42 C 228/2018-161

o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

Obvodní soud pro Prahu 2 Datum rozhodnutí: 28.05.2024 ECLI:CZ:OSPH02:2024:42.C.228.2018.161

I.Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 500.000,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 500.000,00 Kč od 5.10.2018 do zaplacení, se zamítá.

II.Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700,- Kč, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Žalobce (resp. každý ze dvou původních žalobců, viz níže) se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000,- Kč, způsobené mu nezákonným exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, kterým byla oběma tehdejším účastníkům exekučního řízení uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti odstranit specifikovanou stavbu. Dle soudního exekutora měla být pokuta motivací pro oba tehdejší povinné, když je zcela ve schopnostech obou povinných odstranění stavby, když byli schopni ji vybudovat, a to ať už vlastními silami nebo zadáním stavební firmě. Podáním ze dne 20. 7. 2016 navrhl žalobce zastavení exekuce ohledně exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. 203 , Anonymizováno, , kterým byla oběma povinným uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti odstranit specifikovanou stavbu. Žalobce namítl nezákonnost uložené pokuty, když v předmětné věci se jedná o plnění zastupitelné a exekutor sám se měl postarat o to, aby předmětné práce provedl pro oprávněného někdo jiný, nedohodl-li se s oprávněným jinak. Po uplynutí jednoho kalendářního roku po podání žalobce ze dne 20. 7. 2016 byl Okresním soudem v , adresa, žalobce dotázán, zda trvá na svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 20. 7. 2016, který byl exekučnímu soudu postoupen soudním exekutorem. Oprávněný podáním ze dne 9. 8. 2017 navrhl zamítnutí návrhu na zastavení exekuce. Okresní soud v , adresa, jako soud exekuční usnesením ze dne 18. 9. 2017, č. j. , Anonymizováno, rozhodl tak, že exekuce, jejímž vedením byl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 8. 2010, č. j. , Anonymizováno, pověřen JUDr. , jméno FO, , soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , se zastavuje v části, v níž byla exekučním příkazem č. j. , Anonymizováno, ze dne 29. 6. 2016 uložena pokuta oběma povinným společně a nerozdílně ve výši 25 000 Kč, a to za nesplnění povinnosti odstranit v exekučním příkaze specifikovanou stavbu. Exekuční soud se s právním názorem žalobce ztotožnil s tím, právě soudní exekutor je v této fázi řízení povinen se postarat (a nese za porušení takové povinnosti odpovědnost) o hospodárné provedení exekuce tak, že k uskutečnění předmětných prací zajistí třetí osobu, nedohodne-li se s jinak s oprávněným. V této souvislosti dále žalobce uvedl, že dříve než byl vydán exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobci 1) a 2) byla uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti odstranit specifikovanou stavbu, bylo vydáno usnesení soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 24. 8. 2015, č. j. , Anonymizováno, , kterým uložil oběma povinným de facto totožnou povinnost, avšak tento byl zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, — pobočka v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto tak, že usnesení soudního exekutora se zrušuje a věc se vrací tomuto soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Žalobce uplatnili podáním, doručeným dne 4. 4. 2018 nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, žalovaná se však k žádosti žalobce nevyjádřila. Žalobce se společně s druhým povinným ocitl v situaci, ve které byli nuceni strpět nezákonnost, která vůči nim ze strany soudního exekutora byla uplatněna a obavy z dalších možných očekávaných pokut, které mohou být až likvidační, neboť nejsou zastropovány. V případě vymožení pokuty by to byl dle žalobce především sám stát, který by se tím bezdůvodně obohatil. Povinní byli ze strany soudního exekutora nezákonným způsobem zastrašování, a ocitli se tak v roli oběti jakýchsi pokoutných pokusů ze strany soudního exekutora při výkonu jeho pravomoci, která však nebyla souladná s pravomocí, která mu byla svěřena na základě zákona. Nejednalo se přitom o ojedinělé právní jednání v rozporu se zákonem, ale o opakované, které nelze bagatelizovat či přehlížet, natož je považovat za normální. Mělo tak dojít k již specificky citelnému zásadu, že jejich újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává jimi požadovaná částka. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2.Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce (resp. tehdy ještě oba žalobci) dne 4.4.2018 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy celkem ve výši 500.000,- Kč vzniklé tvrzeným pochybením soudního exekutora, JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná požadavku žalobců nevyhověla ani z části, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 19. 2. 2019. Žalovaná stručně shrnula průběh daného řízení s tím, že čistě z formálního hlediska lze exekuční příkaz ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, , považovat za nezákonné rozhodnutí. Žalobcům však žádné zadostiučinění nenáleží, neboť nemajetkovou újmu nijak řádně netvrdí ani netvrdili, přes výzvu ji nijak neprokázali, byli povinnými z exekuce, kdy ani přes rozhodnutí soudu neplnili své povinnosti, a lze si jen těžko představit, že v důsledku předmětného exekučního příkazu vznikla jakákoli nemajetková újma, když tento nemůže být vykonán před tím, než bude rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce. Přiznání jakéhokoli zadostiučinění by bylo navíc zřejmě v rozporu s dobrými mravy. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3.Protože v průběhu řízení druhá žalobkyně (, Jméno zainteresované osoby 1/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, , bytem , adresa, , , právnická osoba, ) zemřela. Usnesením ze dne 10.3.2020 č.j. 42 C 228/2018-66 poté bylo nejprve řízení přerušeno do doby skončení dědického řízení po zemřelé druhé žalobkyni. Následně soud usnesením ze dne 18.4.2023 č.j. 42 C 228/2018-95 nejprve rozhodl o pokračování v řízení a následně část řízení ve vztahu k druhé žalobkyni vyloučil k samostatnému projednání, když dědické řízení není dosud skončeno a v řízení lze pokračovat ve vztahu k prvnímu žalobci.

4.Žádostí na náhradu nemajetkové újmy ze dne 3.4.2018, podané dle razítka podatelny Ministerstvu spravedlnosti 4.4.2018, žádali původní žalobci (Ing. , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, ) náhradu nemajetkové újmy, způsobené jim exekučním příkazem exekučním příkazem čj. , Anonymizováno5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 19.2.2019 byl nárok původních žalobců vypořádán s tím, že z čistě formálního hlediska lze daný exekuční příkaz považovat za nezákonné rozhodnutí. Žalobcům však žádné zadostiučinění nenáleží, neboť nemajetková újma není dostatečně tvrzena.

6.V řízení bylo dále ze spisu soudního exekutora sp.zn. , Anonymizováno, a samostatně předloženými důkazy z uvedeného spisu zjištěno následující:7. Výzvou soudního exekutora ze dne 7.11.2012 č.j. , Anonymizováno, byli povinní vyzváni, aby sdělili, zda již splnili povinnost uloženou usnesením o nařízení exekuce (tzn. odstranění stavby železobetonové zdi blíže specifikovaných rozměrů při hranici se sousedním pozemkem). Současně soudní exekutor upozornil povinné, že mu již bylo doručeno z Krajského soudu v Ostravě rozhodnutí z 5.9.2012, č.j. 22A 37/2010 – 61, o zamítnutí jejich žaloby ve věci přezkoumání exekučního titulu, tedy rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 15.2.2010, které nabylo právní moci 19.10.2012 pod č.j. , Anonymizováno, . Exekutor v posledním odstavci konstatoval, že v případě, že požadované povinní nesdělí, bude přistoupeno k provedení exekuce, vedoucí ke splnění uložené povinnosti, provedením prací a výkonů, a to na vrub povinných. To povede, vzhledem k nutnosti zajištění stavební firmy, ke zvýšení nákladů exekuce, jež budou následně vymáhány.

8.Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, čj. , Anonymizováno, ze dne 22.12.2015 bylo usnesení soudního exekutora ze dne 24.8.2015, č.j. , Anonymizováno, zrušeno a věc byla vrácena soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Soud v dané věci uvedl, že „dle obsahu spisu soudní exekutor napadeným usnesením uložil povinným společně a nerozdílně pokutu ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti uložené jim vykonatelným exekučním titulem, přičemž přehlédl, že uspokojení práv na nepeněžité plnění dle ustanovení § 75 e. ř. vyžaduje zvláštní procesní postup, který soudní exekutor nedodržel. Jestliže soudní exekutor ve věci nerozhodl exekučním příkazem a následně nebyly námitky povinného přezkoumány exekučním soudem postupem dle § 72 odst. 3 e. ř., potom usnesení soudního exekutora neobstojí a bylo třeba zrušit a věc vrátit soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 219 a odst. 1 písm. b), § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). .............. Konečně bude třeba, aby soudní exekutor vyhodnotil a objektivizoval ten fakt, že v daném případě by do úvahy mohla přicházet i varianta vydání exekučního příkazu k provedení prací a výkonu k vymožení tzv. zastupitelného plnění nebo, neboť o zastupitelné plnění jde zpravidla tehdy, má-li být provedeno odstranění stavby. V této souvislosti musí soudní exekutor vyhodnotit, zda oprávněný má objektivně vzato vůbec možnost provést potřebné práce (s ohledem na odbornou náročnost, zvláštní předpoklady potřebné k jejich provedení), a za soudní exekutor je schopen jakýmkoliv rozumným, účelným a ve vztahu k dosažení cíle účinným a zároveň adekvátně nákladným způsobem zajistit, aby práce, které má provést povinný, byly v exekučním titulem požadovaného rozsahu a kvalitě provedeny. V případě trvající neochoty povinného práce provést exekutor v podstatě může reálně zajistit buď prostřednictvím třetí osoby, anebo prostřednictvím oprávněného. Nelze odhlédnout od toho, že je to exekutor, kde se má podle § 72 odst. 1 e. ř. o provedení práce někým jiným (stavebním podnikatelem (postarat, to je zajistit, aby byly provedeny. Oprávněný pouze v pozici osoby, která si uprostřed vsi (prostřednictvím pověření soudního exekutora soudem k provedení exekuce (soudního exekutora, v uvozovkách zjednala konec „k jako osobu, jež se o provedení exekuce postarat. V úvahu v rámci shora naznačené potřebnost potřebnosti vyhodnotit a objektivizovat fakt, že takové v takovém případě by do úvahy mohla přicházet i varianta vydání exekučního příkazu k provedení prací a výkonu podle § 72 e. ř. k vymožení tzv. zastupitelného plnění, se soudní exekutor vypořádá s námitkami povinného číslo 1, které uplatnil v podaném odvolání.“9. Exekučním příkazem č.j. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto o provedení exekuce uložením pokuty podle § 72, § 73 exekučního řádu za použití § 351 odst. 1 o.s.ř. a povinným byla společně a nerozdílně uložena za nesplnění exekučně vymáhané povinnosti (tzn. odstranit stavbu železobetonové zdi) pokuta ve výši 25 000,- Kč, splatná do 3 dnů od právní moci usnesení. V rámci poučení byli účastníci poučení, že proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. Proti způsobu provedení exekuce lze podat návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodu zastavení exekuce s tím, že návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci.

10.Dne 31.7.2017 vyžádal Okresní soud v Přerově od současného žalobce sdělení, zda trvá na svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 20.7.2016, který byl soudu postoupen soudním exekutorem.

11.Usnesením Okresního soudu v Přerově č.j. , Anonymizováno, ze dne 18.9.2017 byla exekuce, jejímž vedením byl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 30.8.2010, čj. , Anonymizováno, původně pověřen JUDr. , jméno FO, , soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , (ten exekuci vedl pod sp.zn. , Anonymizováno, a jehož nástupcem se stal JUDr. , jméno FO, z Exekutorského úřadu , adresa, (ten exekuci vedl pod sp.zn. , Anonymizováno, ) zastavena v části, v níž byla exekučním příkazem čj. , Anonymizováno, ze dne 29.6.2016 uložena pokuta povinným společně a nerozdílně ve výši 25 000,- Kč, a to za nesplnění povinnosti odstranit v exekučním příkaze specifikovanou stavbu.

12.Usnesením Okresního soudu v Přerově č.j. , Anonymizováno, ze dne 28.7.2023 byla exekuce, prováděná na základě usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 30.8.2010, č.j. , Anonymizováno, soudním exekutorem vedená pod sp.zn. , Anonymizováno, ), zcela zastavena (výrok I). Dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a oprávněnému byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 12.765,50 Kč (výrok III). Soud v odůvodnění uvedl, že exekuce byla původně vedena proti , Jméno zainteresované osoby 2/0, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , která však 12.12.2018 zemřela. Dne 2.9.2022 soudní exekutor postoupil soudu k rozhodnutí návrh povinného na zastavení exekuce, kterému nevyhověl. Povinný v návrhu na zastavení namítl, že exekuční titul nabyl právní moci 1.3.2010 a v něm stanovená lhůta tří měsíců, k dobrovolnému odstranění dotčené stavby, běžela do 1.6.2010. V dosud prováděné exekuci přitom nelze od 2.6.2020 pokračovat, protože uplynutím desetileté prekluzivní lhůty došlo k zániku působnosti soudního exekutora provádět danou exekuci. Povinný proto navrhl zastavení exekuce, s čímž oprávněný nesouhlasil s tím, že dotčená stavba dosud nebyla odstraněna.

13.Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31.10.2023 bylo k odvolání oprávněného usnesení Okresního soudu v Přerově sp.zn. , Anonymizováno, ze dne 28.7.2023, č.j. , Anonymizováno, ve výroku ad.I a II. potvrzeno s tím, že uplynula lhůta, ve které bylo možné rozhodnutí, které je podkladem exekuce, vykonat a v exekuci nelze pokračovat. Ve výroku III. bylo rozhodnutí změněno co do výše náhrady nákladů soudního exekutora a ponížení těchto nákladů na částku 4.235,00 Kč. V rámci odůvodnění odvolací soud uvedl, že ve výroku o nákladech soudního exekutora bylo třeba rozhodnutí změnit s odkazem na § 89 exekučního řádu, neboť došlo k zastavení exekuce. Náklady exekuce v takovém případě hradí ten, kdo zastavení exekuce zavinil. V daném případě nelze objektivní důsledek zastavení exekuce přičítat k tíži oprávněnému a nejde o případ, kdy by bylo možné náhradu nákladů exekutora odmítnout pro nedostatek procesního zavinění účastníků řízení, když nelze vyvozovat účast oprávněného a jeho zavinění na zastavení exekuce. Naopak je to povinný, jehož ze zákon stíhá povinnost k náhradě nákladů exekuce. Tato povinnost je odůvodněna tím, že v době nařízení exekuce existoval vykonatelný titul. Povinný dobrovolně na základě tohoto titulu neplnil a proto nastoupila nucená exekuce se všemi důsledky z toho plynoucími včetně povinnosti hradit exekutorovi náklady exekuce. Pokud jde o výši těchto nákladů soudního exekutora, pokud soudní exekutor exekuční titul za dobu trvání deseti let nevykonal, odměna mu podle vyhlášky nepřísluší. Z hotových výdajů náleží soudnímu exekutorovi vzhledem k datu nařízené exekuce částka 3.500,00 Kč včetně DPH. Povinnost k náhradě nákladů proto odvolací soud změnil tak, že tuto povinnost uložil povinnému v paušálně určené výši výdajů.

14.Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15.Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16.Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

17.Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18.Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19.Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20.Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21.Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22.Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23.Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

24.Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25.Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26.Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

27.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že postup soudního exekutora v daném řízení při provádění exekuce vydáním exekučního příkazu JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, , tedy uložení již jednou neúspěšně uložené pokuty za účelem splnění povinnosti povinných k odstranění předmětné stavby nebyl v souladu se exekučním řádem, když se jednalo o zastupitelné plnění a jak vyplývá z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, čj. , Anonymizováno, ze dne 22.12.2015, který rozhodoval již o exekučním příkazu právního předchůdce soudního exekutora, který uložil žalobci totožnou pokutu. V tomto směru tak lze konstatovat, že postup soudního exekutora v dané věci lze považovat za jednání způsobilé naplnit podmínku odpovědnosti státu za škodu (tzn. odpovědnostní titul). Pokud jde o další podmínku odpovědnosti státu za škodu, a to újmu, která měla být žalobci způsobena, žalobce tuto v žalobě vymezil spíše obecně, přičemž v rámci koncentrační lhůty upřesnil, že tato spočívá jednak v disproporci mezi právy povinného a oprávněného, jednak v nepříznivém zásahu do jeho tělesné, duševní integrity, kdy byla narušena jeho psychika pohrůžkami udělování opakovaných pokut. Těmi měl být žalobce nucen k vykonání exekučně vymáhané povinnosti. Pokud jde o žalobcem uváděnou disproporci mezi právy povinného a oprávněného nelze než konstatovat, že pokud soudní exekutor v rámci exekuce ukládá (jakoukoli) pokutu, tato není příjmem oprávněného, ale příjmem exekuce jako takové. K disproporci mezi právy účastníků exekuce tak nemohlo dojít. V daném případě tak nebyl prokázán vznik nemajetkové újmy, kterou žalobce tvrdil. I kdyby však byla žalobcem tvrzená nemajetková újma prokázána (a v její návaznosti i příčinná souvislost s odpovědnostním titulem), nelze pominout skutečnost, že (jakkoli nesprávně) uložená pokuta směřovala k vymožení exekučně vymáhané povinnosti, kterou primárně a dobrovolně měl splnit žalobce jako dlužník. Přestože bylo povinností žalobce odstranit nepovolenou stavbu, tuto povinnost navzdory pravomocnému rozhodnutí dobrovolně nesplnil a tato povinnost nebyla vymožena ani následnou exekucí. V tomto směru nelze než konstatovat, že se tak stalo v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který navzdory zastupitelnému plnění nepřistoupil k realizaci odstranění neoprávněné stavby na náklady povinného a kromě ukládání pokut (které ostatně ani nebyly vymoženy, když povinný se proti nim bránil procesními prostředky a tyto byly soudem zrušeny) zůstal zcela pasivní. V tomto směru se tak soudní exekutor k vymáhané povinnosti zachoval stejně jako žalobce – povinný z dané exekuce, což poškodilo především tamního oprávněného. V daném případě by tak případné odškodnění žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy a obecnou zásadou spravedlnosti, když by de facto těžil ze svého pasivního přístupu k vymáhané povinnosti. Navzdory pravomocnému rozhodnutí, které žalobci uložilo povinnost něčeho konat, přesto nedošlo ke splnění povinnosti a její vymáhání je prekludováno. V neposlední řadě nutno konstatovat, že i výše žalobcem tvrzené nemajetkové újmy se s ohledem na výši uložené pokuty (tzn. 25 000,- Kč) přemrštěnou. S ohledem na to soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

28.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě dne 20.2.2019, načež se připravovala na jednání soudu, konaná ve dnech 10.3.2020, 16.6.2023 (tzn. v první fázi řízení před nalézacím soudem), 16.4.2024 a 28.5.2024 (ve druhé fázi řízení před nalézacím soudem)a těchto se rovněž zúčastnila, přičemž se v odvolacím řízení nijak nevyjádřila a ani se neúčastnila jednání před odvolacím soudem, když rozhodnutí bylo vydáno v neveřejném zasedání, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 9 úkonů po 300,- Kč, tzn. celkem ve výši 2 700,- Kč.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

14 C 41/2025-51 01.04.2026

o zaplacení 17 800 Kč s příslušenstvím

15 C 37/2026-25 31.03.2026

o 24 544 Kč s příslušenstvím

14 C 17/2026-18 31.03.2026

o 3 231 Kč s příslušenstvím

14 C 28/2026-19 31.03.2026

o 4 330 Kč s příslušenstvím

47 C 60/2026-25 30.03.2026

o zaplacení 54 230 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	42 C 228/2018-161
Soud	Obvodní soud pro Prahu 2
Soudce	JUDr. Kateřina Takácsová
Datum rozhodnutí	28.05.2024
Datum zveřejnění	09.01.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSPH02:2024:42.C.228.2018.161

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

42 C 228/2018-161

o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení