7 C 239/2021-14

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne 5. 8. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 8 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 4. 6. 2020 úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná 4. 7. 2020. Dle článku III. smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 540 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů, žalobce dále náklady vznikající žalobci v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marží pro žalobce. Žalobce
má dále nárok na poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto.“ Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a poplatků v celkové výši 1 705 Kč Tyto byly splatné nejpozději 4. 7. 2020 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po splatnosti pohledávky. Úvěr byl žalovanému poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce, žalovaný však úvěr neuhradil. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 30. 12. 2020.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali.
Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle nálezu Ústavního soudu IV.ÚS 457/10 výkonu práva, který zneužitím soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 listiny.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, nestanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřit věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.
Z důkazu označeného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že žalobce jako věřitel, žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku a násl. a dle zák. č. 257/2016 Sb. Věřitel se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 4. 7. 2020 s navýšením 1 705 Kč, RPSN smlouvy o úvěru činí 987,22 %. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že částka 7 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 4. 6. 2020 na účet uvedený žalovaným.
Uzavřenou smlouvu ze dne 4. 6. 2020 soud považoval za absolutně neplatnou, nikoliv však z toho důvodu, že na smlouvě nebylo uvedeno datum. Soud vycházel z toho, že smlouva byla uzavřena dne 4. 6. 2020, když v tento den byl žalobcem žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč poskytnut. Úvěrovou smlouvu však soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout, z úřední povinnosti aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného vyplývá, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 987,22 % ročně a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,49 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 28,47 % ročně. Je nerozhodné, zda navýšení žalobce nazývá poplatkem či úrokem. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku a následující z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce žalovanému poskytl částku 7 000 Kč, žalovaný žalobci ničeho neuhradil. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč. Soud dále žalobě vyhověl z části, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši 8,25 % ročně, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobce prokázal, že upomínka byla předána poštovnému úřadu k přepravě dne 30. 12. 2020 a následujícího dne, tj. 31. 12. 2020, se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit okamžitě tj. do 1. 1. 2021, od 2. 1. 2021 je v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. Sazebník poplatků. Dle pol. 1, 1a za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč. Dle pol. 2, 1a za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000 Kč, činí soudní poplatek 400 Kč. Dle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokud soud pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.
Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1.
O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Žalobce byl ve věci úspěšný ze 79 %, z 21 % byl neúspěšný. Žalobci tak náleží 58 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i k požadovanému příslušenství (viz. nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08). Náklady řízení žalobce představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč, který žalobce již uhradil, 600 Kč, který žalobce ještě bude povinen uhradit, tedy za soudní poplatek 1 000 Kč, další účelně vynaložené náklady řízení představují náklady za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b odst. 1, 3 úkony právní pomoci á 200 Kč, rovná se 600 Kč (za 1. příprava převzetí věci, za 2. sepis předžalobní upomínky, za 3. sepis žaloby), 3 režijní paušály § 14b odst. 5 písm. a), 3 režijní paušály á 100 Kč, rovná se 300 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem náklady řízení žalobce činí 2 089 Kč, z toho 58 % rovná se 1 211,62 Kč.