23 C 130/2020-17

Návrhem doručeným soudu dne 30. 10. 2020 se žalobce na žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení 8 597 Kč s příslušenstvím, a to na základě následujících skutkových tvrzení: Žalovaný v období od [datum] do [datum] ve své provozovně [anonymizováno]
v [obec] prostřednictvím zvukového přístroje bez licenčního oprávnění od žalobce provozoval a zpřístupňoval veřejnosti předměty ochrany autorských práv, chráněné autorským zákonem, neboť přes upozornění poskytnuté při kontrole [datum] s nimi neuzavřel smlouvu. Obvyklá odměna dle tehdy platných Sazebníků by činila 2 845,80 Kč + 1 452,78 Kč. Jelikož žalovaný nevyužil možnost uzavřít nabízenou licenční smlouvu, vyzval jej žalobce k vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé autorské odměny, žalovaný však nic nezaplatil.
Soudu je z jeho rozhodovací činnosti v obdobných sporech mj. známo, že: Na základě rozhodnutí Ministerstva kultury o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy podle § 98 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů (autorský zákon, dále jen AZ), na základě smluv o zastupování autorských a příbuzných majetkových práv, a na základě smluv se zahraničními kolektivními správci o zastupování a ochraně autorských a příbuzných práv je žalobce oprávněn mimo jiné: udělovat souhlas, sjednávat a vybírat licenční odměny za takové užití či se domáhat nároků na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného užití děl, a to v případě provozování televizního vysílání podle § 23 AZ i ve prospěch zastupovaných kolektivních správců. Při výkonu kolektivní správy jedná žalobce podle § 100 a § 97 AZ svým jménem na účet zastupovaných.
K soudnímu jednání 12. 1. 2021 se žalovaný nedostavil a omluvil se telefonicky, tím se zbavil procesních možností uvést svá tvrzení a návrhy důkazů, závěrečného vyjádření a návrhu. Soud poté provedl dokazování:
Sazebník [anonymizováno] na r. 2018 (příloha C)
Sazebník [anonymizováno] na r. 2019 (příloha D)
Záznam o provedené kontrole z [datum] (příloha E)
Návrh licenční smlouvy z [datum] včetně přílohy [číslo] (příloha F)
Výzva k zaplacení bezdůvodného obohacení – nároky OSA a DILIA z [datum] včetně přílohy [číslo] (příloha G)
Předžalobní upomínka z [datum] včetně kopie podacího archu (příloha H)
Výpis ze ŽR žalované (příloha 1)
Další dokazování účastníci nenavrhli.
Na základě zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo bezdůvodné obohacení - peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř.), soud se proto při zdůvodnění rozhodnutí omezil pouze na závěr o skutkovém stavu a na právní posouzení věci.
Z provedeného dokazování soud učinil tyto skutkové závěry: Žalobce byl oprávněn zastupovat autory, jakož i další subjekty. Žalovaný podniká na základě živnostenského oprávnění. V předmětném období od [datum] do [datum] dle provedené kontroly žalovaný prostřednictvím zvukového přístroje provozoval chráněná autorská díla. Dle záznamu z kontroly z [datum] šlo o reprodukční zařízení v provozovně žalovaného. Smlouvu přes obdržený návrh neuzavřel ani přes výzvu žalobce. Žalobci proto vůči žalovanému náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení v podobě dvojnásobku obvyklé licenční odměny tj. žalovaných 8 597 Kč.
Dle § 95 zák. č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů ve znění platném a účinném v předmětných letech 2018 2019
(dále jen „autorský zákon“ nebo AZ) je účelem kolektivní správy práv podle tohoto zákona (dále jen „kolektivní správa“) kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Práva povinně kolektivně spravovaná jsou pak vyjmenována v § 97d AZ.
Dle § 20 odst. 1 a 2 AZ provozováním díla ze záznamu se rozumí zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje, s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23 AZ. Dle § 20 odst. 2 AZ přenosem provozování díla ze záznamu se rozumí současné zpřístupňování díla ze záznamu pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje.
Dle AZ jsou nositelé práv i pro domáhání se nároku na vydání bezdůvodného obohacení zastoupeni ze zákona příslušným kolektivním správcem, v daném případě žalobcem.
Podle odst. 1 a 2 § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle odst. 1 § 2999 NOZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu,
v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
Podle § 40 odst. 4 AZ právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence
v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše obvyklé odměny a návazně i bezdůvodného obohacení byla zjištěna z žalobcových Sazebníků za léta 2018 a 2019.
Jelikož žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky, náleží žalobci také zákonný úrok z prodlení [anonymizováno] p.a. z uvedené částky, a to po datu splatnosti dlužné částky od [datum] do zaplacení
(dle ustanovení § 1970 NOZ).
O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že žalovaný je k náhradě nákladů řízení povinen žalobci a to k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobcem vynaložené činí přitom částku 4 267 Kč a představují ve věci zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, tj. 3 x dle sazby za úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky po 200 Kč (tarifní hodnota do 10 000 Kč), náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč (3 x 100 Kč dle § 13 dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky), 1 500 Kč za úkon účasti při soudním jednání a v souvislosti s tím
300 Kč na náhradu hotových výdajů, výslednou částku je nutno zvýšit o 21 % DPH 567 Kč, jelikož zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.