17 C 217/2024-24

O zaplacení 10 638 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Děčíně Datum rozhodnutí: 27.02.2025 ECLI:CZ:OSDC:2025:17.C.217.2024.1

I.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 6 700 Kč.

II.Žaloba se zamítá co do:a) částky ve výši 3 938 Kčb) zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 769 Kč za dobu od 31. 8. 2023 do zaplacení,c) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 586 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1.Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 14. 6. 2024 domáhá na žalované zaplacení částky 10 628 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6.700,00 Kč, které zaslala žalobkyně na účet žalované dne 31. 7. 2023 na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o zápůjčce z téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit získanou částku do 30. 8. 2023, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.069,00 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. V důsledku prodlení vznikla dle žalobkyně žalované povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši od 31. 8. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 6.700,00 Kč za období od 31. 8. 2023 do 5. 6. 2024 v částce 1.869,00 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky v celkové výši 2.500,00 Kč (za písemné výzvy). Na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho.

2.Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti.

3.Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla v elektronické podobě uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 6.700,00 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním poplatkem ve výši 2.069,00 Kč, a to nejpozději do 30. 8. 2023 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2023). Žalované byla dne 31. 7. 2023 žalobkyní zaslána na její bankovní účet částka ve výši 6.700,00 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení jejího dluhu plynoucího z výše uvedené smlouvy o zápůjčce, který žalovaná neuhradila ani po datu splatnosti (zjištěno z upomínek ze dne 6. 9. 2023 a 13. 9. 2023, opakovaných výzev k úhradě ze dne 20. 9. 2023, 29. 9. 2023 a 14. 10. 2023 a rovněž z předžalobní upomínky ze dne 17. 5. 2024). Nebylo však zjištěno, že by žalobkyně jakkoli zkoumala při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalované (žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ani na výzvu soudu nepředložila). Žalovaná neuhradila žalobkyni na žalovanou částku ničeho (při absenci jiného tvrzení žalované neměl soud důvod tomuto tvrzení žalobkyně nevěřit).

5.Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6.Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7.Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 14 VSOL 58/2018-80, čj. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).

8.Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

9.Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovanou a žalobkyní posoudil na základě ustanovení § 419 OZ (žalovaná neuzavřela smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, které však tato nevrátila. Proto se žalobkyně důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalované zaslána na její účet.

10.Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v postavení spotřebitelky. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází, avšak tyto dokumenty soudu jako důkaz svého tvrzení navzdory neformální výzvě soudu, zaslané jí před jednáním, nepředložila, ani své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nijak nedoplnila. Žalobkyně se z jednání soudu konaného dne 27. 2. 2024 omluvila a zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle ustanovení § 118a odst. 3 OSŘ o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu (uvedené poučení ovšem obdržela již prostřednictvím uvedeného neformálního přípisu spolu s předvoláním k tomuto jednání).

11.Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, vrátit.

12.Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ obsahuje zvláštní úpravu stanovící, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitelky, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a není tak povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení. Protože žalovaná byla v řízení zcela nečinná, nemohl ji soud při jednání poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 OSŘ k doplnění tvrzení ohledně jejích příjmových a majetkových poměrů a neučinil tak k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění. Soud proto stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a uložil jí uhradit dluh žalobkyni v obecné zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.

13.Z uvedeného právního posouzení věci vyplývá, že žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství a soud proto žalobkyni výrokem I. přiznal pouze nezaplacenou jistinu dluhu ve výši 6.700,00 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

14.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 586,00 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %). Celkové náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800,00 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 10.638,00 Kč sestávající z částky 300,00 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200,00 Kč ve výši 252,00 Kč.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

15 C 406/2021-18 05.05.2599

O zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím

22 C 385/2025-25 29.04.2026

rozvod manželství

32 C 53/2026-20 21.04.2026

o 16 968 Kč s příslušenstvím

20 C 32/2026-16 17.04.2026

rozvod manželství

20 C 12/2026-16 15.04.2026

vyloučení věci z výkonu rozhodnutí

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	17 C 217/2024-24
Soud	Okresní soud v Děčíně
Soudce	Mgr. Radka Mazurková
Datum rozhodnutí	27.02.2025
Datum zveřejnění	20.05.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSDC:2025:17.C.217.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

17 C 217/2024-24

O zaplacení 10 638 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení