7 C 286/2023-71

1.Žalobce se domáhal zaplacení částky celkem 40 351,62 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává ze dvou dílčích nároků, kdy mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovanou měly být uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru:- dne 9. 6. 2021 Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy. Na závazky z této smlouvy dosud žalovaná uhradila částku 6 300 Kč.- dne 5. 8. 2021 Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy. Na závazky z této smlouvy dosud žalovaná uhradila částku 1 900 Kč.

2.Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce, který následně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalobce v obou případech požaduje jistinu, kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení.

3.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4.Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

5.Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí částky 6 000 Kč. Ke svým příjmům mj. uvedla, že vyživuje 1 osobu, je majitelem automobilu. Její čistý příjem činí 8 108 Kč, jedná se o peněžitou pomoci v mateřství. Další příjmy domácnosti činí 15 900 Kč, má se jednat o „přiznané dávky“. Ke svým výdajům uvedla žalovaná pouze odhadované měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč.

6.Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí částky 8 000 Kč. Informace zůstaly shodné jako při první žádosti. Došlo pouze ke zvýšení dalších čistých příjmů domácnosti na 19 300 Kč s informací „rozhodnutí“. Přibyla informace o interních splátkách společnosti , právnická osoba, ve výši 2 917 Kč.

7.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 9. 6. 2021 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně s příslušenstvím.

8.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 5. 8. 2021 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně s příslušenstvím.

9.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přílohy č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávky za žalovanou na žalobce jako postupníka.

10.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované tuto skutečnost řádně oznámil.

11.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

12.S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím, což však neučinila, když dosud vrátila celkem pouze 6 300 Kč a 2 900 Kč.

13.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15.Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).

16.Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19.Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která jsou současně smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se žalobce (resp. jeho právní předchůdce) v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smluv řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnuté zápůjčky.

20.Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobce se sice před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku, ale úvěruschopnost žalované na základě podkladů, které měl k dispozici, neposoudil řádně.

21.Předně je třeba uvést, že soudu nebyly vyjma samotné Zákaznické karty předloženy ze strany žalobce žádné další listinné důkazy prokazující tvrzené příjmy a výdaje (například výpisy z účtu žalované, rozhodnutí o přiznání peněžité pomoci v mateřství, tvrzené další příjmy domácnosti, výdaje na bydlení atd.). Právní předchůdce žalobce pak dle názoru soudu zcela rezignoval na svou povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit výši měsíčních výdajů žalované, přičemž se spokojil pouze se zcela neurčitým a nepřezkoumatelným sdělením žalované, že její měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Částka v této výši se přitom soudu jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle přesvědčení soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu, a to nejen v oblasti bydlení, žádné další, resp. vyšší výdaje, nežli ty v zákaznické kartě uvedené. A to tím spíše, uvedla--li sama žalovaná v žádostech o poskytnutí úvěru, že je majitelkou automobilu, který bezpochyby vyžaduje určitou údržbu, a že vyživuje jednu osobu (soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná v době uzavírání úvěrových smluv pečovala o své nezletilé dítě).

22.Na základě shora uvedeného posoudil soud obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.

23.Vzhledem k tomu, že soud posoudil dané smlouvy jako absolutně neplatné, je žalovaná povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované:- částku ve výši 20 000 Kč, přičemž mu byla vrácena částka 6 300 Kč,- částku ve výši 8 000 Kč, přičemž mu byla vrácena částka 1 900 Kč.

24.Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částky ve výši 13 700 Kč a 6 100 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak nárok žalobce zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

25.Soud žalobci v obou případech přiznal také zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Splatnost pohledávky soud odvíjí od Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , v níž žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu do , datum, . Dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení. Ke dni , datum, činila zákonná výše úroku z prodlení 15,00 % ročně, proto soud přiznal žalobci u dluhu z bezdůvodného obohacení zákonný úrok v této výši.

26.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný pouze v rozsahu 49 % jistiny, nemluvě o zamítnutí veškerého příslušenství pohledávky, jemu proto nárok na náhradu nákladů řízení náležet nemůže. S ohledem na prakticky totožný rozsah úspěchu žalované ve věci a skutečnost, že zůstala v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly, nemá nárok na náhradu nákladů řízení ani ona.