2 C 299/2024-19

1.Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 11. 2024 domáhala vůči žalované zaplacení částky 53 576,50 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 1. 2024. Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky bez účelového určení až do výše 26 300 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně vyplatila žalované peněžní prostředky v celkové výši 26 300 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaná svoji povinnost platit žalobkyni pravidelné měsíční splátky řádně a včas neplnila a dostala se tak do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k vypovězení úvěru, o čemž žalovanou informovala. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky v předžalobní upomínce, která byla odeslána zástupcem žalobkyně dne , datum, . Žalovaná však na výzvu žalobkyně nereagovala a na dlužnou částku ničeho neuhradila.

2.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.

3.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila souhlas. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4.Z listinných důkazů předložených žalobkyní a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Soudem bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž součástí byly podle čl. I. odst. 3 smlouvy mimo jiné všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 26 300 Kč. Tuto svoji povinnost žalobkyně splnila, když dne , datum, bezhotovostním převodem vyplatila žalované celkovou částku 26 300 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí žalobkyně. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit smluvní úrok a poplatky za sjednané služby. Byla sjednána denní úroková sazba ve výši 0,86 %. RPSN dosahovala 1147,30 %. Poplatek za vyplacení tranše úvěru představoval 1,99 % z čerpané částky a poplatek za zvolenou službu „Presto“ činil 165 Kč za každou expresně vyplacenou tranši. Účastníci rovněž ujednali, že nastane-li prodlení žalované, má žalobkyně podle čl. VIII. smlouvy právo na úhradu smluvního úroku, úroku z prodlení v zákonné výši, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž prodlení trvá. Současně bylo ujednáno, že žalobkyně je za podmínek uvedených v čl. VIII. smlouvy oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. V důsledku toho, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila, čímž se dostala do prodlení, žalobkyně vypověděla závazek ze smlouvy o úvěru na základě čl. 9 všeobecných obchodních podmínek. O tom informovala žalovanou dopisem zaslaným emailovou formou dne , datum, , jímž žalovanou současně vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky. Žalovaná na tuto výzvu ani na následnou předžalobní výzvu ze dne , datum, , která byla žalované zaslána podle podacího lístku téhož dne, nereagovala. Žalovaná ke dni , datum, neuhradila žalobkyni na dlužnou částku ničeho, jak vyplývá z vyjádření žalobkyně ze dne , datum, .

5.Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6.Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7.Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

8.V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

9.S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a judikaturu soud po právní stránce posoudil věc takto. Smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky dne 2. 1. 2024 soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Tato smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tedy absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka hradit nepřiměřeně velké navýšení o RPSN 1147,30 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,68% ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 29,04 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 2. 1. 2024 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).

10.Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 26 300 Kč a v žalobě pak požadovala jistinu ve výši 53 576,50Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni neuhrazenou jistinu ve výši 26 300 Kč. Žalobě bylo dále vyhověno ohledně úroku z prodlení, který byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku, ze dne 3. 9. 2024, která se mohla dostat do sféry dispozice žalované dle § 573 o. z. dne 6. 9. 2024 a v níž byla splatnost stanovena ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy tedy dnem 9. 9. 2024, následujícím dnem, tj. 10. 9. 2024, se pak žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbývající výši žalobního nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11.Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 144 Kč na částku 2 679 Kč podle položky 1 sazebníku, zbývá tedy uhradit 535 Kč.

12.O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.