34 C 57/2025-48

1.Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 26. 10. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaný měl úrok splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2024. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a z dostupných veřejných databází.

2.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3.Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2023 a z Předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úrok splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 000 Kč, přičemž celá jistina byla splatná dne 15. 10. 2024 (současně s poslední splátkou úroku). RPSN činila 791,61 %. Smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána (byla podepsána SMS kódem).

4.Z Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil částku ve výši 23 639 Kč měsíčně, náklady na bydlení činily 3 000 Kč. Podle lustrace REPI byl žalovaný vyhodnocen jako vysoce rizikový klient, v ostatních rejstřících byl žalovaný bez záznamu (insolvenční rejstřík, SOLUS, centrální evidence exekucí).

5.Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byly opakovaně poskytovány půjčky od úvěrových společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, . v červenci 2023 v celkové výši 34 320 Kč, v srpnu 2023 ve výši 21 500 Kč a v září 2023 ve výši 44 000 Kč. Žalovanému v desítkách případů odcházely z účtu peníze na účet společnosti , Anonymizováno, (sázková kancelář). Žalovaný pobíral mzdu od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši cca 24 000 Kč čistého měsíčně.

6.Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 26. 10. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka ve výši 20 000 Kč a částka ve výši 1 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 24 000 Kč (6 splátek po 4 000 Kč).

7.Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2024 a z upomínky č. , hodnota, ze dne 5. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2024. Dne 21. 10. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.

8.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10.Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo dne 26. 10. 2023 k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není účastníky řádně podepsána (podepsána je pouze SMS kódem č. , hodnota, z telefonního čísla , hodnota, ) a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě, ze kterého vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 24 000 Kč. Žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalovaného (půjčeno 20 000 Kč, zaplaceno 24 000 Kč). Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že ze smlouvy nevyplývá, jaké doklady byly žalobkyní od žalovaného vyžádány v rámci prověřování úvěruschopnosti, zda a jakým způsobem žalobkyně prověřila tvrzené výdaje žalovaného a plnění jeho předchozích závazků u jiných úvěrových společností, u kterých si žalovaný opakovaně půjčoval finanční částky. Žalobkyně tedy dle názoru soudu ani řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele/žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, přičemž důsledkem takového postupu je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

11.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť plně procesně úspěšný žalovaný by měl vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly.