18 C 57/2025-23

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ) Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému , částka, a ten se zavázal částku splatit s příslušenstvím do , datum, . To však řádně a včas nečinil. Žalobkyně požaduje kromě nesplacené jistiny také smluvní pokutu a paušální náhradu nákladů na upomínání. Na výzvu soudu sdělila, že žalovaná z dluhu nic neuhradil a že nedisponuje důkazy o tom, jak byla posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr.

2.Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět částky , částka, představující kapitalizovaný úrok , částka, a smluvní pokutu , částka, . Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4.Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.

5.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

6., právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala mu poskytnout , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, , přičemž v případě prodloužení splatnosti bude povinen zaplatit i sjednané poplatky (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne , datum, ).

7., právnická osoba, zaslala žalovanému na účet dne , datum, částku , částka, (zjištěno z výpisu z běžného účtu).

8., právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (zjištěno ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávek dopisem, ve kterém mu k uhrazení dluhu stanovila lhůtu 10 dnů od doručení (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dopis byl odeslán , datum, (zjištěno z podacího archu).

9.Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení také předžalobní výzvou (zjištěno z výzvy před podáním žaloby), kterou odeslala , datum, (zjištěno z podacího archu).

10.Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě mu poskytla , částka, , které se žalovaný zavázal splácet. To však žalovaný řádně a včas nečinil a dostal se do prodlení. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a vyžadovala od něj jakékoli listiny svědčící o jeho poměrech. Pohledávka byla postoupena žalobkyni a žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy, která byla odeslána , datum, . V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný z dluhu cokoli uhradil.

11.Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.

12.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13.Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15.Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně v řízení v tomto směru nepředložila žádné důkazy, a jak sama uvedla, ani žádnými takovými nedisponuje. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.

16.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17.V řízení bylo nicméně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu této částky jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne , datum, , u které lze s ohledem na § 573 o. z. mít za to, že byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání tj. , datum, . Ve výzvě byla stanovena lhůta 10 dnů, která tak skončila , datum, . Ode dne následujícího se tak žalovaný ocitl v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl. Soud ve výroku III. přímo v písemném vyhotovení rozsudku opravil chybu v psaní, kterou bylo zatíženo vyhlášené znění, ve kterém byl nesprávně zamítnut nárok na úrok z prodlení za dobu do „, datum, “, přestože správně se jedná o dobu do „, datum, “.

18.Žalobkyně i žalovaný měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky , částka, a úroku z prodlení, který při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku činí , částka, (tj. celkem , částka, ). Žalovaný měl úspěch co do , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení , částka, a úroku z prodlení, který při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku činí , částka, a , částka, (tj. celkem , částka, ). Žalobkyně tedy měla úspěch ve věci co do 82 %, žalovaný co do 18 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, , sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) a 3 náhrad hotových výdajů paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Součástí nákladů řízení je i náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku, tj. , částka, . Celková výše nákladů řízení žalobkyně je tedy , částka, . Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 64 % pak činí , částka, . Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)