19 C 274/2024-28

1.Žalobou podanou na soud dne 21. 6. 2024 se žalobce domáhal zaplacení 32 608,03 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 1. 8. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) s žalovaným smlouvu o vydaní kreditní karty, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., který následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce.

2.Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

3.Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

4.Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 5. 2021 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb. Původní věřitel se zavázal vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal hradit poplatky spojené s vedením účtu.

5.Na základě návrhu ze dne 1. 8. 2022 a akceptace návrhu ze téhož dne byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným u zavřena smlouva o vydání kreditní karty č. , hodnota, . Původní věřitel poskytl ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný byl povinen alespoň jednou měsíčně splácet dlužnou částku čerpanou kreditní kartou, a to ve výši alespoň povinné minimální splátky ve výši 3,2 % z celkové aktuální dlužné částky, min. 200,00 CZK měsíčně. Úroky a poplatky jsou splatné společně s jistinou a jsou spláceny v rámci povinných minimálních splátek.

6.Před uzavření smlouvy o úvěru předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v interních a externích databázích a rejstřících; zjištěny byly negativní výsledky v SOLUS, CBCB, CNCB, BRKI, NRKI Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce porovnával deklarované příjmy a výdaje žalovaného se statistickými daty. Žalovaný deklaroval příjem 38.000 Kč a výdaje ve výši 9.568 Kč. Předchůdce žalobce na základě stanovil disponibilní prostředky částkou 17.131,50 Kč.

7.Dopisem ze dne 28. 8. 2023 předchůdce žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek a vyzval jej k úhradě dluhu ve výši 34.427,41 Kč.

8.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, se podává, že žalovaný čerpal úvěr, úhrady na dluh byly prováděny nepravidelně. Podle výpisu z úvěru činila nesplacená jistina 25.706,39 Kč a dlužný úrok 4.614,79 Kč.

9.Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. , datum, , z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 15. 2. 2024 a dílčí smlouvě o postoupení pohledávek č. , datum, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, . postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 4. 2024. dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 5. 2024; dopis byl odeslán žalovanému téhož dne.

10.Z předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; současně byl upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou.

11.Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

12.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

13.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14.Po podřazení skutkového stavu pod příslušná zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

15.Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

16.V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce žádným konkrétním způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z příjmu deklarovaných žalovaným, aniž by si vyžádal doklady prokazující pravdivost jeho tvrzení; výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec. Deklarované údaje nadto žalovaný porovnával se statistickými údaji, které však nejsou schopny podat žádné konkrétní informace o žalovaném.

17.Předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, před uzavřením smlouvy o úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18.Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

19.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20.Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je tedy nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž právě spotřebitele tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh. Bylo proto na žalovaném jako spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal nemožnost vrátit poskytnutou jistinu žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci. S ohledem na pasivitu žalovaného v dané věci nelze než dospět k závěru, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně jeho nemožnosti a neschopnosti hradit dluh, v důsledku čehož je nutné mít zato, že žalovaný byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po jemu zaslané výzvě.

21.Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 30.000 Kč. Ve zbývající části ve výši 2.608,03 Kč a ohledně úroku ve výši 1.819,38 Kč a úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 27.690,72 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

22.Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, s ohledem na jeho pasivitu v daném řízení soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné určit, jaké jsou možnosti a schopnosti žalovaného hradit zápůjčku. Jelikož žalovaný ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení a důkazní, vzniklo žalobci rovněž právo na úhradu úroku z prodlení.

23.Soud proto žalobci podle § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny 30 000 Kč počínaje dnem 15. 3. 2024 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.

24.Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

25.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 32.608,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.819,38 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 27 690,72 Kč od 15. 3. 2024 do 17. 2. 2025 v kapitalizované výši 6.188 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.690,72 Kč od 15. 3. 2024 do 17. 2. 2025 v kapitalizované výši 3.804,62 Kč, tj. částka v celkové výši 44.420,03 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 34.121,91 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 10.298,12 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 76 % předmětu řízení, v 24 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 52 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 1.305 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 378 Kč.Celkem náklady žalobce činí 3.483 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1.811 Kč, která odpovídá 52 % účelně vynaložených nákladů řízení.