25 C 20/2026-118

1.Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 205 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a trestného činu poškozování cizích práv, čímž způsobil právní předchůdkyni žalobkyně společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, ), sídlem , adresa, (v důsledku vkladu části podniku společnosti , právnická osoba, do společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s účinností od , datum, , přičemž tato společnost následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností , právnická osoba, a.s. s účinností ke dni , datum, ), škodu ve výši 43 205 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným s účinností od , datum, postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, , který byl spojen s předžalobní upomínkou a stanovil žalovanému lhůtu k uhrazení pohledávky do , datum, . Žalovaný na pohledávku uhradil pouze 8 000 Kč a dále ničeho. Žalobkyně se tak domáhá částky 35 205 Kč.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.

3.Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, čímž se jejich souhlas s tímto postupem předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci téhož dne, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a trestného činu poškozování cizích práv. Tohoto jednání se dopustil tím, že dne , datum, na jméno třetí osoby bez jejího vědomí a souhlasu uzavřel úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě odebral zboží v celkové hodnotě 43 205 Kč. Z této částky byla žalovaným uhrazena pouze částka 8 000 Kč, čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 35 205 Kč. Pohledávka z titulu náhrady škody původně náležela společnosti , právnická osoba, V důsledku vkladu části podniku společnosti , právnická osoba, do společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s účinností od , datum, , přičemž tato společnost následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností , právnická osoba, s účinností ke dni , datum, došlo k jejímu přechodu na společnost , právnická osoba, . Dne , datum, pak byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovaným s účinností od , datum, na žalobkyni jako nabyvatele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, , který byl spojen s předžalobní upomínkou a stanovil žalovanému lhůtu k uhrazení pohledávky do , datum, . Žalovaný však již na pohledávku neuhradil ničeho.

5.Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

6.Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

7.Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8.Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9.Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že se žalovaný dopustil trestního jednání, ze kterého byl uznán vinným a kterým způsobil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, majetkovou újmu, kterou doposud neodčinil. Soud vzal za nesporné tvrzení žalobkyně, že na celkovou škodu ve výši 43 205 Kč bylo uhrazeno pouze 8 000 Kč a k úhradě tak zbývá částka ve výši 35 205 Kč, kterou žalobkyni přiznal. První prokázána výzva žalobkyně k plnění stanovila žalovanému datum úhrady ke dni , datum, , ode dne následujícího je pak žalovaný prokazatelně v prodlení, kdy soud od tohoto dne přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kdy rozhodným datem pro určení výše úroku je právní moci trestního rozhodnutí, kterým byla žalovanému uložena povinnost k náhradě škody. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.

10.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 899,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 409 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 205 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t., včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 35 205 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 670 Kč ve výši 1 820,70 Kč.

11.O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.