45 C 7/2024-21
o zaplacení 3 615,94 Kč s příslušenstvím
Okresní soud v Sokolově
Datum rozhodnutí: 15.02.2024
ECLI:CZ:OSSO:2024:45.C.7.2024.1
I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 700 Kč od 9. 7. 2023 do zaplacení.
II.Žaloba o zaplacení částky 1 915,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 915,94 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 700 Kč od 25. 3. 2022 do 8. 7. 2023, se zamítá.
III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1.Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 615,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15.06.2023 mezi společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka , adresa, , sídlem , Anonymizováno, , adresa, (dále také jen „původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , Adresa zainteresované společnosti 0/0, , , adresa, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 700 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24. 3. 2022 s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 793,94 Kč (se slevou). Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 700 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 915,94 Kč, který byl splatný dne 24. 3. 2022. Žalovaný však svůj závazek nesplácel řádně a včas, na svůj dluh ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem posouzena tak, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr.
2.Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.
3.Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.
4.Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou (, Anonymizováno, ) soud zjistil, že původní věřitel je akciovou společností, která ke dni 2. 6. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
5.Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody o dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 1 700 Kč žalobkyní žalovanému, a to dne 23. 2. 2022 které měl žalovaný žalobkyni včetně poplatku ve výši 793,94 Kč do 24. 3. 2022 vrátit a uhradit. , právnická osoba, případ, že by původní věřitelce nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve stanoveném termínu žalovanou vráceny, jakož i že by do stanoveného termínu nebyla uhrazena další výše specifikovaná sjednaná částka, měla být původní věřitelka oprávněna požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 1 122 Kč, která je označena ve smlouvě jako sleva v případě včasné úhrady závazku. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše úroku z prodlení měla činit 40 % ročně (ve skutečnosti se však jedná přibližně měsíční úrok v této výši). A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 16 191,50 %.
6.Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 23. 2. 2023 soud zjistil, že dne 23. 2. 2023 původní věřitelka prostřednictvím svého bankovního účtu převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 1 700 Kč.
7.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni.
8.Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávek“ a listiny „Podací lístek – dopisy online“ soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 29. 6. 2023 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů. Uvedená písemná výzva se považuje za doručenou podle ustanovení § 579 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dnem 5. 7. 2023.
9.Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.
10.Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.
11.Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě o žalobkyní tvrzeném obsahu, jakož i že by žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.
12.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13.Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.
14.Podle § 570 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
15.Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
16.Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.
17.Podle § 1746 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.
18.Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
20.Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21.Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25.Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
26.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28.Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.
29.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
30.Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti důkazní žalobkyně vyplývající z § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, resp. vůle žalovaného návrh žalobkyně na uzavření smlouvy akceptovat. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.
31.Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o zápůjčce jí tvrzeného obsahu, a to akceptací její nabídky (§ 551 o. z., § 1746 odst. 1 o. z.), lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z ověřené totožnosti žalovaného, ověřené správnosti jím zadaných údajů jako např. telefonního čísla žalovaného, čísla občanského průkazu žalovaného, z potvrzovací SMS. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument a výpis z bankovního účtu žalobkyně. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze z osamoceného číselného kódu uvedeného u jména žalovaného.
32.Nad to, i kdyby v řízení byla vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu, resp. akceptovat nabídku žalobkyně, prokázána, v souvislosti s výše uvedenými informacemi soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
33.Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.
34.Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Když zároveň sama žalobkyně v žalobě uvedla, že v tomto směru nemá žádné další důkazní návrhy.
35.Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
36.Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
37.Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena 2. 5. 2022.
38.S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr (smlouvu o zápůjčce), pročež předmětná smlouva je i z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).
39.Pokud jde o stanovený úrok z úvěru a RPSN, s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.
40.Uvedený závěr soud dovozuje zejména z ujednání Smlouvy, dle nichž sjednaná výše RPSN činí zcela nepřiměřených 16 191,50 %. Zmíněná nevyváženost Smlouvy je zjevná též z výše sjednaného úroku (40 % ročně), která je zcela nepřiměřená a odchyluje se výrazně od výše úroků úvěrů běžně sjednávaných v bankovním sektoru v době uzavření Smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kromě toho tento úrok je ještě navýšen o poplatek za jeho poskytnutí, který má též povahu skrytého úroku. Dle soudu se tudíž jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům, a je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.
41.V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 1 700 Kč.
42.Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzvána k zaplacení částky zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 1 700 Kč, a to písemnou výzvou žalobkyně odeslanou žalované dne 29. 6. 2023. Uvedená písemná výzva se považuje za doručenou podle ustanovení § 579 odst. 3 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dnem 5. 7. 2023. Touto výzvou byla žalované stanovena lhůta 3 dnů k zaplacení pohledávky žalobkyně (bezdůvodného obohacení). Tato lhůta žalované uplynula dnem 8. 7. 2023, a dne následujícího, tj. 9. 7. 2023 byl žalovaný již v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
43.V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek mj. postoupena také projednávaná pohledávka původní věřitelky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (§1879 o. z.).
44.Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 1 700 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 9. 7. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.), tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.
45.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalovaného je přibližně stejný (úspěch žalobkyně ve věci činí 47 %, neúspěch 53 %), a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Odkazované předpisy
- § 579 z. č. 89/2012 Sb. (§ 579)
- § 419 z. č. 89/2012 Sb. (§ 419)
- § 551 z. č. 89/2012 Sb. (§ 551)
- § 570 z. č. 89/2012 Sb. (§ 570)
- § 573 z. č. 89/2012 Sb. (§ 573)
- § 607 z. č. 89/2012 Sb. (§ 607)
- § 1746 z. č. 89/2012 Sb. (§ 1746)
- § 1958 z. č. 89/2012 Sb. (§ 1958)
- § 1968 z. č. 89/2012 Sb. (§ 1968)
- § 1970 z. č. 89/2012 Sb. (§ 1970)
- § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.
- § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2395)
- § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2991)
- § 2 z. č. 257/2016 Sb. (§ 2)
- § 9 z. č. 257/2016 Sb. (§ 9)
- § 86 z. č. 257/2016 Sb. (§ 86)
- § 87 z. č. 257/2016 Sb. (§ 87)
- § 120 z. č. 99/1963 Sb. (§ 120)
- § 118a z. č. 99/1963 Sb. (§ 118a)
- § 588 z. č. 89/2012 Sb. (§ 588)
- § 1879 z. č. 89/2012 Sb. (§ 1879)
- § 142 z. č. 99/1963 Sb. (§ 142)
- § 202 z. č. 99/1963 Sb. (§ 202)
Související rozhodnutí
Informace
| Spisová značka | 45 C 7/2024-21 |
|---|---|
| Soud | Okresní soud v Sokolově |
| Datum rozhodnutí | 15.02.2024 |
| Datum zveřejnění | 26.04.2024 |
| ECLI | ECLI:CZ:OSSO:2024:45.C.7.2024.1 |
Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí
Klíčová slova
Podobná rozhodnutí
9 C 185/2020-27
Okresní soud v Přerově
11.12.2020
Okresní soud v Přerově
12 C 128/2020-75
Obvodní soud pro Prahu 3
09.12.2020
Obvodní soud pro Prahu 3
12 C 124/2020-65
Obvodní soud pro Prahu 3
09.12.2020
Obvodní soud pro Prahu 3
15 C 284/2020-25
Okresní soud v Mostě
08.10.2020
Okresní soud v Mostě
32 C 100/2020-32
Okresní soud v Mostě
24.11.2020
Okresní soud v Mostě
Další od tohoto soudu
7 C 330/2025-15
18.12.2026
6 786 Kč s příslušenstvím
44 C 20/2026-12
05.05.2026
osvojení zletilé osoby
10 C 86/2026-22
30.04.2026
6 140 Kč s příslušenstvím
23 C 64/2026-18
27.04.2026
3 900 Kč s příslušenstvím
44 C 42/2026-20
24.04.2026
zaplacení 1 365 Kč s příslušenstvím
Komentáře 0