4 Co 44/2025-214

1.Citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se neoprávněného užívání fotografií označených pod pořadovými čísly 1-194, omluvit se žalobci za neoprávněné užívání fotografií a neuvedení autorství v knize , Anonymizováno, , na webových stránkách a sociálních sítích žalovaného, uvádět žalobce jako autora fotografií specifikovaných v bodě 1. žalobního návrhu a zaplatit částku 465.600 Kč. Žalobce tyto nároky uplatnil na základě tvrzení, že je výlučným autorem předmětných fotografií, soud prvního stupně však dospěl k závěru, že fotografie byly pořízeny v režimu zaměstnaneckého díla a právní úprava takového díla v autorském zákoně žalobce z nároků uplatněných žalobou vylučuje, a proto žalobu zamítl.

2.Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým jej napadl v odstavcích I. a II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky, nikoliv odstavci III. výroku o vrácení záloh na náklady dokazování účastníkům a kterým se domáhal zrušení rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., soudu prvního stupně tedy vytýkal neúplné zjištění skutkového stavu věci v důsledku neprovedení žalobcem navržených důkazů, nesprávná skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Pokud jde o neprovedené důkazy, jde podle žalobce o elektronický flash disk, který žalobce soudu předložil, a který obsahuje elektronické razítko, z něhož je možné zjistit, kdy a jakým přístrojem, za jakých technických parametrů byla fotografie vytvořena a též, že autorem fotografie je žalobce. Dále jde o důkaz prototypem publikace , Anonymizováno, označeným č. 008, v němž byl žalobce žalovaným prezentován jako autor a nakonec žalobce, pokud jde o neprovedené důkazy, soudu prvního stupně vytýká, že neuložil žalovanému, jak žalobce navrhoval, aby soudu předložil celý pracovní spis žalobce k tvrzení, že nebyla uzavřena dohoda o kompenzaci za opotřebení techniky. Neprovedení důkazů podle žalobce soud prvního stupně neodůvodnil, pokud pouze konstatoval, že jsou nadbytečné, a proto nepřispějí k objasnění skutkového stavu věci.

3.Dále žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním z výslechu svědka , jméno FO, . V této souvislosti odkázal na odstavec 30 rozsudku, který se zabývá otázkou, zda žalobce prokázal autorství ke každé ze 194 fotografií a namítal, že , jméno FO, vypověděl, že fotografie pořizoval žalobce s ním podle koncepce, kterou navrhl žalobce. Žalobce podle svědka určil konkrétní místo návozu exponátů, kde budou foceny, jakým způsobem má být každá fotografie pořízena, z jakého úhlu a polohy má být fotografie exponátu pořízena. Soudu prvního stupně vytýká, že se omezil na konstatování, že pokud se na fotografování podílela další osoba, nelze prokázat autorství odvolatele i přesto, že žalobce prokázal, že autorem fotografií bezpochyby je.

4.Žalobce namítá, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 autorského zákona, nezohlednil důkazy, že focení do pracovní náplně žalobce nespadalo, nebylo výslovně sjednáno v pracovní smlouvě, nebyla doložena žádná vnitřní směrnice či pokyn žalovaného, který by takový úkol odvolateli ukládal.

5.Žalobce namítá, že soud prvního stupně zcela pominul klíčové ekonomické souvislosti a opomenul aplikovat ustanovení § 58 odst. 6 autorského zákona. V řízení před prvostupňovým soudem nebylo prokázáno, že by odvolatel za fotografie obdržel jakoukoli přiměřenou odměnu a soud prvního stupně se zabýval toliko otázkou finančního nároku žalobce podle § 40 odst. 4 autorského zákona. Žalobce však v řízení poukazoval na to, že nebyl žádným způsobem od žalovaného ohodnocen za fotografování. Pokud svědek , jméno FO, vypovídal, že přiznal žalobci mimořádnou odměnu, pak ve stejném termínu i výši jako byly odměny vypláceny i dalším zaměstnancům žalovaného a tyto odměny se pohybovaly na úrovni tzv. třináctého platu. Nemohlo se tak podle žalobce jednat o odměnu, která by byla odměnou za specifické dílo, které vytvořil. Odvolatel neměl tvůrčí činnost v náplni práce, od počátku byl přesvědčen, že s žalovaným uzavře licenční smlouvu, žalobci nebylo kompenzováno použití a opotřebení techniky. Žalobce v odvolání stejně jako v prvostupňovém řízení opakovaně argumentoval rozhodnutím SD EU ze dne 11. 12. 2011 sp. zn. C-145/10, které podle něj svědčí v jeho prospěch a soudu prvního stupně vytýkal, že se s ním nevypořádal.

6.Pokud jde o výrok o nákladech řízení, proti němu rovněž žalobce výslovně zaměřil své odvolání, žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že v průběhu řízení porušil zásadu hospodárnosti řízení, když proběhlo přípravné jednání a dále čtyři jednání před soudem prvního stupně, přičemž byl proveden výslech čtyř svědků a bylo navrženo několik listinných důkazů. Má za to, že soud prvního stupně postupoval chaoticky, když např. přestože žalovaný nesložil zálohu na náklady důkazů, vyslechl jím navržené svědky. Již od druhého jednání ve věci dne 31. 3. 2005 byli účastníci opakovaně informováni, že při následujícím jednání budou přednášet závěrečné návrhy, zvláště zarážející je, že ani u jednání dne 7. 5. 2025 soud prvního stupně nerozhodl, avšak jednání odročil a nařídil další jednání. Takto soud prvního stupně násobil důsledky volby zástupce žalovaného, který má sídlo v , Anonymizováno, , v oblasti cestovného. Způsob výslechu čtyř navržených svědků ve dvou jednacích dnech považuje žalobce za nehospodárný.

7.Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který považuje za správný. Namítá-li žalobce, že soud měl provést jako důkaz veškeré fotografie, není tato námitka opodstatněná. Soud se s tímto důkazním návrhem vypořádal jako nadbytečným a podle žalovaného je rozhodující, že důkazy, které byly provedeny, jednoznačně dokládají autorskou spoluúčast jiné osoby na fotografování. Žalovaný souhlasí s posouzením díla jako díla zaměstnaneckého. Žalobce měl k exponátům přístup právě proto, že byl zaměstnancem žalovaného v příslušné funkci a prováděl fotografování na základě pracovního pokynu. Nelze souhlasit s žalobcem v tom, že soud prvního stupně pochybil tím, že neprovedl důkaz prototypem publikace. Tento důkaz by totiž neprokazoval výlučné autorství žalobce k fotografiím. To, že byl žalobce uveden jako autor v určité fázi přípravné, nemění nic na tom, že fotografie byly pořizovány jako zaměstnanecké dílo a na jejich zhotovení se podílely i jiné osoby. K navrhovanému důkazu flash diskem žalovaný uvedl, že z elektronického razítka mohou vyplývat určité údaje, nikoli však to, kdo stiskl spoušť fotoaparátu. Pokud jde o použitou techniku, měl žalobce k dispozici techniku zaměstnavatele, a pokud ji nepoužil, nemůže z toho dovozovat čehokoli ve svůj prospěch. Z provedeného dokazování vyplynulo, že autorem částí fotografií je , jméno FO, , přičemž je nejasné, o jak velkou část fotografií jde. Činnost, kterou žalobce prováděl, se vzhledem k jeho tehdejší pozici u žalovaného zaměřené na marketing a PR očekávala. Žalobce byl pověřen, aby poskytoval součinnost externímu dodavateli, který publikaci zajišťoval, jemuž příslušné fotografie předával. Pokud jde o nepoměr poskytnuté odměny k zisku žalovaného, bylo procesní povinností žalobce tvrdit něco o zisku žalovaného, což však neučinil. Žalovaný tvrdí, že se nejedná o ziskový projekt. Žalovaný poukázal na to, že v průběhu prvostupňového řízení namítal, že v autentické verzi publikace nebylo všech 194 fotografií uvedených v žalobě.

8.Odvolací soud poté, co dospěl k závěru, že odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou, má náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce vyhovět nelze.

9.Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se po úpravách žaloby domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se neoprávněného užívání fotografií, které označil pořadovými čísly 1-194 a jejichž vyobrazení učinil přílohou žaloby, omluvit se žalobci za neoprávněné užívání fotografií a neuvedení autorství v knize , Anonymizováno, na webových stránkách a sociálních sítích žalovaného uvádět žalobce jako autora fotografií a zaplatit částku 465.600 Kč, přičemž tvrdil, že je výlučným autorem těchto fotografií, které vytvořil v době trvání pracovního poměru u žalovaného, kdy vykonával pracovní činnost s názvem pracovník vztahů k veřejnosti. Náplň práce žalobce kromě jiného spočívala v koordinaci vizuální přípravy expozic a výstav a plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka. V době existence pracovního poměru probíhala u žalovaného realizace projektu , adresa, . Dne 17. 11. 2021 bylo nové , Anonymizováno, otevřeno a žalobce byl stanoven koordinátorem a supervizorem Projektu , Anonymizováno, a pověřen dokončením realizace expozice. Žalobce zhotovil jedinečné rozsáhlé fotografické dílo zachycením vystavených exponátů čítající bezmála 194 fotografií a přes 4 500 kusů neupravených fotografií za účelem vytvoření publikace a dalších propagačních materiálů. Veškeré fotografie byly použity pro tvorbu knihy , Anonymizováno, . Fotografie žalobce zhotovil ve výstavních prostorách žalovaného převážně prostřednictvím fotoaparátu ve svém osobním vlastnictví. Žalobce se pokoušel o sjednání licenční smlouvy, avšak neúspěšně. Žalobce byl uveden jako autor v prototypu knihy , Anonymizováno, , v knize , Anonymizováno, již takto uveden není. Žalobce tvůrčí práce realizoval z důvodu nedostatku podřízených kvalifikovaných pracovníků a fotografie zpřístupnil žalovanému. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že je na žalobci, aby tvrdil, že nejsou naplněny pojmové znaky autorského a znaky autorského zaměstnaneckého díla, přičemž ale sám tvrdí skutečnosti, z nichž je zřejmé, že fotografie nesou všechny pojmové znaky zaměstnaneckého díla. Nerozporuje fakt, že byly vytvořeny za účelem splnění povinností vyplývajících z pracovního závazku a tvrdí sám skutečnosti, z nichž tento fakt vyplývá, když mimo jiné uvádí, že fotografie jsou rozsáhlým fotografickým dílem se zachycením vystavených exponátů pro Projekt , Anonymizováno, . Žalovaný činí sporným tvrzení žalobce, že je výlučným autorem fotografií, neboť kromě něj se na jejich vytvoření podíleli , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . Činí nesporným existenci pracovní smlouvy, poukazuje na náplň práce, kde je uvedeno „plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka“. Poukázal na skutečnost, že vlastníkem automobilů zachycených na fotografii je společnost , právnická osoba, , mezi touto společností a , Anonymizováno, krajem byla uzavřena smlouva o výpůjčce, kterou vlastník přenechal žalovanému automobily. Mezi žalobcem a vlastníkem automobilů žádná smlouva uzavřena nebyla. Vytvoření fotografií žalobcem korespondovalo s jeho pracovní pozicí pracovník vztahů k veřejnosti a bylo v souladu s náplní jeho práce. Žalobce fotografoval v rámci své pracovní doby ve výstavních prostorách žalovaného, použitá technika není relevantní, když žalobce měl od žalovaného k dispozici techniku, kterou mohl použít. Předání fotografií zaměstnavateli žalobcem bylo jeho povinností. Pořízení fotografií bylo žalobci uloženo tehdejším ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobci nenáleží právo k výkonu majetkových práv k fotografiím, které náleží žalovanému. Cenu fotografií žalobce přeceňuje. Žalovaný poukázal na to, že prostor pro kreativitu byl minimální, fotografie jednotlivých automobilů byly pořizovány ve stejném prostředí a s obdobným motivem.

10.Soud prvního stupně vyslechl svědky , jméno FO, , bývalého ředitele žalovaného, , jméno FO, , bývalého zaměstnance žalovaného, , tituly před jménem, , adresa, , vedoucího pobočky žalovaného v , adresa, , jméno FO, , jednatele společnosti , právnická osoba, , a z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění, která s obsahem výpovědí těchto svědků korespondují. Dále soud prvního stupně učinil důkaz listinami – pracovní smlouvou z 30. 12. 2019 s náplní práce žalobce, včetně pověření vedením oddělení a dohody o vyplácení mzdy, dále rozvázáním pracovního poměru, korespondencí mezi účastníky, fotografiemi zobrazujícími postavu , jméno FO, při pořizování fotografií, smlouvou o půjčce uzavřenou mezi , právnická osoba, a , Anonymizováno, a konstatoval, že ostatní důkazy předložené účastníky jsou nadbytečné a nepřispějí k zjištění skutkového stavu věci.

11.Poté soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1, § 10, § 11 odst. 1, § 12 odst. 1, § 58 odst. 1 a 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském (dále jen AZ) a žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce není aktivně legitimován. Konstatoval, že klíčovými otázkami, kterými se zabýval je, zda 1) označené fotografie lze považovat za autorské dílo ve smyslu § 2 odst. 2 autorského zákona, 2) žalobce prokázal, že je autorem každé z jednotlivě označených 194 fotografií a 3) k jejich zhotovení došlo za trvání pracovního poměru žalobce při plnění povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Dovodil, že fotografie lze za autorské dílo považovat a že žalobce neprokázal své výlučné autorství ke každé ze 194 jednotlivě označených fotografií. Svědkové potvrdili, že nezanedbatelnou měrou se na zhotovení fotografií podílel , jméno FO, . Na fotografiích, jimiž byl proveden důkaz, je tento zachycen s fotoaparátem v ruce při pořizování fotografií muzejních exponátů vozidel, tuto skutečnost potvrdil rovněž žalobce. Rozlišit, které konkrétní fotografie jsou výlučným autorským dílem žalobce a které naopak zhotovila jiná osoba, bylo povinností žalobce, a ten nic takového neučinil. Tvrdil totiž, že všech označených 194 fotografií zhotovil sám, toto své tvrzení však neprokázal. V situaci, kdy není jasné, které fotografie jsou skutečně autorským dílem žalobce, a které nikoliv, a jsou zde nezpochybnitelné důkazy svědčící o tom, že na jejich zhotovení se podílela zčásti jiná osoba, nemohl žalobce s žalobou uspět. Jelikož, ale jak bude uvedeno níže, dospěl k závěru, že jde o dílo zaměstnanecké, dovodil, že právní úprava zaměstnaneckého díla v autorském zákoně vylučuje žalobce z nároků uplatněných žalobou i za předpokladu, že by byl výlučným autorem označených fotografií. Pokud jde o otázku, zda fotografie podléhají režimu zaměstnaneckého díla, soud prvního stupně k tomu uvedl, že tento závěr učinil, protože žalobce měl k jednotlivým exponátům nacházejícím se v areálu pobočky muzea pod současným názvem , adresa, přístup jen v důsledku svého pracovního zařazení šéfa marketingu a jen v pracovní době. Práce na přípravě budoucí expozice vozidel , adresa, koordinoval vedoucí pobočky muzea , tituly před jménem, , jméno FO, , který myšlenku pořídit fotodokumentaci konzultoval s tehdejším ředitelem muzea , jméno FO, , který vyjádřil souhlas s pořízením fotodokumentace a svědku potvrdil, že je zde k dispozici šéf marketingu, který fotodokumentaci pořídí. Přístup k exponátům v téže době veřejnosti nepřístupným měl žalobce vzhledem ke svému pracovnímu zařazení a svěřenému úkolu. Kromě žalobce fotografie exponátů pořizoval rovněž , jméno FO, . Způsob přípravy exponátů před jejich fotografováním a koncept použitý při zhotovení fotografií nebyl originálním konceptem, obdobným způsobem byly pořizovány fotografie jiných exponátů od soukromých osob. Pořizování fotodokumentace exponátů bylo běžnou praxí muzea.

12.Soud prvního stupně konstatoval, že žalobci by náleželo pouze právo na udělení souhlasu k postoupení práva výkonu majetkových práv k dílu zaměstnavatelem třetí osobě, o to však v žalobě nežádal. Žalobce nemůže žalovanému bránit v užívání fotografií, nepřichází v úvahu omluva za neoprávněné užívání fotografií a jejich zveřejnění. Ani požadavek uvádět žalobce jako autora fotografií neobstojí, neboť žalovanému jako zaměstnavateli svědčí právo uvádět fotografie na veřejnost pod svým jménem. Přiznání finančního nároku žalobci podle § 40 odst. 4 autorského zákona je vyloučeno na základě zjištění, že žalovaný s dílem nenakládal neoprávněně.

13.Vady řízení, k nimž odvolací soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelem namítány a vady uvedené v ust. § 229 odst. 1, 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu nevyplývají. Ani jiné vady, k nimž by odvolací soud, pokud by je zjistil, musel přihlížet, jen kdyby mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), odvolací soud nezjistil.

14.Za stěžejní v této právní věci považuje odvolací soud otázku, zda předmětné fotografie jsou zaměstnaneckým dílem či nikoliv. Tuto otázku soud prvního stupně posoudil správně, když dovodil, že o zaměstnanecké dílo jde, neboť fotografie byly vytvořeny ke splnění povinností žalobce vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Žalobce byl v době, kdy byly fotografie pořizovány za účelem dokumentace a propagace expozice vozidel , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , zaměstnancem žalovaného na pozici pracovník vztahů k veřejnosti s náplní práce mimo jiné koordinace vizuální přípravy expozic, výpomoc při zajišťování akcí žalovaného a též plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka. Pořízení fotodokumentace koordinoval vedoucí pobočky muzea , tituly před jménem, , jméno FO, , který myšlenku pořídit fotodokumentaci konzultoval s tehdejším ředitelem muzea , jméno FO, , který s myšlenkou pořídit fotodokumentaci souhlasil a svědku , jméno FO, potvrdil, že je zde k dispozici šéf marketingu, tedy žalobce, který fotodokumentaci pořídí. Sám žalobce uvedl, že fotografie pořizoval z důvodu nedostatku podřízených pracovníků, tedy v rámci plnění svých pracovních úkolů u žalovaného. Žalobce měl k exponátům, které fotografie zobrazovaly, přístup v prostorách žalovaného a jen v pracovní době. Na pořizování fotografií se podílel další zaměstnanec žalovaného , jméno FO, , spolupracovali na něm též další zaměstnanci žalovaného. Podle výpovědi svědka , jméno FO, svědek, který rozhodoval o výši odměn, přihlédl při stanovení výše odměn žalobce k tomu, že žalobce pořizoval fotodokumentaci exponátu. Na fotografiích byly zobrazeny exponáty vozidel a motorů, jejichž vlastníkem byla , právnická osoba, , které byly zapůjčeny žalovanému za účelem vytvoření expozice, přičemž pořádání expozic patří do předmětu činnosti žalovaného a fotografie byly pořízeny za účelem dokumentace a propagace expozice.

15.Za této situace, kdy výkon autorova žalobou uplatněného majetkového práva, tedy výkon práva dílo užít (§ 58 odst. 1 AZ ve spojení s § 12 AZ), svědčí žalovanému, žalobou uplatněné požadavky, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání fotografií, omluvit se (§ 40 odst. 1 písm. e/ bod 1 AZ) a zaplatit částku 465.600 Kč (§ 40 odst. 4 AZ), za neoprávněné užití nemohou být oprávněné proto, že žalovaný dílo neužil neoprávněně, přičemž pro toto rozhodnutí není podstatné, zda je žalobce výlučným autorem či spoluautorem díla.

16.Vytýká-li tedy žalobce v odvolání soudu prvního stupně neprovedení důkazu flash diskem a prototypem publikace , Anonymizováno, , není tato výtka oprávněná, neboť soud prvního stupně zcela správně považoval tyto důkazy, kterými žalobce hodlal prokazovat autorství fotografií, za nadbytečné.

17.Souhlasit se závěrem soudu prvního stupně a jeho postupem potud, dovodil-li, aniž provedl žalobcem navržené důkazy a žalobce poučil podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o důkazním břemeni, že žalobce neprokázal své výlučné autorství ke každé ze 194 fotografií, nelze. Chtěl-li soud prvního stupně žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene k tvrzení, že žalobce je autorem fotografií, bylo jeho povinností provést žalobcem navržené důkazy a nebyly-li sporné skutečnosti prokázány, žalobce o existenci důkazního břemene poučit, vyzvat k navržení důkazů a poučit o následcích neunesení důkazního břemene, což však neučinil. Jelikož je ale, jak je uvedeno již výše, správný závěr soudu prvního stupně, že za situace, kdy bylo prokázáno, že jde o dílo zaměstnanecké, žalobou uplatněné nároky žalobci bez dalšího nesvědčí, tudíž pro rozhodnutí o těchto nárocích není relevantní, zda žalobce je či není výlučným autorem díla, toto pochybení soudu prvního stupně nic nemění na věcné správnosti jeho rozhodnutí.

18.Soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li důkaz celým pracovním spisem žalobce. Žalobce navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost tento spis předložit k prokázání tvrzení, že nebyla uzavřena dohoda o kompenzaci za opotřebení techniky a že žalovaný neposkytl odvolateli žádnou techniku pro zajištění fotografií. Tyto otázky nejsou pro posouzení, zda jde o zaměstnanecké dílo, stěžejní, neboť i kdyby tomu tak bylo, jednalo by se při splnění ostatních podmínek (autor jej vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu) o dílo zaměstnanecké. Pojmovými znaky autorského díla je a) existence díla, b) existence pracovněprávního závazku mezi autorem a zaměstnavatelem a c) vytvoření díla za účelem splnění povinností vyplývajících z tohoto právního závazku. Podmínkou vzniku zaměstnaneckého díla je vždy výkon závislé činnosti autora. Existují právní skutečnosti, z nichž lze nepřímo usuzovat (nejsou-li přímá zjištění o stavu věci), zda se jedná o tvorbu díla v rámci závislé činnosti zaměstnance nebo o tvorbu samostatnou, které se týkají vlastnictví surovin a použitých nástrojů, místa výkonu tvůrčí činnosti, délky pracovního poměru stran, možnosti autora co do času a délky vytváření díla, role autora při zajišťování spolupracovníků a jejich odměňování, předmětu činnosti zaměstnavatele apod. Bylo-li v řízení, jak je výše uvedeno, vzhledem k existenci řady skutečností, z nichž lze nepřímo usuzovat na to, že jde o dílo zaměstnanecké, již prokázáno, že o dílo zaměstnanecké jde, na tomto závěru by nic nezměnilo, pokud by zaměstnavatel žalobci neposkytl techniku, tj. fotoaparát a nebyla by uzavřena dohoda o kompenzaci za opotřebení techniky. Navíc bylo v řízení výpovědí svědka , jméno FO, prokázáno, že žalovaný žalobci poskytl fotoaparát zn. , Anonymizováno, .

19.Žalobce soudu prvního stupně vytýká formálně nesprávná skutková zjištění učiněná z výpovědi svědka , jméno FO, , ve skutečnosti ale namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Skutková zjištění, která soud prvního stupně z výpovědi svědka učinil, jsou správná, neboť korespondují s obsahem výpovědi tohoto svědka, o jaká skutková zjištění jde, však vyplývá z ustanovení odstavce 11 odůvodnění napadeného rozsudku, nikoli z odstavce 30 tohoto rozsudku. Jelikož dle odvolacího soudu otázka, zda žalobce je výlučným autorem fotografií za situace, kdy jde o dílo zaměstnanecké s ohledem na to, jaké nároky žalobce v tomto řízení uplatnil, není pro rozhodnutí podstatná, lze souhlasit se soudem prvního stupně, že bylo-li prokázáno, že na pořízení fotografií se podílel , jméno FO, , není zapotřebí zabývat se rozlišením, které fotografie použil žalobce a které , jméno FO, . Z tohoto pohledu je též irelevantní argumentace žalobce v odvolání k otázce autorství fotografií.

20.Výtka žalobce, že soud prvního stupně opomněl aplikovat ustanovení § 58 odst. 6 AZ, není důvodná. Žalobce se v tomto řízení nedomáhal nároku na přiměřenou odměnu dle ustanovení § 58 odst. 6 AZ, ale uplatnil nároky podle § 40 odst. 4 AZ a soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že tento nárok žalobce není dán.

21.Pokud jde o žalobní požadavek uvádět žalobce jako autora předmětných fotografií, i o tomto rozhodl soud prvního stupně správně, když aplikoval ustanovení § 58 odst. 4 AZ, a dospěl k závěru, že žalovaný je oprávněn uvádět dílo na veřejnost pod svým jménem, neboť žalobce ani netvrdil, natož aby prokázal, že měl s žalovaným sjednáno právo na uvedení svého jména jako autora v případě publikace díla.

22.Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, tj. odst. I. výroku, podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

23.Ani odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení nepovažuje odvolací soud za důvodné. Otázka, zda důkazy byly provedeny, aniž byla složena záloha na jejich náklady, je pro posouzení účelnosti nákladů řízení vzniklých žalovanému zcela irelevantní. Pokud jde o námitku, že řízení probíhalo nehospodárně, když kromě přípravného jednání proběhla další 4 jednání ve věci, je zapotřebí uvést, že žalovanému, ať byl postup soudu prvního stupně hospodárný či nikoli, s účastí u jednání soudu náklady vznikly a neexistuje důvod pro jejich nepřiznání žalovanému. Z tohoto důvodu odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i v odstavci II. výroku o nákladech řízení, a to podle ustanovení § 219 o. s. ř.

24.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měl úspěch žalovaný, kterému s tímto řízením vznikly náklady ve výši 28.571,73 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu) à 10.180 Kč se dvěma režijními paušály à 450 Kč, cestovné vlakem k jednání odvolacího soudu z , Anonymizováno, do Olomouce a zpět 853 Kč a náhradu za ztrátu času cestou k jednání za 10 půlhodin à 150 Kč včetně DPH 4.958,73 Kč.