12 Cmo 192/2024-121

o určení členství v bytovém družstvu, k odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2024, č. j. 61 Cm 32/2024-92

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 12.06.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:12.Cmo.192.2024.1

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1.Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že žalobci a) a b) jsou společnými členy , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO žalované, (dále též jen „družstvo“), dále zamítl žalobu o určení, že druhá žalovaná není členem družstva a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi žalobci a družstvem probíhají spory vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 254/2023 2024 (o vyslovení neplatnosti členské schůze ze dne 16. 4. 2020, podnět ke zrušení družstva) a 68 Cm 16/2024 (o vyslovení neplatnosti členské schůze ze dne 15. 1. 2024). Žalobci podali žalobu proto, aby bylo vyjasněno, zda jsou členy družstva či nikoliv. Mají za to, že nabyli členství v družstvu přechodem z žalované 2) při převodu vlastnického práva k jednotce č. , Anonymizováno, o velikosti 3+1, o výměře 112 m2, nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy čp. , Anonymizováno, , bytový dům na adrese , adresa, , postavené na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, ), na základě stanov družstva s účinností k 30. 6. 2015. Družstvo ve svém vyjádření k žalobě namítlo nedostatek naléhavého právního zájmu ze strany žalobců, neboť otázka, zda jsou jeho členy, bude řešena ve shora označených řízeních u Městského soudu v Praze jako otázka předběžná. Dále uvedlo, že z jeho stanov nelze dovodit, že členský podíl automaticky přechází při převodu jednotky. Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že svůj podíl v družstvu žalobcům nikdy nepřevedla.

2.Soud se souhlasem účastníků řízení ve věci rozhodl podle ust. §115a o. s. ř. bez nařízení jednání. S odkazem na ust. § 80 o. s. ř. a § 663 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) i na judikatorní závěry Nejvyššího soudu formulované v usnesení ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2007/2022, a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2727/2022 se předně zabýval tím, zda mají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Uzavřel, že v daném případě tomu tak není, neboť to, zda jsou členy družstva, tedy zda na ně přešel podíl v družstvu v rámci převodu jednotky či nikoliv, bude řešeno v řízeních, která jsou u téhož soudu vedena pod sp. zn. 66 Cm 254/2023 2024 a 68 Cm 16/2024. Vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze se mohou domáhat pouze členové družstva, členové představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobci nejsou členy představenstva nebo kontrolní komise družstva ani jeho likvidátory. Napadnout daná rozhodnutí tak mohou pouze z pozice členů družstva. To, zda jsou členy družstva, si musí soudy vyhodnotit v rámci obou shora uvedených řízení jako otázku předběžnou. Není tak dán naléhavý právní zájem na určení v tomto řízení. Nejedná se ani o situaci, kdy ještě nebylo do práva žalobců zasaženo, neboť již proběhly členské schůze družstva, kdy nebylo se žalobci jednáno jako s jeho členy. Rovněž tak nejde o případ, kdy jinak než pomocí žaloby na určení nelze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2727/2022). K nápravě či eliminaci stavu ohrožení totiž stačí, když v řízeních sp. zn. 66 Cm 254/2023 2024 a 68 Cm 16/2024 soud vysloví v rámci odůvodnění meritorního rozhodnutí, že žalobci jsou či nejsou členy žalovaného , právnická osoba, je zcela dostačující pro nápravu závadného stavu, neboť žalovaný 1) pak na základě toho může provést zápis do seznamu členů. Z důvodu absence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení soud žalobu vůči žalovanému 1) zamítl, aniž se zabýval meritem věci. Rovněž ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2), tj. co do negativního určení, že žalovaná 2) není členkou žalovaného družstva, neshledal soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci právní zájem ze strany žalobců. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaných, kteří byli v řízení plně úspěšní.

3.Žalobci podali proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhli jeho změnu tak, aby bylo žalobě vyhověno a byla jim přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Odkázali na souběžně probíhající řízení sp. zn. 66 Cm 254/2023 a 68 Cm 16/2024, v nichž je rozhodováno o návrzích na vyslovení neplatnosti členských schůzí družstva, konaných ve dnech 16. 4. 2020 a 15. 1. 2024, i na postoj družstva vůči jejich osobám, kdy lze hovořit do jisté míry o animozitě členů představenstva družstva. Je tak pravděpodobné, že i pokud by soudy v paralelně probíhajících řízeních vyhodnotily, že žalobci jsou členy družstva, nepřistoupilo by družstvo k jejich zápisu na seznam členů, neboť by k tomu nebylo povinno (nebylo by o tom rozhodnuto samostatným výrokem). Soud správně vyhodnotil, že otázka, zda jsou odvolatelé členy družstva, bude v paralelních řízeních posuzována jako otázka předběžná. Posouzení takové otázky není závazné při rozhodování v následném řízení, v němž je posuzována stejná předběžná otázka, jakkoli se následně rozhodující soud musí vypořádat s tím, proč z dříve přijatých závěrů o stejné předběžné otázce nevycházel. V řízení sp. zn. 66 Cm 254/2023 byl mimo to družstvem podán návrh na přerušení řízení do skončení řízení o určení členství v družstvu. Odvolatelé se dále vyjádřili ke vzniku svého členství v družstvu, které odvozují podle čl. 3.2, 6.2 a 6.7.1 stanov družstva ze dne 28. (29.) 1. 2002 od vkladu vlastnického práva k jednotce a namítli, že družstvo k nim nikdy jako ke členům nepřistupovalo, ani s nimi jako se členy nejednalo. Pokud soudy v rámci řešení předběžné otázky určí, že odvolatelé jsou členy družstva, ale to je přesto na seznam členů nezapíše, budou odvolatelé nuceni brojit proti každému jednotlivému usnesení, které družstvo přijme, samostatným návrhem, neboť jim nebude umožněno se na jeho (ne)přijetí podílet. Odvolatelé se dále vymezili proti dílčím závěrům, na nichž soud prvního stupně založil své rozhodnutí, a uzavřeli, že podáním určovací žaloby sledovali odstranění dalších budoucích sporů.

4.Družstvo ve svém vyjádření k odvolání navrhlo potvrzení rozsudku. Odkázalo na podrobnou argumentaci, obsaženou ve svém podání ze dne 5. 6. 2024 a dále uvedlo, že soud prvního stupně správně konstatoval (s odkazem na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu), že určovací žaloba má preventivní charakter a není zpravidla opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo měly být porušeny a kde je třeba domáhat se žalobou na plnění. Poukázali rovněž na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž naléhavý právní zájem na určení právního vztahu není dán, má-li jím být vyřešena předběžná otázka, která je určující pro rozhodnutí o žalobě na plnění v jiném řízení mezi týmiž účastníky. Družstvo rovněž namítlo, že odvolatelé účelově manipulují s některými skutečnostmi, například předvídají, jak by se družstvo zachovalo v případě kladného posouzení jejich členství coby předběžné otázky řešené v jiném řízení. K žalobcům družstvo nikdy nepřistupovalo jako ke svým členům, jelikož se dle jeho názoru nikdy nestali vlastníky členského podílu a svého členství se několik let po jeho údajném vzniku ani nedomáhali.

5.Rovněž druhá žalovaná navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že soud správně posoudil otázku preventivního charakteru u určovací žaloby, který není v žalobě naplněn. Zjevně je i v rozsudku rozsáhle odůvodněná absence naléhavého právního zájmu žalobců, který by jim umožňoval určovací žalobu podat. Žalovaná 2) má rovněž za to, že odvolání je zmatečné a argumenty žalobců nejsou validní. V dalším pak odkázala na své vyjádření ze dne 9. 8. 2024.

6.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ust. § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7.Při posouzení otázky, zda žalobcům svědčí právní zájem na navrhovaném určení (§ 80 o. s. ř.), na jejímž posouzení založil soud prvního stupně své rozhodnutí, vyšel odvolací soud z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu tohoto ustanovení, z níž se podává, že1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).3) Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem, které žalobce (navrhovatel) vylíčí v žalobě (návrhu); k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3736/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

8.V poměrech posuzované věci je mezi účastníky řízení sporné, zda jsou žalobci členy žalovaného družstva. S odkazem na jimi citovaná ustanovení stanov družstva ze dne 28. (29.) 1. 2002 žalobci tvrdí, že jejich členství vzniklo ke dni 30. 6. 2015 v důsledku převodu vlastnického práva k jednotce z druhé žalované na žalobce. Žalovaní tuto argumentaci odmítají s tím, že ze stanov družstva nelze dovodit „automatický“ přechod členství při převodu jednotky a dále, že žalovaná 2) svůj podíl v družstvu na žalobce nikdy nepřevedla.

9.S odvolateli je nutno souhlasit v tom, že za této situace neexistuje účinnější prostředek ke zjednání jistoty v právním postavení žalobců jako (tvrzených) členů družstva, než je žaloba na určení členství podle ust. § 80 o. s. ř. Jakkoli je zřejmé, že uvedená otázka bude posuzována jako jedna z předběžných otázek v řízeních vedených Městským soudem v Praze pod spisovými značkami 66 Cm 254/2023 a 68 Cm 16/2024, nelze se ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že tato okolnost zakládá nedostatek právního zájmu žalobců na požadovaném určení.

10.Podle ustanovení § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 4).

11.Podle ustanovení § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

12.Výkladem ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 159a odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. při posouzení významu předběžné otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 13. června 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 1031/2005, v němž zdůraznil, že pro soudy je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím.

13.Z uvedeného však nelze dovozovat, že pro soud je závazné řešení kterékoliv z otázek, jimiž se soud (popř. jiný orgán) musel pro potřeby svého rozhodnutí vypořádat. V rozsudku ze dne 11. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009 Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. je třeba v případě, že půjde o rozhodnutí soudu, vykládat v souvislosti s ustanovením § 159a o. s. ř. a že posouzení předběžné otázky jiným soudem je tudíž pro soud závazné tehdy, když byla tato předběžná otázka řešena ve výroku rozhodnutí. Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (srov. shodně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1961/2009).

14.Právě o takovou situaci se jedná v souzené věci. Ve věcech vedených před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 66 Cm 254/2023 a 68 Cm 16/2024 bude výrokem rozhodnutí závazně pro účastníky a v tomto rozsahu i pro všechny orgány vyřešena otázka (ne)platnosti usnesení členských schůzí družstva, konaných ve dnech 16. 4. 2020 a 15. 1. 2024. Otázku, zda jsou žalobci členy družstva oprávněnými k podání návrhu dle ust. § 663 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), si soud v těchto řízeních posoudí jako otázku předběžnou a vypořádá se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí; její řešení tudíž pro soud v jiném řízení nebude závazné. Rovněž účastníci řízení ve věcech sp. zn. 66 Cm 254/2023 a 68 Cm 16/2024 (mezi něž navíc nepatří druhá žalovaná) budou vázáni toliko výroky rozhodnutí v těchto věcech vydaných. Skutečnost, že na základě těchto rozhodnutí může družstvo provést zápis žalobců do seznamu svých členů, jak uzavřel soud prvního stupně, současně znamená, že taková povinnost by družstvu z případných vyhovujících výroků rozhodnutí ve věcech sp. zn. 66 Cm 254/2023 a 68 Cm 16/2024 neplynula a pokud by požadavku žalobců na zápis do seznamu členů nevyhovělo, nezbývalo by jim, než se ochrany svého práva opět domáhat v řízení před soudem. Totéž platí, pokud by žalobcům nebyl – přes případný závěr soudu o vzniku jejich členství v družstvu, přijatý v odůvodnění rozhodnutí – umožněn výkon jiných členských práv. Rozhodnutími vydanými v těchto věcech tak nemůže být odstraněna nejistota v právním postavení žalobců a eliminováno riziko dalších budoucích sporů.

15.Poukaz soudu prvního stupně na závěry Nejvyššího soudu formulované v usnesení ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2727/2022 (a v dalších tam uvedených rozhodnutích), podle nichž určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. zpravidla není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění, není v poměrech posuzované věci přiléhavý. Oproti situaci řešené v odkazovaném řízení totiž nemají žalobci v nyní posuzované věci k dispozici žalobu na plnění, jejímž prostřednictvím by mohla být zjednána jistota v jejich právním postavení vůči žalovaným. Návrhy na vyslovení neplatnosti členské schůze družstva podle ust. § 663 z. o. k., na něž soud prvního stupně v této souvislosti odkazuje, povahu žaloby na plnění nemají - jde o zvláštní určovací návrhy, pro něž zákon kogentním ustanovením taxativně vymezuje okruh osob, u kterých je dána aktivní věcná legitimace pro takové řízení. Tyto osoby pak nemusejí prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.

16.Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že pokud žalobci tvrdí, že jsou členy družstva, mají za situace, kdy s nimi družstvo jako se svými členy nejedná, naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu (srov. obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4323/2009, či ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 4786/2010), neboť jiným - pro ostatní účastníky závazným - způsobem se určení existence tohoto právního vztahu domoci nemůžou. Rovněž tak ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou, kdy jde o negativní určovací žalobu, nemají žalobci k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohli účinněji hájit svá práva.

17.Protože se soud prvního stupně s ohledem na svůj opačný právní závěr nezabýval důvodností žaloby, není jeho rozhodnutí v tomto směru v odvolacím řízení pro nedostatek důvodů přezkoumatelné. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. Na soudu prvního stupně bude, aby se zřetelem k závěrům, které jsou shora uvedeny a jimiž je podle ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán, posoudil důvodnost žaloby a ve věci znovu rozhodl. Pokud toho bude třeba, provede soud výklad relevantních ustanovení stanov družstva, o něž žalobci své tvrzení o vzniku členství opírají, a posoudí jejich soulad s kogentními ustanoveními zákona.

18.O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	12 Cmo 192/2024-121
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	Mgr. Milena Filingerová
Datum rozhodnutí	12.06.2025
Datum zveřejnění	23.03.2026
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:12.Cmo.192.2024.1