operativní spouštěcí hodnotu pro jeden nebo více aspektů degradace půdy na stejné úrovni, jako je nezávazná udržitelná cílová hodnota pro tyto aspekty degradace půdy. Komise by měla členské státy při stanovování nezávazných udržitelných cílů a operativních spouštěcích hodnot podporovat.

(34)

Některé půdy mají zvláštní vlastnosti buď proto, že jsou atypické povahy a představují vzácná stanoviště pro biologickou rozmanitost nebo jedinečnou krajinu, nebo proto, že byly silně pozměněny lidmi a mohly by obsahovat hmatatelné stopy dějin lidstva. Tyto vlastnosti by měly být v kontextu definice zdravé půdy a požadavků na dosažení zdravého stavu půdy zohledněny.

(35)

Podobně jako její aspirační dlouhodobý cíl dosáhnout zdravé půdy do roku 2050 a s ohledem na přispění k cílům Strategie EU pro půdu do roku 2030, a zejména k cíli „nulového čistého záboru půdy“, je cílem této směrnice také zaujmout postupný přístup k otázce záboru půdy. Aby se přispělo k tomuto dlouhodobému cíli, je důležité posoudit různé procesy záboru půdy a snížit a zmírnit jejich dopad na zdraví půdy a ekosystémové služby. Cílem této směrnice je tedy vytvořit rámec pro monitorování půdy u viditelnějších aspektů záboru půdy, a to konkrétně zakrytí půdy a odstranění půdy, s využitím již dostupných nástrojů na úrovni Unie prostřednictvím služeb poskytovaných v rámci složky Copernicus Kosmického programu Unie, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/696 (17) (dále jen „služby Copernicus“), případně doplněných vnitrostátními daty z dálkového průzkumu Země a vnitrostátními přehledy údajů. Cílem je dosáhnout obecné shody, pokud jde o zakrytí půdy a odstranění půdy, a zahájit předběžné úvahy na vnitrostátní úrovni, a to na základě spolehlivých údajů.

(36)

Aniž jsou dotčeny pravomoci členských států v oblasti zdanění a zásada „znečišťovatel platí“, neměla by být ustanovení týkající se monitorování zdraví půdy podle kapitoly II této směrnice chápána tak, že vytvářejí jakoukoli finanční zátěž pro jiné vlastníky půdy a uživatele půdy, než jsou členské státy, a pro příslušné orgány.

(37)

Půda je omezeným zdrojem, který je předmětem stále větší konkurence, pokud jde o různé způsoby využití. Zábor půdy je proces, který vede ke změně využívání půdy a jejích vlastností. Lze na něj nahlížet jako na zastřešující pojem, který sestává z více aspektů. Prvním aspektem záboru půdy je změna využívání půdy z přírodního a polopřírodního využívání půdy na sídelní plochy. Druhým aspektem záboru půdy je artificializace půdy v důsledku dlouhodobé změny složek a vlastností půdy, která vede ke ztrátě schopnosti půdy poskytovat ekosystémové služby. Artificializaci půdy lze dále rozdělit na tři hlavní procesy, a to konkrétně zakrývání půdy, odstraňování půdy a další typy artificializace půdy. Zakrývání půdy spočívá v zakrytí půdy zcela nebo částečně nepropustnými umělými materiály. Příkladem nepropustného zakrytí půdy jsou budovy. Druhem částečně nepropustného zakrytí půdy jsou vlakové koleje vybudované s užitím propustných materiálů. Za další příklady zakrytí půdy by mohly být považovány silnice a místa, kde dochází k odstraňování odpadů a ke skládkování. Odstranění půdy znamená dočasné nebo dlouhodobé odstranění povrchové vrstvy půdy a někdy i půdního podloží v dané oblasti. Dochází k němu například během stavebních prací, povrchové těžby či dobývání hornin. Mezi ostatní, méně viditelné typy artificializace půdy patří záměrná stabilizace a zhutnění půdy, úprava půdních vrstev nebo půdního podloží zahrnutím umělých materiálů nebo částečné zakrytí půdy kompozitními materiály. Nejviditelnější dílčí typy artificializace půdy s největším dopadem, konkrétně zakrývání půdy a odstraňování půdy, se monitorují nejsnadněji, zejména prostřednictvím dálkového průzkumu Země a strojového učení. Proto by zakrytí půdy a odstranění půdy měly být monitorovány spolu s jejich dopady na schopnost půdy poskytovat ekosystémové služby.

(38)

Mezi aspekty záboru půdy patří růst sídelních ploch, což je proces často vyvolaný potřebami hospodářského rozvoje, který s sebou nese změnu využívání půdy z přírodních a polopřírodních oblastí, včetně chráněných lesů, přirozených travních porostů, rašelinišť, zemědělské a lesnické půdy, zahrad a parků, na sídelní plochy, například v rámci rozvoje měst. Sídelní plochy, jak jsou popsány v nařízení (EU) 2018/841, zahrnují všechny zastavěné pozemky, a to konkrétně obytnou, dopravní, obchodní a výrobní infrastrukturu jakékoli velikosti, nejsou-li již zahrnuty do jiných kategorií využití půdy. Sídelní plochy zahrnují rovněž půdu, trvalou bylinnou vegetaci, jako jsou účelové trávníky a zahradní rostliny, a stromy ve venkovských sídlech, užitkových zahradách a městských oblastech. Zábor zemědělské půdy pro sídla má často dopad především na funkci půdy z hlediska zajišťování potravin. Tyto změny ve využívání půdy často předznamenávají další aspekty záboru půdy, zejména zakrytí půdy, a tyto změny je důležité monitorovat, aby bylo možné předvídat alespoň část procesu zakrývání půdy. Rovněž je důležité konstatovat, že půda v rámci sídel není vždy úplně zakrytá. Ve významném počtu městských oblastí naopak nadále existuje značné množství půdy, která zakrytá není, a u některých městských oblastí činí tato půda více než 50 % jejich rozlohy. Tento ukazatel týkající se uvedeného aspektu záboru půdy sám o sobě tedy k úplnému monitorování problematiky záboru půdy jako celku nestačí, neboť nerozlišuje mezi zakrytou a nezakrytou půdou a zneviditelňuje zelené plochy v rámci sídelních ploch, což ztěžuje jejich monitorování a udržitelné obhospodařování.

(39)

Půdu v rámci sídelních ploch, která není zakrytá, a to zejména v hustě osídlených městských oblastech, je stejně důležité monitorovat a udržitelně obhospodařovávat jako jakoukoli jinou půdu, neboť stále poskytuje ekosystémové služby, které jsou nezbytné pro zachování dobré kvality života v městských oblastech. V hustě osídlených městských oblastech je v relativně malé rozloze přítomna a soustředěna široká škála environmentálních problémů. Tyto problémy by mohly zahrnovat mimo jiné vyšší počet lokalit kontaminovaných v důsledku průmyslových činností v minulosti, vyšší riziko povodní v důsledku zakrytí půdy, častější výskyt tepelných ostrovů či omezenější přístup k zeleným plochám nezbytným pro duševní a tělesnou pohodu. Ekosystémové služby poskytované zdravou půdou v městských oblastech mohou mít velmi silný pozitivní dopad na velký počet lidí tím, že tyto specifické problémy řeší, a jejich význam by proto neměl být podceňován. Sídelní zeleň, veřejná i soukromá, rovněž přispívá k „modrozelené síti“ a biologické rozmanitosti a je klíčovým prvkem dalších politik v oblasti životního prostředí. To je rovněž v souladu s článkem 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 20024/1991 (18) o obnově městských ekosystémů, v němž se uvádí, že je třeba, aby členské státy zachovaly a zvětšovaly rozlohu sídelní zeleně.

(40)

Zakrytí půdy a odstranění půdy jako součást aspektu záboru půdy spočívajícího v její artificializaci jsou od růstu sídel odlišné, neboť nezbytně nepředstavují změnu ve využívání půdy, ale spíše na konkrétní a měřitelnou změnu půdního pokryvu a vlastností půdy. Zakrytí půdy a odstranění půdy může způsobit ztrátu, často nevratnou, schopnosti půdy poskytovat životně důležité ekosystémové služby, jako je poskytování potravin a biomasy, koloběh vody a živin, základ pro biologickou rozmanitost či ukládání uhlíku. Zakrytá půda také vystavuje lidská sídla vyšším povodňovým vlnám a intenzivnějším efektům tepelných ostrovů.

(41)

Pokud jde o lokality pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, mohou členské státy v závislosti na typu stavby kvalifikovat půdu jako zakrytou, jako oblast, v níž byla půda odstraněna, nebo jako půdu, která nebyla ani zakrytá, ani se nejedná oblast, v níž byla půda odstraněna. Například fotovoltaické elektrárny lze považovat za formu zakrytí půdy, či nikoli, a to v závislosti na tom, jak je nakládáno s půdou nacházející se u stavebních základů solárních panelů. Je-li půda stále s to dostatečně udržovat ekosystém, fotovoltaické elektrárny se za zakrytí půdy nepovažují. Toto posouzení by mělo být provedeno na základě dopadu na půdu, a to bez ohledu na účel nebo vzhled relevantní stavby. Přehledy oblastí s těmito typy staveb, u nichž jsou k dispozici informace o tom, jak je nakládáno s půdou u jejich stavebních základů, lze prolnout s mapami zakrytí půdy z dálkového průzkumu Země tak, aby bylo možno tyto oblasti kvalifikovat jako půdu, které není zakrytá.

(42)

Pokud jde o dopad zakrytí půdy a odstranění půdy obecně, mají zásadní význam zmírňující opatření. Proto je vhodné stanovit určité zásady pro zmírnění dopadu zakrytí půdy a odstranění půdy, a to zaujetím přístupu založeného na úsilí, který bude zohledňovat rozsáhlý soubor osvědčených postupů zaměřených na minimalizaci a kompenzaci ztráty schopnosti půdy poskytovat ekosystémové služby. Tyto zásady by měly vycházet z hierarchie záboru půdy v rámci Strategie EU pro půdu do roku 2030 a brát v potaz odlišné podmínky a zeměpisné a administrativní okolnosti v členských státech. V ustanoveních této směrnice týkajících se záboru půdy se neukládají nové povolovací postupy a tato ustanovení by neměla bránit povolování činností, a to ani u projektů převažujícího veřejného zájmu, a neměla by zasahovat do rozhodnutí o územním plánování, která spadají do pravomoci celostátních, regionálních nebo místních orgánů. Tyto zásady by mohly zahrnovat širokou škálu postupů, jako je minimalizace zakrytí půdy, odkrytí a navrácení dříve zakrytých půd, racionální zahušťování urbanizovaných oblastí při současném zachování zelených ploch, včetně sídelní zeleně, a přírodních terénů, revitalizace brownfieldů, upřednostnění časově omezeného záboru půdy a provádění rekultivace půdy po ukončení záboru půdy. S cílem zmírnit dopad zakrytí půdy a odstranění půdy co možná nejudržitelnějším způsobem může být v závislosti na ekosystémové službě, která má být kompenzována, nutné, aby byla tato opatření realizována geograficky co nejblíže zdroji, který ztrátu ekosystémových služeb způsobil. Důsledkem nesprávného uplatňování těchto zásad může být přesun zelených a vysoce hodnotných ekosystémových oblastí a služeb daleko od lokalit se zakrytou půdou při současné kompletní koncentraci zakrytí půdy a odstranění půdy v dotčených oblastech.

(43)

Hodnocení zdraví půdy na základě monitorovací sítě by mělo být přesné a zároveň by se náklady na toto monitorování měly udržet na přiměřené úrovni. Je proto vhodné stanovit kritéria pro místa odběru vzorků, která jsou reprezentativní pro půdní jednotky odrážející určitý stupeň homogenity stavu půdy s ohledem na různé půdní typy, klimatické podmínky a využití půdy. Rovněž je vhodné zohlednit zvláštní situaci nejvzdálenějších regionů Unie uvedených v článku 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), která odůvodňuje stanovení zvláštních opatření na podporu těchto regionů. Členské státy by proto měly mít možnost v případě potřeby přizpůsobit povinnosti týkající se monitorování a hodnocení zdraví půdy specifickým rysům svých příslušných nejvzdálenějších regionů. Síť míst odběru vzorků by měla být určena pomocí geostatistických metod, měla by být založena na půdních jednotkách a měla by být dostatečně hustá, aby poskytla odhad plochy degradované půdy na celém území členských států, přičemž chybová odchylka na úrovni půdní jednotky nepřesáhne 5 %. Uvedená hodnota se běžně považuje za statisticky spolehlivý odhad a dává přiměřenou jistotu, že dotčeného cíle bylo dosaženo. Vzorkování pro účely monitorování půdy by mělo být koncipováno tak, aby vycházelo z nejlepších dostupných informací o rozložení půdních vlastností, jako jsou informace získané z předchozích šetření na celostátní nebo nižší úrovni, z relevantních měření provedených hospodáři na půdě a z měření provedených v rámci práva Unie a mezinárodního práva či zvláštních programů, jako je průzkum LUCAS nebo Mezinárodní program spolupráce pro posuzování a monitorování vlivu znečištění ovzduší na lesy (ICP Forests) Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené podle této směrnice, pokud jde o nakládání s kontaminovanými lokalitami, údaje získané z míst odběru vzorků během průzkumů půdy v kontaminovaných lokalitách mohou být použity k hodnocení kritérií zdravého stavu půdy.

(44)

V půdních archivech je uložena reprezentativní podmnožina vzorků půdy, což umožňuje použít jeden vzorek pro různé účely, včetně výzkumu, čímž se snižují dlouhodobé náklady na monitorování in situ. Kromě toho půdní archivy umožňují, aby byly půdní vzorky odebrané minulosti přehodnoceny v kontextu těch současných za účelem lepšího porozumění dlouhodobým změnám půdy nebo pro jiné výzkumné účely, včetně lékařského výzkumu. Komise, včetně útvarů, jako je Společné výzkumné středisko, a členské státy by měly zajistit, aby byla reprezentativní podmnožina vzorků půdy dobře uchovávána ve fyzických archivech a zůstala k dispozici pro účely dalšího výzkumu a inovací. Jestliže členské státy provádějí tuto archivaci, měla by být reprezentativní podmnožina vzorků půdy uložena ve specializovaných půdních archivech alespoň po dobu dvou monitorovacích cyklů. Členské státy by se měly mít možnost rozhodnout převést reprezentativní podmnožinu svých vzorků půdy do specializovaného půdního archivu Komise.

(45)

Komise by měla členským státům na jejich žádost pomáhat a podporovat je při monitorování zdraví jejich půdy tím, že bude pokračovat v pravidelném odběru půdních vzorků in situ a souvisejících měřeních půdy (průzkum půdy LUCAS) v rámci průzkumu LUCAS prováděného v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 (19), a bude tyto odběry a tato měření zdokonalovat. Za tímto účelem a s výhradou souhlasu členských států má být průzkum LUCAS vylepšen a modernizován, aby byl plně v souladu se zvláštními požadavky na kvalitu, které je třeba splnit pro účely této směrnice. V zájmu zmírnění administrativní a finanční zátěže by členské státy měly mít možnost zohlednit údaje o zdraví půdy shromážděné v rámci průzkumu LUCAS. Tyto údaje o zdraví půdy by měly být včas zpřístupněny členským státům. Takto podporované členské státy by proto měly přijmout nezbytná právní opatření s cílem zajistit, aby mohla Komise tyto odběry vzorků půdy in situ provádět, a to i na půdě v soukromém vlastnictví, a v souladu s platným právem Unie nebo vnitrostátním právem.

(46)

Komise rozvíjí služby dálkového průzkumu Země v rámci programu Copernicus jako programu řízeného uživateli, zřízeného nařízením (EU) 2021/696, čímž podporuje i členské státy. V zájmu zvýšení včasnosti a účinnosti monitorování zdraví půdy by členské státy měly v relevantních případech využívat data z dálkového průzkumu Země, včetně výstupů ze služeb programu Copernicus, pro účely monitorování relevantních půdních deskriptorů a ukazatelů zakrytí půdy a odstranění půdy a v příslušných případech pro hodnocení zdraví půdy. Komise a EEA by měly podpořit možnosti výzkumu produktů pro poskytování dat o půdě založených na dálkovém průzkumu Země a jejich vývoj, aby členským státům při monitorování relevantních půdních deskriptorů a ukazatelů zakrytí půdy a odstranění půdy pomohly.

(47)

Komise by měla zřídit digitální portál s údaji o zdraví půdy, který by měl být kompatibilní s evropskou strategií pro data, která je stanovena v jejím sdělení ze dne 19. února 2020 nazvaném „Evropská strategie pro data“, a s datovými prostory EU, přičemž by měla navázat na stávající Observatoř EU pro půdu a aktualizovat ji. Digitální portál s údaji o zdraví půdy by měl být centrem poskytujícím přístup k údajům o půdě pocházejícím z různých zdrojů, a to v souhrnné podobě na úrovni půdních jednotek nebo případně na podrobnější úrovni, pokud jednotlivé hodnoty nebo lokaci základních georeferenčních vzorků není možné identifikovat. Tento portál by měl především obsahovat všechny údaje shromážděné členskými státy a Komisí podle požadavků této směrnice. Zpracování a přístup k těmto údajům, a to i pro vědecké účely, by měly být v souladu s relevantním právem Unie, jako jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (20), 2007/2/ES (21) a (EU) 2019/1024 (22), jakož i s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2854 (23) a nařízením (ES) č. 223/2009. Kromě toho by členské státy měly mít možnost údaje o zdraví půdy před jejich zveřejněním prostřednictvím digitálního portálu s údaji o zdraví půdy přezkoumat a požádat o opravu případných chyb. Nadto by do portálu mělo být možné dobrovolně vložit i další relevantní údaje o půdě shromážděné členskými státy nebo jakoukoli jinou stranou, a to zejména údaje vyplývající z projektů v rámci programu Horizont Evropa a mise EU „Dohoda o půdě pro Evropu“, pokud tyto údaje splňují určité požadavky na formát a specifikace. Uvedené požadavky by měla upřesnit Komise prostřednictvím prováděcích aktů.

(48)

Je rovněž nezbytné zlepšit harmonizaci systémů monitorování půdy používaných v členských státech a využít synergií mezi unijními a vnitrostátními systémy monitorování, aby bylo možné získat srovnatelnější údaje v celé Unii. Velmi důležité je zajistit kvalitu a srovnatelnost měření půdy tím, že zúčastněné laboratoře budou uplatňovat postupy systému řízení kvality. Aby se minimalizovala administrativní zátěž laboratoří, mohl by členský stát považovat za dostatečné, pokud mají laboratoře jednu akreditaci pro kteroukoli z metod pro stanovení hodnot půdních deskriptorů. Laboratoře nebo strany, s nimiž laboratoře uzavřely smlouvu, provádějící měření půdy by měly uplatňovat postupy systému řízení kvality v souladu s normou EN ISO/IEC-17025. Bylo by možné použít rovnocenné normy řízení kvality na úrovni Unie nebo na mezinárodní úrovni a případně by bylo možné usilovat o synergie se systémem řízení kvality v rámci programu ICP Forests.

(49)

Pokud jsou k dispozici metody pro testování půdy, které jsou certifikovány mezinárodně uznávanými subjekty, jako je Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a Evropský výbor pro normalizaci (CEN), a jsou uznávány celosvětovou výzkumnou komunitou, je důležité tyto metody používat. Pro testování půdy je možné použít rovněž jiné rovnocenné metody, konkrétně analytické postupy, které určují stejný parametr nebo deskriptor a u nichž je prokázáno, že v rozmezí svého koeficientu opakovatelnosti (0,95) poskytují stejné výsledky. Certifikace rovnocenných metod by měla být rovněž získána od mezinárodně uznávaných subjektů, jako jsou ISO a CEN, a tyto rovnocenné metody by měly být uznávány světovou výzkumnou komunitou.

(50)

Aby byla zajištěna ochrana půdy před kontaminací látkami, které mohou způsobit významná rizika pro zdraví lidí a zvířat a kontaminovat okolní ovzduší, povrchové a podzemní vody a následně i oceány, měly by být u těchto látek vzbuzujících obavy zavedeny politické mechanismy pro zjišťování a posuzování těchto látek. V tomto ohledu by měl být v souvislosti s kontaminací půdy vypracován přístup, který umožní monitorování a analýzu těchto látek nebo skupin látek prostřednictvím orientačního seznamu a který se bude podobat přístupu používanému u povrchových a podzemních vod. Látky nebo skupiny látek, které mají být na tento orientační seznam zařazeny, by měly zahrnovat látky, které představují významné riziko pro zdraví půdy a odolnost půdy, lidské zdraví nebo životní prostředí, a látky, u nichž dostupné informace naznačují, že by mohly představovat významné riziko pro půdu nebo jejím prostřednictvím, a u nichž jsou dostupné údaje z monitorování nedostatečné. Pro účely monitorování a analýzy by neměla být stanovena žádná horní hranice počtu látek nebo skupin látek, které mají být zařazeny na orientační seznam kontaminujících látek v půdě.

(51)

Nezbytné je shromáždit údaje o přítomnosti kontaminujících látek v půdě, které by mohly představovat riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, včetně pesticidů, jejich metabolitů, per- a polyfluoralkylových látek (PFAS) a dalších nově se objevujících kontaminujících látek v půdě. Tato směrnice by proto měla poskytnout rámec pro zahrnutí těchto kontaminujících látek na orientační seznam kontaminujících látek v půdě, u nichž je k řešení rizika pro lidské zdraví a životní prostředí zapotřebí více údajů z monitorování půdy. Aby se omezily náklady na monitorování, mělo by být členským státům umožněno provádět u těchto kontaminujících látek měření na omezeném počtu míst odběru vzorků. Komise by mohla členským státům poskytovat podporu tím, že bude kontaminující látky v půdě vybrané z orientačního seznamu kontaminujících látek v půdě měřit v rámci průzkumu LUCAS.

(52)

Riziko pro zdraví půdy a také pro zásadně důležité činnosti, jako je zemědělská produkce, mohou představovat mikroplasty a nanoplasty. Jejich přítomnost v půdě může mít dopad na úrodnost půdy, a tím ohrozit zdraví a zdravý rozvoj plodin. Proto je nezbytné, aby tato směrnice umožnila mikroplasty a nanoplasty do monitorování kontaminujících látek v půdě zahrnout.

(53)

V zájmu co nejširšího využití údajů o zdraví půdy získaných z monitorování prováděného podle této směrnice by měly být členské státy povinny usnadnit přístup veřejnosti k těmto údajům, v souhrnné podobě na úrovni půdní jednotky nebo případně podrobnější úrovni, pokud jednotlivé hodnoty nebo lokaci základních georeferenčních vzorků není možné identifikovat. Důvěrné údaje, které Komise nebo členské státy za účelem vypracování evropské statistiky shromáždí, by měly podléhat ochraně v souladu s pravidly a opatřeními uvedenými v nařízení (ES) č. 223/2009, aby byla získána a zachována důvěra stran odpovědných za poskytování těchto informací. Pokud Komise nebo členské státy vypracují statistiky týkající se zdraví půdy, měly by zajistit, aby důvěrné údaje respektovaly zásady nařízení (ES) č. 223/2009. Navíc je v zájmu ochrany vlastnictví údajů důležité, aby Komise, agentura EEA nebo členské státy zveřejňovaly údaje pouze se souhlasem vlastníka údajů. Mimoto by členské státy měly relevantním zúčastněným stranám, jako jsou zemědělci, lesníci, vlastníci půdy a místní orgány, sdělovat údaje o zdraví půdy a výsledky hodnocení zdraví půdy. Je důležité, aby potenciální kupující a nájemci půdy obdrželi v souladu s vnitrostátními právními předpisy a na svoji žádost údaje o zdraví půdy a výsledky hodnocení zdraví půdy. Navíc mohou být údaje o zdraví půdy, zpřístupněné podle této směrnice, použity případně i pro monitorování aspektů souvisejících s půdou prováděné podle jiných právních předpisů Unie.

(54)

Výsledky hodnocení zdraví půdy provedených podle této směrnice budou sloužit jako podklad pro proces určování konkrétních postupů potřebných k udržitelnému hospodaření s půdou, a tudíž pro podporu, kterou by členské státy měly za účelem zlepšení zdraví půdy a odolnosti půdy poskytovat. Aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z jiných unijních a vnitrostátních právních předpisů, neukládají ustanovení této směrnice o podpoře zdraví půdy a odolnosti půdy vlastníkům a uživatelům půdy žádné další povinnosti. Zároveň by hospodáři na půdě, vlastníci půdy, uživatelé půdy a příslušné orgány měli za účelem zlepšení zdraví půdy a odolnosti půdy obdržet podporu. Tato podpora by měla mít mimo jiné formu: informací a poradenství ohledně postupů, které zlepšují zdraví půdy a odolnost půdy, s přihlédnutím k místním půdním podmínkám; budování kapacit; podpory informovanosti o přínosech postupů, které zlepšují zdraví půdy a odolnost půdy; podpory výzkumu a inovací; posouzení technických a finančních potřeb a usnadnění přístupu k dostupným finančním prostředkům a jejich využívání.

(55)

Při udržování a zlepšování zdraví půdy a odolnosti půdy hrají zásadní úlohu ekonomické nástroje, včetně nástrojů v rámci SZP, na jejichž základě je poskytována podpora zemědělcům. Cílem SZP je podporovat zdraví půdy prostřednictvím uplatňování podmíněnosti, ekoschémat a opatření pro rozvoj venkova. Finanční podporu pro zemědělce a lesníky, kteří uplatňují postupy zlepšující zdraví půdy a odolnost půdy, může poskytovat i soukromý sektor. Například dobrovolné značky udržitelnosti v potravinářském a dřevozpracujícím průmyslu, v odvětví využívajícím obnovitelné biologické zdroje a v odvětví energetiky, které zavedly soukromé subjekty, mohou zohledňovat přínos zemědělců a lesníků ke zlepšení zdraví půdy a odolnosti půdy v souladu s touto směrnicí. Tyto značky by mohly umožnit výrobcům potravin, dřeva a další biomasy, kteří se těmito postupy při výrobě řídí, aby je zohlednili v hodnotě svých produktů. Prostřednictvím živých laboratoří a majákových projektů mise EU s názvem „Dohoda o půdě pro Evropu“ budou poskytnuty další finanční prostředky na síť reálných míst pro testování, demonstraci a rozšiřování řešení, mimo jiné v oblasti uhlíkového zemědělství. Aniž je dotčena zásada „znečišťovatel platí“, měly by členské státy poskytovat podporu a poradenství na pomoc vlastníkům půdy, uživatelům půdy, kterých se dotýkají opatření přijatá podle této směrnice, zejména s ohledem na potřeby a omezené kapacity malých a středních podniků.

(56)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 (24) mají členské státy ve svých strategických plánech SZP popsat, jak má struktura těchto plánů v oblasti životního prostředí a klimatu přispívat k dosažení dlouhodobých vnitrostátních cílů stanovených v legislativních aktech uvedených v příloze XIII uvedeného nařízení nebo z nich vycházejících a jak má být s těmito cíli v souladu.

(57)

Členské státy by měly být povinny pečlivě monitorovat dopad podpory na zdraví půdy a odolnosti půdy a zohledňovat přitom nové poznatky z oblasti výzkumu a inovací. V tomto ohledu se očekává cenný přínos mise EU s názvem „Dohoda o půdě pro Evropu“, a to zejména jejích živých laboratoří a činností na podporu monitorování půdy, vzdělávání o půdě a zapojení občanů.

(58)

Prostřednictvím regenerace půdy se degradovaná půda navrací do zdravého stavu. V souvislosti s regenerací půdy lze zohlednit výsledky hodnocení zdraví půdy a opatření pro regeneraci je vhodné přizpůsobit specifickým charakteristikám zeměpisné polohy, typu, využití a stavu půdy a místním, klimatickým a environmentálním podmínkám. V případě oblastí, kde dochází k zakrývání půdy nebo jejímu odstraňování, vyžaduje obnovení schopnosti půdy poskytovat ekosystémové služby nejprve navrácení odstraněné půdy s cílem dosáhnout takové úrovně fungování půdy a ekosystémových služeb, která se co nejvíce blíží jejímu přirozenému fungování a její optimální úrovni poskytování ekosystémových služeb.

(59)

K zajištění synergií mezi různými opatřeními přijatými podle jiných právních předpisů Unie, která by mohla mít dopad na zdraví půdy, by měly členské státy zajistit, aby činnosti na podporu zdraví půdy a odolnosti půdy byly v souladu s: národními plány na obnovu přírody vypracovanými v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991; národními strategiemi a akčními plány v oblasti biologické rozmanitosti stanovenými v souladu s článkem 6 Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti; strategickými plány SZP, které mají členské státy vypracovat v souladu s nařízením (EU) 2021/2115 (25); kodexy správné zemědělské praxe a akčními programy pro vymezené zranitelné oblasti přijatými v souladu se směrnicí Rady 91/676/EHS; ochrannými opatřeními a akčním rámcem, který zahrnuje opatření na různém stupni priorit, stanovenými pro lokality Natura 2000 v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS (26); opatřeními pro dosažení dobrého ekologického stavu a dobrého chemického stavu vodních útvarů zahrnutými do plánů povodí vypracovaných v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (27); opatřeními pro zvládání povodňových rizik stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES (28); plány řízení sucha propagovanými ve strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu; národními akčními plány přijatými v souladu s článkem 10 UNCCD; cíli stanovenými v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 a (EU) 2018/842 (29); integrovanými vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu vypracovanými v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (30); národními programy omezování znečištění ovzduší vypracovanými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (31);posouzeními rizik a plánováním zvládání rizik katastrof stanovenými v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU (32); národními akční plány přijatými v souladu s článkem 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES (33) a posouzeními vlivů na životní prostředí provedenými v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU (34). Činnosti podporující zdraví půdy a odolnost půdy by měly být začleněny do těchto programů, kodexů, akčních rámců, cílů, plánů a opatření v co největší míře, a to úměrně tomu, jak přispívají k dosažení jejich cílů. Relevantní ukazatele a údaje, jako jsou ukazatele výsledků v oblasti půdy podle nařízení (EU) 2021/2115 a statistické údaje o zemědělských vstupech a výstupech vykazované podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2379 (35), by proto měly být přístupné příslušným orgánům, aby bylo možné tyto údaje a ukazatele opatřit křížovými odkazy, a umožnit tak co nejpřesnější posouzení účinnosti zvolených opatření.

(60)

Kontaminované lokality jsou v Unii často dědictvím několika desetiletí činností, jako jsou průmyslové či vojenské činnosti, a mohou v současnosti i v budoucnosti představovat riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Proto je nutné potenciálně kontaminované lokality nejprve identifikovat a prozkoumat a poté, v případě potvrzené kontaminace, posoudit rizika kontaminované lokality a přijmout opatření k řešení nepřijatelných rizik. V této souvislosti je nezbytné rovněž zvážit dopad kontaminovaných lokalit na jiné složky životního prostředí či environmentální matrice, než je půda, jako jsou například podzemní nebo povrchové vody. K některým z těchto činností, jako je využívání podzemních úložišť nebezpečných látek, mohlo docházet ve skalním podloží nebo v mateční hornině. Pokud v takovém podzemním úložišti došlo k únikům, mohly se kontaminující látky přesunout do skalního podloží nebo do mateční horniny a s největší pravděpodobností se v půdě nevyskytují. Kontaminující látky by se však mohly šířit, a mít tak dopad na lidské zdraví nebo životní prostředí. Proto v případě, že byly tyto činnosti prováděny v potenciálně kontaminovaných lokalitách, bude třeba v blízkosti dané činnosti prozkoumat také skalní podloží nebo mateční horninu, aby se ověřilo, zda tato činnost způsobila kontaminaci, která má dopad na lidské zdraví nebo životní prostředí.

(61)

Při průzkumu půdy se musí zjistit, zda je potenciálně kontaminovaná lokalita skutečně kontaminována a zda kontaminace představuje riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Tato směrnice nevyžaduje, aby byla v rámci průzkumu půdy prováděna analýza jiných půdních deskriptorů, než je kontaminace půdy. Vzhledem k tomu, že se využívání půdy může v průběhu času měnit, je důležité, aby informace o kontaminaci byly nepřetržitě přístupné veřejnosti. Pokud je například třeba přijmout rozhodnutí o změně ve využívání půdy, je důležité vyhodnotit, zda by kontaminace, která byla zjištěna při minulém průzkumu půdy, mohla představovat riziko z hlediska plánovaného nového využití půdy. Aby bylo možné dospět k závěru, zda je potenciálně kontaminovaná lokalita skutečně kontaminována, je třeba vzít v úvahu také rizika pro lidské zdraví nebo životní prostředí spojená s citlivými způsoby využívání lokality. Mezi citlivé způsoby využívání lokalit patří zejména využívání pro hřiště, školy či péči o děti, nebo lokality v jejich blízkosti, využívání pro rezidenční bydlení nebo využívání jiných oblastí zranitelnými skupinami obyvatelstva. V případě, že se při průzkumu půdy prokáže, že potenciálně kontaminovaná lokalita ve skutečnosti kontaminována není, členský stát by již neměl danou lokalitu považovat za potenciálně kontaminovanou, ledaže se podezření na kontaminaci zakládá na nových důkazech.

(62)

Vzhledem k tomu, že počet potenciálně kontaminovaných a kontaminovaných lokalit může být velmi vysoký a míra rizika, které kontaminovaná lokalita představuje, může mít rozmezí od velmi nízké míry až po velmi vysokou, je vhodné uplatňovat k identifikaci a průzkumu potenciálně kontaminovaných lokalit a k nakládání s kontaminovanými lokalitami postupný přístup založený na posouzení rizik. Tento přístup může členským státům umožnit, aby určité lokality prioritizovaly. Díky prioritizaci určitých lokalit mohou členské státy zohlednit potenciální riziko, jež podezření na kontaminaci nebo potvrzený případ kontaminace představuje pro lidské zdraví a životní prostředí, jakož i sociální nebo hospodářský kontext. Hodnocení potenciálního rizika použité při této prioritizaci je mnohem obecnější než posouzení rizik uzpůsobené pro konkrétní lokalitu, které se provádí v kontaminované lokalitě.

(63)

K identifikaci potenciálně kontaminovaných lokalit by členské státy měly shromažďovat důkazy mimo jiné prostřednictvím historického výzkumu, při němž se zjišťují informace o průmyslových činnostech, mimořádných událostech a haváriích za použití starých map, archivů, článků z tisku, environmentálních povolení a oznámení ze strany veřejnosti nebo orgánů, jakož i údajů získaných z lidského biomonitoringu nebo environmentálního monitoringu z výzkumných projektů. Členské státy by měly sestavit seznam potenciálně kontaminujících činností a měly by mít možnost prioritizovat některé potenciálně kontaminované lokality, u nichž je největší pravděpodobnost, že budou představovat potenciální riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, a to na základě druhu činnosti, rozsahu potenciální kontaminace, podezření na bezprostřední riziko nebo jiných relevantních informací. Vzhledem k tomu, že počet potenciálně kontaminovaných lokalit by se mohl v průběhu času vyvíjet, mělo by být první určení těchto lokalit dokončeno ve stanoveném časovém rámci na základě stávajících důkazů, zatímco další určení těchto lokalit by mělo být provedeno prostřednictvím systematického přístupu.

(64)

Aby bylo zajištěno, že průzkumy půdy v potenciálně kontaminovaných lokalitách budou prováděny včas a účinně, měly by být členské státy kromě povinnosti stanovit časový rámec pro provedení tohoto průzkumu povinny určit také konkrétní události, na jejichž základě se tato šetření spustí. Tyto spouštěcí události by mohly zahrnovat žádost o environmentální či stavební povolení nebo povolení vyžadované podle právních předpisů Unie či vnitrostátních právních předpisů či přezkum takového povolení, činnosti zahrnující těžbu půdy, změny ve využití půdy nebo transakce s pozemky či nemovitostmi. Průzkumy půdy by mohly probíhat v různých fázích, jako je předběžná dokumentární studie, historická studie zaměřená na konkrétní lokalitu za účelem shromáždění informací o minulých průmyslových činnostech, mimořádných událostech nebo haváriích, prohlídka na místě, předběžné nebo průzkumné šetření, podrobnější či popisné šetření a terénní nebo laboratorní zkoušky, a mohly by zahrnovat posouzení rizik, která kontaminace představuje pro lidské zdraví a životní prostředí, uzpůsobené pro konkrétní lokalitu. Je-li zjištěna kontaminace, měla by se na základě průzkumu půdy charakterizovat kontaminace a její environmentální kontext a měly by být poskytnuty základní informace pro posouzení rizik uzpůsobené pro konkrétní lokalitu a pro koncipování případných opatření ke snížení rizik, jež by mohla být zapotřebí. Za průzkum půdy by mohly být v případě potřeby považovány rovněž základní zprávy a monitorovací opatření prováděná v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (36).

(65)

Při nakládání s kontaminovanými lokalitami je nutná flexibilita, aby se zohlednily náklady, přínosy a místní specifika. Členské státy by proto pro účely identifikace a průzkumu potenciálně kontaminovaných lokalit a nakládání s kontaminovanými lokalitami měly přinejmenším přijmout postupný přístup založený na posouzení rizik, který by zohledňoval rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi, a umožňoval tak přidělovat zdroje s ohledem na konkrétní environmentální, sociální a ekonomický kontext. Rozhodnutí o nakládání s kontaminovanými lokalitami, a to i ohledně postupného přístupu založeného na posouzení rizik, by měla být přijímána na základě povahy a rozsahu potenciálních rizik pro lidské zdraví, včetně expozice kontaminujícím látkám u zranitelných skupin obyvatelstva, jako jsou těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením, starší osoby a děti, a pro životní prostředí v důsledku expozice kontaminujícím látkám v půdě nebo kontaminujícím látkám, které migrovaly do podzemních vod, a, pokud možno, na základě kumulativních účinků na lidské zdraví, půdní ekosystémy a související ekosystémové služby.

(66)

Při posuzování rizik by měly být zohledněny přirozené a antropogenní pozaďové úrovně, neboť ty by rovněž mohly pomoci při stanovování cílů v oblasti sanace půdy nebo hospodaření s ní.

(67)

Výsledky analýzy nákladů a přínosů provedení posouzení rizik uzpůsobeného pro konkrétní lokalitu nebo sanace půdy by měly být pozitivní. Například v případě malých kontaminovaných lokalit by mohlo být podrobné posouzení rizik uzpůsobené pro konkrétní lokalitu dražší než okamžitá sanace půdy, nebo by mohla být lokalita jednoznačně a závažným způsobem kontaminována tak, že by za účelem přijetí rozhodnutí o sanaci půdy podrobné posouzení rizik uzpůsobené pro konkrétní lokalitu nebylo potřebné. V takových případech lze počet kroků v rámci postupného přístupu založeného na posouzení rizik k identifikaci a průzkumu potenciálně kontaminovaných lokalit a k nakládání s kontaminovanými lokalitami snížit, neboť podrobné posouzení rizik uzpůsobené pro konkrétní lokalitu má jen malou přidanou hodnotu. Členské státy by měly stanovit zvláštní metodu pro posouzení rizik kontaminovaných lokalit uzpůsobené pro konkrétní lokalitu. Členské státy by také měly určit, co představuje nepřijatelné riziko vyplývající z kontaminované lokality, a to na základě vědeckých poznatků, zásady předběžné opatrnosti, místních specifik a současného a plánovaného využívání lokality.

(68)

V zájmu snížení rizik kontaminovaných lokalit na přijatelnou úroveň pro lidské zdraví a životní prostředí by měly členské státy zajistit, aby byla přijata odpovídající opatření ke snížení rizik včetně sanace půdy. Optimální opatření ke snížení rizik by měla být udržitelná a měla by být vybrána na základě vyváženého rozhodovacího procesu, který zohledňuje environmentální, sociální a ekonomické dopady. Volba techniky nebo opatření závisí na kombinaci kritérií, jako je povaha kontaminujících látek, vlastnosti půdy, rozsah kontaminace, dostupný čas a prostor, rozpočtová omezení, cíle sanace půdy, současné a plánované využívání lokality půdy a potenciál ke zlepšení zdraví půdy. Opatření ke snížení rizik by neměla mít negativní dopad na posouzení a řízení rizik v povodích souvisejících s místy odběru vody určené k lidské spotřebě, jež jsou stanoveny v článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 (37). Vzhledem k tomu, že sanace půdy se zaměřuje na odstranění rizika, jež kontaminace půdy představuje pro lidské zdraví nebo životní prostředí, mohlo by se stát, že jiné půdní deskriptory sanace půdy nezlepší. Některé techniky sanace půdy mohou mít na zdraví půdy i negativní dopad. Proto je třeba vzít v potaz všechny výhody a nevýhody sanačních technik. Mělo by být možné kvalifikovat opatření přijatá podle jiných právních předpisů Unie jako opatření ke snížení rizik podle této směrnice, pokud tato opatření účinně snižují rizika, která kontaminované lokality představují.

(69)

Při průzkumu potenciálně kontaminovaných lokalit a při nakládání s kontaminovanými lokalitami by měla být dodržována zásada „znečišťovatel platí“ a zásady předběžné opatrnosti a proporcionality. Členské státy by měly usilovat o zjištění znečišťovatele a stanovit hierarchii nebo rozhodovací řetězec odpovědnosti s cílem určit fyzickou nebo právnickou osobu odpovědnou za to, aby nesla náklady na průzkum půdy, posouzení rizik a opatření ke snížení rizik. Členské státy by měly mít možnost se rozhodnout, zda budou dále rozlišovat mezi lokalitami kontaminovanými již v minulosti a nově kontaminovanými lokalitami a uplatňovat přísnější přístup ke kontaminaci způsobené po určitém referenčním datu. V případě kontaminovaných lokalit, u nichž nelze zjistit fyzickou nebo právnickou osobu odpovědnou za kontaminaci, by členské státy měly mít možnost, aby ke splnění povinností týkajících se průzkumu půdy a sanace půdy využily finančních nástrojů a finančních programů Unie.

(70)

Kontaminace půdy je již upravena právními předpisy Unie, jako jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU nebo 2004/35/ES (38). Ustanoveními této směrnice nejsou požadavky vyplývající z relevantních právních předpisů Unie dotčeny.

(71)

Průzkumy půdy, posouzení rizik nebo opatření ke snížení rizik, které byly provedeny na potenciálně kontaminovaných lokalitách nebo kontaminovaných lokalitách před 16. prosincem 2025 a které splňují požadavky stanovené v této směrnici, by měly být považovány za vhodné pro splnění požadavků stanovených v této směrnici pro dané lokality.

(72)

Opatření přijatá podle této směrnice by měla rovněž zohledňovat další cíle politiky Unie, jako jsou cíle sledované nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 (39), a to zajistit bezpečné a udržitelné dodávky kritických surovin pro průmysl Unie.

(73)

Zásadní součástí politiky v oblasti půdy je transparentnost, která zajišťuje odpovědnost a informovanost veřejnosti, spravedlivé tržní podmínky a možnost monitorování pokroku. Členské státy by proto měly zřídit a spravovat národní registry potenciálně kontaminovaných lokalit a kontaminovaných lokalit. Tyto registry by měly obsahovat informace o konkrétních lokalitách a měly by být veřejně přístupné v online databázi georeferencovaných prostorových dat. Jsou-li registry zřízeny na nižší než celostátní úrovni, měly by členské státy zajistit koordinované vnitrostátní vstupní místo k jednotlivým registrům na nižší než celostátní úrovni, například prostřednictvím centralizovaných vnitrostátních internetových stránek obsahujících internetové odkazy. Registry by měly obsahovat informace, které jsou nezbytné pro informování veřejnosti o existenci potenciálně kontaminovaných lokalit a o nakládání s kontaminovanými lokalitami. Vzhledem k tomu, že v případě potenciálně kontaminovaných lokalit může na přítomnost kontaminace půdy ze své podstaty existovat pouze podezření, je s cílem předejít zbytečným obavám zapotřebí veřejnosti sdělit a jasně vysvětlit, jaký je mezi potenciálně kontaminovanými lokalitami a kontaminovanými lokalitami rozdíl. Registry, které existují ke dni 16. prosince 2025 a které splňují požadavky stanovené v této směrnici, by měly být považovány za vhodné ke splnění požadavků stanovených v této směrnici.

(74)

Ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) vyžaduje, aby členské státy poskytly prostředky nezbytné k zajištění účinné soudní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. Kromě toho by v souladu s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (40) (dále jen „Aarhuská úmluva“), kterou Evropské společenství schválilo dne 17. února 2005 rozhodnutím Rady 2005/370/ES (41), mají mít příslušníci dotčené veřejnosti přístup ke spravedlnosti, aby přispěli k ochraně práva žít v prostředí, které je z hlediska zdraví a životní pohody každého jednotlivce odpovídající.

(75)

Jak objasňuje judikatura Soudního dvora Evropské unie (42), členským státům není povoleno omezovat aktivní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí orgánu veřejné moci na ty jednotlivce z dotčené veřejnosti, kteří se účastnili rozhodovacího procesu, jenž vedl k přijetí tohoto rozhodnutí. Kromě toho by každý přezkum měl být spravedlivý, nestranný, včasný a nikoli nepřiměřeně nákladný a měl by poskytovat přiměřené prostředky nápravy, včetně případné zdržovací žaloby. Kromě toho má být v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (43) dotčené veřejnosti přinejmenším umožněn přístup ke spravedlnosti.

(76)

Směrnice (EU) 2019/1024 nařizuje zveřejňování informací veřejného sektoru v bezplatných a otevřených formátech. Celkovým cílem směrnice (EU) 2019/1024 je pokračovat v posilování ekonomiky Unie založené na datech tím, že se zvýší množství interoperabilních údajů veřejného sektoru dostupných pro opakované použití, zajistí se spravedlivá hospodářská soutěž a snadný přístup k informacím veřejného sektoru a posílí se přeshraniční inovace založené na datech. Hlavní zásadou uvedené směrnice je, že informace veřejného sektoru by se měla řídit zásadou „otevřených dat již od návrhu“. Cílem směrnice 2003/4/ES je zaručit právo na přístup k informacím o životním prostředí v členských státech v souladu s Aarhuskou úmluvou. Aarhuská úmluva a směrnice 2003/4/ES obsahují rozsáhlé povinnosti, které se týkají zpřístupňování informací o životním prostředí na vyžádání i aktivního šíření těchto informací. Ve směrnici 2003/4/ES je stanoven omezený seznam výjimek z šíření nebo zveřejňování informací o životním prostředí s přihlédnutím k veřejnému zájmu, kterému šíření slouží, v případě, že by šíření nebo zveřejnění informací mělo nepříznivý vliv na určité zájmy. Mezi tyto zájmy patří veřejná bezpečnost nebo národní obrana, důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací, pokud ji stanovují právní předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy pro ochranu oprávněných hospodářských zájmů, včetně veřejného zájmu zachovat statistickou důvěrnost a daňové tajemství, a důvěrnost osobních údajů nebo spisů týkajících se fyzické osoby v případě, že tato osoba nedala souhlas se zpřístupněním těchto informací veřejnosti, pokud tuto důvěrnost stanovují právní předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy. Směrnice 2007/2/ES má také širokou oblast působnosti, která zahrnuje sdílení prostorových informací, včetně datových souborů týkajících se různých environmentálních témat. Je důležité, aby ustanovení této směrnice týkající se přístupu k informacím a ujednání o sdílení údajů doplňovala směrnice (EU) 2019/1024, 2003/4/ES a 2007/2/ES a nevytvářela samostatný právní režim. Proto by ustanoveními této směrnice o informování veřejnosti a o informacích o monitorování jeho provádění neměly být uvedené směrnice dotčeny.

(77)

Rovněž je důležité, aby ustanovení této směrnice týkající se ujednání o sdílení údajů umožnila členským státům opakovaně využívat stávající datové infrastruktury zřízené podle směrnic (EU) 2019/1024 a 2007/2/ES s cílem zajistit účinnou a včasnou výměnu informací. Za tímto účelem by členské státy a Komise mohly využívat nástroje, jako je REPORTNET, spravované agenturou EEA. Tento přístup se řídí zásadou „pouze jednou“ a zamezuje uložení další zátěže pro členské státy při zřizování specializované datové infrastruktury podle této směrnice.

(78)

Za účelem zajištění nezbytného přizpůsobení pravidel pro monitorování zdraví půdy a nakládání s kontaminovanými lokalitami by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu této směrnice s cílem přizpůsobit metody monitorování zdraví půdy, orientační seznam opatření ke snížení rizik a fáze a zásady pro posouzení rizik uzpůsobené pro konkrétní lokalitu vědeckému a technickému pokroku. Zvláště důležité je, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (44). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(79)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, aby stanovila formáty nebo metody pro sdílení či shromažďování údajů o zdraví půdy a pro začlenění těchto údajů do digitálního portálu s údaji o zdraví půdy a aby stanovila formát, strukturu a podrobná ujednání pro elektronické podávání údajů a informací Komisi. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (45).

(80)

Za účelem poskytnutí podpory členským státům při plnění jejich povinností podle této směrnice by Komise měla ve spolupráci s členskými státy a případně dalšími zúčastněnými stranami vypracovat dokumenty a vyvinout vědecké nástroje, včetně možných metod a postupů, které by mohly být použity. Z těchto dokumentů a vědeckých nástrojů by členské státy získaly včas zásadní informace a zároveň by zajistily flexibilitu umožňující již zavedené metody a postupy dále rozvíjet. Měly by být doplněny o nezbytnou pomoc a budování kapacit. Komise by měla členským státům poskytovat nezbytné budování kapacit a pomoc a podporovat mnohostrannou harmonizaci metod, a tím odstranit stávající nedostatky v údajích a problematická místa v pracovním postupu sdílením odborných poznatků. Za tímto účelem by Komise měla vycházet ze stávajících mechanismů na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni, včetně iniciativy Soil BON, Global Soil Partnership (Globální partnerství v oblasti půdního hospodářství), SOILveR, NICOLE, EUROSOLAN, zrcadlových skupin v rámci mise EU s názvem „Dohoda o půdě pro Evropu“ a EIONET. Komise by měla podporovat přeshraniční spolupráci mezi členskými státy s cílem zajistit uplatňování harmonizovaného přístupu k monitorování půdy a rovné podmínky mezi sousedními půdními okrsky.

(81)

Kromě vypracování dokumentů a vývoje vědeckých nástrojů by Komise měla organizovat pravidelné výměny informací, zkušeností a osvědčených postupů týkajících se uplatňování této směrnice mezi členskými státy a případně s dalšími zainteresovanými subjekty. Tyto výměny informací by navíc mohly poskytnout příležitost k diskusi o těchto otázkách: informování veřejnosti o výsledcích hodnocení zdraví půdy; postupy, které zlepšují odolnost půdy; kontaminace jiná než antropogenní kontaminace z bodového zdroje; uplatňování hierarchie odpovědnosti určující stranu nebo strany odpovědné za nakládání s kontaminovanými lokalitami; nakládání s tzv. „osiřelými“ lokalitami; techniky sanace půdy pro kontaminované lokality; identifikace a hodnocení přirozených a antropogenních pozaďových úrovní; přístupy k určení oblastí, v nichž nejsou splněna jednotlivá kritéria zdravého stavu půdy; postupy systému řízení kvality pro laboratoře a zásady pro zmírňování záborů půdy.

(82)

Do 17. června 2033 by Komise měla provést fakticky podložené hodnocení a případně tuto směrnici revidovat, a to na základě výsledků hodnocení zdraví půdy. Při tomto hodnocení by se mělo posoudit zejména to, zda je v zájmu dosažení cílů této směrnice potřeba stanovit konkrétnější požadavky. Při tomto hodnocení by se mělo rovněž posoudit, zda je potřeba přizpůsobit definici zdravé půdy vědeckému a technickému pokroku doplněním ustanovení o určitých půdních deskriptorech nebo kritériích pro zdravý stav půdy na základě nových vědeckých poznatků týkajících se ochrany půdy nebo na základě problému specifického pro některý členský stát, který vyplývá z nových environmentálních či klimatických okolností. V souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů má být uvedené hodnocení založeno na kritériích účinnosti, účelnosti, relevance, soudržnosti a přidané hodnoty a mělo by poskytnout základ pro posouzení dopadů možných budoucích kroků.

(83)

K dosažení vize, podle níž bude do roku 2050 veškerá půda zdravá, a k zajištění dlouhodobého poskytování ekosystémových služeb prostřednictvím půdy v celé Unii jsou nezbytná koordinovaná opatření všech členských států. Individuální opatření členských států se ukázala jako nedostatečná, protože degradace půdy pokračuje a dokonce se zintenzivňuje. Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(84)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (46) a dne 11. prosince 2023 vydal své stanovisko.

(85)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (47) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,