254 C 20/2024-88

o zaplacení 73 646 Kč s příslušenstvím – úvěr

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 31.10.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:254.C.20.2024.1

I.Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni částku ve výši 51.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11.060 Kč, částky 11.586,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62.060 Kč od 13. 12. 2023 do 22. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.060 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 51.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 76,06 % ročně z částky 51.000 Kč od 13. 12. 2023 do 5. 1. 2024 ve výši 2.475,60 Kč, úroku ve výši 76,06 % ročně z částky 51.000 Kč od 6. 1. 2024 do 6. 1. 2024 ve výši 19,53 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 51.000 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 12. 2023 dosáhne částky 196.473 Kč, s e z a m í t á .III.Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.140 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně, , Jméno advokátky, , advokátky, se sídlem , Adresa advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Žalobou podanou na soud dne 21. 6. 2024, doplněnou o podání ze dne 5. 8. 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 62.060 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 11.586,06 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 51.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 76,06 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3.411 Kč splatných vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný na dluh neuhradil ničeho a žalobkyně proto k 11. 12. 2023 úvěr zesplatnila. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobkyně dále ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně podanou žalobou zaplacení částky 62.060 Kč (původní jistina úvěru 51.000 Kč, úrok přirostlý k jistině 9.662,61 Kč, smluvní pokuta 998 Kč podle bodu 6.1 smlouvy a smluvní pokuta 400 Kč podle bodu 6.

2.smlouvy), dále smluvní pokuty dle bodu 6.

5.smlouvy o úvěru v kapitalizované výši 11.586,06 Kč a dalšího příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2.Žalovaný se ke skutkovým tvrzením uvedeným v žalobě nevyjádřil.

3.Dne 29. 10. 2024 žalovaný sdělil, že se jednání nemůže zúčastnit ze zdravotních důvodů a jelikož není v pracovním poměru, nemůže mu lékař vystavit potvrzení o pracovní neschopnosti, které by soudu předložil; žalovaný proto požádal o odročení jednání. Omluvu žalovaného soud posoudil jako zcela nedostatečnou, neboť pro to, aby lékař osvědčil, že žalovaný není schopen se ze zdravotních důvodů účastnit jednání, je skutečnost, zda je žalovaný v pracovním poměru či nikoli, zcela bezvýznamná. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, a svou nepřítomnost neomluvil řádně.

4.Soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav.

5.Z předsmluvního formuláře ze dne 12. 9. 2023, prohlášení klienta a návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 51.000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 76,05 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3.411 Kč splatných vždy do 7. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 163.728 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2.999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

6.Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 9. 2023 uvedl, že je invalidní důchodce a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 14.941 Kč. Životní minimum bylo stanoveno částkou 3.410 Kč, výdaje na bydlení činily 5.090 Kč; celkové výdaje činily 9.950 Kč. Z hodnocení se dále podává, že žalovaný byl v době žádosti svobodný, bydlel sám a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám.

7.Z kopie občanského průkazu se podává, že žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného.

8.Z potvrzení o provedené platbě, které bylo vystaveno společností , právnická osoba, ., dne , datum, , soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , na který je pravidelně zasílán invalidní důchod 3. stupně ve výši 14.941 Kč měsíčně.

9.Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS soud zjistil, žalovaný byl v tomto registru lustrován s negativním výsledkem.

10.Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen do segmentu klientů, u kterých je dáno střední riziko nesplácení s tím, že úvěr bývá limitován výši vyplacené částky.

11.Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně dne 12. 9. 2023 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 51.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

12.Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 9. 2023 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.

13.Z kopie dodejky bylo zjištěno, že oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno proti jeho podpisu dne 15. 9. 2023.

14.Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 11. 2023 a 8. 12. 2023 upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru pro případ, že žalovaný neuhradí dlužné splátky za říjen, listopad a prosinec 2023.

15.Z oznámení ze dne 11. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 11. 12. 2023 celý úvěr zesplatnila, neboť žalovaný ani přes opakované výzvy nehradil předepsané splátky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu ve výši 62.060 Kč do 10 dnů od data odeslání oznámení.

16.Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně dne 5. 4. 2024 upozornila žalovaného na výši dluhu 62.060 Kč s příslušenstvím, na běžící smluvní pokutu a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání výzvy.

17.Z kopie podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 4. 2024.

18.Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

19.Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

20.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

21.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25.Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

26.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

28.Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

29.V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným jeho příjmem je mzda, jejíž výši žalobkyně zjistila a ověřila na základě potvrzení , právnická osoba, ., o přijatých platbách invalidního důchodu 3. stupně ve výši 14.941 Kč měsíčně. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko invalidním důchodem, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně zjistila a ověřila.

30.Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobkyně na ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a spokojila se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 5.090 Kč. Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá téměř žádné výdaje na stravu, osobní potřeby, léky, pojištění, volnočasové aktivity apod. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. V posuzované věci žalovaný sice předložili žalobkyni přehled o svých pravidelných měsíčních výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace týkající se výdajů poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalobkyni lze přisvědčit, že výdajovou stránku úvěrované osoby nelze vždy dostatečně přesně zjistit. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby. Žalobkyně tedy nejenže dostatečně nezjistila strukturu výdajové stránky žalovaného, ale nadto i strohé informace sdělené žalovaným vůbec neověřovala (např. předložením výpisu z účtu žalovaného, předložením dokladu o úhradách energií apod.).

31.Žalobkyně postupovala zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného operovala toliko s údaji, které byly ze strany žalovaného sděleny bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32.Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

33.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

34.Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je tedy nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž právě spotřebitele tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh. V řízení proto byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu směrem k žalovanému ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., ke které dochází jen při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., a soud proto není oprávněn a ani povinen účastníkovi sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož se žalovaný k jednání nedostavil, vycházel soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalovaného k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by byl porušením zásady rovnosti účastníků řízení.

35.S ohledem na pasivitu žalovaného, který neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 5. 4. 2023, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání upomínky. Upomínka byla žalovanému odeslána 5. 4. 2024 a žalovaný je proto od 23. 4. 2024 v prodlení s úhradou dluhu. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 23. 4. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně.

36.Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 51.000 Kč (poskytnutí jistina 51.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 0 Kč); ve zbylé částí nároku na zaplacení částky 11.060 Kč (úrok přirostlý k jistině 9.662,61 Kč, smluvní pokuta 998 Kč podle bodu 6.1 smlouvy a smluvní pokuta 400 Kč podle bodu 6.

2.smlouvy) soud žalobu zamítl. Soud také zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11.586,06 Kč a úroku ve výši 76,06 % ročně z částky 51.000 Kč od 13. 12. 2023 do 5. 1. 2024 ve výši 2.475,60 Kč, úroku ve výši 76,06 % ročně z částky 51.000 Kč od 6. 1. 2024 do 6. 1. 2024 ve výši 19,53 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 51.000 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 12. 2023 dosáhne částky 196.473 Kč. Důvodem pro zamítnutí uvedeného úroku je skutečnost, že ujednání o smluvní pokutě a úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

37.Soud poté zamítl návrh žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v rozsahu rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 62.060 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení a přiznaným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, neboť v této části se jednalo o úrok z prodlení z částek, na které žalobkyni nevzniklo právo. Byl tedy zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62.060 Kč od 13. 12. 2023 do 22. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.060 Kč od 23. 4. 2024 do 31. 10. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 51.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

38.Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

39.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

40.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 62.060 Kč, smluvní pokuty ve výši 11.586,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.475,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19,53 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62.060 Kč od 13. 12. 2023 do 31. 10. 2024 v kapitalizované výši 8.263,33 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 51.000 Kč od 7. 1. 2024 do 31. 10. 2024 v kapitalizované výši 6.266,71 Kč, tj. částka v celkové výši 90.671,23 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 54.957,05 Kč (dlužná jistina 51.000 Kč + přiznaný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51.000 Kč od 23. 4. 2024 do 31. 10. 2024 v kapitalizované výši 3.957,05 Kč). Neúspěch je představován výrokem II., tedy zbylou nepřiznanou částkou v celkové výši 35.714,18 Kč. Žalobkyně proto byla úspěšná v 60,61 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 39,39 % předmětu řízení. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalovanému, má žalobkyně právo na náhradu 21,225 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 3.683 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem ve výši 12.180 Kč za 3 úkony právní služby po 4.060 Kč podle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání),- paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.746,80 Kč.Celkem náklady žalobkyně činí 19.509,80 Kč. Žalobkyně má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 4.140 Kč, která odpovídá 21,22 % účelně vynaložených nákladů řízení.

41.Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	254 C 20/2024-88
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	JUDr. Daniela Schwarzová
Datum rozhodnutí	31.10.2024
Datum zveřejnění	08.01.2026
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:254.C.20.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

254 C 20/2024-88

o zaplacení 73 646 Kč s příslušenstvím – úvěr

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení