7 C 101/2023-90

1.Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 31. 3. 2023 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce nárok na zaplacení této částky vznikl z části na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným dne 13. 12. 2019, na jejímž základě vzniklo žalovanému oprávnění užívat budovu bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, a dále pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3 273 m2 v obci a k.ú. , adresa, (dále jen Předmětné nemovitosti). Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od 13. 12. 2019 do 31. 12. 2020, přičemž účastníci vyloučili aplikaci ust. § 2230 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) o automatickém prodlužování nájmu. Žalovaný předmět nájmu nevyklidil a užívá jej i nadále. Vedle dluhu na nájemném, který za dobu nájmu činil 180 000 Kč za období od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2022 má žalobce právo i na úhradu zaplaceného vodného a stočného za roky 2020 a 2021, a to ve výši 26 946 Kč, jak byla vyúčtována správcem veřejného vodovodu , adresa, , a dále po skončení doby nájmu, jelikož žalovaný předmět nájmu nevyklidil, má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši nájemní smlouvou ujednaného nájemného, neboť po skončení nájmu žalovaný předmět nájmu nevyklidil a nadále jej užíval.

2.K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že nárok žalobce zcela neuznává. Na svou obranu tvrdil, že součástí nájemní smlouvy byla jím vystavená směnka vlastní označená číslem , hodnota, na směnečnou sumu 500 000 Kč, splatná dne 31. 12. 2020, kterou po dohodě s žalobcem částečně uhradil v lednu 2020 ve výši 250 000 Kč s tím, že po celou dobu trvání nájmu nebude platit nájem a dále v říjnu 2020 na směnku doplatil 250 000 Kč, a to oproti příslibu žalobce, že nebude hradit nájemné po celou dobu užívání předmětu nájmu, vyjma plateb za vodu a elektrickou energii, a nájem bude pokračovat bezplatně na dobu neurčitou. Jako kompenzaci za tuto dohodu žalovaný zajistil a zaplatil žalobci generální opravu jeho vozidla BMW 530i xDrive, a dále jako zápočet na budoucí nájem žalobce od žalovaného obdržel vozidlo Mercedes Benz 500 SL Cabrio a dále vojenský speciál Mercedes Benz Unimog a dále žalovaný pro žalobce zajišťoval drcení a třídění asfaltu, železobetonu, jílu a hlíny v objemu 1 412 tun. Veškeré závazky vůči žalobci má žalovaný za vyrovnané ke dni 21. 3. 2024.

3.K procesnímu poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), poskytnutému žalovanému při jednání soudu dne 22. 4. 2024, aby doplnil tvrzení o tom, kdy a jakou formou uhradil žalobci žalovanou částku, a aby o takových tvrzeních nabídl soudu důkazy, jinak se vystavuje riziku neunesení procesní břemen a tím i riziku neúspěchu ve věci samé, žalovaný soudu zaslal toliko podání ze dne 7. 5. 2024 (č.l. 78), v němž toliko uvedl, že soudu zasílá důkazy, které se týkají jeho plnění žalobci. Žádná tvrzení, kdy a jakou formou dluh uplatněný žalobou však nedoplnil.

4.Soud věc projednal a na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil následující skutkový zjištění.

5.Za nesporné účastníci označili, že žalobce je, a v žalovaném období byl, vlastníkem Předmětných nemovitostí. Nebylo sporu ani o tom, že žalovaný Předmětné nemovitosti užívá.

6.Ze shodných tvrzení účastníků a z nájemní smlouvy ze dne 13. 12. 2019 má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě byly žalovanému do užívání přenechány Předmětné nemovitosti. Oproti tomu se žalovaný zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč a dále zálohy na služby spojené s užívání Předmětných nemovitostí ve výši 3 000 Kč měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do 31. 12. 2020. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný Předmětné nemovitosti užíval i po skončení nájmu, a to dokonce i v době vedení tohoto řízení. V nájemní smlouvě bylo dále konstatováno, že spolu s uzavřením nájemní smlouvy žalovaný vystavil směnku vlastní č. 13122019 na směnečnou sumu 500 000 Kč, přičemž šlo o směnku tzv. zajišťovací, a to za účelem zajištění závazku žalovaného vyklidit Předmětné nemovitosti po skončení doby nájmu.

7.Z faktury č. 20210244 má soud za prokázáno, že žalobci bylo , adresa, vyúčtováno vodné a stočné za roky 2020 a 2021 ve výši 26 946 Kč. Žalovaným nebylo v řízení sporováno, že jde o vodné a stočné vyúčtované žalobci v souvislosti s užíváním Předmětných nemovitostí.

8.Z předžalobní výzvy ze dne 12. 12. 2022 včetně podacích lístků má soud za prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu na nájemném ve výši 180 000 Kč, vydání bezdůvodného obohacení ve výši 345 000 Kč za období od skončení doby nájmu do 30. 11. 2022 a dále k úhradě vodného a stočného ve výši 26 946 Kč (částky dohromady tvoří jistinu žalované částky) a to do 20. 10. 2022. Výzva byla žalovanému zaslána dne 12. 12. 2022.

9.Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2024, č.j. 28 Co 62/2024-79 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 9. 11. 2023, č.j. 35 C 310/2023-39 má soud za prokázáno, že žalovanému byla uložena povinnost vyklidit Předmětné nemovitosti.

10.Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č.j. 13 Cm 60/2023-41 ve spojení se Směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2023, č.j. 13 Cm 60/2023-13 má soud za prokázáno, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 500 000 Kč s příslušenstvím, směnečný peníz ve výši 1 500 Kč a náhradu nákladů řízení, to vše z titulu směnky vlastní č. 13122019, kdy se žalovanému nepodařilo v tam vedeném řízení prokázat pravost a správnost jím předložených potvrzení o zaplacení částek 2 x 250 000 Kč a tedy úhradu těchto částek jako plnění na uvedenou směnku.

11.Z potvrzení o platbě žurnalizovaných ve spisu na č. l. 66 a 67 soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, když žalobce namítl pravost a správnost těchto potvrzení a žalovaný k dotazu soudu uvedl, že originál těchto potvrzení k dispozici nemá a jiné důkazy ohledně úhrady žalované částky soudu ani k poučení neoznačil.

12.Dále ani z listin předložených žalovaným spolu s podáním žalovaného na č.l. 78 soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, když pokud jde o smluvní dokumenty (kupní smlouvy) předložené žalovaným, tyto jsou nepodepsané, některé dokonce nemají ani vyplněné smluvní strany, jde o jakési koncepty a pokud již vyplněné jsou, spojuje je společný znak v tom, že ani jednou smluvní stranou není žalovaný. Žalovaný tuto skutečnost vysvětlil soudu tak, že předmětná vozidla měl zapsána v majetku třetích osoby, neboť je na něj vedena exekuce, kterou postupně splácí tak, že si na účet zasílá peníze.

13.Z whatsappové komunikace z období má soud za prokázáno, že mezi účastníky řízení byly určité vztahy, kdy z této komunikace lze vysledovat, že žalovaný pro žalobce sice zajišťoval jakési opravy vozidel, vždy ale současně psal, kolik která oprava stojí, přitom z komunikace se podává, že tyto opravy žalovaný zajišťoval, ale neprováděl. Současně z této komunikace vyplývá, že žalobce v tehdejší době skutečně měl zájem koupit vozidlo Unimog, není z ní však zřejmé, že by mělo jít o smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným.

14.Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

15.Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva na Předmětné nemovitosti a to za účelem provozování podnikatelské činnosti žalovaného, na základě které se žalovaný zavázal hradit žalobci částku 15 000 Kč měsíčně. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že šlo o částku symbolickou, když nájemné v místě a čase obvyklé za užívání Předmětných nemovitostí by bylo mnohem větší. Nájemní smlouva byla omezena na dobu do 31. 12. 2020, avšak žalovaný užíval Předmětné nemovitosti i po skončení doby nájmu, jakkoliv jeho povinnost vyklidit Předmětné nemovitosti, a vyklizené je předat žalobci, byla zajištěna smluvní pokutou ve výši , částka, , a tato zajišťovací povinnost ještě zajištěna zajišťovací směnkou č. 19122019, kterou žalobce úspěšně uplatnil u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 60/2023. Tím bylo současně vyvráceno, že by žalovaný na nájemném žalobci za celou dobu trvání nájemního vztahu čehokoliv hradil, resp. hradil nájemné jím namítanými platbami 2 x 250 000 Kč, což i posléze upřesnil, že tomu tak nebylo. Současně je pak za situace, kdy nebylo prokázáno, že uhradil tvrzených 2 x 250 000 Kč vyvráceno, že by měl Předmětné nemovitosti na základe těchto (neprokázaných) plateb nadále užívat bezplatně. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně data a způsobu úhrady sjednaného nájemného žalovaný neunesl, a to ani po poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. V tomto směru je potřeba zmínit změnu v tvrzeních žalovaného potud, že nejprve tvrdil, že Předmětné nemovitosti byl oprávněn užívat bezplatně na základě úhrady částky 2 x 250 000 Kč (tyto úhrady však nebyly provedeným dokazováním prokázány), a následně svá tvrzení změnil a bránil se v řízení tím, nájemné a úhrady za užívání Předmětných nemovitostí uhradil dodáním aut (Mercedes, Unimog) a provedením oprav aut (BMW) a zajištěním likvidace a drcení materiálu v objemu 1 412 tun, to vše ve prospěch žalobce, když však současně v řízení nečinil jakékoliv kompenzační projev těmito namítanými skutečnostmi resp. pohledávkami, nadto listinné důkazy jím předložené byly zjevně nezpůsobilé prokázat jakékoliv pohledávky žalovaného za žalobcem, neboť tyto jednak nebyly podepsány, nadto z nich vyplývalo, že účastníky žalovaným namítaných smluvních vztahů měly být třetí osoby, tedy ani poskytnutí jakéhokoliv plnění žalovaným ve prospěch žalobce, kterým by mohl činit kompenzační projevy ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku, nebylo v řízení prokázáno. Mimo to, z whatsappové komunikace, jakkoliv tato spadala do období před uzavřením nájemní smlouvy, soud uzavřel, že žalovaný byl s žalobcem v určitých obchodních vztazích, byly však problematické a žalobce nejednou žalovaného upomínal o úhrady jeho závazků, proto soud uzavřel, že z uvedených důvodů žalobce s žalovaným uzavřel nájemní smlouvu na Předmětné nemovitosti, aby jejich vztahy formalizoval, a povinnosti žalovaného vyplývající z nájemní smlouvy si zajistil sjednanou smluvní pokutou zajištěnou zajišťovací směnkou. I přes všechny tyto skutečnosti žalovaný své závazky z nájemní smlouvy neplnil a na sjednaném nájemném ničeho neuhradil. Nebylo prokázáno ani to, že by uhradil namítaných 2 x 250 000 Kč, jakkoliv potvrzení o platbě, ke kterém soud nemohl přihlížet, byla formulována na úhradu vystavené směnky. Vedle nájemného byl současně žalovaný povinen hradit služby spojené s užíváním Předmětných nemovitostí, které byly na vodném a stočném za roky 2020 a , adresa, vyúčtovány žalovanému v částce 26 946 Kč. Žalovaný však neplnil ani poté, co mu byla žalobcem, resp. jeho právním zástupcem zaslána výzva k plnění před podáním žaloby, kdy byl vyzván, aby dluh uhradil do 20. 12. 2022, čímž se od 21. 12. 2022 dostal s úhradou svého závazku do prodlení.

16.Na základě právního posouzení věci dospěl soud k následujícím právním závěrům.

17.Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva podle ust. § 2201 o.z., a to za použití ust. § 2302 o.z. a násl. s přihlédnutím ke skutečnosti, že Předmětné nemovitosti byly pronajaty za účelem podnikatelské činnosti žalovaného. Podle ust. § 2201 o.z. tak byl žalovaný povinen platit sjednané nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně, což nečinil, resp. neprokázala, že by čehokoliv uhradil. Pokud jde o služby spojené s užíváním nájmu Předmětných nemovitostí, účastníci si ve smyslu ust. § 2247 o.z. v nájemní smlouvě ujednali, že jde o dodávky elektrické energie a vody, kdy toto ustanovení zákona se uplatní podle ust. § 2303 o.z. obdobně, tedy na rozúčtování služeb se obdobně užije zák. č. 67/2013 Sb. (dále jen z.o.s.), a jelikož si účastníci neujednali způsob rozúčtování těchto služeb, pak podle ust. § 5 odst. 2 písm. a) z.o.s. se užije hodnota naměřená na vodoměru, jak byla uvedena na faktuře účtující vodné a stočné v letech 2020 a 2021 vystavené žalobci , adresa, . Vzhledem k tomu, že ke dni 31. 12. 2020 nájemní smlouva zanikla uplynutím doby nájmu a účastníci vyloučili aplikaci ust. § 2230 o.z. o automatickém prodlužování doby nájmu, a žalovaný i přesto Předmětné nemovitosti dále užíval bez právního důvodu, který zanikl, je žalovaná povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce jako ochuzený plnil před zánikem smluvního vztahu z nájemní smlouvy za úplatu, náhradu za bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen poskytnout ve výši sjednané úplaty, a to podle ust. § 2999 odst. 2 o.z., neboť výše úplaty nebyla účastníky v řízení nijak zpochybňována, naopak, účastníky bylo shodně tvrzeno, že sjednané nájemné bylo toliko symbolické, kdy nájemné v místě a čase obvyklé by bylo ve vyšší výši. I z tohoto důvodu proto soud, vázán výší uplatněného nároku ze strany žalobce, považoval za hospodárné postupovat v intencích ust. § 2999 odst. 2 o.z. a bezdůvodné obohacení, na nějž má žalobce nárok podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., přiznal ve výši nájemného sjednaného nájemní smlouvou, tedy ve výši úplaty sjednané nájemní smlouvou, když takto byl i nárok uplatněný žalobcem postaven. Celkově tak za období 1/2020 – 11/2022 žalobce za užívání Předmětných nemovitostí dluží 525 000 Kč a dále částku 26 946 Kč jako úhradu za vodné a stočné za roky 2020 a 2021. Jelikož žalovaný svůj dluh nesplnil ve lhůtě poskytnuté žalobcem, tedy do 20. 12. 2022, dostal se následujícím dnem 21. 12. 2022 do prodlení, čímž žalobci vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení, a to podle ust. § 1968 a 1970 o.z. Pro úplnost pak soud dodává, že i pro případ, že by zde existovala žalovaným tvrzená dohoda o bezplatném užívání, jakkoliv o existenci takové dohody má soud značné pochybnosti s ohledem na vývoj vztahů mezi účastníky řízení, které s ohledem na neplnění závazků ze strany žalovaného směřovalo k formálnímu uchopení jejich vzájemných vztahů (ústící v uzavření nájemní smlouvy s povinností platit nájemné), a žalobce jakoukoliv takovou dohodu sporoval, pak je třeba podotknout, že i dle tvrzení samotného žalovaného byla takto žalovaným tvrzení dohoda vázána na podmínku v podobě úhrady částky 2 x 250 000 Kč, úhradu těchto částek však žalovaný ani k poučení soudu v řízení neprokázal (neprokázal ji ani v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. 13 Cm 60/2023), proto soud existenci takové dohody, resp. nárok žalovaného na bezplatné užívání Předmětných nemovitostí, považoval provedeným dokazováním za vyvrácené.

18.Ze všech shora rozvedených důvodu shledal soud nárok žalobce důvodným, a proto žalobě zcela vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku.

19.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 106 296,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 598 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 551 946 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 540 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 3. 2023, z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika na vyjádření žalobce) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 4. 2024, z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 4. 2024 a z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 6. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 040 Kč ve výši 13 658,40 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobci náhradu za úkon replika na vyjádření žalovaného ze dne 21. 6. 2024, když žalovaný podáním ze dne 7. 5. 2024 zasílal soudu toliko seznam důkazů, proto nebylo potřeba s k takovému procesnímu podání vyjadřovat, a takový úkon považuje soud za neúčelně vynaložený.