16 C 53/2024-76

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a k pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, to vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , jak je zapsáno na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, s tím, nechť jsou tyto nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a žalobkyni je vůči žalovanému soudem přiznána přiměřená náhrada ve výši 1 100 000 Kč, eventuálně nechť je nařízen prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě. K nemovitým věcem uvedla, že tyto se žalovaným, který je jejím bratrem, nabyli každý v podílu o velikosti ideální ½ na základě usnesení soudu o schválení dědické dohody č. , Anonymizováno, ze dne 4. 9. 2002. Žalovaný tyto nemovitosti užívá k bydlení. Žalobkyně nemá další zájem na setrvání v podílovém spoluvlastnictví k nemovitým věcem, kdy s odkazem na ustanovení § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) konstatovala, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a může žádat jeho zrušení. Snaha žalobkyně o smírné řešení této dlouhodobě neřešené situace byla neúspěšná. Žalobkyně k věci dále konstatovala, že nemovité věci nelze rozdělit bez snížení jejich hodnoty, současně vyjádřila nesouhlas s přikázáním nemovitých věcí do jejího výlučného vlastnictví.

2.Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že obývá polovinu rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Nesouhlasí s tím, že by hodnota předmětných nemovitostí činila 2 200 000 Kč, jak tvrdí žalobkyně, a to vzhledem k jejich velmi špatnému technickému stavu. Hodnota nemovitých věcí by měla být určena na základě znaleckého posudku. Dříve, když žalobkyně se žalovaným řešila zrušení podílového spoluvlastnictví, uváděla ceny podstatně nižší, kdy k vyplacení podílu žalovaného nabízela pouze částku 200 000 Kč. S ohledem na aktuální tíživou životní a finanční situaci žalovaného, který je invalidním důchodcem pro invaliditu třetího stupně a jeho zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat závislou práci, je pro něj velmi obtížné získat finanční prostředky potřebné k vyplacení žalobkyně. Žalovaný předmětné nemovitosti obývá od svého narození, je na ně citově vázán. Eventuální nařízení prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě tak považuje za velmi nevhodné, kdy nutnost odstěhování se z předmětných nemovitostí by mohla pro žalovaného znamenat značnou újmu. Odkázal na § 1140 odst. 2 o. z., dle kterého spoluvlastník nesmí žádat o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Žalovaný je přesvědčen, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání takovým způsobem, kdy by byl žalovaný nucen nemovitosti opustit, za jeho současného nepříznivého zdravotního stavu by bylo k jeho újmě, v naprosto nevhodnou dobu. Žalovaný má za to, že zrušení spoluvlastnictví navržené žalobkyní by mělo být odloženo, kdy důvody pro tento odklad spatřuje zejména ve svém nepříznivém zdravotním stavu, který se může v budoucnu změnit. Současně poukázal na to, že by si rád našel přítelkyni, která by mu s vypořádáním pomohla.

3.Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

4.Účastníci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí – pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, to vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovité věci“), kdy každý z účastníků je vlastníkem podílu o velikosti ideální ½ nemovitých věcí. Vlastnické právo k podílům na nemovitých věcech účastníci nabyli na základě usnesení soudu o schválení dědické dohody č. , Anonymizováno, ze dne 4. 9. 2002. Žalobkyně nemá nadále zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví k nemovitým věcem, současně nesouhlasí s přikázáním nemovitých věcí do jejího výlučného vlastnictví. Žalovaný s ohledem na svou aktuální finanční situaci, kdy je příjemcem pouze invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, není schopen opatřit dostatečné finanční prostředky k vypořádání se žalobkyní v případě přikázání nemovitých věcí do jeho výlučného vlastnictví. Pokud se jedná o důvody k odkladu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi účastníky, žalovaný uvedl, že tyto jsou dány jeho nepříznivým zdravotním stavem, který se může v budoucnu zlepšit, současně mu v budoucnu může s vypořádáním potenciálně pomoci třetí osoba (budoucí přítelkyně).

5.Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění s ohledem na znění jeho ustanovení § 3028, dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

6.Dle § 1115 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

7.Dle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8.Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9.Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

10.Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11.Dle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.

12.Dle § 97 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

13.Dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

14.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 vydaného ve věci sp. zn. 22 Cdo 4604/2016 lze návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví uplatnit jak v samostatném řízení, tak i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; v posledně uvedeném případě půjde o vzájemnou žalobu a soud nebude moci rozhodnout o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, aniž by dříve či alespoň současně nerozhodl o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví. O návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví je třeba rozhodnout samostatným výrokem. Z tohoto rozhodnutí současně vyplývá, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

15.Soud má s ohledem na výše uvedené za prokázané, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky nemovitých věcí, jak byly specifikovány výše, každý v podílu o velikosti ideální ½ nemovitých věcí. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví výše citovanou žalobou, když mezi účastníky v této věci nedošlo k dohodě.

16.Soud se nejprve (v souladu se závěry Nejvyššího soudu viz výše) zabýval návrhem žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví, který byl odůvodněn tím, že aktuálně nepříznivý zdravotní stav žalovaného se může zlepšit, eventuálně mu s vypořádáním spoluvlastnictví ve smyslu získání finančních prostředků potřebných k úhradě přiměřené náhrady žalobkyni v případě přikázání nemovitých věcí do jeho výlučného vlastnictví, může vypomoci třetí osoba (budoucí přítelkyně). Soudu v této souvislosti nezbývá než konstatovat, že i s ohledem na tvrzení žalovaného nemá za prokázané, že by zrušením spoluvlastnictví mělo dojít k majetkové ztrátě na jeho straně (když podíl na nemovitých věcech bude žalovanému případně kompenzován finančními prostředky) nebo vážnému ohrožení jeho oprávněného zájmu. Oprávněným zájmem lze přitom rozumět jakýkoliv podstatný zájem spoluvlastníka odlišný od jeho majetkového zájmu, který je objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k zásahu do něj či k jeho vážnému ohrožení. Může jít jak o důvody dočasného charakteru, tak důvody trvalého charakteru (např. vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení). U dlouhodobých okolností je však zapotřebí s ohledem na skutečnost, že odklad zrušení spoluvlastnictví nemá sloužit k zachování současného stavu, nýbrž má chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, aby k nim přistoupila určitá další okolnost, že např. ve lhůtě stanovené pro odklad může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu. Důvody pro odklad tvrzené žalovaným (nepříznivý zdravotní stav) lze považovat za okolnosti dlouhodobého charakteru, kdy žalovaný neprokázal, že by ve lhůtě stanovené pro odklad (nejdéle dva roky) mělo dojít k jejich nápravě, pouze poukázal na to, že s vypořádáním žalobkyně může získat pomoc od třetí osoby (budoucí přítelkyně), eventuálně, že se jeho zdravotní stav může ale nemusí zlepšit. Po žalobkyni současně nelze s odvoláním na důvody tvrzené žalovaným spravedlivě požadovat, aby ve spoluvlastnictví nemovitostí obývaných výhradně žalovaným po dobu již více než dvaceti let nadále setrvávala. Soudu tak nezbylo než vzájemný návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví jako nedůvodný zamítnout.

17.S ohledem na zásadu, dle které nikdo nemůže být proti své vůli nucen, aby ve spoluvlastnictví setrval, a z níž vyplývá dobrovolnost existence spoluvlastnictví, soud k návrhu žalobkyně rozhodl tak, že podílové vlastnictví účastníků k nemovitým věcem zapsaným na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemku p. č. , hodnota, , se zrušuje, když nebylo prokázáno, že by se žalobkyně domáhala zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu či k újmě žalovaného (v této souvislosti srov. důvody, které soud vedly k zamítnutí návrhu žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví).

18.Pokud se jedná o způsob vypořádání mezi účastníky, soud ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. nejprve posuzoval, zda je možné rozhodnout o rozdělení nemovitých věcí bez toho, aniž by se tím podstatně snížila jejich hodnota, přitom dospěl k závěru, že rozdělení s ohledem na povahu nemovitých věcí a jejich vnitřní uspořádání (zejména pak pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je jednopodlažní stavba č. p. , Anonymizováno, o velikosti 87 m2, dokončená v roce 1919, která slouží jako rodinný dům s jednou kuchyní, jednou koupelnou) není možné. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nemá zájem a nesouhlasí s tím, aby byly nemovité věci přikázány do jejího výlučného vlastnictví a žalovaný, ač by měl zájem o přikázání nemovitých věcí do jeho výlučného vlastnictví, dle svého tvrzení nemá dostatečné finanční prostředky k úhradě přiměřené finanční náhrady žalobkyni, nemohly být nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žádného z účastníků. Soud proto ve smyslu § 1147 věty druhé o. z. nařídil prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi oba účastníky rovným dílem s ohledem na velikosti jejich podílů k nemovitým věcem. Z výše uvedených důvodů je přitom patrné, že nebyly dány důvody pro to, aby byly nemovité věci draženy jen mezi spoluvlastníky.

19.Přestože žalobkyně měla ve věci plný úspěch, když došlo ke zrušení spoluvlastnictví, a dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by měla vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a to zejména s ohledem na poměry žalovaného, který je příjemcem pouze invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a pro které mu bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků (v rozsahu 50 %, viz usnesení zdejšího soudu o částečném osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 3. 2025, č. j. 16 C 53/2024-53), současně mu byl ustanoven advokát. V důsledku prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě (dle výsledku tohoto řízení) bude žalovaný současně nucen opatřit si nové bydlení, k čemuž bude zapotřebí vynaložit dodatečné finanční prostředky. Soud má tedy za to, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze spravedlivě požadovat, aby žalovaný hradil žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení, neboť takový závěr by byl s ohledem na jeho poměry a aktuální situaci nepřiměřeně tvrdý.

20.S ohledem na vzájemný návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví podaný žalovaným dne 15. 11. 2024, byl žalovaný zavázán k úhradě části soudního poplatku ve výši 2 500 Kč představující 50 % z jeho výše stanovené dle Položky 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků, dle kterého činí poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění za každou nemovitou věc 5 000 Kč ve spojení s Položkou 4 odst. 2 Sazebníku poplatků, dle které ze vzájemného návrhu žalovaného se platí poplatek tak, jako by byl tento návrh podáván samostatně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet České republiky – Okresního soudu v Hodoníně.