20 Co 74/2024-118

1.Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši , částka, . Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí - platebního výměru , Anonymizováno, ze dne , datum, č. , Anonymizováno, , kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši , částka, , zrušeného rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, . Škoda měla spočívat v zaplacených úrocích z úvěru za dobu od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , který žalobkyně čerpala proto, že jí bylo na základě šetření, jehož výsledkem byl uvedený výměr, pozastaveno proplacení části dotace na základě smlouvy, uzavřené dne , datum, s uvedenou regionální radou, uplatněné její šestou žádostí. Žalobkyně označila jako úřad, jednající za žalovanou ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon) , Anonymizováno, . Soud I. stupně však jednal s , Anonymizováno, s poukazem na to, že platební výměr vydala , Anonymizováno, a jedná se proto o věc regionální politiky, která náleží dle § 14 zákona č. 2/1969 sb. zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon) do působnosti tohoto ministerstva. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že není dána existence zrušeného pravomocného rozhodnutí, předmětný platební výměr nebyl pravomocný a s ohledem na chybné poučení ve smyslu § 110 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ani předběžně vykonatelný. Zdůraznila, že žalobkyně stejný nárok, byť o nižší částku, uplatnila i ve správním řízení.

2.Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně dne , datum, požádala poskytovatele dotace o vyplacení dotace, která byla pozastavena při probíhající administrativní kontrole a po jejím ukončení byl žalobkyni platebním výměrem ze dne , datum, vyměřen odvod do rozpočtu poskytovatele dotace ve výši , částka, , splatný do 15 dnů ode dne nabytí právní moci platebního výměru. Žalobkyně byla poučena o možnosti podat proti platebnímu výměru odvolání do 30 dnů od jeho doručení s tím, že odvolání má odkladný účinek, což učinila a zároveň požádala poskytovatele dotace o prominutí vyměřeného odvodu. Dne , datum, byl platební výměr rozhodnutím ministerstva financí zrušen a řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo zastaveno z důvodu, že žalobkyně rozpočtovou kázeň neporušila. Dále zjistil z rozhodnutí ministerstva financí ze dne , datum, , že poskytovateli dotace byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, z titulu náhrady škody na úrocích z úvěru za období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

3.Soud I. stupně dospěl k závěru, že platební výměr nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 náhradového zákona, neboť byl zrušen na základě řádného opravného prostředku a nešlo o vykonatelné rozhodnutí. Z pohledu zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, je rozhodnutí vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, anebo nemá odkladný účinek (§ 103 odst. 2). Odvolání by mělo odkladný účinek i v případě, že by poučení v platebním výměru bylo nesprávné (§ 110 odst. 3). Předmětný výměr byl následně zrušen, aniž se stal pravomocným, nebyl tak splněn již první zákonných předpokladů pro odpovědnost státu za škodu podle náhradového zákona. Soud I. stupně dále poukázal na to, že náklady na úroky z úvěru za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, (v požadované výši , částka, ) již byla žalobkyni nahrazena na základě uvedeného rozhodnutí ministerstva financí a odpovědnost žalované za škodu podle náhradového zákona proto nevznikla. Ohledně částky , částka, za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, dovodil s odkazem na soudní judikaturu (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ) l nedostatek příčinné souvislosti mezi zrušeným platebním výměrem a tvrzenou škodou. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . úvěrové smlouvy , datum, , , datum, , dodatky k těmto smlouvám dne , datum, a zaplatila této společnosti úroky ve výši , Anonymizováno, % ročně z nesplacené části úvěru za , Anonymizováno, v částce , částka, se splatností , datum, dne , datum, , za , Anonymizováno, v částce , částka, se splatností , datum, dne , datum, , za , Anonymizováno, v částce , částka, se splatností , datum, dne , datum, , za , Anonymizováno, v částce , částka, se splatností , datum, dne , datum, , za , Anonymizováno, v částce , částka, se splatností , datum, dne , datum, a za , Anonymizováno, v částce , částka, se splatností , datum, dne , datum, . Platební výměr byl vydán , datum, a doručen do datové schránky žalobkyně dne , datum, , tedy po uzavření uvedených úvěrových smluv a jejich dodatků. Také náklady na úroky z úvěru za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, žalobkyně vynaložila před doručením předmětného výměru (, datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ), takže platební výměr a škoda, představující tyto náklady, nejsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Nadto jde o úroky, k jejichž placení se žalobkyně zavázala ještě před vydáním platebního výměru a za období, které předcházelo jeho vydání, což platí i pro náklady na úroky z úvěru za , Anonymizováno, , které žalobkyně fakticky vynaložila po doručení platebního výměru (, datum, ). S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony (vyjádření k žalobě, dvojí účast na jednání před soudem) po , částka, podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu4. Proti zamítavému výroku rozsudku v rozsahu , částka, s příslušenstvím a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že závěry soudu I. stupně nereflektují účel a smysl § 8 náhradového zákona, který spočívá ve vyloučení náhrady škody tehdy, plní-li adresát správního rozhodnutí povinnost uloženou mu nepravomocným a nevykonatelným rozhodnutím dříve, než se toto rozhodnutí stane vykonatelným. Situace ve věci je specifická tím, že nezákonný platební výměr byl vůči žalobkyni vykonán bez ohledu na právní moc a vykonatelnost, neboť uložená povinnost byla správním orgánem fakticky vymožena započtením proti peněžitým nárokům žalobkyně, vyplývajícím ze smlouvy o poskytnutí dotace. Tuto situaci reflektuje judikatura Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku sp. zn. , spisová značka, dovodil, že pod pojem částka, která byla daňovým subjektem uhrazena, se zahrnuje také částka, která daňovému subjektu nebyla vyplacena v důsledku nezákonného postupu správce daně. Je evidentní, že pokud by správní orgán vyčkal do doby než rozhodnutí bude přezkoumáno odvolacím orgánem a naplnil tak účel odkladného účinku, žalobkyně by si finanční prostředky nemusela půjčovat a žádná škoda by jí nevznikla. Důsledkem formálně nesprávného poučení při aplikací § 110 odst. 3 daňového řádu by bylo vyloučení jejího nároku na náhradu škody, což je neslučitelné s jejím právem na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně dovozovala, že za situace, kdy jí byla finanční částka, uložená nezákonným platebním výměrem, mocensky odejmuta bez ohledu na právní moc a vykonatelnost rozhodnutí, nelze výluku z odpovědnosti podle § 8 odst. 1 a 2 náhradového zákona uplatnit. Nesprávným označila rovněž závěr soudu I. stupně o absenci příčinné souvislosti, k čemuž dovozovala, že materiální podstatou vzniklé škody je nesprávný právní názor, spatřující v jednání žalobkyně porušení podmínek čerpání dotace, vedoucí k zadržení platby dotace. Vzhledem k tomu, že toto nesprávné posouzení věci následně vyústilo ve správní rozhodnutí, domáhá se žalobkyně nároku na náhrady škody z titulu tohoto nezákonného rozhodnutí, neboť jediným důvodem, proč žalobkyně čerpala úvěr, byla reakce na nepředvídatelné zadržení prostředků pocházejících z dotace. Konečně žalobkyně poukázala na to, že věc se týká dotace, poskytované z prostředků Evropské unie (EU) a při jejich vyplácení bylo aplikováno právo EU, podle něhož mají být neoprávněně zadržované částky vyplaceny i s úroky, s čímž nejsou závěry soudu I. stupně v souladu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v rozsahu , částka, s příslušenstvím vyhověl.

5.Žalovaná se prostřednictvím , Anonymizováno, ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěrem soudu I. stupně, že ve věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu podle § 8 odst. 2 náhradového zákona, neboť předmětný výměr nebyl pravomocný ani ve smyslu § 139 odst. 3 ve spojení s § 103 odst. 1 daňového řádu vykonatelný. Zdůraznila, že žalobkyně stejný nárok nepokrytě uplatňuje jak v civilním řízení, tak ve správním řízení sporném coby škodu ze smluvních úroků podle § 141 daňového řádu, což označila za nepřípustné se závěrem, že by soud měl řízení zastavit a věc postoupit , Anonymizováno, . Toto ministerstvo je také úřadem, příslušným jednat ve věci za stát podle § 6 náhradového zákona, vzhledem k tomu, že se týká daňového řízení (k tomu žalovaná poukázala na přechodné ustanovení čl. IX zákona č. 251/2021 Sb. kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, podle něhož řízení ohledně prošení rozpočtové kázně, zahájená u úřadu Regionální rady regionu soudržnosti, dokončí finanční úřad.).

6.Z obsahu odvolání žalobkyně se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně předcházejícího řízení, v odvoláním napadeném rozsahu v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však neshledal důvodným. V odvolacím řízení jednal s , Anonymizováno, jako s úřadem příslušným ve věci jednat za stát podle § 6 odst. 2 písm. b) náhradového zákona. Podle § 6 odst. l náhradového zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (odst. 1). Podle § 6 odst. 2 písm.) zákona úřadem podle odst. 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Předmětem sporu je škoda, jež měla žalobkyni vzniknout z nezákonného rozhodnutí, jímž žalobkyně označila platební výměr, kterým jí byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně. Jedná se o rozhodnutí, vydané v řízení, v němž se postupuje podle daňového řádu a porušitel rozpočtové kázně má postavení daňového subjektu (§ 22 odst. 16 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů). Problematika rozpočtů, daní finančního hospodaření, finanční kontroly přísluší ve smyslu § 4 odst. 1 kompetenčního zákona Ministerstvu financí, které také v dotyčném řízení rozhodovalo jako odvolací orgán. Příslušnost tohoto ministerstva konečně vyplývá i ze žalovanou zmíněného čl. IX zákona č. č. 251/2021 Sb. (jímž byla mimo jiné zrušena , Anonymizováno, ). , Anonymizováno, se s dosavadní obranou žalované proti žalobě ztotožnilo.

7.K pravomoci civilních soudů k projednání této věci ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. se odvolací soud vyjádřil v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a neshledal důvod se od již vyjádřeného názoru odchýlit. Pro posouzení pravomoci soudů je rozhodující obsah podané žaloby, v níž žalobkyně svůj nárok vymezila jako nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 náhradového zákona, za které označila platební výměr na odvod č. 46/2014 ze dne , datum, a na tom základě dovozovala škodu, spočívající v zaplacených úrocích z úvěru za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, ve výši , částka, . Žalobkyně si nepochybně byla vědoma věcné duplicity s nárokem, uplatněným jí ve správním řízení podle § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v jehož rámci obdržela částku , částka, jako náhradu škody, spočívající v nákladech na úroky z úvěru za období od d , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Soud I. stupně byl nicméně povinen žalobní nárok, vymezený jako nárok z odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci, věcně projednat, neboť nemůže popřít svou pravomoc jen proto, že podle jeho názoru by se měla žalobkyně domáhat sporné částky za použití prostředků správního řízení (srov. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. , Anonymizováno, ).

8.Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud souhlasí s jeho závěry o nenaplnění podmínky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 ve spojení s § 8 náhradového zákona, na které lze odkázat. Předmětný platební výměr nepochybně nebyl pravomocný a s ohledem na nesprávné poučení o odkladném účinku ve smyslu§ 110 odst. 3 daňového řádu ani předběžně vykonatelný a není tedy odpovědnostním titulem podle náhradového zákona. I kdyby odvolací soud přistoupil na extenzivní výklad žalobkyně dovozující, že započtením vyměřeného odvodu na poskytovanou dotaci bylo platební výměr fakticky vykonán, na nedůvodnosti žalobního nároku by to nic nezměnilo. Rozhodující pro posouzení dané věci je zjevná absence příčinné souvislosti mezi platebním výměrem ze dne , datum, , jímž byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně, a jí tvrzenou škodou ve formě uhrazených úroků z úvěrů. Ve smyslu §§ 7 a 8 náhradového zákona může stát odpovídat jen za škodu, způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí. Předmětem odvolacího přezkumu byl pouze nárok ve výši , částka, s příslušenstvím, představující žalobkyní zaplacené úroky z úvěru za dobu od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, samotného časového srovnání tohoto období, v němž měla žalobkyni vzniknout škoda, a data vydání platebního výměru dne , datum, , doručeného žalobkyni dne , datum, , je evidentní, že tvrzená škoda nemohla vzniknout z platebního výměru, který byl vydán později, než měla dle tvrzení žalobkyně škoda vzniknout. Samotné nevyplacení dotace k šesté žádostí o platbu ze strany žalobkyně nebylo důsledkem vydaného platebního výměru ani je nelze hodnotit jako činnost přímo směřující k jeho vydání, za níž by bylo možné považovat jen zjišťování či posuzování předpokladů pro toto rozhodnutí, jejich shromažďování, hodnocení apod. Nevyplacení platby dotace v předpokládaném termínu mělo svůj základ ve smluvním vztahu žalobkyně s poskytovatelem dotace a jejich ujednání o lhůtě pro výplatu dotace, stavení jejího běhu (čl. VII. smlouvy o poskytnutí dotace). Nevyplacení dotace nepředstavovalo okolnost, jíž by bylo možné podřadit pod pojem nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a násl. náhradového zákona ani pod pojem nesprávného úředního postupu podle § 13 náhradového zákona (na němž ani nebyla žaloba založena). Absence příčinné souvislosti mezi platebním výměrem a žalobkyní tvrzenou škodou vylučuje odpovědnost státu za škodu, která je ve smyslu § 5 náhradového zákona podmínkou jejího vzniku.

9.Odvolací soud z těchto důvodů věcně správnou odvoláním napadenou část výroku rozsudku o věci samé, včetně správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, které představuje podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada hotových výdajů za dva úkony (příprava na jednání, účast na jednání) po , částka, podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.