Регламент No 40/1955 Сб.
Положение о борьбе с инфекционными заболеваниями
Действующий
Действует с 01.09.1955
Zobrazeno prvních 200 z celkem 239 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
40.
Постановление министра здравоохранения
18 августа 1955 года
о борьбе с инфекционными заболеваниями.
Министр здравоохранения настоящим постановляет в соответствии со статьей 15 Закона No 4 / 1952 Сб. о санитарной и противоэпидемической помощи и статьей 16 (1) Закона No 103 / 1951 Сб. о единообразной профилактике и лечении:
Первоначальное положение.
(1) Борьба с инфекционными заболеваниями планируется, организуется, управляется, контролируется и осуществляется медицинскими и противоэпидемическими службами.
(2) Здравоохранительные и противоэпидемические службы тесно сотрудничают с органами власти в борьбе с инфекционными заболеваниями учреждений и работниками профилактических и медицинских учреждений, непосредственно на которых возложено осуществление некоторых санитарных и противоэпидемических мер, в частности мер, связанных с туберкулезом и заболеваниями половых органов.
(3) В борьбе с болезнями, передаваемыми человеку, ветеринарные органы сотрудничают с органами здравоохранения и противоэпидемических служб; ветеринарные службы действуют в соответствии с мерами, предписанными санитарными и противоэпидемическими службами.
Сообщение об инфекционных заболеваниях.
(1) Для последовательной и эффективной борьбы с инфекционными заболеваниями они должны своевременно сообщаться и храниться в реестре:
А) болезнь, подозрение на болезнь и смерть
а) активная туберкулезная легочная и внелегочная,
b) ЗППП:
1. прием (сифилис),
2. гонорея,
3. мягкая язва (Ulcus molle),
4. четвертое ЗППП (лимфогранулема венерума),
c) следующие другие инфекционные заболевания:
1. брюшной тиф (Typhus abdominalis),
2. паратифы A, B, C (Parathyphus A, B, C),
3. другая сальмонелла (Salmonella),
4. Азиатская холера (Cholera asiatica),
5. бруцеллез (Бруцеллез),
6. дизентерия (дизентерия),
7. intoxicatio et infectio alimentaris,
8.
9. Роза (Erysipelas),
10-я дифтерия,
11. Черный кашель (пертузис),
12. эпизоотическое воспаление головного мозга (Meningitis cerebrospinalis epidemiica),
13. серосаловое воспаление головного мозга (Meningitis serosa),
14. Пестис,
15. туляремия (туляремия),
16. проказа (Лепра),
17-й титан,
18. сибирская язва;
19-я гланда (Маллеус),
20. возвращаемая лихорадка (рецидив Фебриса),
21. Болезнь Вейля (Morbus Weili),
22. другие лептоспирозы (лептоспироз),
23. Переносной полиомиелит (Poliomyelitis anterior acuta),
24. болезнь, вызванная вирусами в группе Коксаки,
25. Вирусный менингоэнцефалит (Meningoencephalitis),
26. оспа (Variola vera),
27. корь (Morbilli),
28-е эпизоотическое воспаление паротита (Parotitis epidemiica),
29. желтая лихорадка (флава Фебриса),
30. заразное печеночное воспаление (инфекция гепатита),
31. бешенство (Лисса),
32-я трахома (трахома),
33. болезнь попугаев (пситтакоз) и другие орнитозы;
34. ящур (Aphtae epizoticae),
35. пятна (Typhus exanthematicus),
36-я лихорадка Q (Q-риккетсиоз) и другие рикетсиозы;
37. Малярия (Малария),
38-й токсоплазмоз (токсоплазмоз),
39. трихиноз (трихиноз);
40. анкилостоматоз (Ankylostomatosis),
41. Микроспоры (микроспория),
42-я трихофизия (трихофития),
43-й Фавус,
44. риносклерома (риносклерома);
45. грипп (грипп),
46-й атипичный вирус воспаления легких (Pneumonia virosa atypica),
47. Молодежная лихорадка после рождения и аборта (Sepsis puerperalis),
48-й родительский мастит (Mastitis puerperalis),
49.
b смерть лиц с активной туберкулезной болезнью, если таковая имеется;
С) болезнь, подозрение в заболевании и смерти в детских коллективах и постельных учреждениях профилактической и медицинской помощи
1. краснуха (рубеола),
2. ветряная оспа (Varicella),
3. заразное воспаление полости рта (Stomatitis infectiosa),
4. гельминтозы (гельминтозы),
5. Pneumocystis carini,
6. листериоз (листериоз); и
7. стафилококковая болезнь (конъюнктивит стафилодермии и др.);
D) эпидемическая неонатальная диарея и другие диарейные заболевания, встречающиеся оптом;
Е) Скрап-болезнь у лиц
а) размещение навалом;
b вступают в непосредственный контакт в ходе осуществления своей профессиональной деятельности с рядом лиц, в частности с транспортными средствами и соединениями;
c в детские группы, школы и другие школы или в места, где присутствует больше людей;
d) вступать в контакт с домашним скотом.
(2) Лица также должны быть зарегистрированы и внесены в реестр.
а) зародыш брюшного тифа, паращитовидной железы и других сальмонелл, дизентерии и дифтерии,
(b) укушенное бешеным или от бешенства подозреваемым животным.
(3) Главный гигиенист может также предписывать обязательное сообщение об инфекционных заболеваниях, отличных от упомянутых в пункте 1, после чего он может распространить обязанность по представлению отчетности о заболеваниях, упомянутых в пункте 1 (С) и (Е), на все случаи и обязанность по представлению отчетности и регистрации лиц, которые обмениваются болезнями, отличными от упомянутых в пункте 2, или на лиц, которые обмениваются чужеродными заболеваниями. Если этого требует эпидемиологическая ситуация, она может сделать то же самое в своей области компетенции с согласия вышестоящего гигиениста областного и районного гигиениста.
Лица, требуемые для отчетности.
(1) Сообщение об инфекционном заболевании должно быть сделано любым врачом, который устанавливает факты, которые должны быть сообщены. То же самое относится и к ветеринару, особенно если это заболевание передается человеку. Ветеринар также должен сообщать о любом заболевании животного с заболеванием, передаваемым людям, на которых распространяется обязательство по представлению отчетности в соответствии с разделом 2.
(2) Любой другой медицинский работник, если у него есть основания подозревать, что это инфекционное заболевание, уведомляет компетентного врача.
Как сообщать.
(1) Сообщение об инфекционном заболевании дается лечащим врачом по назначенным формам сразу после выявления заболевания, подозрения на заболевание или смерти участкового гигиенического и районного врача; в случае туберкулеза, генитального заболевания и кожного грибкового заболевания отчет представляется в компетентное отделение оздоровительного центра, которое затем регулярно направляет в районную службу здравоохранения резюме этих отчетов. Если ребенок посещает детское или учебное заведение, лечащий врач также информирует об этом учреждение.
(2) При заболеваниях и предполагаемых заболеваниях азиатской холеры, чумы, оспы, желтой лихорадки и разливов или других инфекционных заболеваниях, выявленных главным гигиенистом или с его согласия уездным гигиенистом, сообщение по телефону, телеграфу или специальной почте должно быть сделано районному гигиенисту и уездному гигиенисту без письменного уведомления.
(3) Veterinární lékař hlásí onemocnění nebo podezření z onemocnění přenosnou nemocí okresnímu hygienikovi písemně, v naléhavých případech telefonicky, telegraficky nebo zvláštním poslem. Onemocnění zvířete nemocí přenosnou na lidi hlásí veterinární lékař prostřednictvím okresního veterinárního lékaře okresnímu hygienikovi.
(4) Okresní hygienik neprodleně uvědomí okresního veterinárního lékaře o každém onemocnění člověka vzteklinou, snětí slezinnou a vozhřivkou, po případě těmi jinými nemocemi přenosnými se zvířat na lidi, které určí hlavní hygienik v dohodě s ministerstvem zemědělství.
(5) Ministerstvo zdravotnictví stanoví podrobnosti o hlášení přenosných nemocí, o jejich evidenci a o statistickém zpracování došlých hlášení; pokud jde o hlášení veterinárními lékaři, učiní tak v dohodě s ministerstvem zemědělství. Pro tuberkulosu, pohlavní nemoci a kožní plísňová onemocnění stanoví ministerstvo zdravotnictví potřebné odchylky.
Povinnost lékařského vyšetření a léčení; opatření lékařské pomoci.
(1) Osoby, které onemocněly přenosnou nemocí, osoby podezřelé z onemocnění takovou nemocí (§ 10 odst. 1) a po případě i osoby podezřelé z nákazy [§ 14 písm. c)] jsou povinny se podrobit lékařskému vyšetřování, potřebným zkouškám a léčení, jakož i isolaci nebo karanténě, je-li jim to nařízeno ošetřujícím lékařem, po případě orgánem hygienické a protiepidemické služby; léčení jsou povinny podrobit se v každém případě osoby nemocné pohlavní nemocí nebo aktivní tuberkulosou.
(2) K osobě, která onemocněla přenosnou nemocí uvedenou v § 2 nebo která je podezřelá z onemocnění takovou nemocí, musí být podle jejího zdravotního stavu neprodleně přivolán lékař anebo jí musí být jinak opatřena lékařská pomoc. Tím jsou povinni
a) odpovědný člen domácnosti nemocného nebo zletilý spolubydlící nemocného,
b) osoba, která ošetřuje nemocného,
c) majitel bytu nebo domovní důvěrník,
d) odpovědný vedoucí školy nebo jiného učiliště nebo skupiny osob společně ubytovaných při onemocnění osoby, svěřené jeho péči nebo zdržující se v takovém učilišti, nebo člena skupiny; stejnou povinnost má osoba odpovědná za vedení podniku, závodu nebo zařízení pro hromadné ubytování při onemocnění osob tam zaměstnaných nebo tam ubytovaných.
(3) Povinnost opatřit lékařskou pomoc nastává u osob uvedených v odstavci 2 písm. b) až d) jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě nebo nesplnila-li tato osoba neprodleně tuto svoji povinnost.
Epidemiologická vyšetřování.
(1) Potřebná vyšetřování v souvislosti s výskytem přenosných nemocí (epidemiologická vyšetřování) provádějí orgány hygienické a protiepidemické služby. Zařízení preventivní a léčebné péče jsou povinna při tomto vyšetřování poskytovat veškerou potřebnou odbornou pomoc. Při epidemiologickém vyšetřování spolupracují orgány hygienické a protiepidemické služby s orgány veterinární služby, jde-li o nemoc přenosnou se zvířat na lidi.
(2) Orgány hygienické a protiepidemické služby, jakož i odborní pracovníci hygienicko-epidemiologických stanic a pracovníci zařízení preventivní a léčebné péče provádějí epidemiologická vyšetřování ve všech místech, kde je možno v souvislosti s onemocněním zjistit okolnosti, důležité pro zjištění ohniska nákazy a posouzení příčin a cest šíření nemoci, a kde je třeba provést potřebná preventivní opatření.
(1) Všechny úřady (orgány), podniky, zařízení a organisace, zvláště dobrovolné organisace pracujících, jsou povinny pomáhat orgánům hygienické a protiepidemické služby, po případě i pracovníkům preventivní a léčebné péče při plnění jejich úkolů v boji proti přenosným nemocem.
(2) Každý, kdo může svou činností napomáhat orgánům hygienické a protiepidemické služby, jakož i pracovníkům preventivní a léčebné péče v boji proti přenosným nemocem, je povinen tak na jejich vyzvání učinit; zejména je povinen sdělit všechny okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování. Osoba nemocná přenosnou nemocí, zejména nemocí pohlavní, je povinna označit lékaři na jeho vyzvání zdroj nákazy a osoby, které mohla sama nakazit.
Ochranná opatření.
(1) Orgány hygienické a protiepidemické služby mohou nařídit potřebná ochranná opatření proti přenosným nemocem. Těmito opatřeními jsou zejména:
1. preventivní prohlídky osob při hromadném ubytování a před hromadnými transporty, po případě i určitých skupin obyvatelstva, které určí podle epidemiologické situace hlavní hygienik,
2. periodické prohlídky osob činných v potravinářství (čítajíc v to osoby činné v jatkách, při dojení mléka a v zelinářských zahradách), ve vodárnách, v dětských a výchovných zařízeních, v zařízeních hromadného ubytování, ve zdravotnických zařízeních, zejména v zařízeních preventivní a léčebné péče a při výrobě léčiv, dále v holičství a kadeřnictví, v podnicích živočišné výroby, v nichž jsou zavedena veterinární opatření ke zdolání nemoci přenosné se zvířat na lidi, v čisticích stanicích, v kanalisačních zařízeních, v kafileriích, ve sběrnách uhynulých zvířat a na mrchovištích, jakož i prohlídky jiných skupin obyvatelstva, které určí podle epidemiologické situace hlavní hygienik.
(2) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny podrobit se vyšetřování klinickému i laboratornímu v zařízeních, která určí okresní hygienik.
(3) O ochranném očkování proti přenosným nemocem platí zvláštní předpisy.
(1) K prohloubení boje proti přenosným nemocem mohou orgány hygienické a protiepidemické služby též
a) provádět nebo nařídit desinfekci a asanaci podezřelých vod, půdy a jiných předmětů a míst, po případě zakázat nebo omezit užívání podezřelých studní, pramenů, povrchových vod a jiných vodních zdrojů, pokud nejde o provozní vody,
b) zakázat nebo omezit výrobu, prodej a podávání některých druhů poživatin.
(2) O hubení škodlivých živočichů platí zvláštní předpisy.
Protiepidemická opatření.
(1) Ošetřující lékař nařídí isolaci osob nemocných přenosnou nemocí uvedenou v § 2 a isolaci osob, u nichž se sice projevují některé příznaky takové přenosné nemoci, ale není možno bezpečně soudit na onemocnění touto nemocí (podezřelých z onemocnění přenosnou nemocí). Isolaci může nařídit ošetřující lékař i u jiných přenosných nemocí, je-li to v zájmu ochrany kolektivu.
(2) Isolace se provádí v nemocnici nebo v příslušném odborném léčebném ústavu (ústavní isolace), po případě v domácnosti nemocného nebo podezřelého z onemocnění (domácí isolace).
(3) Isolace musí být provedena tak, aby bylo zamezeno další šíření nemoci.
(4) Domácí isolaci může povolit ošetřující lékař při
a) tuberkulose,
b) pohlavních nemocech,
c) brucelosách,
d) otravách a nákazách z poživatin,
e) růži,
f) černém (dávivém) kašli,
g) tularemii,
h) některých leptospirosách,
ch) spalničkách,
i) zarděnkách,
j) planých neštovicích,
k) epidemickém zánětu příušních žláz,
l) trachomu v počasném období nemoci,
m) slintavce,
n) nakažlivém zánětu sliznice ústní,
o) toxoplasmose,
p) trichinose,
q) ankylostomatose,
r) helmintosách,
s) svrabu,
t) rinoskleromu, pokud nejde o počasné období nemoci,
u) chřipce a
v) mastitidách rodiček,
jsou-li pro to dány předpoklady prostorové i věcné a lze-li provádět průběžnou desinfekci a řádné ošetření nemocného; v pochybných případech rozhodne o domácí isolaci okresní hygienik.
(5) Nejsou-li dodržovány zásady účinné domácí isolace, může okresní hygienik dodatečně nařídit isolaci ústavní.
(6) Po dobu domácí isolace je nemocný (podezřelý) pod soustavným dohledem lékaře a je povinen dovolit přístup do své domácnosti jak lékaři tak i jím pověřenému zdravotnickému pracovníku.
(7) Provádí-li se domácí isolace při tuberkulose, může okresní hygienik nařídit na návrh ošetřujícího lékaře oddělení rodinných příslušníků od nemocného, po případě přemístění dětí z jeho domácnosti na dobu nezbytné potřeby do vhodné rodinné nebo ústavní péče.
(8) Ve výjimečných případech může být povolena domácí isolace i u nemocí, při nichž je jinak nařízena isolace ústavní. Povolení k tomu může dát okresní hygienik; v závažnějších případech si vyžádá okresní hygienik schválení krajského hygienika.
(9) Hlavní hygienik nebo s jeho souhlasem krajský hygienik může podle pokroků lékařské vědy nebo podle změny v povaze nemoci rozšířit nebo zúžit výpočet uvedený v odstavci 4.
(1) Po dobu domácí isolace musí být u lůžka nemocného prováděna dokonalá průběžná desinfekce podle pokynů ošetřujícího lékaře.
(2) Bezprostředně po tom, co nemocný přenosnou nemocí byl dopraven do ústavní isolace, změnil byt, byl vyléčen nebo zemřel, provede příslušná hygienicko-epidemiologická stanice závěrečnou desinfekci na všech místech, kde je toho zapotřebí.
(3) V souvislosti s průběžnou nebo závěrečnou desinfekcí provede hygienicko-epidemiologická stanice podle potřeby i hubení škodlivých živočichů.
(4) Způsob a druh desinfekce stanoví ministerstvo zdravotnictví zvláštními směrnicemi.
Okresní hygienik může nařídit, aby byty nemocných přenosnými nemocemi nebo podezřelých z onemocnění těmito nemocemi, po případě i domy, v nichž tyto osoby přebývají, byly při povolené domácí isolaci označeny vhodnými varovnými nápisy.
Okresní hygienik může vyslovit na přechodnou dobu nebo trvale zákaz výkonu určitého povolání nebo činnosti, při nichž by se mohla šířit nákaza,
a) osobám nemocným přenosnou nemocí po čas nemoci,
b) osobám trpícím chronicky probíhajícími onemocněními, kdy je nebezpečí přenosu a rozšíření nemoci,
c) osobám podezřelým z onemocnění přenosnou nemocí a osobám podezřelým z nákazy po čas inkubace [§ 14 písm. c)], jakož i
d) nosičům choroboplodných zárodků (§ 16).
Okresní hygienik může
a) nařídit ochranné očkování osob v okolí nemocného přenosnou nemocí,
b) zakázat nebo omezit po dobu nutnou k provádění desinfekce provoz v určitých místnostech, budovách a zařízeních nebo přepravu určitými dopravními prostředky,
c) podrobit osoby, které vešly přímo nebo nepřímo ve styk s nákazou, u nichž se však neprojevují příznaky onemocnění (podezřelé z nákazy), karanténě, která spočívá v tom, že osoby podezřelé z nákazy se oddělí od ostatních a jsou lékařem vyšetřovány a pozorovány; karanténa se provádí v bytech, v ústavech, v zařízeních a na všech jiných místech, kde je toho třeba v zájmu boje proti přenosným nemocem, po případě v zařízeních k tomu účelu zřízených orgány státní zdravotní správy, a to po dobu, kterou určí orgán hygienické a protiepidemické služby. Jsou-li pro to důvody, podrobí okresní hygienik osoby podezřelé z nákazy jen částečné karanténě, která spočívá v zákazu určitých činností, při nichž by mohla být nákaza šířena [§ 13 písm. c)], a to po určitou dobu, po kterou tyto osoby jsou též pod lékařským dohledem. Podle okolností podrobí okresní hygienik tyto osoby pouze lékařskému dohledu, který spočívá v tom, že jsou na všech místech svého pobytu lékařem vyšetřovány a pozorovány; za tím účelem jsou povinny se hlásit u obvodního (dílenského) lékaře.
Zvláštní opatření při epidemiích.
(1) Vznikne-li nebezpečí epidemie, může hlavní hygienik nebo s jeho souhlasem krajský hygienik nařídit mimořádné ochranné očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo jeho určité skupiny.
(2) Je-li nebezpečí epidemie, může okresní, po případě krajský hygienik se souhlasem nadřízeného hygienika
a) zakázat nebo omezit výrobu, úpravu, úschovu, dopravu, dovoz, vývoz, prodej a jiné nakládání s předměty, kterými může být šířena nákaza, zejména s poživatinami, a v součinnosti s orgány veterinární služby zakázat nebo omezit jakékoliv nakládání se zvířaty nebo surovinami živočišného původu, kterými může být šířena nemoc přenosná se zvířat na lidi, po případě nařídit hubení takových zvířat,
b) zakázat nebo omezit styk některých skupin obyvatelstva s ostatním obyvatelstvem, zejména omezit cestování obyvatel některých oblastí a omezit dopravu některými oblastmi,
c) zakázat nebo omezit pořádání slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných podniků, veřejných i soukromých shromáždění a trhů,
d) uzavřít dětská a výchovná zařízení všeho druhu, jakož i ubytovací podniky, po případě zastavit přijímání dětí i dospělých do těchto zařízení a podniků,
e) uzavřít nebo omezit provoz zařízení společného stravování,
f) zakázat nebo omezit používání studní, pramenů, rybníků, potoků a řek, koupališť přírodních i krytých, očistných lázní a prádelen,
g) nařídit v rámci ohniskové desinfekce obyvatelstvu hromadné hubení škodlivých živočichů.
Nosiči choroboplodných zárodků.
(1) Všechny osoby, které vyměšují zárodky břišního tyfu, paratyfu B a ostatních salmonelos, úplavice a záškrtu, po případě i jiné osoby vyměšující choroboplodné zárodky nebo cizopasníky, které musí být hlášeny a vedeny v evidenci podle § 2 odst. 3 (dále jen „nosiči choroboplodných zárodků“), musí se podrobit zvláštním opatřením nařízeným okresním hygienikem, aby se zabránilo ohrožení zdraví občanů.
(2) Nosič choroboplodných zárodků je povinen zejména
a) podrobit se stálému lékařskému dohledu a pravidelnému bakteriologickému vyšetřování, jakož i léčení a dostavit se za tím účelem do příslušného zdravotnického zařízení,
Войдите для заметок, избранного и уведомлений
Информация об акте
| Цитирование | Положение No 40/1955 Сб. о борьбе с инфекционными заболеваниями |
|---|---|
| Тип акта | - |
| Автор | - |
| Сборник | Сборник законов |
| Дата опубликования | 31.08.1955 |
|---|---|
| Действует с | 01.09.1955 |
| Действует до | - |
| Статус | Действующий |
Текст нормативного акта носит информационный характер.
Комментарии 0