2 C 190/2025-13

1.Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 3. 6. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 966 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovaným. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procení legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č., hodnota, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, (dále jen „smlouva“) a na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení. Žalobkyně tedy zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní upomínku. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4.Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně také doložila, že postoupení pohledávky za žalovaným bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

5.Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 9. 2024 za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek smlouvu o revolvingovém úvěru, a to v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 12 000 Kč, a to i opakovaně za účelem jiným než je bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný načerpal částku 12 000 Kč. Tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak vyplývá z potvrzení o provedení platby. Žalovaný se v čl. I odst. 7 smlouvy zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit formou měsíčních splátek v počáteční výši 2 079 Kč a dále v minimální výši podle toho, kolik bylo již splaceno. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok, kdy sjednaná roční úroková sazba činila 150 %. RPSN pak dosahovala 311,30 %. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně splátky úvěru neuhradil a ocitl se v prodlení. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána zástupcem žalobkyně téhož dne, jak je patrno z podacího lístku. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh nezaplatil.

6.Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

7.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9.V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

10.Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 „Ústavní soud považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní.“ V této souvislosti označil Ústavní soud za absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, v níž byla sjednána roční úroková sazba ve výši 79,00 % p. a. a RPSN dosahovala 115,32 %.

11.S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 150 % ročně, kdy RPSN dosahovala 311,30 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,70 % a RPSN činila 9,13 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud k této neplatnosti přihlíží ze zákona. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalovaného trvá, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč a co do zbytku žalované částky ve výši 5 966 Kč žalobu zamítl.

12.Žalobkyně se vedle zaplacení jistiny půjčky domáhala také zaplacení úroku ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to za období, jehož počátek se odvíjí od zaslání předžalobní upomínky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 15. 2. 2025 se lhůtou k plnění do tří dnů, avšak podle § 573 o. z. se má za to, že tato upomínka se dostala do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 19. 2. 2025, a proto soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ode dne 20. 2. 2025. Ve zbylém rozsahu požadovaného příslušenství pak soud žalobu zamítl.

13.Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na částku 1 000 Kč. Žalobkyně je tedy povinna doplatit 200 Kč.

14.O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci úspěšná pouze zčásti, a to co do 64,1 % a neúspěšná byla co do 35,9 %. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28,2 % z částky 18 731,37 Kč. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč a z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 966 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 793,83 Kč. Povinnost zaplatit tuto částku k rukám advokáta žalobkyně byla podle stanovena § 149 odst. 1 o. s. ř.

15.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.